Výreček malý byl u nás až do loňského roku známý převážně jako vzácný zatoulanec na jarním tahu, kdy každoročně zbloudilí samečci pískali (houkáním se to nedá nazývat) zejména na Jižní a Střední Moravě. Ovšem minulou sezonu se ukázalo, že možná vůbec nebyli zbloudilí, jak se zdálo… a že minimálně dva páry hnízdí v Olomouci přímo uprostřed města, v zateplení paneláků! A možná jich je i mnohem víc…
Jak se to mohlo stát? Jak nám mohlo tak dlouho unikat hnízdění ptáka, o jehož přítomnosti tak nějak tušíme, a který s námi přitom začal žít, v Olomouci doslova, pod jednou střechou?! Od prvního prokázaného hnízdění na našem území (1998, Bílé Karpaty) přitom uplynulo téměř čtvrt století bez dalšího doloženého hnízdního pokusu! Nejspíš zde ale platí, že pod svícnem bývá tma – hnízdní dutiny výrečků bychom očekávali spíše na okrajích teplých, suchých hájků, remízků či parků v oblasti jižní Moravy, ale rozhodně ne v dutinách, které si v domovním zateplení hloubí žluny a strakapoudi! A vzhledem k velikosti menšího špačka a převážně noční aktivitě se nelze divit, že byly tyto sovičky nejspíš dlouho přehlíženy tam, kde je nikdo cíleně nehledal…
To se ovšem změnilo, když se parta nadšených ornitologů a ptáčkařů v čele s Tomášem Grimem (http://www.tomasgrim.com/) koncem jara 2021 zaměřila na jedno takové „osamělé strašidýlko“, již druhým rokem pískající noční Olomoucí, konkrétně u ZŠ Stupkova. A postupem času vytrvalým (a vyčerpávajícím) pozorováním v nočních hodinách zjistila, že ta strašidýlka jsou ve skutečnosti dvě, že každé z nich má svou samičku a každé s ní také v tichosti a utajení vychovává mladé v polystyrenu pod fasádou místních budov! Oba páry výrečků v létě úspěšně vyhnízdily v dutinách v zateplení, jeden ve zmíněné škole, druhý v nedalekém hotelu Flora. Tím se oficiálně potvrdilo druhé a třetí hnízdění tohoto druhu v ČR. Teď s nadcházející další sezonou však přicházejí další otázky, které je třeba zodpovědět. Otázky, do jejichž odpovědi se může zapojit každý z nás! Jak si naše malé pískající fantomy povedou letos ve svých loňských dutinách v Olomouci, kam se právě vrátili? A kde všude jinde v teplých oblastech Moravy takto nenápadně žijí po našem boku…?
Ačkoli pro to zatím neexistuje žádný důkaz, je téměř jisté, že výreček u nás hnízdí ještě někde jinde – konkrétně v teplých Moravských nížinách na Hané, na Pálavě, nebo jinde na Jižní Moravě. Tam všude se totiž každé jaro sporadicky ozývá pískání jednotlivých samců, a kroužkovatelům rok co rok končí v sítích páry vykulených očí, pečlivě skrývajících svá noční tajemství. Až dosud jsme si mysleli, že tyto sovičky u nás nehnízdí, kdovíproč jsme všechny ty teritoriální samce považovali jen za jakési náhodné přeludy potloukající se krajinou. Snad za to může chybná, zažitá představa vzácného, teplomilného, u nás nehnízdícího ptáka, v kombinaci s jeho noční aktivitou, znesnadňující vyvrácení tohoto omylu.
Teď nám však Olomoučtí rebelové nosící kobylky do dutin v zateplení konečně otevřeli oči – respektive pozorovatelé, jenž jejich hnízda pracně vystopovali. Zcela logická úvaha totiž říká, že když výreček malý u nás „nehnízdí“, přičemž nejbližší hnízdní populace se nacházejí desítky až stovky kilometrů v Rakousku a na Slovensku, a najednou hned dva páry vyvedou mláďata v Olomouci (kde nejsou o nic příhodnější podmínky než v jiných moravských městech), museli se tam nějak dostat. Rozšířit svou severní hranici areálu. To se zpravidla neděje z roku na rok náhlým přeskočením mnoha bližších, vhodnějších biotopů. A když k tomu připočtu všechny ty záznamy pískajících samečků na jižní Moravě, zdá se, že tady nám něco uniklo…
Zapojte se do Výrečkobraní!
Tento úsměvný, avšak výstižný pojem jste už možná někde slyšeli. Jako Výrečkobraní označuje moravská ornitologická obec noční hledání výrečků s cílem co největší „úrody“, a zjištěním, kde všude se u nás tedy tito malí tajnůstkáři vyskytují či dokonce rozmnožují. A právě to je šance pro každého z vás! Nejde totiž vůbec o nic náročného. Stačí vědět, jak výreček píská (dá se naposlouchat např. na https://xeno-canto.org/ mým subjektivním popisem jde o nezaměnitelné „posmutnělé, houkavé „ťú“ vzbuzující v nočním šeru špetku soucitu i špetku tajemna“) a jak vypadá (v terénu je dobré znát hlavně jeho velikost, siluetu i způsob letu, málokdy ho uvidíte v celé kráse s vykulenýma žlutýma očima, malými „oušky“ (které však může sklopit) a čárkovanou kresbou po celém těle). A když máte alespoň základní povědomí o zjevu i projevu výrečka, stačí kdykoli během sezony (duben až srpen) vyrazit za šera či za tmy do míst, kde by se mu mohlo líbit.
A kde že to vlastně je? To právě úplně přesně nevíme. Známe jen základní podmínky jeho existence- tedy přítomnost vhodných hnízdních dutin a potravy v podobě velkého hmyzu (kobylky, sarančata, můry, velcí brouci) a velmi malých bezobratlých (ještěrky, drobní zemní savci, malí ptáci). Ovšem způsob, jakým si výreček tyto potřeby naplňuje, je zjevně velmi variabilní. V tradičním pojetí si představíme suchou lesostep plnou velkého hmyzu, kde hnízdí ve starých, vykotlaných stromech a loví na vyprahlých loukách ještěrky a sarančata. Jenže když dokáže hnízdit v paneláku uprostřed Olomouce, možné je cokoli. Tuto větu je nutné mít pořád v hlavě a nezaměřovat se pouze na původní, přirozený biotop (který odpovídá druhům typu dudek, mandelík či poštolka rudonohá), ale zejména na města a vesnice jižní a střední Moravy. Koneckonců sklony k synantropizaci mají i populace výrečků na Slovensku. A hlavně buďte otevření jakékoli náhodě a anomáli i- prostě slyším výrečka, a ať je to kdekoli, jdu po něm! 🙂 (samozřejmě eticky, jde o pozorování, ne hon!) Nezavrhujte myšlenku, že by tato sovička houkala v malém remízku uprostřed polí, nebraňte se představě, že by hnízdila ve špačníku u vás na zahradě, netvrďte, že je nesmysl, aby zalétala do větrací šachty paneláku. Možné je cokoli!
V praxi se tedy hodí prostě výrečka znát (jeho hlas, vzhled i chování) , aby vám „neproklouzl mezi prsty“ někde, kde ho vůbec nečekáte. To on umí výborně. Až ho (poprvé) najdete, nedivte se, jak je maličký, a hlavně nezapomeňte svůj vzácný nález ohlásit- buď prostřednictvím veřejně známých a oblíbených databází Avif (https://birds.cz/avif/obs_new.php) E-bird (https://ebird.org/home) či NDOP (https://portal.nature.cz/nd/), nebo přímo do speciálního formuláře na stránce Výrečci v Česku (http://vyrecci.unas.cz/), kterou spravuje Lenka Harmáčková, organizátorka letošních Výrečkobraní. Každá informace o pouhém výskytu výrečka je velmi cenná, případný nález hnízdní dutiny je bomba! Ale pozor: cenná je také informace, že jste výrečka někde hledali, a nenašli! Ani takovou zprávu si nenechávejte pro sebe a nahlaste (stejnými způsoby, jako výše).
Hledání výrečka na vlastní pěst je tzv. individuální Výrečkobraní, a má tu výhodu, že ho můžete dělat kde, kdy a jak dlouho chcete. Zkrátka se zajímáte o tuto výjimečnou sovičku a sdílíte své poznatky s dalšími ptáčkaři a ornitology. Krom toho se však konají i tzv. hromadná Výrečkobraní, tedy skupinové, organizované akce, při nichž se co největší skupina lidí dohodne, že se jednou společně nevyspí 🙂 Tito výrečkobranci se pak za šera rozdělí do jednotlivých lokalit, a na nich bude po určitý stanovený čas vyhlížet výrečky, očekávat jejich volání a v závěru se pokusí krátce vyprovokovat hlasovou nahrávkou i ty případné přítomné samce, kterým se zrovna nechce pískat. Obrovská výhoda takové koordinované akce spočívá v tom, že lidé pozorují najednou na různých místech, a tudíž vyloučí (či potvrdí) možnost přeletů jednotlivce po několika blízkých lokalitách, a potvrdí (či vyloučí), že těch výrečků je v lokalitě skutečně víc. To se jednotlivci podařit nemůže. Proto je důležité, aby se těchto akcí účastnilo co nejvíce lidí na co největší ploše. Termíny hromadných výrečkobraní naleznete taktéž na stránce http://vyrecci.unas.cz/, kde se můžete snadno zaregistrovat jako účastník ve zvoleném termínu a dostanete veškeré podrobné informace k metodice tohoto „sčítání výrečků“.
Potřebuji nějakou techniku?
Teoreticky vlastně ne (pískání „prostě slyšíte“, letící sovičku „prostě zahlédnete“), ale v praxi je obrovskou výhodou jakékoli přibližovací zařízení – dalekohled, fotoaparát, kamera. Většina z těchto přístrojů funguje celkem obstojně i za šera, a za městského osvětlení (s velkou dávkou shovívavosti) nějak zabírá po celou noc. I to nějak je ale zážitek se svým kouzlem: natočit poprvé rozzrněnou siluetu sovy letící pod noční oblohou… 🙂 Jakákoli dokumentace je navíc také skvělým dokladem, zvyšující důvěryhodnost vašeho pozorování. V případě hlasové provokace (nepřehánět, max. 20-30 vteřin přehrávky!) je samozřejmě nutné mít playback nebo mobil s dobrým reproduktorem.
A nebudu výrečky rušit?
Tato otázka je u málo probádaných nočních tvorů často skloňovaná a je vcelku na místě. Ovšem ze zkušeností s olomouckými ptáky lze konstatovat, že ne, pokud se budete chovat normálně jako všímaví lidé v přírodě, kteří na sebe neřvou zážitky z poslední kalby a nekácí ručně menší stromky, aby prošli. Ani míření jakoukoli aparaturou výrečka dle zkušeností nijak nerozhodí, stejně jako případné zvuky závěrky (obzvláště městští ptáci jsou zvyklí na daleko horší věci). Jediné, co nedoporučuji, je focení s bleskem. Ten valnou většinu nočních a soumračných živočichů více či méně děsí (s výjimkou netopýrů, kteří se řídí sluchem). Tedy když už, tak „blejsknout“ jen zcela výjimečně, pouze tehdy, pokud máte reálnou šanci na použitelnou fotku něčeho podstatného – např. dokumentace potravy. A rozhodně ne dvacetkrát během pěti minut!
Samostatnou kapitolou je pak hlasová provokace, která v hnízdní době u všech ptáků představuje rušivý zásah do jejich společenského života (vydáváte se za teritoriálního soka), a je tedy třeba jí používat minimálně, pouze za účelem zjištění přítomnosti soviček, které se spontánně neozývají.
Závěrem je potřeba si uvědomit, že tyto přibližné „hranice psychické imunity výrečků“ vycházejí z pozorování oněch dvou silně ubranizovaných rodinek, a že sovičky někde ve stepní rezervaci by se nejspíš chovaly mnohem opatrněji. Určitý cit a opatrnost je vždy na místě, obzvláště při pozorování hnízdění či jeho příprav.
Tak do toho, zúčastněte se mapování výskytu a objevování života charismatického, pískajícího ducha středoevropských nocí, výrečka malého!
Text: David Říha
Foto: Tomáš Grim
Další užitečné odkazy
Aktuální sledování:
http://mos-cso.cz/vyreckobrani/
Odkazy na články shrnující loňská pozorování společně zde:
http://www.tomasgrim.com/cs/novinky/zoologicka-senzace-roku-2021