Skřivan lesní: Jimi Hendrix ptačí říše
Skřivani lesní patří mezi skutečné pěvecké mistry naší přírody. Mnozí ornitologové si poslechu jeho hlasu cení více, než slavičího zpěvu. A v zásadě lze i souhlasit, vezmeme-li v úvahu, že vzhledem k nepočetné a ostrůvkovitě rozšířené populaci skřivanů lesních v České republice, se jedná o ne zcela obvyklý zpěv. Navíc skřivani lesní nejčastěji zpívají za soumraku či naopak při jitřním slunci a jeho poslech nad vřesovišti, otevřenými mýtinami nebo na písčitých lesích skutečně bývá zážitkem, na který se nezapomíná. Modulací a zpomalováním zvukových záznamů hlasu skřivana lesního bylo podrobnou analýzou zjištěno více než 2000 variant a motivů jeho zpěvu. Skřivani lesní totiž dokáží nepřetržitě zpívat i třeba přes hodinu a jejich zpěv nemá žádný pravidelný řád. Neustále improvizují. Mistrné kombinování tónů a rytmů je skutečně podivuhodné. Skřivanův projev není nijak hlučný, je spíše tichý a tklivý – s nádechem lyriky a melancholie. Poslouchat lahodné tóny jeho písně, rozléhající se za tichých soumračných, ale i nočních chvil krajinou, patří k nezapomenutelným zážitkům. Ornitolog a průkopník záznamů ptačích hlasů Pavel Pelz o skřivanu lesním řekl: „Tiché noční chvíle jsou přímo předurčeny pro pořízení zdařilého zvukového záznamu. Protože je ale skřivan lesní dosti plachý a opatrný pták, vyžaduje nahrávání jeho hlasu nesmírné množství času a trpělivosti.“
Skřivani zpívají v sedě i za letu, při kterém třepetavě vzlétají k obloze nezřídka do výšky více než sta metrů. V počátečních fázích hnízdění a v době inkubace snůšky převažuje zpěv v letu a dosti časté jsou interakce mezi sousedními samci. V době krmení mláďat pak intenzita zpěvu klesá a výrazně se zvyšuje počet zpěvů ze stromů, sloupků oplocenek a jiných vyvýšených objektů v hnízdním okrsku.
Skřivan lesní je méně známým a také mnohem méně početným, než skřivan polní. Jádrové populace skřivana lesního se u nás nacházejí na Hodonínsku či Českolipsku, dále v jižních Čechách na Třeboňsku, důležitými lokalitami pro skřivany lesní jsou i zaniklá i činná vojenská zařízení (vojenské újezdy, střelnice, pěchotní cvičiště). Od posledního mapování ptáků v letech 2001 – 2003 patrně posílila populace skřivanů, obývajících zejm. borové lesy středního Polabí (Kolínsko, Nymbursko, Královehradecko). Důvodem může být aktuální zvýšení mýtní těžby na některých lokalitách a tím vytváření příhodných podmínek. V těchto letech byla početnost v ČR odhadnuta na 600 – 1100 párů. Sám mám možnost se s nimi relativně pravidelně setkávat v okolí Chlumce nad Cidlinou na Královehradecku, kde se v borových lesích nachází doposud aktivní zatopená štěrkopískovna Štít, jejíž rekultivované partie, či naopak plochy vymýcené před plánovanou těžbou představují pro skřivany příhodný biotop. V posledních několika letech, tj. od roku 2012, kdy jsem zdejší kraj začal pravidelněji navštěvovat, lze místní populaci v pískovně či v jejím bezprostředním okolí odhadnout na 1 – 3 páry, přičemž hnízdění jsem cíleně sledoval pro potřeby mapování pro Atlas hnízdního rozšíření až v letech 2015 – 2017. Hnízdní okrsky skřivanů byly zjištěny ve všech letech mapování, v roce 2015 a 2017 jsem měl možnost sledovat vyvedená a ještě špatně létající mláďata.
Skřivani lesní hnízdí často dvakrát za sezónu. Hnízdo je umístěné na zemi a dobře ukryté. Skřivani obsazují slunná otevřená prostranství se sporou přízemní vegetací. Vzácně i na polích u lesa. Hnízdí od počátku dubna do konce července, některá hnízdění mohou však započít již v první či druhé dekádě března. S vyvedenými mláďaty je tak možné setkat se v našich podmínkách již brzy. Nejčasnější datum pozorování vyvedených mláďat jsem zaznamenal 23.4. 2017 u Týnce nad Labem na Kolínsku. Toto hnízdění bylo nejen patrně časnější, než je obvyklé, ale skřivani zřejmě hnízdili na ladem ponechaném poli v blízkosti převážně jehličnatého lesa (viz foto). Ve srovnání se štítským hnízdištěm, kde se skřivanův zpěv mísí s hlukem probíhající těžby stěrkopísku, jsou kolínská hnízdiště na borech mnohem tišší a zpěv skřivana lesního zde skutečně vyniká. V hospodářských lesích se mohou hnízdní okrsky meziročně lišit dle skřivany preferované pokryvnosti vegetací, v případě relativně stálých biotopů bylo zaznamenáno obsazování stejných okrsků po několik sezón.
Na rozdíl od suchých stanovišť, která skřivani potřebují k hnízdění, během migrace vyhledávají spíše mokřadní lokality, podmáčené louky i vlhká místa v polích. Jarní tah probíhá velmi brzy, s vrcholem již v první dekádě března. Během migrace se nejčastěji potkáme s jednotlivými ptáky, popř. s malými hejnky do pěti ptáků. Lokálně však mohou klimatické podmínky pozměnit obvyklou dobu migrace, stejně jako chování ptáků, kdy se mohou ojediněle shlukovat do početnějších hejn až kolem 250 ptáků (viz odkaz pod textem). Vrcholy podzimního tahu byly zjištěny ve třetí dekádě září a v první dekádě října. Vzácně jsou skřivani lesní zjišťováni při pokusech o přezimování.
Skřivan lesní je drobným, nenápadným klenotem lesních zákoutí. Padá-li večerní klid, na potemnělém nebi stoupají první hvězdy a poslední drozdi umlkají, pak zpěv skřivana lesního, který zní se širé oblohy je jedním z nejmagičtějších zážitků, které lze v naší přírodě zažít.
Text a foto: Lukáš Kadava