Hnízdní rozšíření a početnost ptáků ve Slavkovském lese
Pavel Řepa & Roman Vacík 2016: Hnízdní rozšíření a početnost ptáků ve Slavkovském lese. Západočeské muzeum v Plzni, Plzeň. 191 s. ISBN 978-80-7247-133-1
Počátkem roku 2017 se objevil na trhu útlý sborníček dvojice západočeských zoologů P. Řepy a R. Vacíka, který představuje výsledky zjišťování početnosti a rozšíření ptačích druhů na území CHKO Slavkovský les. Publikace vydaná Západočeským muzeem na kvalitním papíře, s velmi dobrým grafickým zpracováním výsledků a mnohdy překvapivými výsledky snese přísná měřítka na kvalitu.
Základem práce byl terénní výzkum probíhající v letech 2004-2007, kterého se zúčastnilo zhruba 50 sčitatelů a ostatních pomocníků. Z hlediska metodiky se jednalo o standardní bodové sčítání, kdy na každém bodu byly po dobu přesně 5 minut zaznamenávány všechny ptačí druhy, viděné i slyšené. Důraz byl kladen zejména na teritoriální projevy, zde zejména zpěv popř. tok u některých nepěvců. Objem práce byl imenzní. Každý rok bylo sčítáno ve dvou termínech – počátek května a počátek června. Každý ze sčitatelů sčítal v prvním termínu přesně na 20 bodech, jeho kolega v červnu pak byl nucen tyto body v terénu vyhledat a sčítat opět na nich. Během 4 let sčítání byla pokryta prakticky celá plocha CHKO Slavkovský les.
Ke zpracování bylo přijato nakonec celkem 2670 sčítacích bodů, na kterých bylo provedeno 5070 bodových sčítání a bylo na nich zaznamenáno 60 716 jedinců nejrůznějších ptačích druhů. Bylo zaznamenáno celkem 130 ptačích druhů s průměrným počtem 8,02 druhu na každý bod a 11,93 jedinců. Okolí každého bodu bylo dále popsáno z hlediska vegetačního pokryvu a dalších informací, které byly využity při závěrečném vyhodnocení statistickými metodami, což je dnes u prací tohoto druhu prakticky nezbytné. Nebudu se pouštět do nějakých dalekosáhlých rozborů, takže jen stručně. Z hlediska kvantity byla nejhojnějším druhem pěnkava obecná, následována drozdem zpěvným a kosem černým. Další pořadí dle hojnosti: pěnice černohlavá, budníček menší, holub hřivnáč, červenka obecná, střízlík obecný, sýkora uhelníček a budníček větší. Pravděpodobně nejcennější části představovaného sborníčku jsou druhové mapky rozšíření jednotlivých druhů v rámci CHKO a statistické údaje, které popisují druhy prostředí, které druh na sledovaném území obývá, dále rozšíření z hlediska nadmořské výšky popř. další skutečnosti. U vzácnějších druhů je v závěru úplný výčet pozorování včetně místa zastižení a početnosti na sledovaném bodu.
Co k předkládané práci dodat? Škoda, že se autorům nepodařilo „provětrat“ souvislý text snímky jednotlivých ptačích druhů nebo charakteristických biotopů Slavkovského lesa, zcela určitě je měli k dispozici. Přesto se jedná o zcela unikátní snímek stavu avifauny jedné z chráněných krajinných oblastí. Správa CHKO tak dostává do ruky zcela výjimečný nástroj k ochraně ptačích druhů a jejich biotopů. Další kaňkou na jinak velmi dobrém výsledku je doba zpracování výsledků a následná editace výsledků téměř 10 let po konci terénních prací.
Já sám jsem se zúčastnil téměř všech sčítacích termínů a mohu jen pochválit autorskou dvojici, která s pečlivostí sobě vlastní zajišťovala obětavě nejen ubytování pro jednotlivé účastníky, ale i při večerní přípravě (někdy až pozdně noční) na ranní sčítání nastolovala témata, která pokrývala celou škálu lidského vědění. Jediným mínusem zde bylo, že ne všechno, co jsme večer vymysleli, jsme si druhý den pamatovali…
Autor článku: Libor Schröpfer