Nárazy do skleněných ploch patří mezi nejčastější příčiny úmrtí ptáků. Ornitologové odhadují, že ročně takto v ČR zahyne asi milion ptáků. Mezi nebezpečné plochy přitom patří i zdánlivě nevinná okna velkých školních budov, ve kterých se zrcadlí okolní zeleň. Letící pták nedokáže rozlišit, jestli strom, který vidí před sebou, je skutečný anebo jeho pouhý odraz. Česká společnost ornitologická (ČSO) se tématem střetu ptáků s prosklenými plochami zabývá dlouhodobě a kromě jiných aktivit vzdělává veřejnost, vydává publikace a navazuje spolupráci se školami, kterým nabízí poradenství, jak udělat školu bezpečnou pro ptáky. Nově tak bude bezpečným místem pro ptáky Základní škola Filosofská v Praze 4. Všechna okna nejrizikovější části budovy, ve kterých se zrcadlilo okolí a která kvůli tomu mátla ptáky, jsou nyní vybavená nahusto vylepenými samolepkami. Díky nim ptáci včas rozpoznají překážku a nebude jim hrozit, že do okna vrazí a vážně se zraní. Akci zabezpečování skel s doprovodným programem pro děti organizovala ČSO ve spolupráci se společností Freudenberg. Zúčastnilo se přes 400 žáků ze 16 školních tříd.
V rámci projektu společnost Freudenberg zaplatila výrobu samolepek určených pro školy a dobrovolníky, kteří jsou ochotni se zapojit do zabezpečování dalších rizikových veřejných skleněných ploch. Sedmnácti školám v ČR byly zdarma rozeslány samolepky k polepení svépomocí. ZŠ Filosofská byla zabezpečena s přispěním 15 zaměstnanců společnosti Freudenberg v rámci dobrovolnického dne. „Akce zabezpečování oken ZŠ Filosofská byla pro naše zaměstnance velmi přínosná. Někteří už se s nárazy ptáků do skel setkali doma a dosud nevěděli, že výlepy siluet ptáků nefungují. Věřím, že se během dobrovolnického dne podařilo informaci o správném způsobu zabezpečení předat dětem i učitelům,“ říká Markéta Zýková ze společnosti Freudenberg.
Jedna silueta dravce je nefunkční zabezpečení. Plocha se i nadále zrcadlí a hrozí, že ptáci narazí do skla, ve kterém vidí zeleň. Foto Věra Sychrová
K zabezpečení oken ZŠ Filosofská posloužily žluté a oranžové samolepky ve tvaru kruhů a koleček, speciálně vytvořené ve spolupráci se společností Freudenberg. „Aby ptáci do skel nenaráželi, je důležité pro ně plochu zviditelnit. Jedna silueta dravce, která se dosud používá, nefunguje. Nebezpečnou plochu je nutné zviditelnit celou, tedy například samolepkami nalepenými maximálně 10 cm od sebe, na tvaru přitom nezáleží. Díky samolepkám ptáci včas rozpoznají překážku a vyhnou se jí. Polep zároveň propustí dovnitř dostatek světla a nebude způsobovat zastínění,“ upřesňuje Gabriela Dobruská z ČSO. Zabezpečení oken zachrání životy ptákům mnoha druhů, kteří se v okolí ZŠ Filosofská zdržují. „Kromě běžných druhů, jako jsou sýkora koňadra a modřinka nebo budníček menší, jsme v areálu školy pozorovali i například vzácnější sluky lesní, a proto jsme rádi, že pro ně teď naše škola a její okolí budou bezpečné,“ hodnotí spolupráci ředitelka ZŠ Filosofská Václava Mašková.
Česká společnost ornitologická se ochranou ptáků před kolizemi se skleněnými a reflexními plochami zabývá v projektech Ptáci a skla, Vidět znamená přežít a Bezpečná skla pro ptáky.
Zdroj: TZ ČSO 18. 9. 2020 / Titulní foto: Věra Sychrová
V mokřadech se daří třeba vodoušům rudonohým, kteří jsou v Česku kriticky ohroženým druhem. Ještě v polovině minulého století jich přitom v zemi hnízdily stovky párů. Letos zahnízdili vodouši celkem na 12 místech jižní Moravy. Také tuto oblast České republiky ale začíná výrazně trápit sucho. A právě proto je důležité dbát na udržení vody v krajině, vysvětlují odborníci. „Kde je voda, tam je i život. Také kolem rybníků je koneckonců mnohem víc života než kdekoli jinde,“ říká předseda jihomoravské pobočky Českého svazu ornitologického Jan Sychra a dodává, že ještě v polovině 20. století byly počty vodoušů v Česku mnohem vyšší. Biotopy, které u nás těmto druhům schází, jsou podmáčené vlhké louky nebo luční rybníky, jejichž břehy plynule přecházely v zeleň. „Právě ty pozvolné přechody vody do vlhké louky je to, co zaniklo,“ uvádí Sychra.
Na balkonu ve 13. patře výškového domu v Ostravě žije v nerušené symbióze s obyvateli bytu rodina poštolek. Jedno ze zvídavých mláďat se ale v pátek dopoledne zamotalo do ochranné sítě. Pomohli mu hasiči. „Dvě jednotky profesionálních hasičů (HZS MSK) – ze stanic Přívoz (specializace na záchranu zvířat) a Poruba (specializovaný lezecký tým) – vyjely v pátek 5. června dopoledne do ostravské čtvrti Bělský les, kde se do ochranné sítě na balkonu výškového domu zamotala překrásná mladá poštolka,“ uvedl úvodem k zásahu hasičů jejich mluvčí Petr Kůdela. Na balkonu jednoho ze zdejších domů ve 13. patře nechávají zdejší obyvatelé přebývat i rodinku poštolek, která se letos rozrostla o šest mláďat.
V předchozích týdnech se k pandemii prostřednictvím médií vyjádřil téměř každý. Prostor ale dosud nedostali luňáci červení, dravci v krajině Velké Británie stále dost vzácní. Co nám sdělují? Třeba to, že naše pojetí ochrany přírody neroste vždy z úplně solidních základů a utlumení ekonomiky v důsledku pandemie jim zrovna neprospělo. Píše o tom Conversation. Kde začít? Jak jinak než u pozitivních zpráv. V Británii se totiž v posledních týdnech, kvůli omezení volného pohybu osob, karanténám a dalším proti-koronavirovým opatřením, výrazně méně jezdilo auty. V zemi, která disponuje 420 000 kilometry silniční sítě, je to opravdu znát. Silnice tu sice pokrývají „jen“ 0,9 % rozlohy souše, ale provoz na nich přímo působí na pětinu zdejších ekosystémů. Takže když doprava poklesla o 73 %, zhruba o polovinu se snížil i počet srážek aut se zvířaty na silnicích. Radost z toho mohou mít například ježci, kterých tu ročně pod koly vozů zahyne kolem jednoho statisíce. Ale třeba zrovna luňáky červené to pěkně štve. Proč?
