Dnes budu psát spíše o rybě, než o ptácích, a to z jasného důvodu- rybí obsádka zcela zásadně ovlivňuje kvalitu vodního ekosystému a jeho využitelnost právě pro opeřence. Až překvapivě často se setkávám s argumentací typu „ptáci žijí přece v tom rákosí, ne ve vodě, tak proč řešíte ryby“. To je ovšem velmi zkreslená představa. Jednak proto, že podstatná část ptačích druhů skutečně tráví většinu času přímo na volné hladině či pod ní (téměř všechny kachny, potápky, lyska černá), a druhak i zmíněné rákosí může být zcela zlikvidováno rybami, konkrétně „hlavním hrdinou“ dnešního článku, amurem bílým.
Zejména v chovných rybnících, ale i na různých přírodních koupalištích, zámeckých rybnících a podobně, mají lidé často potřebu řešit „problém“ v podobě masivního zarůstání vodní nádrže ponořenými rostlinami, typicky rdestem kadeřavým či stolístkem klasnatým. Problém píšu v uvozovkách, protože já coby milovník ptáků a přírody obecně tak vodní vegetaci rozhodně nevnímám. Ponořené rostliny až na výjimky výrazně zvyšují biodiverzitu, a to z mnoha důvodů. Mají-li dobré podmínky k růstu, silným konkurenčním tlakem aktivně zabraňují přemnožení mikroskopických řas a sinic, které jinak rapidně zhoršují kvalitu a průhlednost vody. Zároveň svým porostem vytváří pod hladinou specifický a velmi cenný mikrobiotop poskytující úkryt i životní prostředí řadě bezobratlým, ale třeba i obojživelníků a malých rybek. A v neposlední řadě se stávají přímou potravou býložravých ptáků, např. zrzohlávky, kopřivky, lysky či labutě.
Pokud se však z důvodu ekonomického tlaku na maximální produkci ryb na hektar, nebo (v horším případě) pouze na žádost lidí, kterým se zarostlý rybník zkrátka nelíbí, přistoupí k likvidaci vegetace, často přichází na řadu oblíbené „ekologické“ řešení: výsadba amura bílého. Právě tato velká, býložravá ryba původem z Asie má za úkol zbavit vodní těleso rozsáhlých porostů ponořených makrofyt. S tím si poradí snadno, o tom žádná- jenže stejně snadno také rozvrátí celý mokřadní ekosystém, a mimo jiné z něj vytlačí takřka veškeré ptáky (ale i obojživelníky a hmyz). Pojďme se podívat, jak.
Šupinatý herbicid
Ačkoli z pohledu komerčních i sportovních rybářů je jistě vhodná určitá regulace vodních makrofyt, asi se všichni shodneme, že není žádoucí rybník zbavit veškerých rostlin. Jenže to amuři udělají, obzvlášť když je vysadíme ve větším počtu do malé nádrže. Pak rybí armáda vyžere doslova a do lístečku všechno, co ve vodě roste. Rákos, orobinec a jiné traviny, lekníny, rdest, okřehek, makroskopické zelené řasy, dokonce i listí ponořených vrb! Amur tedy rozhodně není ekologická regulace, ale šupinatý herbicid. Za několik málo let nezůstane v rybníce jediná rostlinka.
Kachny na břehu ostrůvku. Před nasazením amura na tomtéž místě zakrýval ptáky hustý litorální porost orobince. Dnes přežijí pouze ty rostliny, jenž se usadily na suché zemi mimo dosah hladové amuří tlamy. Kachní hejnko zde drží již jen přísun rohlíků od lidí; množství přirozené potravy i úkrytů totiž kleslo na minimum.
Jenže asijský žrout se neomezuje jen na ponořenou vegetaci, proti níž bývá naszaen. Když spořádá hlavní chod v podobě rdestu či stolístku, přejde k dezertu- okusování rákosin na mělčině či dokonce na břehu! Přitom se opatrně „plíží“ mělčinou, vytahuje hlavu z vody a trhavými pohyby do strany uškubává stébla sklánějící se do vody. Tato zdánlivě nenápadná aktivita mívá dalekosáhlé následky. V rámci ročního kolísání vodní hladiny pak na její maximální výšce zůstane vyžraná bahnitá „pláž“. Veškerý bohatý život litorálu se rychle vytrácí kdesi v dlouhém a neobyčejně výkonném trávicím traktu býložravých ryb. To už rozhodně není záměrem přiměřené regulace, protože kompletní likvidací rostlin litorálního pásma se výrazně zhorší podmínky nejen pro ptáky a vodní bezobratlé, ale v konečném důsledku i pro ryby samotné.
Amuří chlívek
Totální devastace vodní vegetace není jediná rána, jíž amuři ekosystému zasadí. Tím, že vyřadí ze hry veškerá makrofyta, zbaví konkurence mikroskopické řasy a sinice, jenž se mohou vydatně namnožit (a nepomůže ani fakt, že sám amur fytoplankton filtruje-přednost dává vyšším rostlinám, které nestačí dorůstat). Výsledkem je odporná zelená břečka s nedostatkem kyslíku, jenž neumožňuje přežít takřka žádným ptákům či bezobratlým. Navíc v okamžiku, kdy početná násada amurů vyžere všechny rostliny (do pár let), ocitá se ve vážné potravní nouzi (kterou obzvlášť v návesních rybníčcích obvykle nikdo neřeší) a z nouze začne přejímat zvyky kaprů- vyžírá poslední drobné živočichy ze dna (viz. např. https://invasivecarp.us/GrassCarp.html). Z rybníku se pak rázem stává „amuří chlívek“ (o „kapřím chlívku“ viz. https://avifauna.cz/jak-rybi-obsadka-ovlivnuje-pocetnost-vodnich-ptaku-v-rybniku/). Zejména tam, kde se amur vysazuje v nepřiměřeně hustých násadách (znám případ 100 ks/0,6 ha!), svou ničivou silou strčí do kapsy leckterou kapří bandu. Na začátku stojí zarostlý mokřad kypící životem, na konci pustá, kalná vana zcela bez vyšších rostlin. Zodpovědné osoby si pak často neuvědomují, že „žrací síla“ podvodních býložravců se s každým rokem zvyšuje- amur se dožívá 15 a více let, a za vhodných podmínek po celou tu dobu stále roste.
Horší, než kapr
Při vyšších počtech amurů se rybník stává neobyvatelný prakticky pro všechny skupiny vodních a mokřadních ptáků. Situace je tedy mnohem horší, než u nechvalně známého kapra. Ten totiž sice degraduje kvalitu vody a vyžere bentos (čímž vytlačí druhy hledající živočišnou potravu pod hladinou- potápivé kachny, a menší druhy potápek), ale alespoň dává šanci rozvinutí (byť o něco chudšího) litorálního pásma, zejména rákosin. Z nich pak mohou vydatně těžit např. rákosníci a chřástalové, ale s určitým množstvím kaprů je schopná vyvést mláďata i lyska černá, kachna divoká a místy dokonce citliví poláci, právě díky využívání potravních zdrojů z rákosin a příbřežních porostů. Naproti tomu amur násilně zasahuje i do mělčin- a pak už se ptáci jaksi nemají čeho chytit, resp. čím uživit. Nemluvě o tom, že v dospělosti asijská ryba dosahuje značných rozměrů a s oblibou postává na vyhřátých mělčinách těsně pod hladinou, odkud při jakémkoli vyrušení prudce prchá a víří vodu. Pokud jsou taková „strašidla“ rozmístěna podél zbytků litorálů celého rybníka, kachny a spol. se na hladině necítí bezpečně.
Příběh ztraceného ráje
Opakovaně jsem pozoroval, že nádrže, do nichž byl amur nasazen, rychle ztratily valnou většinu svých (nejen) ptačích obyvatel. Jako příklad za všechny zde uvedu Podsychrovský rybník. Do této „velké tůně“ v Horních Počernicích o rozloze pouhých 0.6 ha. bylo kolem roku 2013 cíleně vysazeno 100 mladých amurů (!) za účelem likvidace rdestu kadeřavého. Tou dobou zde pravidelně hnízdily 1-2 páry slípek zelenonohých, potápka malá, lyska černá a kachna divoká, z ostatních živočichů rybník hostil početnou populaci kriticky ohroženého skokana skřehotavého, mnoho druhů vážek apod. Hladinu pokrýval hustý porostem rdestu kadeřavého s příměsí leknínu a rdesna, jenž na mělčinách přecházel ve velmi bujnou litorální vegetaci zejména orobince, kosatce a několika druhů ostřic. Nyní je veškeré vodní rostlinstvo zcela zlikvidováno, litorální porosty ustoupily až na břeh a jejich zbytky pomalu odumírají. Potápka malá i lyska černá lokalitu zcela opustily, slípky zelenonohé hnízdí už jen jediný pár. Početná populace zelených skokanů (stovky jedinců) dle pečlivých kontrol zcela vymřela!
Zároveň amuři, jenž zatím přerostli i ty nejmacatější kapry, poslední odvážlivé březňačky a slípky intenzivně plaší. Ptáci jsou z obrovských, temperamentních ryb zejména v létě v neustálém stresu. Slípky natolik, že mezi ostrůvkem a břehy převážně přeletují a do vody téměř nevstupují, samičky kachny divoké pak svá káčátka úzkostně převádí skrze frekventované silnice na miniaturní vodní plochy v okolí (potoky, zahradní jezírka) jen aby se vyhnuly těm děsivým mackům.
Bohužel nejde zdaleka o jediný případ- podobně v roce 2020 takto nápadně klesla atraktivita rybníčku Horák na Třeboňsku, kde však byl amur další rok vyloven a vše se vrátilo do starých kolejí.
Lyska černá krmí malé kuřátko v porostu rdestu kadeřavého. Černobílý rodič se živí mj. květy a listy samotného rdestu, dětskou výživu pak obohacuje o hmyzí kořist, o níž v takto zarostlém rybníce není nouze. Kapři v přiměřené hustotě rodinku lysek nijak vážně neohrozí, zato amuři ji zbaví veškeré rostlinné i živočišné potravy. Lysky proto „amuří chlívek“ záhy opouští.
Čas na změnu managementu
Dnešním textem chci upozornit na zcela destruktivní vliv amura na vodní ptáky a celé mokřadní ekosystémy našich rybníků (o nich se zmiňuje i tento článek: https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/ondrej-dockal-10-mytu-okolo-nepuvodnich-druhu-ryb v kapitole: „Mýtus č.4“). Nezpochybňuji význam této ryby pro hospodářství, sportovní rybolov či kuchyni, ovšem neměla by být vysazována do biologicky cenných lokalit s výskytem ohrožených či ubývajících živočichů a rostlin. Amur coby nepůvodní a velmi dominantní patří leda do chovných „kapřích chlívků“, přehrad a rybníků s intenzivním rybářským využitím. V žádném případě ho nelze považovat za „ekologickou“ či „šetrnou“ regulaci vodních makrofyt, ani harmonickou součást naší české přírody. Je třeba mít na paměti, že jeho početná obsádka zcela likviduje mokřadní ekosystém- což ostatně k mému potěšení na internetových fórech uznává i mnoho rybářů .
Proto si myslím, že by měla být zavedena přísnější pravidla pro chov amura v rybářských revírech a zcela zakázáno jeho vysazování do malých nádrží bez rybářského využití (tedy pouze za účelem redukce vodních rostlin). Zejména v urbánních a suburbánních lokalitách totiž tento zlozvyk ohrožuje mokřadní ekosystémy návesních a parkových rybníčků a s nimi celé lokální populace (mnohdy vzácných či ubývajících) vodních živočichů a rostlin. V Severní Americe již ze stejných důvodů amur figuruje na seznamu škodlivých, invazních druhů. Máte-li svůj soukromý rybník až po okraj přeplněný lodyhami rdestu, možná vás teď napadá „A to je jako šetrnější vodní kombajn?“. Ano, je! Zejména při citlivém, povrchovém použití až koncem léta, kdy většina ptáků již vyhnízdila.
Ke břehu šetrně vyhrnutá biomasa vodních rostlin (v tomto případě kamyšníku) na Nadymačích u Bohdanečského rybníka.
Kombajnem totiž jednou za sezonu osekáte pouze vybranou část hladiny, kdežto amur bude celoročně likvidovat veškeré vodní i pobřežní rostliny. Navíc s amurem nadále stoupá nežádoucí eutrofizace vody- ryby kálí zbytky sežrané biomasy zpět do rybníka a tím ho přehnojují, zatímco kombajn celou tu živinovou bombu vyhrne na břeh, a voda tak zůstává krásně čistá (viz. https://www.casopis.forumochranyprirody.cz/magazin/analyzy-komentare/je-vubec-mozne-aby-byla-v-rybnicich-cista-voda). Vzniklá „hnojiště“ z pokosených stébel a lodyh pak mohou ještě u kraje rybníka sloužit k odpočinku a sběru potravy např. slípkám a chřástalům. Navzdory veškerým pochybnostem tato praxe již léta skvěle funguje na biologicky cenné soustavě Nadymače na Pardubicku. Každoročně cca. v srpnu zde na 1-2 z rybníků probíhá masivní kosení kamyšníku a stolístku, jenž od června zarůstají takřka celou vodní hladinu (viz. úvodní foto). Přitom však v lokalitě zvládá úspěšně vyhnízdit mj. vzácná zrzohlávka rudozobá, bukáček malý, polák velký, chřástal vodní a velmi početná populace potápky malé. Voda bývá i ve vrcholném létě průhledná až na dno a záhy po kosení v ní ještě před podzimem začnou dorůstat makroskopické řasy a stolístek. Část hlouběji ponořených rostlin ani povrchové kosení nezničí, takže biotop zůstává i po zásahu stále atraktivní i pro ptačí herbivory (např. zrzohlávky a kopřivky). Pokud by však rybáři do nádrží vysadili amury, nejpozději za pár let by rybniční soustava zcela ztratila svou biologickou hodnotu. V tomto případě je tedy vhodně použitý stroj lepší řešení, než nepůvodní druh. Většině majitelů či správců rybníků totiž nevadí vodní rostliny, nýbrž komplet zarostlé vodní těleso- a mezi těmito extrémy lze hledat ideální kompromis (ostatně i většina kachen a potápek potřebuje mj. plochy volné hladiny). Amur však tento kompromis rozhodně nezajistí.
Text a foto: David Říha
