April 16, 2024
Index » občanská věda

občanská věda

Nejnovější  / Z domova
Svět sčítal vodní ptáky
AVIFAUNA Publikováno 18.1.2021


Tisíce ornitologů ve 143 zemích světa, včetně České republiky,  o víkendu 16. a 17. ledna 2021 na řekách, rybnících, přehradách, jezerech či mořském pobřeží sčítaly vodní ptáky. Proběhlo Mezinárodního sčítání vodních ptáků (International Waterbird Census), které se koná již od roku 1966 jako celosvětově nejstarší a nejrozsáhlejší projekt tzv. občanské vědy (citizen science). Projekt přináší jedinečné informace o tom, jak populace vodních ptáků reagují na globální klimatické změny i změny životního prostředí. Získané výsledky pomáhají vodní ptáky efektivně chránit a zmírnit jejich konflikty s člověkem. Sčítání v Česku organizuje Fakulta životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze jako součást mezinárodního projektu koordinovaného organizací Wetlands International.

Kvalitní teplé oblečení, pevné boty, termoska s čajem, dalekohled a zápisník patřily mezi výbavu několika stovek  ornitologů, kteří v České republice sčítání provádějí. V Plzni se ho asi popatnácté účastnila i zhruba dvacítka členů Dobrovolného ekologického spolku – ochrana ptactva (DESOP), kteří na kánoích jeli po Berounce. Další sčítali vodní ptáky na bolevecké rybniční kaskádě nebo na přehradě České údolí a na dalších vodních plochách. „Sčítáme 56 říčních kilometrů. Vyrážíme od soutoku u Štruncových sadů do Bukovce, pak přes Dolany k soutoku s Klabavou a končíme na Zvíkovci. Většinou dvoučlenné týmy na kánoích projížděly zasněženou krajinou a podle přesně stanovené metodiky počítaly vodní ptáky. Sčítají se ptáci, kteří letí za nás, které míjíme,“ vysvětlil Karel Makoň z DESOP. Nejčastějšími ptáky na Berounce jsou kachny divoké, labutě velké, kormoráni nebo volavky. „Ale není výjimkou vidět zimujícího orla mořského. Není vzácností vidět ledňáčka, skorce a další druhy,“ vyjmenoval Makoň.

Husice nilská přibývá jako hnízdící, tak i v zimním období. Při sčítání vodních ptáků v roce 2020 bylo v ČR sečteno celkem 162 husic. Foto Scott Major / Unsplash.com

V Česku se sčítají vodní ptáci na více než 700 lokalitách na řekách, rybnících, přehradách i průmyslových vodách po celém našem území. „Sčítání poskytuje informace o velikosti populací vodních ptáků. Přibližuje nám i cenné údaje o tom, kde se nacházejí významná zimoviště, jak ptáci reagují na extrémní výkyvy počasí. Z dlouhodobých dat můžeme hodnotit, zda vodní ptáky efektivně chráníme, nebo kde dochází ke střetům zájmů konfliktních druhů a člověka,“ říká Zuzana Musilová, koordinátorka sčítání v Česku.

Letos měli  patrně větší štěstí na přítomnost ptáků sčitatelé na vodních tocích, vzhledem k mrazivému počasí byla řada stojatých vod zamrzlá. „Počty vodních ptáků u nás v Česku jsou závislé na tom, jaká je zima v celé střední Evropě. Když je zima na severu, tak se ptákům vyplatí přelétnout sem k nám, protože tady u nás je zima pro ně takovou českou Afrikou, dalo by se říct,“ doplňuje Karel Makoň. Přečkat zimu sem tak létají ptáci ze severu Německa, Polska či z Ruska.

Současné změny klimatu rychle a intenzivně mění zažité zvyky vodních ptáků. Mění se místa, kde zimují, kde se rozmnožují, i početnosti jednotlivých druhů. V budoucích letech bude také pravděpodobně docházet k častějším extrémním výkyvům počasí v zimním období, a to způsobí změny rozšíření druhů a posuny jejich areálů. Mírné zimy jednotlivým druhům dovolují posunout svá evropská zimoviště severovýchodním směrem, chladné zimy je naopak tlačí na jihozápad kontinentu. Tyto změny vytvářejí nové výzvy pro výzkum i ochranu vodních ptáků, kdy mnozí ptáci mohou zimovat i mimo území, která jsou chráněná. „Abychom mohli druhy a jejich stanoviště efektivně chránit, musíme znát, jaká prostředí si jednotlivé druhy vybírají. Na našem území vzrůstá význam stojatých vod – přehrad, pískoven a zatopených lomů vytvořených člověkem v posledních desetiletích. V podmínkách letošní zimy, které přinášejí chladnější, ale dlouhodobě však obvyklé počasí bude zajímavé sledovat, zda k nám přiletí více ptáků ze severských populací jako morčák velký, hohol severní a morčák malý, nebo zda budou naopak počty některých teplomilných druhů, tedy volavek bílých, potápek roháčů či kopřivky obecné nižší,“ uzavírá Zuzana Musilová.

Výsledky z letošního sčítání budou zpracovány v průběhu roku a zveřejněny budou na webu www.waterbirdmonitoring.cz.

Dalším druhem, který v zimním období výrazně přibývá, je jeřáb popelavý. V roce 2020 bylo sečteno 153 jeřábů, z toho 81 ve východních Čechách. Foto Jiří Bartoš / http://bartosphoto.cz/

Zdroj: TZ Katedra ekologie, Fakulta životního prostředí ČZU, 16.1. 2021

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/plzensti-ochranci-prirody-scitali-vodni-ptaky-na-berounce/1983144

http://www.waterbirdmonitoring.cz/media/uploads/1_iwc_vysl2020.pdf

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Julie Adams / Unsplash.com


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Mezinárodní sčítání vodních ptáků 2021 je již za dveřmi
AVIFAUNA Publikováno 14.1.2021


Mezinárodní sčítání vodních ptáků (IWC) vzniklo do jisté míry jako snaha ochrany vodních druhů ptáků v období po druhé světové válce, stejně jako potřeba získání věrohodných údajů. Od nesmělých začátků ve 40. a 50. letech minulého století až k mezinárodně koordinovanému monitoringu populací vodních ptáků, jehož výsledky jsou využívány k ochraně druhů a jejich stanovišť. Další, již 56. ročník mezinárodního sčítání vodních ptáků proběhne o víkendu 16. a 17. ledna 2021 na řekách, rybnících, přehradách i průmyslových vodách po celém území České republiky i v dalších 143 státech po celém světě.

„Sčítání poskytuje informace o velikosti populací vodních ptáků. Přibližuje nám i cenné údaje o tom, kde se nacházejí významná zimoviště, jak ptáci reagují na extrémní výkyvy počasí. Z dlouhodobých dat můžeme hodnotit, zda vodní ptáky efektivně chráníme, nebo kde dochází ke střetům zájmů konfliktních druhů a člověka,“ říká koordinátorka IWC Zuzana Musilová.

Na jednotlivé dosud neobsazené lokality se můžete přihlásit s pomocí interaktivní mapy na webových stránkách http://www.waterbirdmonitoring.cz/programy/registrace/. Podrobnou metodiku sčítání najdete na http://www.waterbirdmonitoring.cz/metodiky/metod05/. Dosud neobsazené lokality se po zvolení příslušného regionu České republiky zobrazují na interaktivní mapě modrou barvou. Hlavním termínem sčítání je nadcházející víkend, sčítat můžete ale až do konce ledna 2021.

Titulní foto: Šárka Krňávková / Unsplash.com

 


Číst dále
0


Média  / Nejnovější
Vyšel nový Evropský atlas hnízdního rozšíření ptáků
AVIFAUNA Publikováno 9.12.2020


Začátkem prosince vyšlo zásadní dílo evropské ornitologie – nový Evropský atlas hnízdního rozšíření ptáků. Kniha má téměř tisíc stran a popisuje rozšíření a početnost všech 596 druhů ptáků, kteří hnízdí v Evropě a také, jak se údaje změnily za posledních 30 let. Práce na tvorbě atlasu trvala deset let a do sběru údajů v terénu se zapojilo 120 tisíc spolupracovníků ze všech zemí Evropy, což z tohoto atlasu činí jeden z největších projektů občanské vědy v historii.

Rákosník ostřicový hnízdí pouze v Evropě a navíc ve velmi omezené oblasti. Je příkladem toho, jak atlas ukazuje, kde jsou prioritní oblasti pro ochranu druhů. Foto EBCC & Lynx edicions

Mapování pro nový atlas, do něhož se zapojilo kolem 120 000 terénních ornitologů, většinou amatérů, dosáhlo 96 % pokrytí území Evropy a stalo se tak pravděpodobně největším projektem občanské vědy na kontinentě. Atlas přináší údaje o hnízdním rozšíření a početnosti všech 596 zjištěných původních i nepůvodních ptačích druhů v Evropě. Výsledky atlasu ukázaly, že v Evropě v době mapování (2013 až 2017) hnízdilo 539 ptačích druhů, které lze považovat v Evropě za původní. Některé jsou široce rozšířené a byly zjištěny téměř ve všech kvadrátech 50×50 km, jiné druhy se vyskytovaly jen na omezeném území. Více než polovina zjištěných druhů byla zjištěna v méně než 10 % kvadrátů. V atlasu je také zdokumentováno hnízdění 57 nepůvodních ptačích druhů.

Obrovské území a velká různorodost v přístupech k mapování ptáků v jednotlivých zemích byly od samého počátku projektu velkou výzvou. Území zahrnuté do projektu představovalo celou Evropu včetně evropské části Ruska a Kazachstánu, ale také celé Turecko, Kavkaz, Kypr a ostrovy a souostroví ve Středomoří, Atlantiku či Severním ledovém oceánu (blíže ZDE). Srovnání s výsledky prvního atlasu z 80. let minulého století ukazuje na výrazné změny v rozšíření evropských ptáků. Atlas je klíčovou publikací, která bude sloužit ochraně přírody v Evropě. Pomůže pochopit změny v rozšíření ptačích druhů a umožní lépe identifikovat oblasti, kde je ochrana druhů a obnova stanovišť nejvíce zapotřebí. Na organizaci projektu se významně podílela Česká společnost ornitologická jako jedno ze tří koordinačních pracovišť v Evropě.
Atlas je k zakoupení ZDE.

Oblast výskytu strnada zahradního se za posledních 30 let v Evropě výrazně zmenšila. Náhrada extenzivního hospodaření průmyslovým zemědělstvím patří mezi hlavní příčiny vymizení tohoto druhu z mnoha oblastí. Foto EBCC & Lynx edicions

Zdroj: TZ ČSO 2. 12. 2020
Titulní foto: Lukáš Kadava

Číst dále
2


Nejnovější  / Z domova
Další sezóna Zimního sčítání vodních ptáků ve středních Čechách začíná
AVIFAUNA Publikováno 22.10.2020


Pomalu se blíží zima a s ní i další sezóna Zimního sčítání vodních ptáků ve středních Čechách. Tento monitorovací program v pravidelných měsíčních kontrolách od října do dubna sleduje dlouhodobé změny početnosti zimujících ptáků v regionu středních a částečně též východních Čech. V tomto rozsahu se jedná již o osmnáctou sezónu, avšak počátky sčítání sahají až do devadesátých let, kdy začal monitoring na středočeských úsecích Vltavy a Labe.

Minulá sezóna 2019/20 byla v mnohém výjimečná. Potěšitelný byl především nárůst počtu spolupracovníků a sčítaných úseků. I díky propagaci na Avifauně se podařilo sčítat pravidelně více než 100 lokalit měsíčně. Do sčítání se zapojilo celkem 131 spolupracovníků, jejich rodinných příslušníků a přátel. Všem bychom chtěli touto formou poděkovat za jejich terénní úsilí. Zvláštní poděkování pak patří těm, kteří jsou našemu sčítání věrni dlouhodobě. Někteří se svým úsekům věnovali již v rámci zimních sčítání na středočeských tocích od sezóny 1995/96 a sčítali tedy svou 25. sezónu.

Méně radosti přinesli minulou zimu samotní vodní ptáci. Díky výrazně teplotně nadprůměrné zimě byly počty zimujících ptáků velmi nízké, a to především na tekoucích vodách. U většiny zimujících druhů byly zjištěny minimální počty za posledních několik let. Lednové počty lysky černé dokonce poprvé za dobu trvání monitoringu výrazně klesly pod 2000 jedinců, zjištěno bylo pouhých 1238 lysek. Některé pravidelně, avšak nepočetně, zimující druhy vrubozobých (např. polák kaholka, morčák bílý a prostřední, turpan hnědý a černý) v zimních měsících dokonce zcela chyběly a zjištěny byly pouze v období tahu. Našly se ale i druhy, kterým poslední zima svědčila. Nadprůměrné počty byly zjištěny například u labutě velké, potápky malé či slípky zelenonohé.

Samci morčáka velkého. Foto Jan Svatoš

Z podzimních měsíců stojí za zmínku vysoký počet čírek obecných zjištěný v říjnu. V březnu se naopak podařilo zaznamenat zatím nejvýraznější jarní tah kopřivek obecných. Regionu se nevyhýbaly ani raritní druhy, zjištěn byl výskyt například kormorána malého nebo racka tříprstého. Kompletní výsledky sezóny 2019/20 spolu s předešlými sezónami 2017/18 a 2018/19 budou otištěny ve 29. čísle sborníku Panurus Východočeské pobočky ČSO, který vyjde v závěru roku.

Shrnutí kompletních výsledků z let 2003-2020 mělo být prezentováno v rámci VII. Východočeské ornitologické konference. Budeme doufat, že se podaří přednášku odprezentovat v náhradním jarním termínu.

Pro sčítání stále sháníme nové spolupracovníky pro neobsazené úseky. Potřebujeme obsadit volné úseky Jizery a Sázavy a rybniční soustavy na Benešovsku, Rožďalovicku a Příbramsku. Nebráníme se ale ani případným novým lokalitám, které jsou významnými zimovišti či tahovými zastávkami vodních ptáků. Kromě středních Čech bychom rádi zlepšili pokrytí i přilehlých regionů východních Čech. Především se jedná o lokality na Bohdanečsku, Chlumecku a úseky Labe mezi Hradcem Králové a Chvaleticemi. Aktuální přehled volných středočeských úseků lze najít na https://scitanistc.webnode.cz/scitane-useky/. Detaily o situaci ve východních Čechách rádi sdělíme mailem.

Pro účast v monitoringu je nezbytná znalost běžných druhů vodních ptáků. Bližší informace o sčítání, metodiku a výsledky lze nalézt na webové stránce https://scitanistc.webnode.cz/ . Pro předávání výsledků je primárně využívána databáze birds.cz. Pokud byste chtěli pomoci s monitoringem a máte zájem o zapojení do sčítání, kontaktujte prosím mailem koordinátory sčítání na adrese scitani.stc@email.cz.

Poláci chocholačky. Foto Jan Svatoš

Text: Pavel Bergmann a Jan Krejčík / Titulní foto: Luboš Vaněk / http://www.foto-vanek.cz/


Číst dále
0


Z domova
Týden skleněného zabijáka začíná: pomozte najít skleněné plochy, které zabíjejí ptáky
AVIFAUNA Publikováno 4.10.2020


Zhruba milion ptáků ročně přijde v Česku o život poté, co narazí do prosklené překážky, odhadují ornitologové. Aby zmapovali nebezpečná místa, organizují druhý říjnový týden akci Týden skleněné zabijáka, ve které budou odborníci i veřejnost pátrat po místech, kde se o skla zabíjejí ptáci. Nejčastěji jde o zrcadlící pláště obchodních center či moderních výškových domů, průhledné spojovací krčky budov, ale i prosklené stěny zastávek. Údaje získané při hromadném mapování ptáků zabitých o sklo poskytnou České společnosti ornitologické přesnější čísla a jasné argumenty pro jednání s majiteli nebezpečných objektů.

Jde o jednu z nejčastějších příčin úmrtí ptáků, přesto se o ní příliš nemluví. „Náraz do prosklené plochy patří vedle sražení autem a úhynu na drátech a sloupech vysokého napětí k nejčastějším důvodům, proč u nás divoce žijící ptáci hynou. Problém ale není tolik viditelný. Zatímco mrtvé ptáky na silnicích nebo pod vysokým napětím vidíme často, opeřence, kteří zahynou po nárazu do skleněné plochy, úklidové čety velmi rychle odstraní. Jde o neviditelný, ale velký problém,“ zdůrazňuje Lukáš Viktora, který se v České společnosti ornitologické zabývá ochranou ptáků ve městech.

Podle Viktory jsou pro ptáky nejnebezpečnější skleněné plochy, které jsou buď průhledné nebo zrcadlící. „Průhledné sklo, jako je například plášť autobusové zastávky anebo protihluková stěna u dálnice, nedokáže pták zaznamenat jako překážku a v plné rychlosti do ní narazí. U zrcadlících plášťů budov, které často vidíme například na obchodních centrech nebo výškových budovách, je problematické, že zrcadlí buď oblohu anebo okolní zeleň. Stávají se tak pro ptáky neviditelnými a poskytují fikci možného průletu,“

Po nebezpečných místech, kde se ptáci zabíjejí a zraňují o skla, budou od 5. do 11. října pátrat lidé po celém světě. Akci Global Bird Rescue organizuje FLAP Canada a v Česku se koná pod záštitou České společnosti ornitologické. Mapovat ptáky zabité o skla může opravdu každý. Stačí obejít skleněné plochy v okolí. Když pak lidé najdou zabitého nebo zraněného ptáka, je důležité zadat informace o nálezu – datum, čas, místo a fotodokumentaci – do databáze birds.cz. Díky údajům z mapování získají ornitologové přesnější čísla a jasné argumenty pro jednání s majiteli nebezpečných objektů. „Z dosavadních zkušeností při jednání s majiteli a provozovateli nebezpečných skleněných ploch víme, jak je důležité mít data, o která se můžeme opřít,“

Skleněné plochy lze zabezpečit tak, že je lidé pro ptáky zviditelní. Silueta jednoho dravce nefunguje. Ze všeho nejdůležitější je zajistit, aby ptáci měli možnost včas si prosklených ploch všimnout a bezpečně se jim vyhnout. K tomu slouží například barvy na sklo, samolepící fólie nebo samolepky s nejrůznějšími motivy. Na tvaru ani barvě nezáleží, musí být ale maximálně 10 cm od sebe a z vnější strany – jinak by v případě zrcadlení nebyly vidět. Mezi ptačí oběti skleněných ploch patří jak malí pěvci jako například červenka nebo sýkora, tak i větší draví ptáci jako je poštolka či krahujec. Odhady odborníků hovoří o milionu ptáků v Česku a jedné až dvou miliardách ptáků na celém světě, kteří každoročně zahynou po nárazu do skleněné plochy.

Příklad dobré praxe z Mladé Boleslavi: tyto zastávky jsou díky hustému polepu pro ptáky bezpečné. Foto: Josef Rutterle

Zdroj: TZ ČSO 1. 10. 2020 / Titulní foto: Kateřina Ševčíková


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Ornitologové za pomoci veřejnosti mapovali v Krkonoších jiřičky
AVIFAUNA Publikováno 10.9.2020


V letošním roce zvolila Česká společnost ornitologická (ČSO) ptákem roku jiřičku obecnou (Delichon urbicum; blíže ZDE). Při této příležitosti proběhlo v české části Krkonoš a Podkrkonoší mapování hnízd těchto ptáků, kteří jsou vázaní na blízkost lidských sídel. Lidé často zaměňují jiřičky s vlaštovkami. Oba druhy jsou si nejen velikostně podobné, ale sdílí podobný životní prostor a mají i podobnou hnízdní strategii. Oba druhy si také slepují svá hnízda z kousků bláta. Jak se liší hnízda jiřičky a vlaštovky? „Tvar hnízda jiřičky je kulovitý, v horní části má jen malý vletový otvor. Vlaštovky budují miskovitá hnízda a celá jeho horní strana je otevřená. Jiřičky hnízdí vždy na vnějších stranách různých objektů. Vlaštovky najdeme vždy pouze uvnitř budov,“ říká koordinátorka sčítání Hana Trachtulcová z Východočeské pobočky České společnosti ornitologické (VČPČSO).

Do akce se zapojili členové Oblastní ornitologické sekce při Správě Krkonošského národního parku ve spolupráci s oslovenými dobrovolníky z řad laické veřejnosti. Ornitologové spolu s dobrovolníky ve dnech od 1. června do 31. srpna 2020 prozkoumali území mezi hranicí s Polskem a linií obcí Harrachov – Vysoké n. J. – Martinice v Krkonoších – Hostinné – Trutnov – Žacléř – Královec. „Jednalo se o nejrozsáhlejší mapování hnízd jiřičky obecné v Krkonoších a Podkrkonoší. Celkem se nám podařilo zmapovat 104 obcí nebo jejich částí a 72 horských bud či lučních enkláv. Zaznamenali jsme 3355 hnízd jiřiček. Z tohoto počtu se nacházelo 166 hnízd na horských boudách, 1 707 hnízd v horských a podhorských oblastech a 1482 hnízd v Podkrkonoší,“ doplňuje Hana Trachtulcová.

„Trnům navzdory“. Foto Angela Veselá

„Více než 70 % jiřiček hnízdí v nadmořské výšce 350–500 m n. m. Nejčastěji se nacházejí na budovách zemědělských usedlostí a farem. Významným hnízdištěm ve městech jsou bytové domy a panelová sídliště. Nejvýše položená hnízdní kolonie s 52 hnízdy je na Luční boudě v nadmořské výšce 1410 m n. m.  Zjištěné údaje o hnízdění jsme porovnali i s dostupnými daty z minulých let. Počty jiřiček v Krkonoších jsou od roku 2012 konstantní, v Podkrkonoší mírně přibývají,“ konstatuje Dušan Vodnárek  z Východočeské pobočky ČSO a předseda Oblastní ornitologické sekce při Správě KRNAP.

Ornitologové využili k sčítání také sociální sítě. Ve facebookové skupině Jiřičky v Krkonoších proběhla soutěž o nejzajímavější fotografii. Vítězkou se stala Angela Veselá z Rudníku se snímkem “Trnům navzdory”. Odedávna platilo za dobré znamení, když jiřičky zahnízdily na domě. Dnes se je lidé snaží nesmyslně vyhánět. Shazování jiřiččích hnízd v obavách z hromadícího se trusu pod nimi je v posledních letech dosti rozšířeným nešvarem. Často přitom stačí pod hnízdo umístit podložku, která trus zachytí.

Nejvýše položené hnízdiště jiřičky obecné se nachází na Luční boudě v Krkonoších. Foto Dušan Vodnárek

A které obce mají jiřičky nejraději?

Jilemnice Hrabačov, firma Devro – 150 hnízd
Vlčice, statek – 140 hnízd
Dolní Branná, statek – 120 hnízd
Martinice v Krkonoších, zemědělská usedlost – 120 hnízd
Pilníkov, statek – 81 hnízd

 

Zdroj: TZ VČPČSO, 3. 9. 2020 / Titulní foto: Wikipedia Commons / CC BY-SA 4.0


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Zoborožci v Malajsii jako klíč k záchraně deštných pralesů
AVIFAUNA Publikováno 7.8.2020


Zoborožci svým mohutným zobákem a často výrazným zbarvením zaujmou na první pohled. Jejich hodnota však tkví v něčem jiném než ve vzhledu – stali se totiž klíčem k záchraně některých nejcennějších malajských lesů.

Zoborožcovití patří mezi nejikoničtější ptáky Asie. Obývají široké území zahrnující 19 zemí, od Indie až po Šalamounovy ostrovy. Centrum zoborožčí populace se však nachází v jihovýchodní Asii. Malajsie, Myanmar, Indonésie, Thajsko, Brunej a Filipíny jsou zeměmi s největší diverzitou zoborožců na světě – v každé totiž žije 10–13 druhů. Jejich obrovské zahnuté zobáky sice daly vzniknout jménu této čeledi, ale všech 32 druhů zoborožců žijících v Asii spojuje další důležitá charakteristika – jsou závislí na lesích. Ačkoliv se některé druhy dokáží přizpůsobit životu v člověkem modifikované krajině, jako například v sadech, zemědělských krajinách a druhotných lesích, většina je bezpodmínečně vázána na tropické deštné lesy.

Vlivem těžby dřeva (jak legální, tak ilegální) a extenzivního zemědělství, zejména pak palmových plantáží, však tropické deštné lesy nadále mizí. Následkem toho dochází k fragmentaci a degradaci lesních biotopů. K situaci v posledních letech nepřispělo ani pytláctví a lov zoborožců štítnatých, což je problém týkající se obzvlášť Indonésie. Není proto divu, že 71 % asijských zoborožců je nyní považováno za globálně ohrožené.

V Malajsii žije celkem deset druhů zoborožců. Budoucnost těchto ptáků závisí na tom, jak bude nakládáno s lesy i chráněnými oblastmi v nich. Organizace Malaysian Nature Society (MNS, jeden z partnerů BirdLife International) věří, že klíč k zachování lesů tkví v civilním obyvatelstvu, od místních komunit a domorodců až po grassroots organizace (grassroots = malé organizace vzešlé z potřeb lokálních komunit, pozn. redaktora), a to tak, že se budou podílet na jejich monitorování.

Avšak získání tak širokého spektra občanské společnosti pro věc může být velice náročný úkol a zapojení zúčastněných stran bude vždy ovlivněno různou úrovní informovanosti, zájmů, závazků a možností. Celou záležitost navíc komplikují rozdíly mezi lesní politikou a procesy na Malajském poloostrově a ve státech Sabah a Sarawak, protože nemůže existovat univerzální řešení. Občanská věda však v oblasti biologické rozmanitosti a využívání přírodních zdrojů nabývá čím dál více na důležitosti. Některé z novějších malajských národních politik a programů nyní aktivně podporují Malajce, aby se do občanské vědy zapojili.

MNS využívá k monitorování lesů především dva způsoby. Jedním je použití takzvaných GIS nástrojů (geografických informačních systémů sloužících k analýze prostorových dat), zatímco druhý se zaměřuje na určité živočišné druhy, přičemž ze snahy o zachování tohoto druhu těží širší ekosystém. Ptáci se v mnoha částech světa ukázali být efektivními indikátory environmentálního zdraví. Deštný prales Belum Temengor nacházející se v severní části Malajského poloostrova zaujímá v historii MNS významnou pozici a od roku 1990, kdy zde organizace započala svou práci, je ochrana tohoto lesa jedním z jejích nejdůležitějších projektů. BirdLife International řadí území na seznam významných ptačích oblastí a druhově bohatých lokalit a rovněž je součástí projektu Forests of Hope. Jedná se také o jednu z pouhých dvou lokalit, kde se vyskytuje všech deset druhů zoborožců obývajících Malajsii. To skýtá ideální příležitost k uplatnění zoborožců coby zástupců k ochraně tohoto území, jelikož jejich blahobyt závisí na zdravých lesích.

Zdravé lesy obecně poskytují dobré podmínky k hnízdění a dostatek potravních zdrojů, což se následně odráží v úspěšných hnízdních sezónách. V roce 2004 proto začala MNS spolupracovat s domorodými obyvateli Belum Temengoru. Organizace vycvičila skupinu pracovníků, takzvaných „zoborožčích strážců“, kteří pomáhají hledat a monitorovat hnízdící zoborožce, což přispívá k lepšímu porozumění jejich ekologických potřeb nutných k zachování populace těchto exotických opeřenců. Domorodci zase organizaci poskytují vlastní cenné poznatky o lesním komplexu. MNS a zoborožčí strážci pak každoročně v období od ledna do srpna prohledávají území Belum Temengoru, hledají nová hnízda, kontrolují ta, která jsou již sledována, a detailně monitorují jednotlivé druhy.

Patnáct let tvrdé práce napomohlo k prohloubení znalosti deseti malajských druhů zoborožců. V roce 2019 se v Belum Temengoru podařilo lokalizovat přes 100 hnízd devíti druhů těchto majestátních ptáků, přičemž bylo zjištěno, že většina zoborožců, kteří úspěšně zahnízdí, vyvede mláďata a úmrtnost ptáčat je nízká. MNS rovněž vytvořila databázi druhů stromů, kterým zoborožci dávají nejčastěji přednost při stavění hnízd a získávání potravy. Tento počin zatím v Malajsii nemá obdoby.

Shromažďování těchto údajů je klíčové nejen pro ochranu zoborožců, ale také k zachování celého komplexu Belum Temengor. Informace lze rovněž využít v boji za lepší lesnické praktiky na území pralesa, a to tím, že pomohou zdůraznit jeho vysokou hodnotu z hlediska ochrany přírody a mohou napomoct ke zřízení chráněných území pro volně žijící živočichy.

Jak mohou zoborožci ovlivnit lesní hospodářství demonstruje i příhoda ze září 2019. Skupina domorodých obyvatel tehdy našla při sbírání ratanu v dřevařské koncesi hnízdo dvojzoborožce nosorožčího. O nálezu informovali MNS, která na místo vyslala zoborožčí strážce, aby informaci ověřili. V dané lokalitě se opravdu nacházel hnízdní strom, který byl určen k pokácení. MNS se proto obrátila na oblastní lesní úřad. Ten na záležitost rychle zareagoval a strom s hnízdem byl ušetřen.

Využívání zoborožců ke zlepšení lesní správy a lesnické politiky je v Malajsii stále v počáteční fázi. V jihovýchodní Asii jsou v kampaních bojujících za zachování chráněných oblastí a lepší lesní hospodářství poměrně běžně využíváni savci jako například tygři, sloni nebo giboni. Jelikož se většina zoborožčí populace v oblasti ocitá pod narůstajícím tlakem a řadě zoborožcovitých hrozí vyhynutí, je načase zapojit do programů bojujících za lepší správu lesů i je.

Text a překlad: Pavla Novotná

Zdroj: BirdLife.org


Číst dále
0


Rozcestník
Husice nilská obsazuje Královéhradecký kraj
AVIFAUNA Publikováno 23.7.2020


Husice nilská (Alopochen aegyptiacus) je v posledních letech nepřehlédnutelným přibývajícím druhem. V regionu východních Čech ji lze označit za druh během migrace poměrně běžný a již pravidelně, avšak v malém počtu hnízdící. V letech 2012 – 2017 byla odhadována velikost východočeské populace na 1 – 4 páry a proces kolonizace regionu byl teprve spíše v počáteční fázi obsazování. Přestože přibývá počet lokalit s hnízdícími husicemi, její početnost je ve východních Čechách stále malá a početnost se stále pohybuje kolem pěti párů. Možná to však již po letošní sezóně, v níž je husice Pobočkovým ptákem roku, platit nebude. Že je stále žádoucí hnízdící husice hledat, naznačují nálezy popsané níže.

V Královéhradeckém kraji začala pravidelně hnízdit od roku 2017. V bývalém okrese Hradec Králové poprvé zahnízdila v roce 2019 na pískovně Štít u Chlumce nad Cidlinou, kde byl 26. května nalezen pár s osmi mláďaty. Husice zde hnízdí i v letošní sezóně: 2. května zde jeden pár vodil 4 pull. a na pískovně se zdržovaly další dva páry. Další nová hnízdní lokalita byla letos nalezena na Třesickém rybníku východně od Chlumce nad Cidlinou, kde byl nejprve 16. května pozorován 1 pár a následně 20. 7. byl pozorován pár se dvěma pull. ve stáří 2 – 3 týdnů. Evidentně se mláďata líhla až počátkem července. Další novou lokalitou je Smiřický písník, kde byl pár s dvěma mláďaty nalezen již 19. dubna (viz titulní foto Luďka Klíže).

V Královéhradeckém kraji také letos evidujeme hnízdění na dalších nových lokalitách: na Oborském rybníku na Jičínsku a na rybníku Starý Ples na Náchodsku. Prosíme i nadále o pomoc při mapování husic nilských ve východních Čechách. Vaše nálezy vkládejte do databáze Birds.cz, nebo je posílejte na mailovou adresu vcpcso(at)centrum.cz. Uvítáme samozřejmě i nálezy dospělých ptáků bez mláďat, či informace o chování husic. Děkujeme!

Převzato z webu Východočeské pobočky ČSO

Zbytek celého článku k přečtení: Východočeská pobočka ČSO

Foto: Luděk Klíž

 


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Jak jsou na tom letos čápi? Pomozte sčítat mláďata!
AVIFAUNA Publikováno 4.7.2020


Na více než 140 čapích hnízdech byla již pozorována vzrostlá čapí mláďata. Kde jsou další? Ornitologové vyzývají veřejnost k zapojení do sledování čapích hnízd a zadání pozorování do čapí databáze. Právě informace o velkých mláďatech trénujících let jsou totiž klíčové pro vyhodnocení úspěšnosti hnízdění. Průběh hnízdění čápů bílých sleduje Česká společnost ornitologická za pomoci mnoha dobrovolníků již od roku 2014. „V letošním roce máme naději poprvé v historii zlomit počet 700 zapojených dobrovolníků! A to sezóna teprve vrcholí. To hlavní – zjištění počtu mláďat, která hnízdo zdárně opustí – máme teprve před sebou,“ upozorňuje Gabriela Dobruská, koordinátorka programu Čapí hnízda. Jde o rozsáhlý projekt občanské vědy, ve kterém se široká veřejnost zapojuje do získání dat pro odborné zpracování. Letos bylo již dobrovolníky zkontrolováno více než 1300 hnízd, na 441 byla zjištěna malá mláďata. Kolik z nich přežilo a z hnízda opravdu vyletí? To se zatím neví.

V letošním roce bude hodně lidí trávit dovolenou v Česku. Ornitologové proto vyzývají všechny, kteří se budou pohybovat krajinou, aby si všímali čapích hnízd. „Zapojit se může opravdu každý. Od rodin s dětmi během dovolené až po důchodce, kteří sledují třeba jediné hnízdo před svým oknem každým dnem. Každý záznam má velkou cenu,“ doplňuje Dobruská. Důležitá jsou i negativní pozorování, tedy informace o tom, že na hnízdě žádný čáp pozorován nebyl. Pozorovat mláďata na hnízdech je zážitek, který potěší nejen děti, ale i dospělé. Nebo možná nejen dospělé, ale i děti vytržené z virtuálního světa. Své pozorování můžete zadat rovnou v terénu přes mobilní aplikaci Avif Mobile. Na mapě pak uvidíte další hnízda v okolí, ke kterým můžete následně zamířit.

Jak pomoci?

Vydejte se k hnízdu a zjistěte, zda jsou na něm mláďata a jak velká – v prachovém šatě či se již podobají svým rodičům. Velká mláďata poznáte podle šedých nohou a šedého zobáku. Své pozorování zapište na birdlife.cz/capi. Pokud budete mít fotografii, můžete ji také přidat. A pokud čápa neuvidíte? Zadejte „čáp nepozorován“. Jen tak bude jasné, že hnízdo bylo kontrolováno. Jak už bylo řečeno, i negativní pozorování má velký význam. Pokud si na výlet berete mobil, můžete pozorování i s fotkou zadat přímo u hnízda pomocí aplikace Avif Mobile!

Čáp bílý na hnízdě. Foto Stanislav Chvapil

Zdroj: TZ ČSO, 2. 7. 2020 / Titulní foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0


Rozcestník
Přípravy na vydání druhého Evropského atlasu hnízdního rozšíření ptáků finišují
AVIFAUNA Publikováno 19.6.2020


Druhý Atlas hnízdního rozšíření ptáků Evropy (EBBA2) vyjde jako kniha v prosinci 2020 a následně budou hlavní výsledky dostupné i v on-line verzi. Mapování, do něhož se zapojilo kolem 120 000 terénních ornitologů, většinou amatérů, dosáhlo 96 % pokrytí území Evropy a stalo se tak pravděpodobně největším projektem občanské vědy na kontinentě. Atlas přinese údaje o hnízdním rozšíření a početnosti všech 596 zjištěných původních i nepůvodních ptačích druhů v Evropě. Srovnání s výsledky prvního atlasu z 80. let minulého století ukazuje na výrazné změny v rozšíření evropských ptáků. Výsledky projektu budou sloužit dalšímu výzkumu i ochraně přírody.První Atlas hnízdního rozšíření ptáků Evropy (EEBA1) se stal základním dílem pro vědce i ochranáře a jeho výsledky jsou dodnes bohatě využívány (Herrando et al. Bird Study 66 (2019): 149-158). Od roku 1997, kdy první atlas vyšel, se v Evropě odehrály velké změny. Ať již to byly změny ve využívání krajiny, nebo změny klimatu, dalo se očekávat, že se projeví též na avifauně. Právě potřeba tyto změny zdokumentovat byla jednou z příčin, proč se Evropská rada pro sčítání ptáků (European Bird Census Council, EBCC www.ebcc.info) v roce 2010 na své konferenci v Cáceres ve Španělsku rozhodla mapování zopakovat a vydat druhý atlas. Od počátečních organizačních kroků bylo zřejmé, že atlas bude nejspíš největším projektem občanské vědy na kontinentu. Výbor EBCC ustanovil tzv. Řídící výbor atlasu a vlastní koordinace byla svěřena trojici organizací z různých koutů Evropy: Švýcarskému ornitologickému institutu (SOI www.vogelwarte.ch), Katalánskému ornitologickému institutu (ICO www.ornitologia.org) a České společnosti ornitologické (ČSO www.birdlife.cz). Na projektu ovšem od počátku pracovali I další jednotlivci a organizace (www.ebba2.info).

Obrovské území a velká různorodost v přístupech k mapování ptáků v jednotlivých zemích byly od samého počátku projektu velkou výzvou. Území zahrnuté do projektu představovalo celou Evropu včetně evropské části Ruska a Kazachstánu, ale také celé Turecko, Kavkaz, Kypr a ostrovy a souostroví ve Středomoří, Atlantiku či Severním ledovém oceánu. Museli jsme vytvořit metodiku, která bude jednoduchá, avšak standardizovaná a hlavně přijatelná ve všech zemích. Po mnoha konzultacích s koordinátory atlasu v jednotlivých zemích byla metodika vytvořena a publikována (Herrando et al., Bird Census News 2013, 26/1–2: 6–14). Poté už bylo na zodpovědnosti koordinátorů v jednotlivých zemích, aby metodiku převedli do podmínek svých zemí, seznámili s ní spolupracovníky a koordinovali jejich práci a informovali je v průběhu celého projektu. Mapování probíhalo v síti kvadrátů 50×50 km, stejně jako v prvním atlase. Podařilo se získat údaje z 5 110 kvadrátů, což představuje 96 % celého sledovaného území. Do výsledného datového souboru byla použita všechna pozorování splňující základní požadavky, t.j. správné určení druhu, datum, lokalita a stupeň průkaznosti hnízdění (tzv. atlasový kód). Kromě toho mnozí terénní spolupracovníci dodávali kompletní seznamy druhů zjištěných za danou dobu (obvykle 1 až 2 hodiny). Tyto údaje sloužily zejména k tvorbě modelovaných map pravděpodobnosti výskytu v měřítku 10×10 km. V kontinentálním měřítku byl takový přístup použit vůbec poprvé. Dle údajů dodaných koordinátory v jednotlivých zemích se na práci v terénu celkem podílelo více než 120 tisíc ornitologů a ptáčkařů, systematicky sbíraná data, tedy kompletní seznamy druhů, poskytlo přibližně 35 tisíc ornitologů. Spolupracovali jsme i s velkými portály shromažďujícími údaje o pozorováních ptáků (www.eurobirdportal.org), jejichž údaje pomohly v mnoha případech doplnit data dodaná koordinátory z jednotlivých zemí.

Holub hřivnáč. Foto Lukáš Kadava

Za sběr údajů od terénních spolupracovníků v jednotlivých zemích byli zodpovědní koordinátoři, kteří následně zasílali data evropským koordinátorům. Data ze 48 zemí, z 5 110 kvadrátů a o téměř 600 druzích vytvořila výslednou databázi o více než půl milionu záznamech. Komplikace přinášelo nejen obrovské množství údajů ale i např. skutečnost, že mnoho kvadrátů zasahuje na území více zemí a údaje pro každý takový kvadrát musely být zkontrolovány a odsouhlaseny všemi koordinátory z příslušných zemí. Ještě složitější byla kontrola dat v kompletních seznamech druhů, kde bylo například nutno odstranit všechny záznamy nehnízdících jedinců. Zde se projevila výhoda toho, že v ČR byly v rámci kompletních seznamů pro atlas, tzv. hodinovek, atlasové kódy zaznamenávány rutinně přímo v terénu. Obtížná práce na evropském datovém souboru ležela především na bedrech kolegů z ICO v Barceloně. Ti pro účely atlasu vyvinuli několik on-line nástrojů, které mimo jiné umožňovaly všem národním koordinátorům dodávat, kontrolovat a případně opravovat data on-line. Stejně tak mohli koordinátoři on-line řešit sporné případy údajů z hraničních kvadrátů s kolegy ze sousedních zemí. On-line databáze posléze sloužila i autorům druhových kapitol, kteří data použili pro psaní textů, ale současně údaje ještě znovu zkontrolovali. Nicméně v kontrole kvality dat hráli hlavní roli národní koordinátoři.

Od samého počátku projektu jsme průběžně informovali koordinátory v jednotlivých zemích, posílali metodiku, pokyny atd. Zpočátku prostřednictvím emailů, posléze jsme v roce 2014 vytvořili samostatný web www.ebba2.info, k němuž záhy přibyly profily na Facebooku a Twitteru. Množství problémů jsme řešili též bilaterálně, kdy členové koordinačního týmu navštěvovali příslušné země nebo naopak koordinátoři z těchto zemí přijížděli na krátké stáže do Barcelony. Protože i v éře on-line dorozumívání jsou osobní kontakty čas od času nenahraditelné, pořádali jsme i workshopy a setkání s národními koordinátory, často v rámci konferencí EBCC.

Lyska černá s mláďaty. Foto Lukáš Kadava

Přístup do některých oblastí v Evropě není tak jednoduchý, jak jsme zvyklí od nás ze střední Evropy. Chybějící silnice, neprostupné bažiny, ale také minová pole nebo ozbrojené konflikty ztěžovaly ornitologům jejich práci. Přes všechny tyto problémy a zejména díky úsilí, nadšení a ochotě spolupracovat se národním koordinátorům a jejich terénním spolupracovníkům podařilo dokázat téměř nemožné a nepokrytá zůstala pouhá 4 % všech sledovaných kvadrátů 50×50 km. V některých dalších byla data neúplná a celkově horší kvality, což je zohledněno při interpretaci výsledků.

Ptáky v terénu pro atlas mapovali dobrovolní spolupracovníci, to ale neznamená, že atlasy hnízdního rozšíření nepotřebují žádné finance. Ty jsou potřeba na koordinaci, vybavení, zpracování dat a na publikaci výsledků, někde i na práci v terénu, především na dopravu do nepřístupných oblastí. Mnoho národních koordinátorů bylo schopno zajistit potřebné finance pro své národní atlasy a tím i pro sběr údajů pro atlas evropský. V jiných zemích jsou finanční zdroje na takovéto účely velmi omezené nebo vůbec nejsou. Přitom jsou to většinou země, kde lze za málo peněz udělat mnoho práce. Koordinačnímu týmu EBBA2 se naštěstí podařilo získat grant od nadace MAVA (MAVA Foundation), který významně pomohl tomu, že především z východní a jižní Evropy jsme získali, mnohdy poprvé v historii, kvalitní data. Pomohli ovšem i další dárci a podporovatelé a v závislosti na míře jejich podpory budou uvedeni na webu projektu nebo v knize. Financemi přispěli i ilustrátoři, kteří nejenže poskytli své ilustrace pro atlas zdarma, ale někteří z nich darovali část z příjmů z prodeje svých ilustrací. Pomohlo i mnoho malých dárců prostřednictvím sponzorství druhů – vybrali jsme přes 100 tisíc Euro a stále je možné přispět na https://www.ebba2.info/support-ebba2/ebba2-species-sponsorship/. Přestože větší část práce na atlasu je za námi, stále ještě zbývá připravit knihu do tisku a výsledky k publikaci on-line. V neposlední řadě platí, že čím více prostředků ještě vybereme, tím levnější a tím pádem dostupnější bude atlas v podobě knihy.

Výsledky atlasu ukázaly, že v Evropě v době mapování (2013 až 2017) hnízdilo 539 ptačích druhů, které považujeme v Evropě za původní. Některé jsou široce rozšířené a byly zjištěny téměř ve všech kvadrátech 50×50 km, jiné druhy se vyskytovaly jen na omezeném území. Více než polovina zjištěných druhů byla zjištěna v méně než 10 % kvadrátů. V atlasu jsme také zdokumentovali hnízdění 57 nepůvodních ptačích druhů.

Vůbec poprvé v Evropě budou v atlasu i mapy založené na modelování pravděpodobnosti výskytu druhů v kvadrátové síti 10×10 km. Pro modely byla použita data ze systematické části mapování (z kompletních seznamů druhů) a proměnné charakterizující prostředí a klima. Věrohodné mapy se podařilo vytvořit pro 224 druhů. Tyto mapy významně přispívají k pochopení rozšíření druhů, zejména těch běžných, neboť ukazují hlavní oblasti výskytu, což by u klasických map rozšíření nebylo možné. Tam, kde to kvalita získaných údajů umožnila, budou v atlase publikovány i mapy změny, které budou ukazovat změny v rozšíření mezi prvním a druhým atlasem, tedy za období přibližně 30 let. Pro toto srovnání jsme mohli použít údaje jen z oblastí, které byly dostatečně dobře pokryté v obou atlasech, proto tedy mapy změny často nezahrnují celou Evropu. I přes to poskytují obraz toho, k jakým změnám v avifauně Evropy v posledních 30 letech došlo. Není příliš překvapením, že různé druhy změnily své rozšíření různě. Ovšem vypadá to, že posun areálu severním směrem bude tím hlavním, který se ve výsledcích objeví. Zaznamenali jsme také velké rozšíření oblastí výskytu nepůvodních druhů. Tyto a mnohé další výsledky budou publikovány ve větších podrobnostech v knize a ve fázi příprav je také článek do vědeckého časopisu.

Bramborníček hnědý. Foto Lukáš Kadava

Převzato z webu České společnosti ornitologické / autoři textu Petr Voříšek, Verena Keller, Sergi Herrando

Zbytek celého článku k přečtení: Česká společnost ornitologická

Foto:  archiv A New European Breeding Bird Atlas – EBBA2


Číst dále
0


  • - Reklama -

  • Newsletter