Rozjařené koňadry
Zimní slunovrat je dávno za námi a den utěšeně prodlužuje. Sýkory koňadry už začínají zpívat, obhlížet potenciální hnízdní teritoria a vybírat dutiny na nadcházející jaro. Čím dál častěji lze také pozorovat soupeřící dvojice samců. Nejprve si oba odpovídají zpěvem z nedalekých keřů či stromů, jakoby to (už teď v lednu) byla jejich hnízdní území. Jsou-li hranice nejasné, oba se přiblíží a začnou agresivně poskakovat bok po boku, s peřím na hlavě staženým k tělu (znak sebevědomí a agrese), švihají ocasy ze strany na stranu a ozývají se svými jednoduchými pokřiky.
Samec sýkory koňadry v typickém agresivně bojovém postoji. Vytahuje se do výšky, vypíná hruď (přičemž ukazuje svůj široký černý pruh na břiše), dívá se „hrdě“ vzhůru a stahuje peří na temeni (čímž mj. zvýrazňuje trojúhelníkovitou kresbu hlavy, takže působí „ostřeji a nebezpečněji“). Tento postoj (provázený trhavým otáčením se ze strany na stranu) je typický pro souboje samců na hranici území. U krmítek při sporech o potravu koňadry v podobné póze navíc roztahují křídla a ocas, díky čemuž působí větší.
Zatím si koňadráci hlavně poměřují ego a bojují o dominanci v okolí zimujícího hejna (např. u krmítka). Avšak vliv těchto sporů sahá až do samotné doby hnízdění a rozdělení skutečných jarních teritorií. Nejdominantnější samci zimních hejn (ze stálé části populace) si totiž do jara postupně rozdělí ta nejlepší území v okolí.
Hrátky s hlasem
Při samčích šarvátkách lze pozorovat zajímavý jev. Sýkory si hrají s hlasem. Jednoduché „cí-bu-cíb-u“, nebo „cí-be-cí-be“ je ohraný základ, jenž umí každý koňadrák. Mnozí tedy zařazují do svého projevu i další volání (snad aby zaujali své soupeře či potenciální partnerky, nebo z čisté hravosti?). Jako základ „zpívají“ různé druhy nezpěvných hlasů, které sýkora koňadra běžně používá. Stále dokola opakují například hlášení zdroje potravy (které teď žádnou potravu nehlásí), nebo „mírnější typ“ varovného volání (i když predátor není v dohledu). Tyto hlasy navíc kreativně kombinují s prvky zpěvu, takže vzniká nepřeberné množství jednoduchých, ale originálních verzí. Zkrátka předvádějí, co umí.
Obzvláště dramatické je výbušné varování či-te!, nebo si-ť(j)e!, a jejich variace, které na sebe doslova soupeřící samci doslova vyštěkávají. Tento dramatický efekt je zřejmě záměrem. Běžná obhajoba území bývá prováděna vyšším a pronikavějším „cí-bu- cí-bu“, které se lépe nese do dálky. Avšak když se soupeři přiblíží jeden druhému a zaujmou agresivní postoj, přeladí na hlubší varovné výkřiky, kdy si vlastně navzájem vyhrožují. Jiné druhy ptáků jako čížci a pěnkavy z toho pak bývají značně vyplašení. Znají varovný hlas sýkor a překřikování samců si vykládají jako reálné hlášení (ač mírné) hrozby. Naopak ostatní sýkory (nezúčastněné koňadry i jiné druhy jako uhelníčci a babky) zjevně chápou, o co jde a nenechají se příliš rušit při shánění potravy.
Imitace příbuzných
Kreativita sýkořích samečků se neomezuje jen na jejich vlastní projevy- zahrnuje i imitace jiných druhů ptáků. Možná znáte špačka nebo sojku jako mistry imitace (a také jimi jsou!), avšak i koňadra dokáže imitovat velmi zdatně. Má poměrně úzký hlasový rozsah, takže její syrinx nezvládne zvuky výrazně odlišné od jejích vlastních, jako zpěv kosa nebo křik racků. Napodobuje tedy zvuky podobné koňadřím- jednoduché, prudké, pisklavé, drnčivé či štěbetavé, ponejvíce volání ostatních sýkor. V nich je však velice dobrá. Asi nejčastěji (a nejvěrněji) imituje výbušné „bist-je!“ sýkory babky. Pouští se však i do odvážnějších kousků. Už jsem od koňadráka slyšel „déé-déé-déé“ sýkory lužní, tenký hlásek sýkory uhelníčka (jak kontaktní pískání, tak zpěv „sí-ti-sí-ti“), a dokonce typické drnčení parukářky (sice nápadně ztišené, ale technicky velmi přesné). Jeden koňadrák pak vystřihl věrné varování mlynaříka, následované jeho kontaktním hlasem „čirrp- čirrp“.
Na následujícím videu si můžete poslechnout sýkoru koňadru, napodobující postupně hlas sýkory babky, varování mlynaříka, kontaktní cvrkání mlynaříka i kontaktní volání uhelníčka, nahrané v lednu 2026 v Praze v Podhoří:
I imitace (stejně jako nezpěvné hlasy samotných koňader) mohou být remixovány a libovolně spojovány s typickými zvuky koňader. To je krásně vidět na následujícím videu, kde samec koňadry zkombinoval variace svého zpěvu s kontaktním hlasem sýkory babky (nahráno téhož roce v Jablonném nad Orlicí):
Zajímavý je kontext těchto imitací: často jsou prováděny jako součást tzv: subnsongu, kdy si samec někde v křoví polohlasem sám pro sebe prozpěvuje a trénuje (i proto je první nahrávka tišší). Tyto tréninky se však koncem zimy prolínají s průběžnou obhajobou území. Hranice je tenká: koňadry totiž (na rozdíl od kosů, pěnic či červenek) trénují zpěv poměrně nahlas. Jejich znělý subsong tedy v předhnízdní době ve vyhlédnutém teritoriu může sloužit jako doplněk k plnému zpěvu.
Jak odhalit imitátora
Nastává roční doba, kdy nestačí znát hlasy našich šesti druhů sýkor, abychom pomocí nich určili přítomnost daného druhu. Všechno to mohou být „blafující“ koňadry. Závěrem tedy shrnu pár tipů, jak jejich imitace „prokouknout“ a nenechat se napálit přítomností například „falešné parukářky“.
1) Volajícího ptáka vizuálně dohledejte. To je jediná skutečná jistota. Zda má mít člověk „podezření“ (a tudíž hledat původce hlasu), pomohou rozhodnou další body:
2) Vnímejte místo a roční dobu, v němž volání slyšíte. Uhelníček volající z křovinaté polní cesty (mimo dobu migrace, kdy mohou být uhelníčci všude!) je s největší pravděpodobností koňadra. Další příklad: slyšíte parukářku v zahradě, kde nikdy nebyla? Jděte po zvuku a možná…opět najdete koňadru 🙂
3) Poslouchejte přízvuk a hlasitost. To sice vyžaduje nemalou terénní zkušenost a citlivý sluch, ale vlastníkům obojího může pomoci imitující koňadry prokouknout. Velká část imitací je totiž tišších než skutečný hlas imitovaného ptáka (platí nejen pro koňadru) a postrádá jeho specifický „přízvuk“ (přebírá „přízvuk“ koňadry). Kupříkladu ani zdařilá imitace uhelníčka nikdy nebývá tak hlasitá jako originál. A ačkoli melodií a rytmem koňadra uhelníčka napodobí přesně, již méně přesně (slyšitelně „jinak“) napodobí jeho BARVU hlasu. Typickou kombinaci pištivé výšky s hlubším, znělým a melodicky sytým tónem specifické barvy (jako „hybrid králíčka s čížkem“) koňadra nikdy nevytvoří tak, jako skutečný uhelníček. Její imitace bude vždy alespoň o trochu hlubší (v písklavých tónech) a naopak syrovější a chudší (v barvě hlubšího hlásku).
4) Všimněte si, zda nezní ze stejného místa i jiné zvuky. Koňadra často imitace prokládá vlastními, odlišnými hlasy, které ji prozradí.
Text, foto a vide: David Říha
