Klikněte zde pro přečtení prvního dílu.
Pojednání o současném legislativním zakotvením ochrany ptáků v ČR je nutné začít od norem unijního práva. Základním prvkem tohoto systému pak je Směrnice o ptácích, č. 2009/147/ES. Tento nesmírně důležitý předpis už od 80. let určuje členským státům, jak má na jejich území ochrana ptáků vypadat. Všechny instituty a ochranné nástroje, které tato směrnice zavádí, jsou u nás od roku 2004 vtěleny do zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZOPK“).
Neotřesitelným základem úpravy je tzv. obecná ochrana ptáků vyjádřená v § 5a ZOPK. Ta se vztahuje na všechny volně žijící druhy ptáků. Podotkněme, že jiné skupiny živočichů této výsady, totiž obecné ochrany, nepožívají. Obecná ochrana ptáků zakazuje jejich úmyslné usmrcování a odchyt, poškozování hnízd a vajec, sběr a držení vajec (byť prázdných), lov ptáků, a také jejich úmyslné vyrušování1.
Samozřejmě, že tento zákaz nemůže být absolutní a určité výjimky jsou na místě. Zmiňme například výjimku založenou předpisy o myslivosti. Jedná se zejména o zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti, ale i další předpisy – například vyhláška2 stanovující druhy, které lze lovit, doby lovu, atp. S touto výjimkou počítá již samotný §5a v odst. 4.
Jako další výjimku z obecné ochrany lze zmínit tzv. kroužkovací vyhlášku3, díky ní můžou ornitologové odchytávat a značit ptáky. Tato vyhláška byla přijata na základě zmocnění v §5b ZOPK, které stanoví případy tzv. odchylného postupu při ochraně ptáků. Tento odchylný postup povoluje orgán ochrany přírody v případech, kdy je to nezbytné z důvodu ochrany veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti, bezpečnosti leteckého provozu, atd.
Vrátíme-li se k §5a ZOPK, tak zajímavé ustanovení nacházíme v odstavci 5. Zde stojí příkaz, že každý musí při budování nebo rekonstrukci drátů vysokého napětí je opatřit takovými ochrannými prvky, aby zde nedocházelo k usmrcování ptáků elektrickým proudem. Otázkou je, nakolik je toto osamocené ustanovení aplikováno a vynucováno. Osobně ho ale považuji za důležité už jen proto, že může sloužit jako „inspirace“ pro zavedení podobného týkajícího se skel. Skleněné plochy nejsou nijak regulovány a není povinností stavebníka zabezpečovat je proti nárazu ptáků, bohužel.
Určitým protikladem k obecné ochraně je tzv. druhová ochrana, tedy ochrana zaměřující se na vzácné nebo vědecky či kulturně významné druhy (§ 48 ZOPK). Tyto druhy jsou prováděcí vyhláškou k ZOPK č. 395/1992 Sb. vyhlášeny za zvláště chráněné, a to v kategoriích kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené. V příloze této vyhlášky najdeme seznamy takto zvláště chráněných druhů. Základní podmínky ochrany těchto druhů pak najdeme v ustanovení § 50 ZOPK.
Další klíčové ustanovení nalézáme v §45e. Ten opět vychází ze Směrnice o ptácích a zavádí ochráněná území pro ptáky – ptačí oblasti, i do našeho právního řádu. Ptačí oblast („PO“) je území, které bylo vybráno na základě určitých kritérií jako vhodné pro ochranu těch druhů ptáků, které jsou uvedeny v příloze I směrnice. Svým způsobem PO představují prvek zmíněné druhové ochrany – vyhlašují se pro konkrétní vzácný druh. Nutno podotknout, že PO není zvláště chráněným územím ve smyslu §14 ZOPK. Neuplatní se v nich tedy žádné základní ochranné podmínky jako v Chráněné krajinné oblasti nebo v Národním parku. V PO platí pouze tzv. bližší ochranné podmínky, které jsou uvedeny v tom nařízení vlády, kterým byla ta která oblast vyhlášena. V praxi to znamená, že ochrana PO je mnohem slabší, než ochrana přiznaná zvláště chráněným územím. Otázkou tedy je, do jaké míry PO skutečně přispívají k ochraně ptáků. Ve většině z nich neprobíhá žádný management a stavy populací cílových druhů kolísají. Nicméně už samotné vyhlášení 42 českých PO jistě má svůj význam. Minimálně v tom, že v těchto územích probíhá pravidelný monitoring a také v tom, že se jedná o ochranu územní, která z dlouhodobého hlediska je výrazně důležitější, než ochrana jednotlivých exemplářů.
Dalších předpisů, které se týkají ptáků, je poměrně dost. Nelze opomenout zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, který se plně vztahuje i na ptáky. I samotný trestní zákoník (č. 40/2009 Sb.) zná trestné činy, které se věcně týkají i ptáků. Jedná se především o trestný čin týrání zvířat a trestný čin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami. Významným předpisem je také zákon č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy, který je známý pod zkratkou CITES.
Závěrem bych chtěl připomenout zkraje zmíněnou obecnou ochranu ptáků, která zapovídá usmrcování, odchytávání i rušení všech volně žijících ptáků. Na tomto stěžejním principu stojí celá současná česká ochrana ptáků.
1 Zde vhodno zmínit, že slovo „úmyslné“ je nutné vykládat extenzivně. Toto ustanovení poruší například fotograf, který bude fotit ptáky a jehož úmyslem bude získat kvalitní obrázek, nikoli rušení ptáků.
2 Vyhláška č. 245/2002 Sb. Vyhláška Ministerstva zemědělství o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu.
3 Vyhláška č. 152/2006 Sb. o odchylném postupu při ochraně ptáků a výjimce ze základních ochranných podmínek zvláště chráněných druhů ptáků pro jejich značení.
Text: Jakub Hlaváček
