Magický magnetismus špačků
Mezi nejúchvatnější zážitky v přírodě nemusí nutně patřit pozorování té či oné ptačí rarity, ale mnohdy nám to nejkrásnější divadlo připraví ptáci zcela běžní. Jedním z nich může být špaček obecný. Pominu-li fakt, že samotné soužití se špačkem v budce na vaší zahradě je milá záležitost, pak skutečný zážitek skýtají velká špaččí hejna, v nichž se v sezóně slétají na společná nocoviště převážně v rákosinách rybníků. Špačci dávají přednost lokalitám s rozvinutými porosty zejména rákosu, v České republice jsou známá a početná nocoviště (tj. kolem sta tisíc nocujících špačků) známá např. z jižní Moravy (Nesyt) či z Kolínska (Žehuňský rybník). Nutno ovšem podotknout, že počty špačků na jednotlivých lokalitách mohou meziročně výrazně kolísat. Maxima byla u nás zaznamenávána v průběhu července až konce září. Také v průběhu října mohou místě dosahovat koncentrace špačků vysokých počtů. Tak velká hejna přirozeně vyvolávají zvědavost. V první řadě, jaké jsou zákonitosti obrovského ptačího hejna?
Aby špačci dosáhli výjimečné koordinace, která je třeba k úžasným manévrům, jichž jsou schopni, chovají se úplně stejně jako magnetizovaný kov. Zjistili to biologové, kteří se pokusili popsat chování špaččího hejna pomocí matematických rovnic, kteří pomocí záznamů několika kamer analyzovali pohyb hejna sekundu po sekundě a pak se snažili popsat chování celku matematickou rovnicí. Bylo zjištěno, že změna rychlosti jediného ptáka ovlivní téměř okamžitě rychlost všech ostatních ptáků v hejnu – a to bez ohledu na to, jak daleko se od sebe nacházejí. Podobně se chovají také systémy na pokraji kolapsu, například laviny nebo sněhové vločky. Ornitolog Jiří Reif vysvětluje: „Složité pohyby celku jsou výsledkem interakcí vždy mezi několika málo jedinci, kteří letí nedaleko od sebe. Každý konkrétní pták se v této situaci může teoreticky řídit buď tím, co dělají všichni jedinci v určité vzdálenosti od něj, anebo tím, jak se chová určitý počet nejbližších jedinců bez ohledu na to, jak jsou od něj daleko. Pokud by platila první možnost, znamenalo by to, že v případě větších vzdáleností mezi jedinci by hejno ztratilo svou soudržnost – pokud by se špaček ocitl třeba 3 m od nejbližšího souseda, začal by se chovat tak, jako by v žádném hejnu nebyl. Každý pták se orientuje podle polohy šesti až sedmi nejbližších sousedů a je jedno, jestli se od něj nacházejí ve vzdálenosti jednoho nebo pěti metrů. Hejna řízená tímto typem interakcí jsou také daleko méně zranitelná při napadení predátorem.“ Autoři simulovali různé typy sokolích náletů na formace špačků. Pravděpodobnost rozpadu hejna, včetně rizika predace pro jednotlivce, byla podstatně vyšší, pokud by se jedinci v něm letící řídili pouze podle svých sousedů vyskytujících se v určité vzdálenosti.
Zvláštní je, že zatímco změna rychlosti ovlivní úplně všechny ptáky v hejnu, změn směru pohybu má vliv jen na několik kusů – konkrétně sedm. Toto číslo se neměnilo, ať už se jednalo o jakoukoliv situaci, vždy špaček změní směr pohybu jen sedmi jiných ptáků. A ti zase rychle změní směr pohybu dalších sedmi ptáků, díky tomu se informace o změně pohybu šíří celým hejnem. Otázkou zůstává význam onoho klíčového počtu šesti až sedmi nejbližších jedinců. Proč ne třeba čtyři nebo deset? Je to totiž méně, než kolik špačků se v blízkém okolí libovolného jedince většinou vyskytuje. Pravděpodobně jde o optimální počet, který daný špaček dostatečně dobře vidí a rozeznává a který zároveň minimalizuje riziko predace. Vědci zjistili, že nejbližším fyzikálním zákonem, jenž by se dal použít na popsání takového chování, je magnetismus. Přesně řečeno to, jak chování jedné částice v magnetickém poli ovlivňuje chování jiných částic. U špačků je toto specializované chování upřené jedním směrem: aby co nejvíce ptáků uniklo dravcům.
V druhé řadě, jak v přírodě správně odhadnout tak vysoké počty? Je třeba mít na paměti, že vždy se bude jednat o odhad a nikoli přesný počet. Špačci se na nocoviště sletují v hejnech o různé velikosti – od několika ptáků, po několik tisíc. Velká hejna lze odhadnout pomyslným rozdělením na menší část (např. třetinu či pětinu), v ní odhadnout počet a zbytek vynásobit. U hejn, která nejsou kulovitá, ale špačci letí spíše v řadě, lze rozdělit hejno např. i na desetinu – přesnost odhadu početnosti se zvýší (za předpokladu, že je hejno relativně homogenní). Velmi praktické je mít s sebou zápisník a jednotlivé odhady všech hejn zapisovat. Jejich sečtením pak dostaneme relativní celkovou početnost nocujících ptáků na lokalitě. Neméně praktické je mít možnost sčítat hejna z přehledného místa (např. myslivecký posed či strom) s dobrým výhledem na rákosiny. Konkrétní místo nocoviště se totiž může měnit i v průběhu sezóny. Přehledné místo poskytuje i výhodu v tom, že se často stává, že hejno, zvláště ptáci, kteří přilétají dříve, nad rákosinami pouze proletí a před vlastním usednutím do rákosin se zdržují v blízkosti lokality. Dobrý výhled tak snižuje možnost opětovného sečtení téhož hejna. Posledním důležitým faktorem je být na lokalitě včas.
Mám štěstí, že mohu vzdušné reje pozorovat v blízkosti svého bydliště, na Třesickém rybníku u Chlumce nad Cidlinou, který je v současnosti jedním z nejvýznamnějších nocovišť špačků v Královehradeckém kraji. V posledních pěti letech dosahují počty přes 50 000 nocujících ptáků. Doposud maximální počet jsem odhadl v roce 2014, kdy početnost dosáhla téměř 95 tisíc nocujících špačků. Nebojte se odhadovat a sčítat – sčítání nocujících špačků se u nás zřejmě nikdo cíleně nevěnuje a z řady lokalit údaje zcela chybí. Vaše zjištěné odhady, vložené do databáze Birds.cz, mohou být jednou skutečně cenné.
Text a foto: Lukáš Kadava
Zdroj: http://www.national-geographic.cz/clanky/video-roje-spacku-a-magie-ptaciho-hejna.html