Námluvy volavek popelavých: elegantní postoje, dávivé skřeky i tajné pachové vzkazy

Volavku popelavou většinou vídáme jako „živou sochu“ nehybně stojící na kraji rybníka, kde strnule vyčkává na svou kořist. Avšak na počátku období hnízdění se tito ptáci slétají do početných kolonií, kde obsazují hnízda, bojují o ně, tokají a páří se. Tehdy o akci nouze není. Proto jsem vyrazil za volavkami volně žijícími v pražské zoo, abych lépe porozuměl jejich chování a komunikaci. Výsledkem budiž tento článek.

Trojská specialita

V pražské zoo se nachází legendární kolonie volně žijících volavek, jenž čítá nejméně 62 hnízd (a další se právě staví :). Místní volavky zcela zahodily svou obvyklou plachost a žijí doslova pár metrů od davů návštěvníků zoo. Hnízdí mj. ve svahu výběhu kozorožců, nad nímž vede cesta (tzv. Zakázanka). Z ní lze do jejich domovů nahlížet ukázkově shora a poměrně zblízka, aniž by byly jakkoliv rušeny. Volavky se v zoo každý den přiživují na rybách pro chované pelikány a malých kuřátkách pro čápy. Proto s vidinou jistého příkrmu mnohé začínají hnízdit již vprostřed zimy.

Obhajování hnízda

Vše začíná obsazením vhodného loňského hnízda. Jako první doráží obvykle samec. Zpočátku celé hodiny vysedává v prázdném hnízdě, brání ho před ostatními a láká do něj potenciální partnerku.

Nápadně klape zobákem. Ale ne jako čáp, v dlouhých sekvencích. Volavčák nejprve rituálně natáhne krk před sebe, načepýří hlavu, otevře zobák a vzápětí ho prudce sklapne. Zní to dutě a tlumeně, jako byste zaklapli velké desky. Po chvíli celou akci opakuje.

Takto si volavčák obhajuje hnízdo a malé teritorium pár nejbližších větví. Když klape „jen tak“, obvykle sklání hlavu přes okraj hnízda. Někdy lze vidět celou skupinu samců, kteří se opakovaně předklání a odpovídají si klapáním. V zimním tichu se pak rozléhá zvláštní, tlumený koncert zobáků.

Jakmile však v blízkosti hnízda přistane cizí volavka, samec natáhne krk rovnou k ní a začne na ni výhrůžně klapat. Čepýří hlavu, natahuje krk a seká zobákem po nepříteli, přičemž jím zároveň klapá. Před každé klapnutí navíc zařadí i krátký chraplavý zvuk; výsledek zní jako „ChraP!“, nebo „ChroP!“.

Obvykle cizí volavka brzy odletí, někdy se však drze přibližuje se záměrem hnízdo ukrást. Pak po ní pan domácí prudce vyletí, doslova ji strhne ze stromu a vydá přitom ďábelský pokřik. Nespoutaně agresivní, chraplavě dávivé „Kruuo!“, nebo „Kohoor!“, z něhož až mrazí.

„Záklon“- základní prvek volavčího toku

Lákání partnerky

Když samec zrovna nevyřizuje účty s konkurencí, pozoruje zbytek kolonie, přilétající a odlétající ptáky. Blíží-li se nová volavka, obvykle po ní seká zobákem, ale někdy (když je to atraktivní samička) útoky prokládá dvořením. Předvádí elegantní rituál „záklonu“. Vztyčí zobák k nebi, natáhne krk do výše, pak se mírně zakloní a pomalu, ladně se prohne „v kolenou“ (= v kotnících, jimž u brodivých lidé mylně říkají kolena ;-). Ve vrcholném záklonu se mu na hrudi okázale čepýří ozdobná pera svatebního šatu. Současně mírně nafoukne krk a vydá hluboký, dávivý vzdech „Kchůůů“, nebo delší „Ukukuchůůů“.

Na této fotce je hezky vidět, jak samec při záklonu nafukuje horní část krku, z níž vyluzuje dávivé, tlumené volání. Vzdálená příbuznost s bukačem se nezapře 😉

Dobývání agresivního partnera

Jak se tvoří volavčí páry? Jde o zajímavý rituál plný napětí, který trvá i desítky minut.

Samice přilétá do kolonie. Vybere konkrétního samce na hnízdě. Teď ji čeká nelehký úkol. Prolomit jeho agresivitu. Samec urputně brání své hnízdo a každou volavku zpočátku považuje za nepřítele.

Samice přistává opodál. Opatrně se plíží po větvích k hnízdu, samec na ní výhrůžně klape. Když se mu přiblíží na

„Klovací hádka“ během seznamování volavčího páru. Samec vpravo. (Kvalita fotky poznamenána faktem, že jde o výřez z videa)

jeden krok, on jí opakovaně seká zobákem přímo do obličeje. Ona na něj taktéž míří zobákem, ale před každým výpadem jen trpělivě ucukává. „Klovací hádka“ může s přestávkami trvat i několik minut.

Pak se samec uklidní a dělá jakoby nic, upravuje větvičky v hnízdě, nebo klape na okolní sousedy. Samice se k němu v nestřežený okamžik opatrně natahuje, a špičkou zobáku mu bázlivě zkouší projet peří na krku, nebo pomoct s úpravou hnízda. Chová se, jakoby se měla dotknout výbušniny. Má důvod. Samec po ní ještě mnohokrát vyjede.

V této fázi i dáma někdy začne klapat zobákem po okolí. Zřejmě tím demonstruje samci svou snahu bránit jeho hnízdo. Přesto se do něj vůbec neodvažuje vstoupit. Stojí vedle na větvi a čeká.

Po dlouhém, konfliktním rande se samec sebere a odlétá z hnízda. To není odmítnutí, naopak! Samice byla přijata! Pan domácí totiž letí pro stavební materiál k dostavbě hnízda. Zároveň nové partnerce prokazuje svou důvěru tím, že ji nechá na hnízdě o samotě (tudíž ho před ní už nebrání).

Samice má poprvé možnost do hnízda vstoupit. Po chvíli se samec vrací s klacíkem v zobáku, a oba partneři se již typicky rituálně vítají (viz. dále). To se několikrát opakuje. Pár je utvořen.

Určité napětí mezi partnery však ještě chvíli přetrvává. Samec má stále tendence občas útočit na samici, která se ho trochu bojí. Oba ptáci působí nejistě. Snaží se opatrně jeden druhého dotýkat zobákem, což ale často končí další „klovací hádkou“.

Viděl jsem, jak samec své družce něžně projížděl zobákem pírka na zádech, a po pár vteřinách po ní začal znovu zuřivě klovat. V ten moment mi došlo, že právě sleduji volavku, jak má (bez nadsázky) smíšené pocity! 🙂

Romance vrcholových predátorů

Po utvoření páru přichází několik dní romantiky. Volavky se úplně změní. Páry vrcholových predátorů, kteří po celý život pěstují agresi a nedůtklivé samotářství, se náhle spokojeně tulí k sobě a svými zabijáckými zobáky si něžně probírají pírka jako hrdličky.

Po opadnutí počátečních konfliktů sedají partneři celé hodiny na hnízdě doslova nalepeni jeden na druhého. Samec stojí za samicí či vedle ní a co chvíli ji probírá peří zobákem. Ona jeho péči občas opětuje. Při těchto společných chvílích lze vzácně pozorovat i samičí tok: dáma zdvihne zobák k nebi a předvede partnerovi stejný elegantní záklon, kterým on ji před pár dny lákal do hnízda.

Páření volavek na hnízdě.

Samotné páření probíhá nečekaně, samec zničehonic zvedne nohu, stoupne samici na záda, chytí ji zobákem za krk a dojde ke kopulaci, která trvá kolem 20 vteřin. Zajímavé je, že po skončení aktu mají některé samice tendenci svého partnera „opečovávat“ zobákem, zatímco on bývá mírně odtažitý. V podstatě přesný opak situace před pářením.

Vše nasvědčuje tomu, že volavky se páří jednou, maximálně denně. Dopoledne spolu páry ospale stojí na hnízdech, kolem 10-12 hodiny si začínají navzájem čistit peří, přistavovat hnízda, a tou dobou také probíhá většina sexuálních aktů. Později odpoledne pokračuje intenzivní aktivita kolonie, avšak pouze jedinkrát jsem zaznamenal opakované páření stejného páru v jeden den (zajímavé srovnání oproti sexuálně aktivnějším čápům bílým).

Rituální vítání páru, kdy oba ptáci ladně skloní načepýřenou hlavu a zdraví se „err-err-err“

Přesto zůstává samec i desítky minut vilně přilepen na svou partnerku, takže lze velmi těžko odhadnout, zda se blíží skutečné páření.

Dost času tráví dvojice také stavbou hnízda. Samice stojí na hnízdě, zatímco samec odlétá do okolí a nosí ji po jednom v zobáku klacíky. Pokaždé, když přistane s novým „úlovkem“, oba partneři se obřadně vítají nataženými krky a načepýřením ozdobných per na hlavě a krku. Přitom vydávají rytmické „Err- err-err“, nebo „Eww- eww- eww“. Pak oba zabudují klacík do hnízda.

Po opakovaném páření samice snáší první vejce. Zpočátku je inkubace přerušovaná a nepravidelná, až po nesení všech zasedá na hnízdo pevně. Tím také končí krátké období námluv. Romantické pouto mezi partnery pomalu vychládá, a stávají se především praktickou jednotkou společně pečující o vejce. Vídají se převážně během střídání na vejcích: v tu chvíli se však stále rituálně vítají.

Voňavé vzkazy 

Zdá se, že při výběru partnera u volavek hraje roli i čich. Opakovaně jsem pozoroval nespárované samce, jak intenzivně otírají své zobáky o větve v okolí hnízda. Patrně se tím snažili zanechat pachové stopy (je známo, že výměšky mazové žlázy u mnoha ptáků obsahují feromony a během péče o peří ulpívají na zobáku) Volavčí nápadník si tedy své hnízdo označkuje a navoní pro budoucí partnerku.

Během vypjatého seznamování s útočným samcem naopak samice intenzivně otírá zobák o větev, na níž stojí. Možná samcovi předává svůj pach, možná čichá ten jeho. Na jednom hnízdě samice třela zobák přesně o ten kus větve, který asi před hodinou „navoněl“ samec.

Volavky mají zřejmě ještě druhý způsobem pachové komunikace. „Oklepávání“. Běžné naježení peří a oklepání se, jaké známe od většiny ptáků, má u volavek možná skrytý komunikační význam. Partneři tak činí mimořádně často během prvního rande, po páření, i také průběžně při společných dýcháncích na hnízdě. Volavčí peří během oklepávání pouští kousky prachu i jednotlivá prachová pera, jenž v protisvětle někdy udělají řídký obláček prachu. Vzhledem k frekvenci této činnosti v přítomnosti partnera lze předpokládat, že se snaží na něj doslova „vyvětrat“ vlastní vůni.

Zde je rozdíl mezi pohlavími ukázkový: velký, vybarvený samec se sytým zobákem a černobílou kresbou hlavy, před ním drobná samička s tmavším, méně výrazným zobákem a tvářemi.

Kluk nebo holka?

Závěrem se sluší sdělit, jak od sebe rozlišuji samce a samice. Obě pohlaví jsou totiž velmi podobná a např. v určovacích příručkách se udávají jako „stejná“. V době toku je však spolehlivě pohlaví rozlišit, vidíme-li oba členy páru vedle sebe.

Samec je o větší, mohutnější a vyšší, samice nižší a kompaktnější. Na hnízdě je tento rozdíl umocněn postojem: samec sedá často vzpřímeněji, zatímco samice se spokojeně krčí po jeho boku. Samec mívá také výraznější, sytější a světlejší zbarvení zobáku a často světlejší, kontrastnější kresbu hlavy (méně spolehlivý znak). Samice bývají na hlavě a zobáku tmavší a šedší.

V obou znacích jsou velké individuální rozdíly i mezi jednotlivci stejného pohlaví. Proto je třeba vidět pospolu celý pár. Nejsnáze se určují některé samičky „popelky“: ty jsou hodně malé, s šedavými tvářemi připomínajícími juvenilní šat. Možná, že jde o neotenické samičky v prvním roce života (tj. vylíhlé poslední léto), které si ponechaly část juvenilního opeření. I urostlejší, vybarvené dámy však stále bývají citelně menší než jejich partneři.

Platnost těchto rozdílů mezi pohlavími jsem potvrdil opakovaným pozorováním páření, při němž větší a mohutnější jedinec byl vždy „nahoře“.

Níže pro srovnání přikládám dvě další fotky volavčích párů:

Nahoře samec, dole samice

Vpravo samec, vlevo samice

Budu moc rád, když Vám tento článek poslouží jako určitý návod k lepšímu chápání projevů tokajících volavek 🙂

Text a foto: David Říha