Nelegální lov ptáků v EU: rozpor mezi přáním a skutečností

AVIFAUNA Publikováno 16.9.2018

Sdílení

Urs Noel Glutz von Blotzheim, jeden z nestorů světové ornitologie, se v aktuálním čísle časopisu Chrońmy Przyrodę Ojczystą, který vydává Ústav ochrany přírody Polské akademie věd v Krakově, zamýšlí nad dopadem lovu ptáků a také rolí zodpovědných orgánů. Každoročně je ve Středomoří nezákonně zabito na 25 milionů ptáků, přičemž asi polovina z nich je zabita v zemích Evropské unie. To je vskutku ohromující skutečnost, často přehlížená nebo dokonce zpochybňovaná. Lovci přitom využívají moderní audio zařízení a lákají ptáky pomocí nahrávek jejich hlasů. Protože metody lovu jsou stále účinnější, je lov ptáků důležitým faktorem při poklesu populací mnoha druhů ptáků.

„Poměrně dlouho jsem odsouval lov ptáků jako zástupný problém a spíše jsem byl nakloněn argumentům jakými jsou ztráta stanovišť, používání herbicidů a pesticidů, změny kvality stanovišť a další. U lovu ptáků v zemích EU není ekonomické hledisko tím nejdůležitějším, ačkoli sociální nerovnosti, nezaměstnanost mohou hrát určitou roli, spíše však ruku v ruce s technologickým pokrokem stále vévodí důvody, jakými jsou pouhá zábava. Neměli bychom čekat na přesnější znalosti o dopadu lovu na divoké populace. To nakonec ani není reálné. Je to otázka spíše sociologická a politická. Příkladem politické nečinnosti je například neomezený jarní lov křepelek, hrdliček divokých a dalších 39 druhů na Maltě. Také nelegální lov dravců ve střední a západní Evropě je zcela nepřijatelný, navíc v situaci, kdy existuje mnoho dalších politických a sociálně-ekonomických (tj. primárně pro zisk) důvodů poklesu početnosti ptáků. Je také ironií, že například Německo se snaží chránit 98% biotopů důležitých pro migrující ptáky, ale zároveň toto úsilí podkopává, protože méně než 13% migrujících druhů ptáků je účinně chráněno. Také Komise EU v Bruselu je stále více vnímána jako bezzubý orgán, zbavený vůdčích schopností, nemohoucí přijmout účinná opatření, k ukončení masového a ilegálního zabíjení migrujících ptáků v rámci Evropská unie. Zjevným anachronismem je potřeba zvláštního povolení v Německu pro sběr a ukládání peří ztraceného ptáky během pelichání, zatímco není páky, která by mohla Evropskou komisi donutit rázně jednat v zemích Středomoří v otázce ilegálního lovu. Podobné extrémy nalezneme i v dalších unijních zemích. Co si lze myslet o případech, kdy Britové, tradiční milovníci ptáků, jen na jedné britské základně na Kypru na podzim roku 2014 a 2015 zabili 900 000, respektive 800 000 ptáků. Můžeme se hořce pousmát, že je to zlepšení oproti předchozím rokům,“ říká Glutz von Blotzheim.

Realita v České republice. Foto Dušan Rak

Stále více občanů EU i ve zbytku světa již nepřijímá skutečnost, že se vlastně nic neděje. Tato změna veřejného mínění je jasně patrná během kampaní, které na závažnost nelegálního (ale v některých zemí doposud zákonného) lovu upozorňují. Ačkoli je lov ptáků pouze jednou z příčin poklesu počtu ptáků v krajině, u některých druhů může mít lov výrazně negativní dopad. Ochranáři z řady organizací stupňují tlak na zákonodárce i práci v terénu, jsou přijímána některá legislativní opatření.

„Ptáci jsou masově pronásledováni i v jiných částech světa. Vzpomeňme drastický dopad odchytu strnada obojkového v Číně (psali jsme ZDE, pozn. red.). V takových případech bychom my Evropané měli intervenovat u dotčených vlád. Avšak jak můžeme být sami k tomuto z etického hlediska oprávněni, když je ročně v EU zabito nelegálně více než 10 milionů ptáků, a to nikoli kvůli ekonomickým obtížím, ale jen pro zábavu nebo pro lukrativní profit? Obvyklá tolerance takového závažného porušení Směrnice o ptácích Evropské unie je jednou z největších slabostí EU. Letos na jaře, byť v jiném kontextu, bylo hodně řečeno o krizi evropské solidarity. Bohužel také nevidím žádnou solidaritu ohledně nezákonného lovu ptáků. Nemůže to být tak, že v severní a střední Evropě bude významně investováno do ochrany přírody, navíc do značné míry jsou tyto investice založeny na dobrovolnictví – a pak jsou nelegálně vymazány ve středomořském regionu EU. Navíc k čemu je také stanovovat neustále nové cíle v oblasti biologické rozmanitosti, když nejsme ochotni řešit základní příčiny ztráty biologické rozmanitosti, které jsou dobře známé a srozumitelné,“ uzavírá Glutz von Blotzheim.