…a to je co říct! Lyska černá totiž patří k našim nejagresivnějším ptákům V hnízdní době sousední páry urputně bojují o hranice teritorií. Zdá se, že konflikty vyloženě vyhledávají. Zejména samec, není-li dostatečně zaměstnán vnitrodruhovou agresí, vybíjí svůj vrozený vztek napadáním jiných druhů ptáků. Při těchto útocích se obzvlášť zaměřuje na druhy s tmavým nebo kontrastním opeřením, které snad provokuje jeho podvědomé zaměření na černobílé zbarvení hlav jiných lysek (při výhrůžném postoji lyska sklání černou hlavu a předvádí soupeři bílý zobák a čelní štítek). Proto často rozhání i skupiny poláků chocholaček a velkých, nebo právě slípky zelenonohé.
Hnízdní-li slípka a lyska spolu na menším rybníčku, lyska často terorizuje slípky a nutí je zůstávat především na břehu či v rákosinách. Jak se slípka pustí na volnou vodu, lyska ji rychle detekuje jako narušení teritoria a právem silnějšího ji donutí odletět do úkrytu.
Převislá vrba- jablko sváru
Pár slípek hnízdící na Rudolfově rybníčku ve Stromovce ale zcela obrátil karty a sám se stal neporazitelnou hrozbou pro místní lysky. Dokázal to díky neviditelné, avšak zcela zásadní výhodě: silnější motivaci. Slípky totiž již koncem zimy okukovaly loňské hnízdo v převislých větvích vrby nad vodou. V březnu do něj snesly 7 vajec a začala inkubace.
Tou dobou také na rybník přilétl pár lysek černých. Po počátečním toku začal samec hledat místo ke stavbě hnízda. Zalíbila se mu ponořená větev ve stejné koruně vrby, kde již slípky inkubovaly vejce. Mnohokrát denně sedával na „své“ větvi a vydával ostré, suché „pek, pek“, nebo teatrálně „dupal“ svými širokými nohami o základ hnízda, což vytvářelo hlasité pleskání. Oba tyto zvuky jsou u lysek způsob, jakým samec ukazuje partnerce místo pro hnízdo a zve ji k prohlídce či pomoci se stavbou. U tohoto páru však samice působila velmi vlažně, a tak samec jen tu a tam přidal na vybranou větev menší větvičku či plácnul chomáč zelených řas.
Samec lysky sedící na ponořené větvi, kterou si vybral jako základ ke stavbě hnízda.
Rodiče „berou vše“
V době, kdy se lysky teprve odhodlávaly ke stavbě hnízda, slípkám se už blížila doba líhnutí mláďat. Rodiče začali být velmi agresivní a opakovaně jsem pozoroval, jak slípka zaútočila na lysku a vyhnala ji z vrbového houští. Lyska se často bránila a „tlačila“ slípku nazpátek, ta proti ní však zaujala tak okázalý bojový postoj (doširoka roztažené bílé podocasí a křídla zdvižená do tvaru střechy), že se lyska neodvážila ji přímo napadnout. Tyto roztržky se stále opakovaly. Lyska se vracela pod vrbu na základy hnízda, slípka ji provokovala či přímo vyháněla.
Celý konflikt vyvrcholil v době, kdy se slípkám vyklubalo sedm černých, ochmýřených kuřátek.
Slípčím rodičům se naskytl problém. Původní hnízdo bylo v koruně vrby a malá kuřátka se sice dokázala dostat dolů do vody, ne však už vyšplhat zpátky. Přesto potřebovala zahřívat na souši v peří rodičů, a to jak přes noc, tak po určitou část dne (obzvlášť při příchodu studené fronty). Pro tento účel bylo nutné postavit nové hnízdo přímo na vodě. Lysky s tím už začaly. Slípky tedy na základech jejich hnízda narychlo vlastní postavily mohutnou stavbu z větví, zavedly do ní kuřátka, začaly je tam pravidelně zahřívat a večer ukládat ke spánku. Lysky od té doby na své základy hnízda vůbec nesměly.
Avšak nemaje na vybetonovaném Rudolfově rybníčku rákosiny, nechtěly se lysky vzdát celé koruny vrby jako jediného vhodného hnízdiště. Začaly tedy obhlížet jinou ponořenou větev opodál a vršit na ní kousky stavebního materiálu. Slípka to nesnesla. Opakovaně vyplouvala sama (jeden z partnerů vždy hlídal potomstvo) proti dvěma stavícím lyskám a a hrozila jim bojovným postojem. Lysky jen zaraženě koukaly a trochu hrozily, občas slípku popohnaly, ale slípka couvala velmi dramaticky, v plné agresi a myslela to smrtelně vážně. Ona bránila sedm potomků a jejich zdroje, lysky bránily „jen“ potenciální hnízdiště. Rozdíl v motivaci umožnil slípce stát se plnohodnotným soupeřem dvou mnohem těžších ptáků. Sice byla často jednou z lysek trochu „zatlačena“ zpět, ale vždy se vrátila ji sebevědomě vyhrožovat. A tak lysky, neustále rušené slípkami, opustily i druhý základ hnízda. Krátce nato z rybníčku úplně zmizely.
Slípka zelenonohá si rozestavěné základy hnízda uzmula pro sebe, rychle na nich dokončila vlastní stavbu z větviček a nyní zde zahřívá mláďata před nepřízní počasí (hlouček 7 kuřátek zde kompletně schován v jejím peří) .
Úspěšný pár slípek
Bujarý slípčák mezitím narychlo vytvořil třetí hnízdo, opět nad vodou v koruně vrby, a jako stavební materiál použil mimo jiné větvičky ze základu druhého hnízda lysek. Nyní v květnu jeho partnerka již sedí na druhé snůšce!
Z prvního hnízdění zatím pár úspěšně vychovává 6 kuřat, která během měsíce několikrát znásobila svoji velikost. Jeden z rodičů vždy zahřívá vejce, druhý se pohybuje po rybníce a pomáhá krmit menší a slabší kousky z prvního hnízdění (slípky zahřívají vejce od prvního sneseného, takže kuřátka se líhnou postupně).
Už samotné přežití 6 potomků do věku jednoho měsíce je nebývalý úspěch. U slípek i lysek obvykle z celé snůšky dospěje 1-5 mláďat, běžně polovina v prvním týdnu hyne. Plný počet či většina mláďat dožije dvou týdnů jen zřídkakdy za ideálních podmínek. Ty ale na tomto rybníčku nastaly: patrně kombinací velkého množství vláknitých řas i hmyzu a přikrmování návštěvníky parku.
Druhé hnízdění již v květnu (navíc při tak velkém prvotním úspěchu), je u slípek sice známé, ale rozhodně ne běžné. Péče o šest potomků je značně vyčerpávající, stejně jako tvorba nových vajec a blížící se druhé kolo krmení. Daný pár musí být hodně fyzicky zdatný, což se mohlo projevit i při soupeření s lyskou. Pro srovnání: ve Stromovce je aktuálně dalších 8 teritoriálních párů slípek. Z toho nejméně dva zatím nehnízdí, dva inkubují a jeden právě přišel o všechna 3 vylíhlá kuřátka. Žádný zatím nezahájil druhé hnízdění.
O povaze druhů- a jedinců
Tento příběh nám přináší dvě poučení (které zapadají i do mnoha dalších pozorování)
– 1) „Obecná „povaha druhu“ nutně neurčuje povahu jedince“
To, že je lyska obecně agresivnější a dominantnější než slípka, neznamená, že každá lyska v každé situaci bude agresivnější a dominantnější než každá slípka. Ptáci jsou také osobnosti a mají své individuální odchylky, úchylky, výjimky, talenty a podobně. Náš pár lysek byl na lysky poměrně flegmatický, zato slípky překypovaly sebevědomím. To navíc souvisí i s kontextem jejich fáze hnízdění, viz. druhé poučení:
– 2) „Aktuální povahu jedince z velké části formuje jeho sociálním status a fáze hnízdění“
Teritoriální samec bude agresivnější než samec migrující. Spárovaný samec ve stejném období bude agresivnější a dominantnější než nespárovaný, jelikož je poháněn zvýšeným sebevědomím- „úspěšně sbalil samici“- a současně potřebou si tuto samici hlídat. A nejagresivnější vůbec bude často rodič od mláďat- zejména v době, kdy se mláďata čerstvě líhnou nebo jsou ještě malá a bezbranná (vejce ptáci snáze opouští a starší mláďata již nepotřebují tolik ochrany). Tyto změny v ptačí osobnosti jsou řízeny hormonálně, u hnízdících ptáků různou kombinací testosteronu, prolaktinu a mezotocinu (ptačí obdoby oxytocinu). Testosteron pohání čistou osobní ego-agresi a sexualitu (a dominuje ve fázi teritoriality, toku a páření), prolaktin a mezotocin rodičovskou péči a ochranitelskou agresi (a dominují ve fázi inkubace a výchovy mláďat).
Slípky byly menší a fyzicky slabší než lysky. Ale jelikož se jim právě líhla kuřátka (a plánovaly druhou várku!), v jejich krvi koloval tak silný hormonální doping, že čistým sebevědomím dokázaly porazit mnohem většího soupeře, jehož motivace byla o poznání slabší. Pokud by samotná lyska již měla také vlastní kuřátka, nejspíš by situace vypadala velmi odlišně.
Ani v dnešním příběhu však nelze vše svést pouze na fázi hnízdění. I zmíněné trvalejší rysy osobnosti zde sehrály svou roli. Část lysek by i v době toku byla zřejmě tak agresivní, že by nenechala vytlačit ani hnízdící slípkou. Svou roli mohl sehrát i charakter lokality: zatímco pro lysky je v posledních letech Stromovka coby hnízdiště na hraně přijatelnosti kvůli úbytku orobince (naposledy zde hnízdil jeden pár v roce 2023), pro slípky jde o vhodné a oblíbené hnízdiště. Nově přilétnuvší pár lysek tedy mohl váhat, zda vůbec zahnízdí- a útoky slípek byly jen „poslední kapka“.
Poznámka: Na úvodní fotografii bojuje lyska se slípkou a druhá slípka (partner/ka) jí přilétá na pomoc. Jde o konflikt jiných dvou párů, než které se účastnili dnešního příběhu. Zde lysky i slípky hnízdily bok po boku na Podsychrovském rybníku. Lysky vládly a slípky jim většinou ustupovaly, avšak v blízkosti vlastního hnízda se opět ukázaly být útočné a velmi odhodlané.
Text, foto a video: David Říha
