May 4, 2025
Autor

AVIFAUNA



Nejnovější  / Ze zahraničí
Evropská komise opět vyzvala Francii a Španělsko k ochraně hrdličky divoké
AVIFAUNA Publikováno 19.12.2020


Hrdlička divoká (Streptopelia turtur) je považována za symbol úbytku biodiverzity zemědělské krajiny, druh, který navíc doplácí na lov stěhovavých ptáků. Přesto, že je na evropském červeném seznamu IUCN uvedena jako zranitelný druh, v deseti státech Evropské unie se může lovit legálně. Evropská komise (EK) vyzvala v roce 2019 Francii a Španělsko, aby zvýšily ochranu hrdličky divoké tak, jak vyžaduje právo EU na ochranu volně žijících ptáků podle směrnice o ptácích (blíže ZDE). Hrdlička divoká bývala velmi běžným polním ptákem, nyní je však ohrožena, což dokládá, jak tlak zemědělství a lovu přispívá k úbytku biologické rozmanitosti. Tento druh je uveden jako „zranitelný“ jak na celosvětovém červeném seznamu ptáků, tak i na evropském červeném seznamu ptáků. Podle této směrnice musí členské státy zajistit hrdličkám divokým dostatečná stanoviště, dále musí zajistit, aby tato stanoviště byla chráněna odpovídajícími právními zárukami a bylo o ně pečováno v souladu s ekologickými potřebami daného druhu a aby lov probíhal pouze v případě, je-li udržitelný.

Na Španělsku připadá více než polovina hnízdící populace v EU a na Francii dalších 10 %. Francie a Španělsko jsou z hlediska ochrany tohoto druhu klíčové. V letech 1996–2016 jeho populace ve Španělsku klesla o 40 % a ve Francii o 44 %. Na loňskou výzvu EK ani jeden z těchto dvou států nereagoval dostatečným způsobem, tvrdí komise. Evropská komise začátkem prosince tohoto roku opět vyzvala obě země k lepší ochraně hrdliček divokých. Pokud obě země nezjednají nápravu, Komise zváží podání žaloby k Soudnímu dvoru Evropské unie. To by pak otevřelo cestu k finančním postihům.

Ve Francii nejvyšší správní soud v září pozastavil loveckou sezónu hrdliček divokých. „Nejvyšší francouzské soudní instance nám dávají za pravdu a Evropská komise také přispěchala na záchranu tohoto druhu,“ uvedl předseda francouzské Ligy na ochranu divokých ptáků Allain Bougrain Dubourg, který žádá omezení lovu hrdliček divokých již řadu let. Španělské ministerstvo životního prostředí ohlásilo úmysl zařadit hrdličku divokou mezi ohrožené druhy, což vyvolalo protesty tamních organizací myslivců. Podle ministerstva se ve Španělsku uloví každoročně na 700 000 kusů hrdliček.

Hrdlička divoká. Foto Lubo Ondráško / http://www.luboondrasko.sk/

Zdroj: https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/INF_19_4251

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/evropska-komise-vyzvala-francii-a-spanelsko-k-ochrane-hrdlicek

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Lubo Ondráško / http://www.luboondrasko.sk/


Číst dále
0


Rozcestník
Stát bude zřejmě rybářům dál platit náhrady za škody způsobené kormorány
AVIFAUNA Publikováno 18.12.2020


Rybáři zřejmě budou dostávat i v dalších třech letech náhrady za škody, které jim na rybách způsobili kormoráni. Pokračování kompenzací předpokládá poslanecká předloha, kterou schválila Sněmovna zrychleně už v prvním čtení. Současný zákon počítá s náhradami za letošek a za uplynulé dva roky. Jeho novela nyní poputuje do Senátu. Kormorán velký patří mezi nejvýznamnější rybí predátory. Způsobené škody na rybách jsou každoročně vyčísleny Rybářským sdružením na zhruba 130 milionů korun, uvedlo již dříve ministerstvo zemědělství.

Novela o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy se výslovně vztahuje na škody způsobené kormoránem velkým. Za roky 2018 a 2019 měli rybáři nárok na stoprocentní kompenzaci prokázané škody, za letošní rok mají nárok na osmdesátiprocentní náhradu. V příštích třech letech by se náhrada měla vrátit na stoprocentní výši. Ministerstvo financí podle dřívější informací vyplatilo loni na náhradách 37,2 milionu korun. Za první polovinu letošního roku to bylo 34,2 milionu korun.

Převzato ze serveru Ekolist.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Ekolist.cz

Foto: Raju Kasambe / CC BY 4.0


Číst dále
0


Rozcestník
Proměna krajiny má vliv na ptačí zpěv
AVIFAUNA Publikováno 18.12.2020


Současně se změnou porostu v krajině některých amerických států se změnila také píseň, kterou si strnadci bělokorunkatí (Zonotrichia leucophrys) namlouvají samičky. V původně pustých oblastech vydávali strnadci mnohem vyšší tóny než dnes, kdy se na těchto místech rozrostla vegetace. Změna, kterou krajina prošla za posledních 35 let, přiměla ptáky k pomalejšímu a hlubšímu zpěvu, jenž je v zarostlém prostředí zřetelnější. „Je to poprvé, co se podařilo dokázat, že se ptačí zpěv může změnit v souvislosti s rychlými změnami prostředí,“ řekla bioložka Elizabeth Derryberryová, která jako první zaznamenala tento jev. Svůj výzkum vedla na základě nahrávek zpěvu strnadců, pořízených kalifornskou Akademií pro vědecký výzkum na patnácti různých lokalitách v sedmdesátých letech minulého století. Tyto záznamy Derryberryová porovnala s novými nahrávkami ze stejných míst a dala je do souvislostí s fotografickou dokumentací. Derryberryová zjistila, že ptačí zpěv zůstal stejný v těch oblatech, kde nedošlo k žádným vegetačním změnám, ale ve všech ostatních nabral na hloubce a zpomalil se. Na hustěji zarostlých místech totiž hluboké tóny méně rezonují a jsou proto lépe slyšet. Nejenže samičky takový zpěv preferují, ale také mladí strnadci dospělé jedince snáze napodobují a po zvládnutí celého repertoáru mají větší šanci na úspěch u samiček.

Převzato z magazínu 100+1 zahraničních zajímavostí

Zbytek celého článku k přečtení: stoplusjednicka.cz

Foto: Wikipedia commons /CC BY 3.0


Číst dále
0


Rozcestník
Jeřábi popelaví si oblíbili zimní krajinu Pardubicka
AVIFAUNA Publikováno 17.12.2020


V roce 2015 byl na pobočkovém webu zveřejněn příspěvek, který kladl otázku, zdali bude zimování jeřába popelavého (Grus grus) ve východních Čechách pravidelným úkazem. Píše se rok 2020 a na otázku můžeme směle odpovědět, že ano. Naplňuje se tak předpověď, kterou uvedli autoři prvního zdokumentovaného zimování jeřábů v Ptačí oblasti Rožďalovické rybníky v roce 2004/2005, že s přibýváním klimaticky mírnějších zim bude přibývat i případů zimních zástihů jeřábů popelavých.

Jeřáb popelavý je tažným druhem. Od konce 20. století dochází k zajímavým změnám migrační strategie, změny v migračním chování byly v posledních několika letech zjištěny mj. i na shromaždištích v Maďarsku, kde za mírnějšího počasí zůstávají déle. Až do začátku devadesátých let minulého století se během podzimní migrace v Hortobágy zdržovalo maximálně jen několik tisíc ptáků. V současnosti jsou počty jeřábů výrazně vyšší.

Centrem zimního výskytu jeřábů ve východních Čechách se stalo Pardubicko, konkrétně širší oblast v okolí NPR Bohdanečský rybník, kde byli poprvé v zimních měsících pozorováni v letech 2009/2010 a 2011/2012). V sezóně 2014/2015 zde bylo okolí obce Dolany a Křičeň zjištěno 8 ex. v období 15. – 28. 12. 2014. V roce 2019 bylo maximum zjištěno 23. prosince, kdy bylo sečteno 61 ex. (M. Peitner, H. Císařová). V letošní sezóně poprvé stoupl počet jeřábů nad sto jedinců, 16. prosince pozoroval Karel Bulíček nedaleko obce Plch celkem 109 jeřábů a je možné, že jejich počty ještě porostou. Výskyt a početnost „pardubických“ jeřábů patrně krom místních potravních podmínek ovlivňují jednak častější mírnější průběhy zim v oblasti střední Evropy a také celoevropský zvyšující se populační trend tohoto druhu.

Převzato z webu Východočeské pobočky ČSO

Zbytek celého článku k přečtení: Východočeská pobočka ČSO

Foto: Andreas Trepte / CC BY-SA 2.5


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
V Česku odchovaní orlosupi se v přírodě začínají zapojovat do reprodukce
AVIFAUNA Publikováno 17.12.2020


Orlosup bradatý (Gypaetus barbatus) obývá ostrůvkovitě horské a vysokohorské oblasti severní, východní a jižní Afriky, střední Asie, a znovu také jižní Evropy a Alpy. Je to velký dravec s rozpětím křídel 250-280 cm. V minulosti byl tento impozantní dravec právě v Alpách člověkem na konci 19. století vyhuben (poslední zástřel je datován z roku 1913) pro údajné škody na ovcích a dokonce odnášení malých dětí. Takový osud potkal řadu velkých druhů dravců, než člověk zjistil, že pro něj nepředstavují ani nebezpečí, ani konkurenci, ale naopak hrají nezastupitelnou roli při formování ekologické rovnováhy. Protože se orlosup živí především zbytky mršin, plní tím podstatnou sanitární úlohu.

Zoo Ostrava je do úspěšného mezinárodního projektu na záchranu orlosupů bradatých pod patronací Vulture Conservation Foundation (VCF) zapojena od roku 2009. V rámci něj doposud zdarma poskytla 15 přirozeně odchovaných mláďat pro vypuštění do volné přírody na vybraných lokalitách jižní Evropy. Čtrnáct mláďat se vylíhlo v Ostravě a většina z nich byla v zoo také úspěšně odchována, několik bylo převezeno k adopci náhradním orlosupím pěstounům (v partnerských zoo či chovných stanicích). Jedno mládě bylo naopak do Ostravy dovezeno k adopci (jeden z níže uvedených orlosupů). Tři jedinci (samci) vypuštění v letech 2014 a 2015 dospěli a byli pozorováni, jak si začínají hledat partnerky. U jednoho z nich bylo dokonce zaznamenáno už i páření.

Andalusie (Španělsko)

Repatriační projekt pro orlosupy bradaté, který probíhá ve španělské Andalusii pod vedením tamní specializované chovatelské stanice pro orlosupy, hlásí skvělé zprávy. Prvním mládětem vylíhnutým ve volné přírodě po více než 30 letech od posledního zaznamenaného hnízdění v této oblasti je pětiletá samice, jejíž rodiče jsou oba ptáci vypuštění v rámci repatriačního projektu. Nyní byla pozorována při páření, společném letu a rozbíjení kostí s šestiletým samcem. Toho se podařilo identifikovat jako samce pocházejícího ze Zoo Ostrava, který se vylíhl jednomu z tamních dvou párů orlosupů v roce 2014. Nakonec ale nebyl shodou okolností odchován svými rodiči, ale po několikadenním rozkrmení chovateli převezen v rámci mezinárodní spolupráce na ochraně tohoto druhu do Zoo Vídeň a zde adoptován zkušeným párem orlosupů. Vídeňští kolegové jej před vylétnutím z hnízda ve stáří tří měsíců převezli na vypouštěcí lokalitu v Andalusii.

Přímořské Alpy (Itálie)

Výborné zprávy hlásí také italský Přírodní park Přímořské Alpy (Alpi Marittime), kde již druhým rokem kolegové z terénu pozorují v páru se samicí jiného samce orlosupa bradatého, který byl identifikován jako samec vylíhnutý v roce 2015 ve španělské chovné stanici Valcallent. Tamní náhradní rodiče jej nepřijali, proto se hledal jiný pár. Vybrán byl nakonec ostravský, který o svou snůšku přišel. Jednalo se tehdy o první adopci ostravského páru a proběhla úspěšně. Mládě bylo oběma náhradními rodiči přijato a odchováno. Jako tříměsíční byl samec převezen na vypouštěcí lokalitu v Alpi Marittime.

Hohe Tauern (Rakousko)

Do třetice hlásí úspěch také Národní park Hohe Tauern (Vysoké Taury), kde je sledován samec orlosupa bradatého vypuštěný v roce 2015. I tento má původ v Zoo Ostrava, kde byl přirozeně  odchován rodičovským párem. Zkraje letošního roku sice odletěl do oblasti kolem Mont Blancu, ale v květnu se opět vrátil do Rakouska a jako domovskou oblast si vybral okolí Heiligenblut. Mladý orlosup je opatřen satelitní vysílačkou, takže je jeho pohyb dokumentován velmi podrobně (blíže ZDE). Dokonce to vypadá, že se pokouší o vytvoření páru se samicí. Kdo je jeho partnerka, se zatím pracovníkům parku nepodařilo zjistit.

Tento projekt je jedním z nejúspěšnějších návratů do volné přírody. Naplňuje hlavní cíl moderních zoologických zahrad, tj. přispět k zachování biologické rozmanitosti, a zároveň představuje konkrétní nápravu škod způsobených přírodě lidskou činností. Stojí za ním ohromné více než 40leté úsilí a spolupráce specializovaných chovatelských stanic a zoologických zahrad s terénními pracovníky a správami chráněných území po celé Evropě.

Portrét dospělého orlosupa bradatého. Foto Francesco Veronesi

 

Zdroj: https://www.zoo-ostrava.cz/cz/zoo/novinky/2190-ostravsti-orlosupi-vypusteni-v-minulych-letech-na-ruznych-mistech-v-evrope-se-zacinaji-zapojovat-do-reprodukce/

Titulní foto: archiv Vulture Conservation Foundation


Číst dále
0


Rozcestník
V New Yorku se lidé vyrovnávají s pandemií pomocí birdwatchingu
AVIFAUNA Publikováno 16.12.2020


Kulturní a sportovní aktivity byly pozastaveny kvůli pandemii covidu-19, a tak se Newyorčané těší alespoň z několika možností, jak trávit volné chvíle. Jednou z nich je výlet s ornitologickým průvodcem po Central Parku. Jednoho podzimního dne se asi třicítka lidí s rouškami na tváři pustila v Ramble, části Central Parku, do pátrání po druhu sovy, která je v New Yorku raritou. Následovali Birding Boba, pravým jménem Roberta DeCandida, který už 30 let dělá ornitologického vůdce ve slavné zelené oáze Manhattanu a který dosud nikdy neměl tolik zájemců, uvádí agentura AFP. Na znamení Birding Boba se malá skupina zastavuje, bere si dalekohledy a teleobjektivy, aby objevila puštíka proužkovaného skrytého ve větvích borovice, který do Central Parku přiletěl asi před měsícem.

Central Park ležící v srdci velkoměsta je považován za jedno z nejlepších míst pro pozorování ptáků na světě, neboť tam žije asi 220 různých druhů opeřenců. „Všechny aktivity uvnitř budov jsou zrušeny. Lidé se tedy snaží dělat něco venku,“ vysvětluje Robert DeCandido. Tyto procházky, asi tříhodinové, stojí podle něj jen deset dolarů (asi 220 Kč). Kromě puštíka proužkovaného, který se nyní v Central Parku podle některých vyskytuje dokonce ve dvou exemplářích, se nejslavnější park na světě stal též domovem výra velkého. I toho chodí lidé pozorovat s Bobem.

Tarini Goyalová, která se nedávno usadila v New Yorku, uvedla, že jí tato nová zábava pomáhá vyrovnat se s pandemií covidu-19. Ve Spojených státech v posledních dnech denní počty nakažených výrazně rostou a jsou mnohem vyšší než za první vlny epidemie v zemi na jaře. Minulou sobotu se Goyalová účastnila jedné z nočních procházek. Tuto neděli je v parku znovu, aby si vyšla tentokrát za dne. „Cítím se tak blíže Newyorčanům a přírodě,“ říká tato mladá lékařka. „Je to činnost, kterou můžete vykonávat sami, v parku a můžete při ní dodržovat předepsané rozestupy,“ uvedl David Barrett, tvůrce twitterového účtu Manhattan Bird Alert, který rovněž ukazuje, jak je v New Yorku pozorování ptactva nyní populární. „Je to něco, co vás může fascinovat celé hodiny. Objekt pozorování se neustále mění,“ říká muž, který v posledních týdnech získal několik tisíc uživatelů.

Pozorování ptáků se v květnu ocitlo na prvních stranách tisku, když běloška Amy Cooperová zavolala policii a bez důkazů obvinila afroamerického milovníka ptáků Christiana Coopera, že ji ohrožoval. Stalo se to téhož dne, kdy zemřel George Floyd. Případ obletěl svět a vynesl Amy Cooperové obvinění z křivého nařčení. Někteří Birding Bobovi vytýkají, že příliš rozšířil obec milovníků ptáků v parku a že si z toho udělal výnosný obchod. Také ho kritizují, že používá nahrávky, aby přilákal opeřence. Jiní ale DeCandida hájí. Například milovník ptáků matematik David Barrett zdůrazňuje, že Bob respektuje faunu a životní prostředí. Soudí rovněž, že více pozorovatelů umožní objevit více druhů ptáků. On sám v roce 2018 v Central Parku objevil kachničku mandarinskou, která je tam vzácností.

Převzato ze serveru IDnes.cz

Zbytek celého článku k přečtení: IDnes.cz

Foto: Daniel Schwen  / CC BY 4.0


Číst dále
0


Rozcestník
Utržený ledovec u Antarktidy ohrožuje tučňáky
AVIFAUNA Publikováno 15.12.2020


Oceánologové v posledních týdnech bedlivě sledují postup obří ledové kry nazvané A-68, která se pomalu posouvá k ostrovu Jižní Georgie v jižním Atlantském oceánu. Toto britské zámořské území je domovem milionů tučňáků, tuleňů a další subpolární fauny a flory. Pokud by ledový kolos narazil na pevninu či kontinentální šelf, mohl by je vážně ohrozit, píše agentura Reuters. Obrovská masa ledu, která se odtrhla od antarktického ledovce Larsen-C v červenci 2017, se po dva roky sunula otevřeným mořem. Pak ji ale strhl největší mořský proud na Zemi, takzvaný Západní příhon. Ten ve směru hodinových ručiček obtéká Antarktidu. Ledovec nyní míří přímo na Jižní Georgii a v následujících dnech by mohl odlehlý ostrov zasáhnout. S rozlohou 4200 kilometrů čtverečních je kra větší než Singapur nebo Lucembursko. O zhruba 700 kilometrů čtverečních také co do rozlohy převyšuje Jižní Georgii.

„Ve vědecké historii tu nikdy nebylo něco tak velkého, co by mířilo na Jižní Georgii,“ uvedl oceánolog Geraint Tarling z britského úřadu pro výzkum Antarktidy (BAS). „Za běžného stavu bychom očekávali, že se takové ledovce na otevřeném moři rozlámou,“ dodal. Panují obavy, že se spodní část ledovce zadrhne o dno oceánu v mělčinách u ostrova a rozdrtí tamní podmořský život. Pokud uvázne na úbočí ostrova, může trvat až deset let, než led roztaje nebo se odlomí, varuje Tarling. Asi dvěma milionům tučňáků, kteří na ostrově žijí, by pak zatarasil přístup k moři, kde shánějí potravu pro svá mláďata. Rozpouštějící se sladká voda by zase způsobila, že moře bude nehostinné pro fytoplankton a další živočichy. Postup takto obrovského ledovce mezi vědci podnítil debatu, zda je jeho odlomení následkem klimatické změny a jestli můžeme do budoucna očekávat víc podobných obrů. V nedávné minulosti se v moři okolo Antarktidy objevily i větší ledovce, přičemž ten největší pod názvem B-15 se rozkládal přes 11 000 kilometrů čtverečních. Od Rossova šelfového ledovce se odlomil v březnu 2000.

Převzato ze serveru Ekolist.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Ekolist.cz

Foto: Jason Auch / CC BY 2.0


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Ptačí park Josefovské louky roste: Jaroměřští darovali ornitologům čtyři hektary luk
AVIFAUNA Publikováno 15.12.2020


Téměř čtyři hektary mokřadních luk bezplatně převedlo vedení města Jaroměř České společnosti ornitologické, aby je v Ptačím parku Josefovské louky využila k zadržování vody, ochraně mokřadní přírody a ekologické osvětě pod širým nebem. Zastupitelstvo Jaroměře tak učinilo revoluční rozhodnutí v nakládání s krajinou. „Ptačí park Josefovské louky prokázal za dobu své existence velkou službu v zadržování potřebné vody, poskytování krásného místa k návštěvě a v neposlední řadě i ke zviditelnění našeho města. Darování pozemků k dalšímu rozvoji této nestátní ptačí rezervace považujeme za absolutně smysluplné,“ říká starosta Jaroměře Josef Horáček.

Ornitologové od roku 2008 vykupují vlhké louky u Jaroměře díky finančním darům veřejnosti a dalších podporovatelů. K vytváření mokřadů plných života využívají historický zavlažovací systém a doplňují ho hloubenými tůněmi. Zadržováním vody tu vytvořili ideální místo pro ohrožené mokřadní ptáky. Někteří z nich, například vodouš rudonohý, nikde jinde ve východních Čechách nehnízdí. I nové darované pozemky využijí k vytváření mokřin pro vzácné ptactvo a stavbu pozorovatelen a odpočívadel pro návštěvníky. Některé parcely se stanou součástí pastviny divokých koní a praturů, kteří ornitologům pomáhají s údržbou pestrých luk. Pastvou a rozrušováním povrchu vytvářejí ideální podmínky pro hnízdění mokřadních ptáků. „Pro ptačí park je to ohromná pomoc. Veliká vstřícnost Jaroměře vůči ochraně přírody by měla být vzorem pro další samosprávy. Obecní pozemky jsou k tomu, aby sloužily obecně prospěšným cílům, mezi nimiž právě ochrana přírody a zadržování vody nabývá na významu každým dnem,“ oceňuje spolupráci ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek.

Počet ptačích druhů pozorovaných na Josefovských loukách se stále rozrůstá. Aktuálně byl zjištěn další, pro Josefovské louky již 186. druh, sýkořice vousatá. „Jako každý podzim se tu zastavují vzácné severské slučky malé, návštěvníci mohou vidět i zimující lindušky horské nebo bekasiny otavní,“ sděluje správce parku Břeněk Michálek.

Portrét samce sýkořice vousaté. Foto Michal Kavka

Zdroj: TZ ČSO 30. 11. 2020 / Titulní foto: archiv ČSO


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Hnízdění orla královského na jižní Moravě v sezóně 2020
AVIFAUNA Publikováno 13.12.2020


Orel královský (Aquila heliaca) patří k nejohroženějším dravcům Evropy. Jeho populace na kontinentu nepřesahuje 4 tisíce hnízdících párů, podstatná část z nich žije v Rusku, Kazachstánu a Turecku. Páry ve státech Evropské unie ornitologové počítají na pouhé stovky. „V České republice hnízdní populace letos poprvé přesáhla deset párů. Celkem jsme jich spočítali třináct. Každé vyvedené mládě považujeme za velký úspěch. Orel královský patří mezi naše nejvzácnější hnízdící dravce,“ říká David Horal, který se v České společnosti ornitologické věnuje výzkumu a ochraně orlů královských.

Česká populace orla královského se v letošním roce rozrostla o sedm mláďat. Kriticky ohrožený dravec hnízdí u nás výhradně na jižní Moravě, kde má celosvětově severozápadní hranici svého výskytu. Letos tam ornitologové zaznamenali třináct párů. V loňském roce ornitologové zaznamenali na jižní Moravě devět párů. Tehdy bylo úspěšně vyvedeno šest mláďat. „Nejvíce mláďat bylo v roce 2016, kdy šest úspěšných párů vyvedlo dvanáct potomků,“ podotýká Horal. Dodává, že orli jsou velmi citliví na rušení lidmi, ať už jde například o lesníky, rybáře či turisty. Rušení hnízdícího páru často vede až k opuštění snůšky. Ornitologové označují orly vysílačkami, takzvanými GPS-GSM loggery, aby měli přehled o jejich pohybu a mohli odhalit nebezpečí nebo úhyn. „Letos dostala vysílačku čtyři mláďata ze tří hnízd,“ upřesňuje Horal.

Dospělí orli královští z české populace zpravidla zimují v okolí hnízdiště, někteří mladí jedinci ale odlétají na jih. Hrozbou pro všechny orly královské, ať už migrují nebo ne, jsou sloupy elektrického vedení a nelegální pronásledování, nejčastěji střelba a otravy. Např. v prosinci 2019 přijala záchranná stanice v Buchlovicích orla královského z Hodonínska se zlomeným křídlem, jehož nejpravděpodobnější příčinou bylo postřelení. Křídlo mu muselo být amputováno a pták zůstane trvale v lidské péči.

Zdroj: TZ ČSO 11. 12. 2020 / Titulní foto: Imran Shah/ CC BY-SA 2.0


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Polní ptáci hledají bydlení, kde se dá. Prostor jim berou monokultury
AVIFAUNA Publikováno 11.12.2020


Česká zemědělská krajina je pouští s minimem života. Rozlehlé lány plné pesticidů odrazují hmyz, ptáky i savce – situace je natolik vážná, že se oázami stávají houští pod sloupy elektrického vedení a polní hnojiště. „Bez zvyšování pestrosti krajiny se nepodaří zastavit dosavadní propad druhové rozmanitosti a krajina nebude schopna čelit probíhajícím klimatickým změnám. Součástí otevřené zemědělské krajiny se musí stát nejrůznější prvky na úrovni nejméně 10 % její výměry jako jsou meze, liniová zeleň, remízky, mokřady, úhory nebo květnaté pásy, které podpoří mizející druhy živočichů a současně přispějí ke snížení rizika eroze a k lepšímu zadržení vody v krajině,“ říká Václav Zámečník z České společnosti ornitologické.

Typickým ptačím druhem, který doplácí na současný způsob zemědělského hospodaření je čejka chocholatá (Vanellus vanellus), které ještě před stoletím byly naprosto běžným druhem. Se změnou hospodaření však začalo čejek dramaticky ubývat. V roce 1989 u nás hnízdilo sotva čtyřicet tisíc párů, dnes jich je stěží pouhých sedm tisíc. Podobně smutný osud s čejkou sdílejí chocholouš obecný (Galerida cristata) a sýček obecný (Athene noctua), kteří balancují na pokraji vyhynutí. Stejně jako čejky bývali chocholouši i sýčci typickými obyvateli tradiční pestré polní krajiny rozvrstvené remízky, cestičkami, křovinami a drobnými farmami.

Není kde postavit hnízdo, není co do zobáku
Čejky a chocholouši si rádi budují hnízdo na zemi, přímo v polní půdě. Jenže o tu se v posledních desítkách let už nestarají farmáři s koňmi, kteří by se hnízdům mohli vyhnout, ale velké těžké stroje. O místa k hnízdění přišli také sýčci, kteří si obydlí tradičně stavějí ve starých stromech s dostatkem dutin. Takových ale v dnešní polní krajině také moc není, a tak musejí vyhledávat spíše různá nenápadná zákoutí v hospodářských budovách.

Méně je i hmyzu, za posledních třicet let se ztratila zřejmě až polovina druhů (přesné číslo se ale zrovna u hmyzu určuje dost těžko). Třeba podle červeného seznamu bezobratlých vymizely z naší republiky stovky druhů hmyzu, to se ale týká jen nejlépe prozkoumaných druhů, celkově může jít o tisícovky druhů. Viditelně ubylo i menších savců, konkrétně u zajíců polních se zmiňuje až devadesátiprocentní pokles. Jedinci, kteří chtějí v člověkem změněné krajině přežít, se jí musejí přizpůsobit, a hledají proto netradiční řešení. Ubytování nacházejí pod sloupy vysokého napětí a jako do jídelny docházejí nebo přilétají ke kupkám hnoje. „Lidem se sloupy elektrického vedení nebo hnojiště nelíbí, vnímáme je spíš negativně, ale zvířata to vidí jinak. Pro ptáky představují třeba hromádky hnoje plné larev a brouků důležitý potravní zdroj, který může přispět k jejich přežití,“ zdůrazňuje Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, jenž se výzkumem vlivu zemědělství na biodiverzitu dlouhodobě zabývá.

Snůška čejky chocholaté v oraništi – hnízdo akutně ohrožené zemědělskými pracemi. Foto Lukáš Kadava

Ptačí útočiště na hnojišti
Především hnojiště, která leží na poli celoročně, i v zimě, pomáhají ptákům polní krajiny přežít (blíže ZDE). Jednoduchá rovnice „čím více hnojišť, tím lépe pro přírodu“ ale neplatí. Uniká z nich močovina, metan a další plyny, které poškozují okolní půdu i vodu. „Neříkáme, že by mělo být více hnojišť, to určitě ne. Spíš upozorňujeme na to, že současná zemědělská krajina je na tom tak špatně, že aby v ní zvířata přežila, vyhledávají i takováto místa,“ dodává Martin Šálek. Svá negativa mají i sloupy elektrického vedení – kvůli nárazům do drátů či výbojům na sloupech ročně uhynou desítky tisíc ptáků, zejména větší druhy. Výzkum Martina Šálka je hodně postavený na aktivní práci v terénu, přímo v zemědělské krajině, kde sleduje, jak které prvky pomáhají, nebo naopak škodí rozmanitosti života. „Chtěli bychom s kolegy definovat, jaké je minimální zastoupení nezemědělských prvků v krajině, aby v ní nadále neklesala ohrožená biodiverzita,“ doplňuje.

Polní hnojiště – místa s vysokou biodiverzitou v monotónní zemědělské krajině. Foto Lukáš Kadava

Aby se podařilo skutečně navrátit bohatý život do nehostinných polí, bylo by podle Martina Šálka zapotřebí mnohem většího úsilí než jen přidat novou haldu hnoje. Je nezbytné, aby se změnilo dlouhodobé nastavení zemědělské politiky v celé Evropské unii. Aby však farmáři dobrovolně zmenšovali obhospodařované plochy a udržovali remízky, cestičky nebo mokřady, muselo by se jim to finančně vyplatit. Jedním z možných řešení jsou dotace. Jenže dohodnout se na strategii, která by byla výhodná pro všechny evropské země a zároveň nesnížila konkurenceschopnost na celosvětovém trhu, není snadné. „Nevidím to úplně pozitivně. Ale na druhou stranu vždycky nějaká naděje existuje. V Evropském parlamentu se například diskutuje o takzvané zelené dohodě, která by mohla výrazně podpořit dlouhodobou udržitelnost zemědělského hospodaření,“ říká Martin Šálek. Od rozpravy v evropských orgánech do praxe však bývá ještě poměrně dlouhá cesta. Není jisté, zda se podaří opatření, která by mohla být opravdu průlomová, vůbec prosadit. K úpravě smýšlení nás možná donutí, až změnu klimatu skutečně pocítíme. Proti jejím důsledkům se už i v Česku začalo aspoň trochu podporovat budování mokřadů a remízků, i když zatím jen na malých rozlohách a velmi pomalu.

Z přítomnosti hnojišť těží řada vzácných i běžných druhů ptáků. Foto Lukáš Kadava

Aby sýček mohl sýčkovat
Nebude však už pro některé živočichy pozdě? Třeba pro sýčka? V Česku zbývá jen posledních zhruba sto párů těchto malých sov s uhrančivýma očima. Přitom ještě za první republiky jich u nás žily desítky tisíc. Ornitologové před pár lety spustili velkou záchrannou kampaň, aby sýčkové úplně nevyhynuli. „Snažíme se spolupracovat se zemědělci, aby umožňovali sovám bezpečné hnízdění a hospodařili tak, aby ptáci nacházeli v okolí dostatek potravy,“ říká Martin Šálek. Letos se sýčkům dařilo, díky množství hrabošů rodiče vyvedli rekordních 95 mláďat, přičemž dvě třetiny z nich vylétly z budek vyvěšených během záchranné kampaně (blíže ZDE).

Skřivan polní – další typický druh otevřené krajiny přímo ohrožený současným způsobem hospodaření. Foto Jiří Bartoš

Z důvodu přemnožení hrabošů úřady souhlasily s plošným rozsypáním nebezpečného jedu na jejich hubení, a to i v oblastech středních a severních Čech, kde žije téměř celá populace sýčků. Jaký bude jejich další osud, se zatím neví. Sýčci hraboše polykají celé – riziko otravy tak je pro ně velmi vysoké a hrozí, že letité úsilí o záchranu soviček vyjde nazmar. Ochránci sýčků se pokoušejí dojednat alespoň nějaký kompromis, například aby se jed nepoužíval v bezprostředním okolí hnízdišť.

Polním ptákům, hmyzu i savcům by nejvíc pomohlo, kdyby se zásadně změnil současný způsob hospodářského využívání krajiny, který dnes připomíná spíš její drancování. Kdyby přibývalo alejí a remízků, křovinatých pásů, mezí, ponechávaly se staré stromy a jejich torza nebo se instalovaly různé berličky a sloupky… Kdyby suchá zemědělská poušť ožila různorodými krajinnými prvky. Prozatím si živočichové včetně hbitých čejek musejí vystačit i s útočišti pod sloupy elektrického vedení a s prostřenými stoly na kupkách hnoje.

Ekologické organizace aktuálně zahájily výzvu Za zdravou a pestrou krajinu, která reaguje na zásadní a dosud nedostatečně řešené problémy zemědělské krajiny. Opírají se přitom o data od mnoha odborníků, kteří se profesně zemědělstvím a zemědělské krajině věnují. Žádají veřejnost i zemědělce o podporu pro řešení, která  by vedla k tomu, aby 200 miliard korun v nových zemědělských dotacích krajinu ozdravily a přispěly k návratu pestrého života do krajiny, zlepšení  stavu půdy či snížení obsahu reziduí pesticidů v potravinách. Apeluje na politiky, aby vycházeli z dlouhodobých obav českých vědců o naše zdraví, stabilitu zemědělství na venkově i udržitelnost druhově rozmanité přírody v Česku. Výzva Za zdravou a pestrou krajinu navazuje na petici České společnosti ornitologické a Českomoravské myslivecké jednoty “Vraťme život do krajiny”, kterou v minulém roce podepsalo přes 56 tisíc lidí. I díky ní Ministerstvo zemědělství ČR omezilo maximální rozlohu monokultur na 30 hektarů. To však stále představuje rozlohu zhruba 50 fotbalových hřišť.

Zdroj: https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/biologicko-ekologicke-vedy/Ohrozeni-ptaci-hledaji-bydleni-kde-se-da.-Domov-jim-berou-monokultury/

TZ ČSO 9. 12. 2020

Titulní foto: Jan Grünwald


Číst dále
0