Index » Z domova

Z domova

Nejnovější  / Věda  / Z domova
Míra urbanizace má vliv na hnízdění ptáků
AVIFAUNA Publikováno 6.8.2020


Biologové Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity (PřF OU) protnuli město sítí ptačích budek a přes rok zkoumali chování pěvců v různě zastavěných místech. Prokázali tak vliv urbanizace na hnízdění ptáků v Ostravě. Analýza dat potvrdila, že ptáci se příliš nehrnou do zastavěnějších městských částí. Výzkum mladých biologů v budoucnu využije ostravský magistrát.

Zástupci studentské organizace SOVA z PřF OU se pro svůj biologický výzkum spojili s městem Ostrava. Ve vybraných městských částech vytipovali 48 míst s různými stupni urbanizace, kde rozmístili dva typy ptačích budek. Pravidelné kontroly, monitoring z kamer a finální analýza dat potvrdily podstatný vliv městské zástavby v Ostravě na populaci pěvců. „Ptáci nakonec obsadili víc než 54 % našich budek. Největší zájem byl mezi nimi o ty v nízkém stupni urbanizace s vyšším podílem zeleně, kde jsme zaznamenali výraznější úspěšnost zahnízdění, větší množství vajec i mláďat, a kde nám pěvci zahnízdili dokonce víckrát v jedné sezoně. Naopak o budky v hustě urbanizovaných částech Ostravy až tak velký zájem nebyl,“ vysvětluje za výzkumný tým SOVA Stanislav Ožana.

Ostravské biology zajímaly také další preference ptactva. Pěvci si ve větší míře vybírali typ budek s přehrazeným vstupním otvorem, který je možné považovat za bezpečnější a v budoucnu by tak měl být pro podporu jejich hnízdění preferován. Naproti tomu barva budky při výběru hnízdiště u ostravských ptáků roli nehrála. „To zjištění pro nás bylo překvapivé, protože je možné v literatuře najít příklady, kdy si vybírali ptáci budky v kontrastnějších barvách – pravděpodobně pro snadnější zpozorování v přírodě,“ říká za výzkumný tým Kristýna Beníčková. Mladí vědci budou ve výzkumu hnízdění ptáků ve městě Ostrava pokračovat i v následujících letech. Chtějí mít k dispozici data za delší časové období a zároveň počítají i s ekotoxikologickou analýzou jednotlivých míst osázených budkami.

S výsledky pilotního ročníku monitoringu už mladí biologové seznámili zástupce města. „V posledních letech ve městech obecně ubývá míst pro hnízdění ptactva a jeho populace klesá. Město Ostrava se proto zapojilo do projektu s cílem podpořit možnosti hnízdění ptáků v městském prostoru a zlepšit tak situaci ptactva na území našeho města. Výsledky projektu nám napomohou s výběrem vhodného typu budek, optimálního způsobu jejich instalace a s výběrem konkrétních lokalit pro umístění nových ptačích budek i v dalších částech města. Výsledky můžeme taktéž zúročit při plánování výsadby stromů či údržby zeleně ve městě,“ vysvětluje náměstkyně ostravského primátora pro životní prostředí Kateřina Šebestová.

Sýkora koňadra. Foto Jiří Bartoš / http://www.bartosphoto.cz/

Zdroj: https://prf.osu.cz/25097/vyzkum-nasich-mladych-biologu-pomuze-ostrave/

Titulní foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Ochrana hnízd čejek chocholatých na Vysočině v roce 2020
AVIFAUNA Publikováno 2.8.2020


Ochránci přírody z Pobočky České společnosti ornitologické na Vysočině v úzké spolupráci se zemědělci úspěšně zachraňují hnízdící čejky chocholaté v zemědělské krajině. Čejka chocholatá (Vanellus vanellus) bohužel hnízdí často přímo na poli, což je pro ni mnohdy osudné. Patří tak mezi nejrychleji ubývající ptáky v České republice. Od roku 1980 zde došlo k poklesu početnosti o 80 %. Z některých našich oblastí čejky vymizely úplně. Ubývají však i na tradičních hnízdištích. Jako hlavní příčina úbytku se v současné době jeví intenzivní velkoplošné zemědělství.

Na Vysočině se rozhodli pomoci místním čejkám ornitologové a to ve spolupráci s místními zemědělci, kteří obdělávají pole, na kterých čejky hnízdí.  Od poloviny března objíždějí místní pole a s odstupem pozorují, zda někde nehnízdí čejky chocholaté. Využívají k tomu silné stativové dalekohledy. Hnízdo samo o sobě je velice nenápadné, dohledávají se tak pozorováním čejek na poli. Díky odstupu pozorovatele jsou takto hnízdící ptáci méně rušeni. Když se takové hnízdo podaří naleznout je označeno pomocí dvou dvoumetrových tyčí, které se umísťují 5 m před a za hnízdem ve směru polní brázdy. Informace o poloze hnízda se pak předává místnímu zemědělci, který se tak může při obdělávání půdy hnízdu bezpečně vyhnout. Pokud pro hospodaření využívá zemědělské dotace má to dokonce pak i za povinnost.

Díky této spolupráci zemědělců s ochranáři se tak podařilo zachránit na Vysočině více jak 30 hnízd čejky chocholaté. Nebýt této pomoci, řada z nich by byla zničena zemědělskou technikou při polních pracích.  Spolupráce s místními zemědělci se osvědčila. Podobným způsobem se pomáhá dalšímu ohroženému druhu zemědělské krajiny motáku lužnímu. Podobná spolupráce dobrovolných ochranářů se zemědělci probíhá i v některých jiných regionech.

Čejka chocholatá. Foto Jiří Bartoš / http://www.bartosphoto.cz/

Zdroj: TZ ČSOP 22. 7. 2020 / Titulní foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Vydařená sezóna 2020 pro sýčka obecného v České republice
AVIFAUNA Publikováno 31.7.2020


Zejména díky dostatku hlodavců ohrožení sýčci obecní (Athene noctua) v sezóně 2020 vyvedli minimálně 95 mláďat, což je o třetinu víc než loni a také historicky nejvíce za dobu, kdy Česká společnost ornitologická (ČSO) detailně sýččí populaci sleduje. „Sýčci běžně mívají 3 až 5 mláďat, ale my jsme letos objevili 5 snůšek se 6 mláďaty a 1 snůšku se 7 mláďaty. Při kontrole budek jsme zjistili, že sýčci měli velké zásoby hrabošů. V jedné budce jsme jich napočítali dokonce 21. Sýčci ze silného hrabošího roku těžili opravdu významně,“ sděluje Martin Šálek, hlavní koordinátor ochrany sýčků z ČSO a Ústavu biologie obratlovců AV ČR.

Vývoj počtu celkově zjištěných mláďat (červená linie), počtu mláďat v našich budkách (zelená linie) a počtu obsazených budek (černý sloupec) sýčků v jádrové oblasti jejich výskytu v severozápadních Čechách v letech 2014-2020. Foto FB archiv Ochrana sýčka v ČR

Velký počet mláďat sýčků je potěšující, ale až v dalších letech se ukáže, jaký vliv měl letošní rok na celkovou populaci sýčků v Česku. Pomoci s tím mají i ornitologické kroužky. „Letos jsme okroužkovali 81 mláďat, což je historicky nejvyšší počet. Díky kroužku zjistíme, jak je daný sýček starý a kde se narodil a také, jak daleko od místa svého narození si našel nové teritorium,“ říká Miroslav Bažant, terénní pracovník ochrany sýčků z ČSO. Bohužel jen malá část mláďat sýčků se dožije následujícího roku, kdy už se může stát rodičem. „Tato malá sovička často umírá pod koly aut nebo v technických pastech, jako jsou napáječky pro dobytek, komíny, roury či sudy s vodou, kde se mohou sýčci utopit. V takových pastech hyne třetina sýčků, u kterých známe příčinu úmrtí,“ vysvětluje Bažant.

Ochránci sýčků letos sečetli 33 hnízdění, přičemž dvě třetiny z nich byly ve speciálních budkách a třetina v dutinách domů a jiných staveb. „Původně sýčci hnízdili v dutinách starých stromů. Teď už je najdeme výhradně v blízkosti lidí, většinou na farmách. Tam, kde sýčci jsou, pro ně vyvěšujeme speciální budky, které jsou bezpečné před predátory, jako jsou kuny a kočky. Letos v budkách sýčci vyvedli 71 mláďat, což jsou tři čtvrtiny ze všech zjištěných. To je ohromný ochranářský úspěch a také ujištění, že cílená ochrana sýčků má význam,“ říká Šálek. Hlavním důvodem, proč sýček ubývá z české krajiny, je intenzivní zemědělství a s ním spojený úbytek velkého hmyzu, kterým se sýček živí. Z naší dříve nejpočetnější sovy s desítkami tisíc párů je nyní sova nejohroženější, jejíž páry se počítají už jen na desítky. Aby ornitologové sýčky podpořili, chrání je přímo v terénu. Spolupracují s farmáři, domlouvají šetrnější hospodaření, na louky umisťují berličky, ze kterých mohou sýčci lovit, a na farmách vyvěšují budky a odstraňují nebezpečné technické pasti.

Jedno z 95 mláďat, který sýčci letos vyvedli v severních Čechách. Foto Ludmila Korešová

Zdroj: TZ ČSO, 28. 7. 2020 / Titulní foto: Jiří Hornek

Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova  / Zajímavosti
Ve stanici v Makově se starají o vzácného pacienta: ústřičníka velkého
AVIFAUNA Publikováno 29.7.2020


Neobvyklého pacienta až z Polska hostí záchranná stanice v Makově. Na začátku týdne totiž přijali mladého ústřičníka velkého, ptáka mořských pobřeží živícího se, jak již název napovídá, mořskými měkkýši, červy a dalšími drobnými živočichy. Naštěstí si s sebou nesl „občanku“ a tak víme, kde se v Čechách vzal.

„Ústřičníka jsme odchytávali v Radomyšli na Strakonicku, několik dnů se pohyboval bez letu po městě a byl značně vyhublý. Po zveřejnění na FB se ozval pán z Polska, že je to „jejich“ ústřičník, kterého a další odchovali v inkubátoru – vejce odebrali kvůli hrozící povodni – a vypustili ho 11. Července“, zveřejnil na FB stránce makovské záchranné stanice její vedoucí, Libor Šejna. Ústřičník má totiž viditelný červený nožní kroužek s označením L2 a tak o jeho původu nebylo pochyb.

Polská organizace Fundacja Ptasie Horyzonty uvedla, že odebrali z důvodů povodní a zničení snůšek na řece Viszle 30 vajíček a v inkubátoru je odchovali. Mláďata naučili sbírat červy a různé breberky a postupně je vypouštěli. Toho makovského pustili 11. července u obce Kaliszany – Kolonia. Proto se prý také tolik nebojí lidí. Ústřičníci jsou tažní, a proto se výjimečně objeví také ve vnitrozemí, tedy i v ČR, stejně jako tento konkrétní jedinec. Polské ornitology samozřejmě osud jejich „L-dvojky“ zajímá a do Makova poslali další instrukce. „Dle přání ho máme vypustit v místě s větším množstvím ústřičníků, což asi bude problém…“, uvádí trochu pobaveně Libor Šejna.

Mladí odchovaní a značení ústřičníci vyuštění na řece Viszle. Video: Fundacja Ptasie Horyzonty

Zdroj: TZ ČSOP 23. 7. 2020 / Titulní foto: archiv záchranné stanice Makov


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Polní mokřady jsou oázy pro ptáky. Deštivé počasí vrací vodu do krajiny
AVIFAUNA Publikováno 27.7.2020


Díky bohatým srážkám v posledních týdnech se na celé řadě míst jižní Moravy objevily polní mokřady. Objevují se nepravidelně na orné půdě ve vlhkých obdobích a po určité době vysychají. Je na ně vázána celá řada zvláště chráněných druhů živočichů i rostlin. Aby je mohli lépe chránit, ornitologové z Jihomoravské pobočky České společnosti ornitologické (JMP ČSO) aktuálně polní mokřady mapují a žádají o spolupráci veřejnost.

V současné době se lze setkat s desítkami polních rozlivů roztroušeně na území od Uherskohradišťska po Znojemsko, přičemž na mnoha místech se mokřady znovu objevily po několika suchých letech. „Přítomnost vody přitahuje i mnoho druhů ptáků, například konipasy luční nebo celou řadu bahňáků jako jsou vodouš rudonohý, kulík říční nebo pisila čáponohá. Kromě toho lze v polních mokřadech nalézt i některé ohrožené druhy rostlin, které pak rostou na vlhkých místech i po postupném vyschnutí mokřadu,“ říká Jan Sychra, předseda JMP ČSO.

Polní mokřady využívají rádi během migrační zastávky i jespáci bojovní. Foto Lukáš Kadava

Voda se v jinak vyprahlé krajině jižní Moravy objevuje po vydatných deštích i díky paměti krajiny. „Mokřady vznikají tam, kde je člověk kdysi zničil. Jsou to například místa v blízkosti řek, jejichž charakter dodnes dovoluje rozlivy nebo komunikaci s okolní krajinou. Bohužel situace s většími i drobnými toky na jižní Moravě takovou obnovu krajiny nedovoluje. Řeky jsou většinou napřímené, zahloubené a nekomunikující s okolím. I v současném deštivém počasí, kdy má celá řada řek a potoků zvýšenou hladinu, zůstává kvůli jejich neustálému zahlubování v kombinaci s údržbou meliorací plošně odvodňující jihomoravskou krajinu, většina území suchá,“ vysvětluje Sychra.

Kromě toho, že vysychavé polní mokřady jsou útočištěm mnoha vzácných druhů, významně přispívají k příznivému regionálnímu mikroklimatu a zadržování vody v krajině. „Jejich ochrana by měla kromě vhodného managementu krajiny zahrnovat především spolupráci státu a zemědělců zabezpečující zachování těchto cenných biotopů, mimo jiné i formou finančních kompenzací za ztížené nebo omezené hospodaření,“ říká Přemysl Heralt z JMP ČSO.

Za úvahu stojí také úpravy na tocích, které by umožnily větší rozliv vody do krajiny mimo zastavěná území v době velkých srážek a jejich postupné zasakování a odpařování bez trvalého zatopení takových ploch. Nivní louky a lužní lesy v nivách Moravy a Dyje by dokázaly jistě pojmout značné množství přívalových srážek. Odborníci z Jihomoravské pobočky České společnosti ornitologické polní mokřady mapují a žádají o pomoc i veřejnost. „Pokud byste takovýto biotop vzniklý po deštích, případně i se zajímavými ptáky, znali, pošlete nám o tom informaci. Nejlépe s uvedením nejbližší obce a souřadnic lokality. Jen mapováním těchto biotopů lze totiž do budoucna zajistit i jejich ochranu v součinnosti se zemědělci,“ říká Sychra.

Polní mokřad. Foto Lukáš Kadava

Zdroj: TZ ČSO, 24. 7. 2020 / Titulní foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
První hnízdění rybáka obecného na lipenské přehradě
AVIFAUNA Publikováno 24.7.2020


Vzácný nález zaznamenali hydrobiologové z Biologického centra Akademie věd ČR při pravidelné kontrole pokusných plovoucích ostrovů na nádrži Lipno. Na těch vědci našli celkem čtyři hnízda se šesti mláďaty rybáka obecného, který je v červeném seznamu v kategorii ohrožených druhů ptáků.

Mládě rybáka obecného z lipenské přehrady. Foto Jakub Hardt – Biologické centrum AVČR

Rybák obecný je tažný rybožravý pták, příbuzný racka. Ke svému hnízdění si vybírá malé holé ostrovy v rybnících či vodních nádržích nebo štěrkové nánosy v korytech větších řek. Takovéto biotopy z české přírody ale postupně vymizely, a tak v České republice každoročně hnízdí už jen několik set párů. Nyní se rybákovi zalíbilo na experimentálních plovoucích ostrovech na Lipně. „Z hlediska ornitologie je to první vzácný nález na našich plovoucích ostrovech. Tento úspěch byl dán zřejmě tím, že ostrovy byly umístěny celou sezonu v Hadí zátoce, kde mají ptáci klid. Na jaře si ostrovy našli a poté zahnízdili,“ říká Milan Muška z Biologického centra AV ČR. Aktuálně se jedná o nejvýše doložené hnízdění rybáků v České republice a vše nasvědčuje tomu, že se může jednat o základ budoucí fungující hnízdní kolonie.

Plovoucí ostrovy instalovali českobudějovičtí vědci na lipenské přehradě poprvé na jaře v roce 2017. Cílem bylo zvyšovat biologickou rozmanitost a snižovat živinovou zátěž v nádrži. Kvůli kolísání hladiny totiž břehy lipenské nádrže tvoří zejména písečné pláže nebo suťové pole a téměř zde chybí příbřežní oblasti porostlé vodními rostlinami. Plovoucí ostrovy tak uměle nahrazují tato přirozená stanoviště a poskytují útočiště nejrůznějším druhům ryb, bezobratlých živočichů, ptáků i rostlin.

Plovoucí ostrovy na nádrži Lipno. Foto Jakub Hardt – Biologické centrum AVČR

Zdroj: TZ Biologické centrum AV ČR, v. v. i., 22. 7. 2020 / Titulní foto: Charles J. Sharp / CC BY-SA 4.0

 


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Jak lesnické hospodaření ovlivňuje hnízdění jestřába lesního?
AVIFAUNA Publikováno 22.7.2020


Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) je v evropských podmínkách vrcholovým predátorem, který obývá především lesní komplexy. Ovšem vzhledem k obydlenosti území je schopen využít do jisté míry i příměstské lesy či parky, kde se nacházejí vhodné stromy k hnízdění a dostatek potravy. Vzhledem ke způsobu života je pro jeho přítomnost důležitá druhová skladba a struktura lesního porostu, který by měl být vysoký, staršího věku s vysokým zápojem a nízkým podrostem, což nabízí pro tohoto dravce ideální lovecké podmínky.

Studie zahrnující vliv struktury lesa a její změny vyvolané těžebními zásahy na obsazenost hnízdních okrsků jestřába jsou publikovány v řadě zemí. V našich podmínkách však údaje o vlivu těžby dřeva na hnízdění jestřába dosud víceméně scházely, mimo jiné proto, že vyžadují buď plošnou studii za spolupráce lesnického provozu, nebo dlouhodobé sledování jednoho území, které znatelně překračuje časový rámec běžných výzkumných projektů.

Cílem vědců z Mendelovy univerzity v Brně proto bylo zhodnotit, zda lesnické holosečné hospodaření v Chřibech během posledních 18 let mělo vliv na obsazenost hnízdních okrsků jestřába lesního. Svá zjištění publikovali v časopise Zprávy lesnického výzkumu (blíže ZDE). Vědci vyhodnocovali sedm hnízdních okrsků ve Chřibech v letech 2000–2018. Lokality pro tuto studii byly vybrány náhodně v závislosti na nalezených a následně obsazovaných hnízdech. Sledované hnízdní okrsky jsou situovány především na jihovýchodním okraji Chřibů. Jestřábi si stavějí hnízda na nejvyšších stromech, což ve všech případech byly modříny.

Za úspěšné obsazení hnízdního okrsku považovali situaci, kdy zjistili aktivitu páru v daném hnízdním okrsku před hnízděním, která byla zakončena stavbou hnízda a započetím sezení na snůšce. Tuto skutečnost vizuálně kontrolovali – pozorováním lze poměrně spolehlivě zjistit podle chování samice na hnízdě, zda má již sneseno vejce. Nehodnotili úspěšnost hnízdění, ale snahu o zahnízdění v daném hnízdním okrsku, tedy vhodnost prostředí. Tu dokládá aktivita páru v dané lokalitě – stavba či oprava hnízda a dále samotná snůška.

Jestřáb lesní. Foto Lubo Ondráško / http://www.luboondrasko.sk/

V případě neobsazenosti známého hnízdního okrsku výzkumníci sledovali okolní porosty a aktivně vyhledávali nový hnízdní okrsek známého páru, který identifikovali vizuálně podle známých charakteristických tělesných znaků, jako např. barevné znaky na těle, tvar těla, poměr velikosti páru a akusticky podle známých hlasových projevů, jejichž nahrávky byly srovnávány.

K opuštění hnízda po obnovní těžbě došlo na třech ze sledovaných lokalit. Jedna z nich byla dokonce opuštěna dvakrát, na další pak začalo hnízdění až po realizované obnovní těžbě. Ve třech případech lze předpokládat, že bezprostřední důvod opuštění hnízda je blízkost prováděné těžby ve vzdálenosti menší než 100 m (50, 60 a 80 m), ve čtvrtém případě byla důvodem pravděpodobně poměrně celková velká plocha sousedících obnovních prvků (3,3 ha) ve vzdálenosti 120 m od hnízda.

Kromě vzdálenosti od hnízda může hrát roli míra fragmentace území, tj. podíl plochy obnovních prvků z celkové rozlohy hnízdního okrsku. Míra fragmentace však musí být poměrně vysoká. Podle zahraničních zkušeností nedojde k obsazení hnízdního okrsku v situacích, kdy zůstane těžbou nezasaženo méně než 39 % jeho potenciální plochy, proto se doporučuje maximální podíl ploch s těžbou 30 %. Dalším faktorem ovlivňujícím reakci jestřábů na těžební zásah může být stáří porostů, ve kterých je zásah v blízkosti hnízda realizován. Zahraniční studie ukazují, že zásahy ve 40 letých porostech povedou k výraznějšímu snížení počtu dravci obsazených hnízd, než je tomu u zásahů ve starších porostech. Roli hraje také doba realizace těžebního zásahu, nežádoucí je zejména jeho provedení v průběhu hnízdění.

Při hodnocení obsazenosti hnízd ve vztahu k těžebním zásahům je nutné zohlednit, že jestřábi na některých hnízdních lokalitách střídají více hnízd a že k tomuto střídání může dokonce docházet víceméně pravidelně. Tento fakt potvrzuje i realizovaná studie, kdy několik sledovaných párů střídalo různá hnízda vzdálená jen několik desítek metrů od sebe, z nichž si vždy vybrali jedno k hnízdění, které před hnízdní sezonou opravili, popř. postavili hnízdo nové.

Důvody, proč těžba v bezprostřední blízkosti hnízda vede k opuštění lokality, lze kromě přímého rušivého vlivu těžby samotné hledat ve změně mikroklimatických podmínek či ve zvýšeném riziku predace mláďat (zlepšení viditelnosti hnízd). „Možností, jak zabránit negativním dopadům těžby na hnízdění jestřábů, je vytvoření ochranného pásma kolem hnízda, kde by byla těžba odložena či vůbec nerealizována. Na základě naší případové studie lze předpokládat, že v podmínkách Chřibů by mohlo stačit ochranné pásmo o velikosti tří hektarů, tedy asi 100 metrů kolem hnízda.“ uvádí autor studie Martin Tomešek.

Výsledky studie naznačují, že hnízdění  jestřába lesního v Chřibech ovlivňuje holosečná těžba porostů. Rozhodujícím faktorem je vzdálenost obnovních prvků od hnízda – vzdálenost pod 80 m je pro jestřába v daných podmínkách pravděpodobně limitující. V kombinaci s velikostí obnovního prvku (několik na sebe navazujících obnovních prvků) by pak mohla být limitující již vzdálenost cca 120 m. „Výsledky lze zobecnit do závěru, že tradiční holosečné hospodaření ovlivňuje hnízdění jestřába lesního pravděpodobně výrazněji než obnovní management založený na menších nepravidelně rozmístěných holosečných prvcích nebo management využívající clonných sečí.“ konstatuje Petr Čermák, druhý z autorů studie.

Jestřáb lesní. Foto Lubo Ondráško / http://www.luboondrasko.sk/

Zdroj: TZ  Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. , 21. 7. 2020 / Titulní foto: Lubo Ondráško / http://www.luboondrasko.sk/


Číst dále
0
1

Nejnovější  / Z domova
Záchranáři pomohli kačerovi se šipkou v hlavě
AVIFAUNA Publikováno 20.7.2020


Po téměř čtvrtročním marném úsilí se plzeňským zvířecím záchranářům podařilo v pondělí odchytit samce kachny divoké, kterému z krku a lebky trčela šipka z kuše. První pokus o odchyt kačera se uskutečnil 20. dubna (blíže ZDE), úspěšní byli záchranáři až nyní. Pomohlo jim, že kačer pelichá, a nemohl tak lidem na kajacích uletět. „Po ošetření na veterinární klinice a okroužkování záchranáři vrátili zvíře na řeku Radbuzu,“ řekl Karel Makoň ze Záchranné stanice živočichů Plzeň (DESOP). Věcí se zabývá i policie. Hledá střelce, který zvířeti způsobil dlouhotrvající útrapy.

Zraněný kačer na řece Radbuze v Plzni. Foto archiv DESOP

„Samec dobře létá, znal nás i naše auto a nedal se chytit,“ popsal Makoň. Pokusů o odchyt učinili záchranáři několik, pták ze zapíchnutou šipkou z pistolové kuše jim ale na řece Radbuze stále unikal. Dva lidé v pondělí kačera v kajacích pronásledovali tak dlouho, až se jim jako vždy schoval do trávy při břehu. „V trávě vždy vydržel nehnutě sedět schovaný tak dlouho, dokud jsme to nevzdali a odchyt nepřeložili na jindy. Teď se mu to však vymstilo a nám se ho podařilo odchytit pomocí podběráku na dlouhé tyči ze břehu,“ říká Karel Makoň. Připustil, že s odchycením kačera ukrytého v trávě ve vodě mu pomohla náhoda a štěstí.

I když kačer právě přepeřuje, a není proto dočasně schopný létat, neznamená to, že se nepotápí a nedokáže pod vodou i na vodě poměrně rychle uplavat i několik desítek metrů, řekl Makoň. „Rozsáhlé pelichání je u kachen, labutí i hus zcela běžné, většinou probíhá v době, kdy mají ptáci mláďata a nemohou se z lokality stejně zvednout a někam odletět,“ vysvětlil. Podklady předá policii. „Dle našeho závěru se jednalo spíše o vandalství s následkem porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání,“ dodal.

Zvířecí záchranáři s odchyceným kačerem. Foto archiv DESOP

Zdroj: ČTK, 15. 7. 2020 / Titulní foto: archiv DESOP


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Zemědělská krajina po aplikaci jedu na hraboše: pomohl Stutox snížení gradace hlodavců a jaký měl dopad na ptáky?
AVIFAUNA Publikováno 18.7.2020


Obavy, že na jed proti hrabošům budou plošně umírat jiná zvířata, jako jsou sovy, dravci nebo zajíci, se podle mluvčí Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) Ivany Krškové nepotvrdily. Proti aplikaci jedu na povrch půdy loni protestovaly ekologické organizace. Rozhoz jedu na povrch země ústavu letos oznámili zemědělci 245 krát.

„Na základě sdělení Státní veterinární správy, státních veterinárních ústavů a České společnosti ornitologické byla otrava fosfidem zinku laboratorně prokázána u jednoho bažanta a jedné káně lesní. Zcela se tak potvrdil předpoklad, že při dodržení všech stanovených podmínek aplikace rodenticidů nedojde k hromadným otravám necílových živočichů, a to ani při výjimečném povolení aplikace rodenticidů rozhozem na povrch pozemků,“ uvedla mluvčí. Loňské přemnožení hrabošů se letos nebude opakovat. Populace hraboše klesly na úroveň odpovídající počátkům let, kdy hraboši nebyli přemnožení, sdělila v červnu. Loni ústav povolil rozhoz jedu proti hlodavcům na zemědělskou půdu. Ornitologové a další organizace upozorňovali právě na riziko otravy dalších živočichů.

Podle Vladimíra Melichara, který se věnuje profesně odborným posudkům v oblasti životního prostředí, populace hrabošů klesla přirozeně. „Po gradaci hrabošů většinou přijde pokles. Až na nějaké absolutní výjimky se tak děje minimálně řádově stovky let. Prostě takhle fungují, mají na tom založený populační cyklus. Tam, kde loni na jedné linii bylo za noc odchyceno 30 hrabošů, letos byli jeden či dva. Stutox je neekonomický, zbytečný a škodí zvířatům,” řekl Vladimír Melichar v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz (blíže ZDE).

Ne vždy také byli zemědělci se svými žádostmi o povolení aplikace jedu úspěšní. „Ve správních řízeních ve východních Čechách jsme se vyjadřovali ke všem třem žádostem o povolení aplikace přípravku Stutox II a všechny byly orgány ochrany přírody zamítnuty. Je tak možné, že ke snížení dopadu na ptáky a další necílové živočichy došlo i v důsledku zamítnutí požadavků zemědělců na relativně velkých územních celcích,“ říká Jakub Hlaváček z Východočeské pobočky České společnosti ornitologické.

ÚKZÚZ loni v létě povolil rozhoz jedu na povrch půdy na velké části území ČR. Ministerstvo zemědělství ale po vlně kritiky ze strany ochránců přírody a ministerstva životního prostředí účinnost povolení pozastavilo. Později se po plošné aplikaci jedu na Moravě našlo skoro 80 uhynulých zajíců a několik bažantů, u kterých testy zbytky jedu prokázaly. „U dříve prezentovaných otrav necílových organismů nebylo možno plně prokázat, zda byl úhyn důsledkem otravy nebo jiných příčin,“ argumentuje však nyní Kršková.

Stát následně přešel na to, že se může jed aplikovat individuálně v oblastech, kde jsou hraboši přemnožení. Zemědělci ale museli ústav o aplikaci jedu informovat. Většinou z 1210 oznámení bylo aplikací jedu do nor v dávce do dvou kilogramů na hektar (848 případů), 117 krát se pak aplikoval do nory ve zvýšené dávce do deseti kilogramů na hektar, zbytek pak právě přímo na zem rozhozem.

Poštolka obecná jako specialista na hraboše je dalším ohroženým druhem v případě aplikace jedů v krajině. Foto Lukáš Kadava

Zdroj: TZ Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, 15. 7. 2020 / Text a titulní foto: Lukáš Kadava

 


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Letos se dudkům na jihu Moravy nebývale daří
AVIFAUNA Publikováno 9.7.2020


Nejúspěšnější hnízdní sezónu má za sebou program na ochranu dudka chocholatého (Upupa epops) na jižní Moravě, který zastřešuje Zoologická zahrada v Brně ve spolupráci s Českým svazem ochránců přírody (ČSOP). V umělých hnízdních dutinách (tzv. dudnících) objevili ochranáři celkem deset mláďat, což je nejvíce od začátku projektu. „Je to završení naší dlouholeté snahy o ochranu dudků. Z výsledků je patrné, že ptáci pozitivně reagují na přítomnost umělých hnízdních dutin v dané lokalitě. Letos jsme jednu budku přesunuli, protože se nám předchozí umístění zdálo nevhodné. K naší velké radosti ji ptáci ještě v té samé hnízdní sezóně obsadili. Navíc je to vůbec poprvé, kdy dudci zabrali hned dvě místa,“ řekl koordinátor projektu Petr Suvorov.

Dudek chocholatý patří v České republice do kategorie silně ohrožených druhů. „Jeho populace je víceméně stabilizovaná. Možná lze vysledovat lehký nárůst populace, ale to může souviset i s globálním oteplováním a následným šířením druhu na sever. Ve Středozemí jsou dudkové běžnější a více se vyskytují v blízkosti lidských obydlí. U nás pozorovaní ptáci jsou plašší
a je daleko obtížnější je v přírodě zastihnout. Přesto má ale s přihlédnutím k nedostatku vhodných hnízdních příležitostí ve volné krajině péče o něj smysl,“ vysvětlil Suvorov.

Důvodem ochrany dudka může být nejen jeho ohrožení, ale i to, že se jedná o vhodný „deštníkový“ druh. „Znamená to, že spolu s dudkem jsou chráněny i další vzácné druhy. V našem případě jsou to představitelé krátkostébelných stepí v kombinaci s tradičním zemědělstvím. Je to zejména hmyz, který pozitivně reaguje na management ploch. Všem těmto druhům vytváříme vhodnou krajinu tím, že necháváme pravidelně kosit a spásat louky, kde pak mají prostor kvetoucí rostliny. Právě ty pak lákají hmyz a hmyz zase láká nejrůznější ptáky, kromě dudků například oba druhy našich bramborníčků nebo ťuhýka obecného. Postupně se tak zvyšuje jak rozmanitost, tak četnost jednotlivých zástupců rostlinné i živočišné říše. A dudek je modelový druh, takový ideální reprezentant, kterého lidé poznají a vidí, že se chrání něco konkrétního,“ doplnil Suvorov.

Na pět vytipovaných lokalit umístili ochranáři v zimě 2017 celkem 15 dudníků . Hned v prvním roce byla jedna budka obsazená a pár dudků zde vyvedl čtyři mláďata. Následující rok se situace ve tomto dudníku opakovala, tentokrát ale bylo ptáčat pět. Loni nezahnízdili dudci ani na jednom místě, v jedné budce jsme ale objevili mláďata silně ohroženého krutihlava obecného (Jynx torquilla).

Portrét dudka chocholatého. Foto Aleš Prágr

Zdroj: TZ Zoo Brno, 25. 6. 2020 / Titulní foto: Lubo Ondráško / http://www.luboondrasko.sk/


Číst dále
0
0