Index » Z domova

Z domova

Nejnovější  / Z domova
Nález melanistické sýkory modřinky v Přerově
AVIFAUNA Publikováno 13.1.2020


Neobvykle zbarvenou sýkoru modřinku (Cyanistes caeruleus) pozoroval ochránce přírody Adin Vyhlídka na krmítku v 6. 1. 2020 Přerově. Sýkoru fotograficky zdokumentoval a fotografie poslal do Moravského ornitologického spolku. Ornitologové byli překvapeni, takto zbarvená sýkora modřinka bývá k vidění jen velmi zřídka. Modřinka má vzácnou pigmentovou vadu – melanismus. V jejím zbarvení chybí bílá a žlutá barva a naopak převládá černá a šedá. Melanismus je zjednodušeně řečeno opak albinismu. U albínů převažuje bílé zbarvení, u melanistů naopak převažuje černé zbarvení. Melanismus je mnohem vzácnější než albinismus a objevuje se výjimečně u plazů, savců i ptáků. Rozlišujeme dvě hlavní formy melanismu: Eumelanismus – je charakteristický zvýšeným ukládáním eumelaninu. V tomto případě jsou ptáci většinou načernalí (tmavší). Phaeomelanismus – bává charakterizován zvýšeným ukládáním phaeomelaninu. Ptáci jsou pak celkově spíše červenavě hnědí. Jedná se o méně častou mutaci. Vlastní melanismus se může projevit třemi způsoby ve zabarvení ptáka:

1. tmavé znaky jsou výraznější a výrazně překračují typické hranice, ostatní zabarvení je často o něco tmavší, než je typově normální

2. celkové zabarvení je tmavší a zdá se tmavě hnědé nebo černé

3. normální vzor a/nebo distribuce pigmentu je změněna, ale opeření není tmavší.

Video: Jarmila Kačírková

Melanismus je jediná mutace, u které nedochází ke ztrátě pigmentu či změně ve tvaru nebo velikosti granulí melaninu. Opeření tedy není abnormální, vypadá relativně „přirozeně“, často je velmi rozdílné od  jakéhokoliv známého druhu. Proto byli často melanističtí ptáci označováni jako nový druh.

Podle Jiřího Šafránka z Moravského ornitologického spolu se melanistická modřinka se na krmítku zdržovala pouze jeden den a nejde o místního ptáka, ale o protahující sýkoru ze severu nebo z hor. I přesto že se u nás vyskytují sýkory modřinky celoročně, tak se v zimě toulají a hledají potravu. Pokud se vám na krmítku objeví podivně zbarvený nebo neznámý pták, pokuste se ejj vyfotografovat a pošlete ornitologům. Možná objevíte další raritu.

Zdroj: TZ MOS, 10. 1. 2020

http://bigfiles.birdlife.cz/PS/PS_2014_02.pdf

Text: Lukáš Kadava / / Titulní foto: Jarmila Kačírková


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Příběh ledňáčka od Radbuzy s dobrým koncem
AVIFAUNA Publikováno 11.1.2020


V úterý 7. 1. 2020 byl nalezen na chodníku na Anglickém nábřeží v Plzni ležet „létající drahokam“. Přesně tak se totiž mezi ornitology říká jednomu z našich třpytivě vybarvených ptáků, a to ledňáčku říčnímu. Pravděpodobně při řece Radbuze protahoval městem Plzní a narazil do skleněné zrcadlící se výlohy. Po nárazu zůstal ležet otřesený na méně frekventovaném chodníku, kde byl nalezen chodkyní a předán plzeňské záchranné stanici.

Plzeň je díky své poloze na čtyřech řekách pro mnoho ptáků strategickým tahovým uzlem (bodem). Při vodě a po řekách táhnou desítky druhů, stovky až tisíce jedinců ptáků, kteří musí jednou tam a pak zase zpět proletět přímo srdcem města. Krom ledňáčků to jsou třeba sluky, pisíci, různé druhy bahňáků a kachen, ale i drobní pěvci. Ptáci využívají řeky, jako my používáme „silnice“, nebo táhnou ve vegetačním pásu při řekách či železničních tratích. Plzeň tím jak je na čtyřech řekách (Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava), které se na Doubravce u kostela sv. Jiří nakonec spojí v řeku jednu, která přes Bukovec a polesí Zábělá opouští území města Plzně pod názvem ř. Berounka, je vlastně takový do široka rozevřený trychtýř, který ze čtyř směrů vše zúží a ústí do směru jednoho. A to platí nejen o vodě, ale samozřejmě i o táhnoucích ptácích.

„Ledňáček kupodivu náraz do prosklené výlohy nakonec přežil. Přes noc se z otřesu mozku vzpamatoval a dnes ráno (8. 1. 2020) jsem ho s radostí po okroužkování vypustil na řeku Berounku hned u kostela sv. Jiří v Plzni – Doubravce. Každý rok máme v Plzni období, zejména na podzim, kdy víme, že při vodě táhnou sluky, rackové, křepelky, lelci, ale i sýkory či králíčci. To potom několik dní po sobě nacházíme a ošetřujeme hned několik jedinců onoho druhu, různě potlučených či zbloudilých uprostřed města. Jednou jsme dokonce řešili rovněž ledňáčka říčního přímo na radnici na Náměstí republiky. Vrátný ho tenkrát našel ležet již po nárazu uhynulého u zadního vchodu do radnice,“ říká k nálezu Karel Makoň, vedoucí Záchranné stanice živočichů Plzeň.

V České republice ročně zahyne nárazem do prosklené plochy na sta tisíce ptáků. V Evropě je toto číslo ještě stonásobně vyšší. Pastí pro ptáky nejsou jen protihlukové stěny, ale také rodinné domy, školy a především administrativní budovy. Přesto, že lze nárazům ptáků do prosklených ploch předejít, při současném rozmachu architektonických skleněných prvků je to pro ptáky stále nebezpečná past.

Vedoucí plazeňské záchranné stanice Karel Makoň přebírá otřeseného lednáčka. Foto Taťána Typltova

Zdroj: TZ Záchranné stanice živočichů Plzeň, 7. a 8. 1,. 2020

Titulní foto: archiv Záchranné stanice živočichů Plzeň


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Druhý ročník Ptačí hodinky se blíží
AVIFAUNA Publikováno 9.1.2020


Druhý ročník celorepublikového sčítání ptáků na krmítkách pořádá o víkendu 10.–12. ledna 2020  Česká společnost ornitologická. Lidé budou jednu hodinu pozorovat a sčítat ptáky a zadávat údaje na webovou stránku ptacihodinka.birdlife.cz. Program Ptačí hodinka je určený pro širokou veřejnost a ornitologové díky velkému množství dat získají důležité údaje o ptácích, kteří v Česku zimují.

Loni se do prvního sčítání zapojilo 14 tisíc sčitatelů, kteří pozorovali přes čtvrt milionu ptáků. Akce se tak stala jednou z nejúspěšnějších, kterou Česká společnost ornitologická (ČSO) pro veřejnost připravila. I druhý ročník má stejná základní pravidla. Nasypat do krmítka, připravit  psací potřeby a pak už jen 60 minut pozorovat ptačí návštěvníky. „Do sčítání ptáků na krmítku se může zapojit úplně každý bez předchozích zkušenosti s ornitologií. Kdo si není jistý, že dokáže poznat nejběžnější druhy ptáků, pomohou mu naše materiály nebo pomocný určovací arch s vyobrazením druhů,“ říká koordinátorka sčítání ptáků na krmítkách Dita Hořáková z ČSO.

Krmit ptáky možná není tak snadné, jak se zdá. Krmte správně!

„Mnoho druhů lze přilákat na slunečnicová semena. Ptáci si oblíbili i vlašské ořechy nebo lojové koule. Ty ale doporučujeme bez sítěk. Jde o zbytečné plasty, které často ještě na jaře vidíme viset v parcích a zahradách. Když spadnou, mohou je kvůli lákavé vůni pozřít psi, kterým pak způsobují vážné problémy,“ upozorňuje Hořáková.

Sčitatelé najdou na webové stránce ptacihodinka.birdlife.cz přehled nejčastějších návštěvníků krmítek a tipy, jak je správně přikrmovat. Průběžný stav sčítání bude k dispozici na webu. Lidé mají čas k vložení výsledků online do 17. ledna. Ti, kdo nemají možnost elektronického odeslání, mohou výsledky poslat poštou pomocí sčítacího formuláře.  Koordinátoři odhadují, že že konečné výsledky sčítání budou k dispozici v únoru.

V roce 2019 byla nejčastějším hostem krmítek byla sýkora koňadra, a to jak v celkových počtech, tak v plošném výskytu. S odstupem za ní byli v největších počtech pozorováni vrabci polní a vrabci domácí (psali jsme ZDE). Nechme se překvapit, jaké výsledky přinese druhý ročník.

Chcete se zapojit? Veškeré informace naleznete ZDE

Budete mít štěstí na jikavce? Foto Jiří Bartoš / http://www.bartosphoto.cz/

Zdroj: TZ ČSO, 8. 1. 2020

Titulní foto: Milan Randáček

 


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
55. ročník Mezinárodního sčítání vodních ptáků proběhne již tento víkend
AVIFAUNA Publikováno 8.1.2020


Mezinárodní sčítání vodních ptáků (International Waterbird Census – IWC) probíhá  nepřetržitě od roku 1966, čímž představuje unikátní časovou řadu nejen v České republice, ale i v celé Evropě (blíže ZDE). Hlavním cílem IWC je monitoring početnosti vodních ptáků a jejich změn. V současné době je organizováno ve více než 100 státech 5 kontinentů. V západní Palearktidě a jihozápadní Asii každoročně 11000 dobrovolných spolupracovníků kontroluje přibližně 20000 vodních a mokřadních lokalit, přičemž je sečteno cca 20 milionů jedinců 175 druhů vodních ptáků. Toto sčítání tak představuje nejstarší a patrně nejrozsáhlejší zoologický monitorovací projekt v celosvětovém měřítku.  Mezinárodní sčítání vodních ptáků organizuje  Wetlands International a v současné době toto sčítání v ČR koordinuje katedra ekologie Fakulty životního prostředí ČZU v Praze. Při organizaci sčítání spolupracují i pobočky a kluby České společnosti ornitologické, některé základní organizace ČSOP a skautské oddíly.

Současné studie prokazují výrazné změny početnosti zimujících vodních ptáků na úrovni jednotlivých států či areálů tahových populací příslušných druhů. Převažujícím trendem je nárůst populací a posun jejich zimovišť z jihozápadní do severovýchodní Evropy. K nárůstu početnosti většiny druhů ale dochází i na středoevropských zimovištích, a tedy i v České republice. Na našem území se dlouhodobě zvyšují například počty zimujících volavek, kormoránů, hus, většiny druhů kachen a racků.

„Změny početnosti i změny areálů rozšíření probíhají rychle a s velkou intenzitou, mohou snižovat účinnost nástrojů ochrany přírody druhů a vyvolávají nutnost rychlých a efektivních reakcí ze strany politiků a příslušných orgánů ochrany přírody. Abychom mohli druhy a jejich stanoviště chránit, musíme znát, jaká prostředí si jednotlivé druhy vybírají,“ říká koordinátorka IWC Zuzana Musilová z České zemědělské univerzity v Praze.

Mezinárodní sčítání vodních ptáků nás čeká o víkendu 11. a 12. ledna 2020. Pokud se chcete zapojit, podrobné informace naleznete ZDE

Kormoráni velcí. Foto Jiří Bartoš / http://www.bartosphoto.cz/

Zdroj: http://www.waterbirdmonitoring.cz/

Titulní foto: Luboš Vaněk / http://www.foto-vanek.cz/


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Jihočeští ornitologové budou letos sčítat labutě
AVIFAUNA Publikováno 6.1.2020


Z iniciativy RNDr. Jana Hory a pod jeho vedením bylo v posledních letech zahájeno úsilí o obnovení sčítání labutě velké v celé ČR. Jeho cílem je získat aktuální údaje o početnosti, ohrožení a ztrátách tohoto našeho největšího ptačího druhu. V roce 2018 už sčítání úspěšně proběhlo v západních Čechách a v roce 2019 ve východních Čechách. Sledování labutí v roce 2020 je součástí kampaně Pták roku Jihočeského ornitologického klubu (JOK) . Tato každoroční kampaň, které poprvé probíhá v roce 2020, si klade za cíl mapování vybraného cílového (zájmového) druhu, popř. jeho výzkum, a to vždy na území jihočeského kraje, a dále také zaktivizování členské základny JOK. Kampaň je inspirována celorepublikovou kampaní Pták roku (organizována ČSO), nebo obdobnými regionálními akcemi a je určena pro členskou základnu a popř. další zájemce z řad příznivců JOK.
Duchovním otcem sčítání labutí v ČR je RNDr. Jan Hora, který od roku 1981 opakovaně v osmdesátých létech organizoval sčítání labutí za účasti široké veřejnosti po celé republice. Tehdejší sčítání vzbudilo značnou pozornost médií a přispělo k zájmu řady lidí o ornitologii a ČSO. Dá se říci, že šlo u nás o jeden z prvních pokusů o zapojení občanské vědy do ornitologických projektů, což je pro dnešní ČSO naopak typické. Cílem mapování labutě velké v roce 2020 je podchytit pokud možno celou její jihočeskou hnízdící a zimující populaci. Sčítání navazuje na dřívější obdobné projekty pod vedením RNDr. Jana Hory, který s námi spolupracuje na tomto projektu.
Sčítání se provádí pomocí návštěv lokality, kdy jsou z jednoho, nebo více bodů, popř. při chůzi podél lokality zjišťováni všichni jedinci labutě velké (zvláště jsou zjišťovány hnízdící a nehnízdící jedinci, počet neúspěšných párů, páry sedící na hnízdech a vodící mláďata atd.). Při prvním termínu je vhodné sčítat vedle známých hlavních zimovišť i další lokality, především v jejich okolí. Sousední lokality, respektive celé „uzavřejnější“ soustavy rybníků, rybniční oblasti apod. je při všech termínech vhodné sčítat bez delší časové prodlevy ve stejný (popř. následující) den, aby se zabránilo chybám způsobeným přelety ptáků mezi lokalitami. Při druhém a třetím termínu se zjišťuje průběh hnízdění, především pak přítomnost hnízda (přímá kontrola hnízd či procházení litorálních porostů není součástí metodiky a nedoporučuje se), nebo vyvedených mláďat. Sčítání je vhodné i pro méně zkušené ornitology a zájemce o ptáky.

První termín sčítání proběhne v rámci Mezinárodního sčítání vodních ptáků (IWC), tedy 11.1.–12.1. 2020. Kompletní informace o termínech a metodice na webu Jihočeského ornitologického klubu.

Vrcholem „labutího roku“ bude sčítání hnízdní populace v polovině června. Foto Lukáš Kadava

Zdroj: https://jokcso.webnode.cz/ptak-roku-joku/a2020-labut-velka/

Titulní foto: Lukáš Kadava

 


Číst dále
0
1

Nejnovější  / Z domova
Slavíků (nejen) na Mladoboleslavsku přibývá
AVIFAUNA Publikováno 27.12.2019


Oblast mého zájmu leží na samém okraji rozšíření slavíka obecného směrem z Polabí. Rozkládá se na 220 kilometrech čtverečných a to umožňuje držet přehled o stavu hnízdní populace. Výjezdy za hranice regionu se utvrzuji v poznatku zdejším, že druh je zhruba od přelomu století na vzestupu a stále, i když již více opatrně, přibývá.

Suchá a teplejší jara posledních let se podílí na úspěšném vyvádění mladých a jejich návraty do oblasti narození vytváří tlak na prostředí. Ptáci poté z nároků pozoruhodně slevují a obsazují i okrsky podřadnější. Zdejší krajina, jižně skalních měst Českého ráje, je intenzivně obhospodařována, čehož výsledkem je mnohde již chybějící ptactvo polí, zejména na Kněžmostsku. Slavíci ovšem i zde osídlují především pásy doprovodných dřevin kolem silnic a železnice, příležitostně zbytky remízků. Jakmile se kdekoli v zástavbě objeví pustnoucí zahrada, slavíci na to hned reagují. Problémem je však zde vysoká predace domácími kočkami. Nezanedbatelné ztráty přináší i zmíněné hnízdění podél komunikací. Slavíci patří k ptákům, přelétajícím nízko nad zemí a zejména v případech, je-li křoví po obou stranách komunikace a láká ptáky přeletovat, hynou pod koly dopravních prostředků. Pokud ptačí pár přijde o snůšku či nevelká mláďata a staří útok přežijí, dochází pravidelně k náhradnímu (redukovanému) hnízdění. Tím se stav populace přeci jen dorovnává. Diskutován dlouhodobě s pracovníky údržby je problém širokého sečení protilehlých břehů svodnic, kdy bývá zničeno či bočně odhaleno rovněž mnoho hnízd.

V roce 2015 došlo v regionu Dolnobousovska k zajímavému pokusu, motivovanému zánikem několika párového hnízdiště v městské části Zahrádky. Ptáci přišli o možnost hnízdění výstavbou sběrného dvora s příslušenstvím. Vznikl nápad, v blízkém okolí přebudovat končící ekofarmu s ovocnými stromy a výsadbou jahodníku, v prostředí jdoucí naproti slavičím nárokům. Ve spolupráci s městem, které přidalo pozemek křovitého lemu cesty formou dlouhodobého pronájmu, jsme začali modelovat ptačí park – Slavičí háj. V sadě se doplnilo keřové patro oblíbených bobulovin, lem cesty, do té doby fádní, tvořený zejména mirabelkou, byl mnohde přeťat a vymýceny světliny s budoucí pařezovinou. Podsazeny kopřivou a divokým chmelem (pro stavbu hnízd), kde byla možnost, byl porost rozšířen. Jinde jsme nashromáždili hromady klestí, na zem temného křoví snosili kameny. Vzniklo „bydlení na klíč“, s využitím znalosti nároků druhu. Instalována byla v jedné z proluk informační tabule, jinde lavička k posezení. Neméně důležitým úkolem totiž bylo, navést lidi k ukončení divokého skládkování a pozvat k slavíkům. A nejen k nim. Záměr se vydařil, a přestože za protilehlým okrajem cesty ještě probíhá soukromá činnost, zaměřená na nakládání se sutěmi a jinými kostrbatými materiály, naše prostředí si příroda již po svém pomalu bere zpět. Slavíky se podařilo v oblasti udržet vynuceným přesídlením, i jiných druhů přibývá. Jak s oblibou říkám návštěvníkům: „Náš park není veliký prostorem, ale odhodláním!“ K myšlence se přidal i kroužek místních mladých ochránců přírody, stará se o ptačí budky, přichází za poznáním. A podle kroužkování, které vedu od samého začátku, slavíci se do nových míst vrací. Poslední roky zde probíhají i letní noční odchyty. Není krásnějších pocitů, než zaparkovat si, kde se vám zlíbí a ulice pro sítě navolit stejně tak. Dívat se, jak prostředí rok od roku směrem ke slavíkům krásní, jak třtiny vítají cvrčilky. Jak krajina, dále bez chemie, životu v skromnosti svědčí.

Slavičí háj na Dolnobouskovsku.

Výzkumem hnědých slavíků, který bude mít co nevidět čtyřicet let, jsem pochopil z velké části již nejen objekt sledování, ale i jeho krajinu. Z tisíců označených nemám dodnes ze zahraničí jediné hlášení, ale stovky kontrolních odchytů „po roce a déle“ ukazují, že ptáci přežívat umí. Jako by jejich tahové cesty, zastávky (včetně těch hlavních, na které je dnes kladen takový důraz), uspokojivě fungovaly. V případě zimovišť stejně tak.

A abych neodradil případné zájemce o kroužkování slavíků, jeden výsledek přeci jen mám. Slavík s pořadovým číslem 1899 byl od ostatních jiný. Na noze měl cizí kroužek (dodnes jediný zahraniční kroužkovanec v archivu), a za ním velmi povzbudivý příběh. Označen byl v půli března toho roku v oblasti, které se říká „Jižní brána do Alp“, na terénní stanici rezervace Fondo Toce, italskou kolegyní a studenty. V krajině, kde jen pár desítek let předtím byl jiný (od Poděbrad, kolegy Urbánka) chycen na lepidlo a zabit! Kdyby neskončil na lepu, mohl být se stejným koncem vyškubnut jinde ze sítě. Dnes se v té významné zastávce (nejen slavíků) lidé vzdělávají, chtějí se o ptácích dovědět víc. Ten slavík se dalšího jara hnízdit na Starou Studénku samozřejmě vrátil. A možná, že využil stejné, již stejně bezpečné, poslední tahové zastávky na cestě domů. I pro výše zmíněné slavíků u nás přibývá.

Text a foto: Pavel Kverek / Video: Lukáš Pich

 

 


Číst dále
0
2

Nejnovější  / Z domova
Opeřené vánoční radosti
AVIFAUNA Publikováno 25.12.2019


Předvánoční shon je u konce. Vyčerpávající obstarávání dárků, finišování rozličných ročních uzávěrek, pečení cukroví i rozpustilé vánoční večírky dokáží člověka řádně vyčerpat. Konečně přichází příležitost se na chvíli zastavit a hluboce se nadechnout před ponořením do nového krásně sudého roku 2020. Jenže ono to není tak jednoduché. V domácnostech hrozí středně těžká otrava z přemíry jídla, toxického televizního programu i z rodinných příslušníků. A při pohledu z okna často váháme i nad ozdravným úprkem do přírody. Krajina krátkých dní je zsinalá. Její pestrý šat odlétl zimovat kamsi na jih. Nížiny se dusí v sépiové barvě kouře z lokálních topenišť. K pozdravu slunce by bylo nutno vykonat cestu až kamsi do pohraničních hor…

Naštěstí se dá i v kalné blátivé zimě zažít venku mnoho milých překvapení. Nabízím zdarma několik návodů na sváteční detox, jehož léčebná kúra je založena na okouzlení ptačím světem.

Stehlík obecný. Foto Libor Praus

I uprostřed prosincového města mě například velmi baví, a to i za toho nejsychravějšího počasí, pátrat po zapomenutých sytých barvách, které přežily proces listopadového tlení. Skromně adventní je radost z nálezu každého popleteného zimního květu na městském trávníku. Vůbec nejkrásnější pastely ale přinášejí do pošmourného zimního bezčasí toulavá hejna pěnkavovitých ptáků. Příjemně švitořivé houfy stehlíků, konopek, čížků, hýlů, zvonků, čečetek, dlasků či jikavců povznášejí ducha nejen svým vzhledem, ale i zdánlivě mírumilovnou pospolitostí. Nejživější vánoční ozdoby krmené semeny olší, lopuchů, javorů či bříz. Při troše štěstí nám krotce přiletí i na krmítko. Žádný druh nepohrdne slunečnicí, ale čížkům je vhodné semínka trochu rozemlít, jejich zobáčky jsou na louskání silnějších slunečnicových slupek příliš jemné a slabé.

Se zimním přikrmováním souvisí i královská hra o jablko. Rozvěste na holé stromy jablka a dopřejte plný žaludek lačným kosům a kosicím. U srdce vás při troše štěstí zahřeje i apetit pestrých kvíčal. Pokud se zastaví cvrčala, postupujete do finále. Ale eso v této hře patří brkoslavům severním. Vítězem můžete být i vy. Tak hodně štěstí!

K poslechu vánočních koled jsou jako stvořené okraje borových lesů. Po nadměrné konzumaci bobulek jmelí v nich sebevědomě pějí nonšalantní drozdi brávníci. A jejich městští bratranci kosi prozpěvují podobné melodie často již v hlubinách zimní noci omámeni pro změnu mlhavým světlem pouličních lamp. Krásné tóny umělců v euforii. Oproti nim na mě působí občasný zimní trylek sýkor či červenek trochu přízemně a střízlivě. Ale připouštím, že umělecký vkus je subjektivní záležitost. I zimní zpěv červenek jistě okouzlí nejednoho posluchače. Ať tak, či onak, na smyslnou výpravu za ptačím zpěvem se lze vydat hned teď. Není třeba čekat na jaro.

Vůbec je dobré zdůraznit, že již tradičně blátivé Vánoce představují pro zimující opeřence učiněné požehnání. Díky absenci celodenních mrazů se u nás v posledních letech zdržuje mnohem více ptačích druhů i jedinců než v dobách, kdy bylo možné i v Polabí či na Hané na Štěpána pravidelně stavět sněhuláka.

Hýl obecný. Foto Libor Praus

Žijeme v turbulentní době klimatické změny, kdy na podzimní i zimní scéně přibývají každým okamžikem zcela noví a často nečekaní ptačí herci. Ještě minulý rok vzácné druhy potáplic, či racků začínají všednět, za zimujícími jeřáby již nemusíme jezdit do Uher, pořekadlo o vrzání skřivanů na Hromnice, které bylo dlouho vysmíváno, již opět platí.

Nezamrzající vodní plochy a přilehlá zemědělská krajina o Vánocích přímo vybízí k výpravě na ornitologické safari.  Šance zažít nějaké vysoce nepravděpodobné příjemné ptačí setkání není v těchto dnech vůbec zanedbatelná. Skoro by se chtělo napsat Konec dějin, o Vánocích je u nás ptákům velmi dobře a těžko říci, zda jim tady bylo někdy v minulosti na konci roku lépe. Nicméně to zásadní drama se v ptačím světě odehrává samozřejmě až na jaře a v létě. A to je o poznání spletitější a chmurnější příběh, do jehož scénáře nepochybně výrazně zasahujeme my všichni.

Mnoho lokálních problémů ústících v úbytek druhové rozmanitosti je kupodivu stále efektivně řešitelných i z úrovně jednotlivce nebo v lepším případě skrz aktivity občanského sdružení. Přelom roku je ta nejlepší doba k bilancování a novým předsevzetím. Není-li vám stav naší krajiny lhostejný, zapřemýšlejte o vašich možnostech aktivní iniciativy ve věcech ochrany biodiverzity v místě vašeho bydliště, třeba ve formě angažování v lokální pobočce České společnosti ornitologické. Málo co se vyrovná dobrému pocitu z drobných vítězství v boji za zachování pestré přírody i pro naše potomky.

Dnes nad ránem mi ve snu archanděl Gabriel zvěstoval zprávu o tom, že na skalách za městem začal houkat výr. Pevný příslib budoucího jara a brzké úrody okatých výřat. Těším se na ně, stejně jako i na mnohá další dobrodružství s opeřenci v  barokně zakulaceném roce 2020.

Text a titulní foto: Libor Praus

Strnad obecný. Foto Jiří Bartoš / http://www.bartosphoto.cz/


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Ornitologové v Moravskoslezském kraji opravovali čapí hnízda. Našli v nich i nebezpečné plasty.
AVIFAUNA Publikováno 22.12.2019


Čápi hnízdo každoročně přistavují a hmotnost některých se může vyšplhat až na tunu. Aby čápi a jejich okolí nebyli v ohrožení, je vhodné hnízdo snižovat. Foto archiv ČSO

Na přelomu podzimu a zimy letošního roku členové Slezské ornitologické společnosti, pobočky České společnosti ornitologické, snížili v rámci projektu Krajina pro čápy čtyři vytipovaná hnízda v Moravskoslezském kraji. Zajistili tak bezpečnost hnízd pro své okolí na několik dalších let. Čapí hnízdo je totiž stavba, která vydrží desítky let a čápi ji každoročně vrství. V některých případech může hmotnost hnízda dosáhnout až tunu, a proto je třeba ho odborně snižovat. Konkrétně se jednalo o hnízda ve Staré Bělé, Raduni, Polance nad Odrou a ve Vítkově, která by kvůli své velikosti mohla být svému okolí nebezpečná. „Hnízda měla v průměru okolo 80 cm na výšku, 185 cm na šířku a vážila několik set kilogramů. Pro snížení takového hnízda nepotřebujete jen fyzickou sílu, ale hlavně netrpět závratěmi. Nehledě na to, že všechna hnízda kromě „vítkovského“ byla na sloupech elektrického vedení, takže to chce také kus pořádné odvahy a trpělivost,“ uvádí Patrik Molitor, který celou akci koordinoval a se svými kolegy zajistil.

Trpělivost je důležitá i z toho důvodu, že vyřídit všechny náležitosti kolem snížení hnízda trvá několik měsíců. Snížená hnízda dosahují nyní v průměru lehce přes 30 cm výšky a průměrně 140 cm šířky. Odvezly se plně naložené čtyři vozíky hnízdního materiálu, tzn. kompostu, větví, ale také plastů a hadrů. Právě plastům na hnízdech se věnoval projekt Krajina pro čápy ve své první polovině v rámci tzv. Čapích dnů. „Prostřednictvím her jsme upozorňovali na nebezpečí, které pro malá čápata představují obyčejné provázky. Žáci pak od nich uklízeli okolí, aby je čápi nemohli zanést na hnízdo a mláďata se do nich následně zamotat,“ vysvětluje Gabriela Dobruská z České společnosti ornitologické. „Pohled do hnízda, ve kterém jsou zapletené nejrůznější odpadky, připomene vážnost a blízkost tohoto nebezpečí,“ dodává Dobruská.

Čápi na stavbu hnízda používají větve a drny. Po vyhnízdění proto rychle zarůstá rostlinami. Foto archiv ČSO

Zdroj: TZ ČSO 11. 12. 2019

Titulní foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
O holubech a lidech: Pomozme holubům, pomůžeme tím sobě
AVIFAUNA Publikováno 21.12.2019


Toto je druhý ze série článků, ve kterých bych chtěl postupně představit koncept městských holubníků a ukázat, že i holubi mohou být fajn.

Mediální obraz holubů jako nepřátel lidstva neodpovídá jejich reálné hrozbě a v podstatě vyplývá z jediné dokola opakované fámy: že holubi jsou přenašeči nemocí. Upřímně: znáte někoho, koho nakazil holub? Nebo někoho, kdo osobně zná člověka, kterého nakazil holub? Vsadím se, že nikoho takového nenajdete, protože přenášení nemocí holuby patří do říše městských legend.

Špatná pověst holubů má ve skutečnosti psychologické kořeny. Je to výborně rozebráno v článku Původ naší nesprávné nenávisti vůči holubům. Dnes už nikoho nenapadne, že holubi byli většinou v historii vnímaní jako přátelé a pomocníci. Na pomyslných hodinách historie soužití holubů a lidí došlo ke změně postoje vůči holubům asi ve tři čtvrtě na dvanáct.

Jediný důvod, čím holubi skutečně škodí, je to, že dělají nepořádek. V mnoha městech, a to hlavně v Německu, si už lidé uvědomili, že zabíjet živé tvory jenom proto, že dělají nepořádek, není správné. Holuby zabíjíme hlavně proto, že obyvatelé měst volají po nějakých regulacích a zabíjení je nejjednodušší způsob. Sice to nic neřeší, ale dá se tak vykázat činnost.

Jak jsme již psali v minulém článku, městští holubi jsou produktem lidské civilizace, tudíž za ně neseme i určitou zodpovědnost. Je to podobné jako s toulavými psy a kočkami. Běžně se taková zvířata umisťují do útulků, tak proč ne holubi?

Z těchto důvodů se v poslední době v evropských městech stále častěji přistupuje k městským holubníkům jako k prostředku ke kontrole a regulaci holubích populací. Jak takové holubníky fungují?  Hlavní myšlenka je: Pomozme holubům, pomůžeme tím i sobě.

Holubník musí být především na místě, kde se holubi přirozeně vyskytují. Ideální jsou třeba takzvané půdní holubníky, což jsou v podstatě půdy domů upravené jako holubník. Takové řešení je velmi levné, praktické a účinné.

Holubník na půdě radnice v německém městě Kassel. Foto: Herzog

Do parků se nejvíce hodí komorové nebo mobilní holubníky. Komorové holubníky jsou samostatné stavby, ale mají nevýhodu v tom, že na ně musí být stavební povolení. Proto se jako praktičtější řešení častěji volí mobilní holubníky vyrobené z maringotky. (Pro zajímavost: první mobilní holubník byl použitý v první světové válce, žili v něm holubi speciálně vycvičení na fotografování nepřátelských území.)

Holubník ve městě Bielefeld Německo. Foto: Sarah Jonek

Hezké, ale zcela nepraktické jsou holubníky na sloupech. V literatuře autoři důrazně upozorňují na to, že by se měl klást důraz především na praktičnost holubníku. Samozřejmě by měl být i hezký, ale estetické hodnoty nesmí při řešení převážit.

Příklad holubníku na sloupu z Německého města Tübingen. Foto: Dktue | Wikimedia Commons | Licencováno pod CC0 1.0

Pokud vás toto téma zaujalo, budeme rádi, když nás budete sledovat ve FB stránce Žižkovský holubník nebo v diskuzní skupině Žižkovský holubník.

Text: Michal Ďuríček

Úvodní foto: Zachráněný závodní holub Indy – Kira Stackhouse


Číst dále
0
1

Nejnovější  / Z domova
Tábor stále řeší problém s havrany: hlukové zatížení kolonií havranů je nadlimitní
AVIFAUNA Publikováno 20.12.2019


Hluk z kolonie havrana polního (Corvus frugilegus) stále rozdmýchává vášně v Táboře. Zdejší kolonie čítá zhruba 200 párů a dlouhodobě ruší obyvatele ve Zborovské a Buzulucké ulici. Radní města se 9. prosince 2019 zabývali vyhodnocením hlukové zátěže způsobované hnízdícími havrany v prostoru ulic Zborovská a Buzulucká. Z veřejných diskuzí v květnu a v červnu 2018 vzešel požadavek, aby město zajistilo provedení „studie vlivu hlasových projevů havranů na psychiku lidí žijících v blízkosti hnízdišť“. Jak sdělil Jiří Rozum z městského Odboru životního prostředí (OŽP), takovou studii nebyla schopna žádná organizace nabídnout. Hlasové projevy zvířat totiž nelze považovat za hluk ve smyslu zákona o ochraně veřejného zdraví, a pro tyto zvuky nejsou stanoveny imisní hygienické limity. Národní referenční laboratoř pro komunální hluk (NRL) nicméně nabídla, že provede srovnání s průmyslovým hlukem. Loni v listopadu schválili radní provedení měření v ulicích Zborovská a Buzulucká a v jejich okolí, později byl připojen požadavek ZŠ Zborovská na měření hluku v učebnách školy. Měření hluku se uskutečnilo na konci května 2019, tj. v době vyvádění mláďat.

Zdravotní rizika odborníci NRL vyhodnotili porovnáním se zátěží hlukem z průmyslu. Ze zprávy (blíže ZDE) plyne, že kdyby takový hluk způsoboval průmysl, byl by to hluk nadlimitní. Město proto zaslalo uvedené hodnocení Ministerstvu životního prostředí (MŽP) s žádostí o poskytnutí metodické pomoci se stanovením tzv. odchylného postupu, který by dovolil větší míru zásahů do hnízdních kolonií. MŽP odchylný postup připustilo, ale předpokládá využívání „mírných opatření“, tj. nikoli odlov či ničení obsazených hnízd. Upozorňuje na úskalí razantních zásahů do hnízdních kolonií, kdy hrozí reálné nebezpečí rozšíření hnízdění do jiných lokalit i nárůst hnízdní populace. S těmito negativními důsledky má Tábor zkušenosti.

V tuto chvíli město Tábor požádá státní správu o stanovení tzv. odchylného postupu. Město má dvě možnosti: plašení havranů sokolnicky vedeným dravcem nebo prodloužení doby shazování hnízd, tedy vytvoření vyššího tlaku na populaci. Shazování hnízdních zbytků už se ve městě dělo, pokračovat bude v první polovině února 2020. Plašení sokolnickým dravcem ve městě je komplikovanou činností. Káně Harrisova je asi jediným druhem, který je schopen účinně havrana zaplašit a je schopen operovat v zastavěném území. Dostupnost tohoto dravce je problematická. Je nezbytná nepřetržitá přítomnost dravce v lokalitě po dobu nejméně 3 až 5 dnů. Rozsah hnízdiště si vynutí použití více jedinců. Město Tábor plánuje 14 denní plašení, které vyhodnotí.

Havran polní je zejména v době hnízdění vázaný na lidská sídla. Kdysi intenzivně pronásledovaný „škodlivý pták“ byl z původních biotopů ve volné krajině vytlačen do měst a je dnes všemožně vyháněn i z těchto hnízdišť. Soužití s havrany polními je problematické prakticky ve všech městech, kde vytvářejí své kolonie.  „Jedno víme určitě, havrany z města vyhnat nedokážeme,“ uzavřel Jiří Rozum.

Portrét havrana polního. Foto Adrian Pingstone

Zdroj: TZ Město Tábor, 11. 12. 2019

Titulní foto: Ksenia Palimski /CC BY-SA 3.0


Číst dále
0
0