Autor

AVIFAUNA



Nejnovější  / Z domova
Evropský festival ptactva 2020 proběhne i v Tovačově
AVIFAUNA Publikováno 29.9.2020


V neděli 4. října 2020 se můžete zúčastnit Evropského festivalu ptactva v Tovačově na Přerovsku. Zájemci o pozorování ptactva se sejdou v 8 hodin u sádek Hradeckého rybníka a společně s průvodci z Moravského ornitologického spolku se projdou po hrázích Křenovského a Hradeckého rybníka. Ornitologové je seznámí se zde žijícími druhy ptáků a zasvětí je do jejich poznávání v době tahu. Účastníci dostanou možnost pozorovat ptáky i prostřednictvím dalekohledů, které vyrábí přerovská Meopta – optika.

V těchto dnech je možno na rybnících u Tovačova pozorovat několik druhů racků, čejky chocholaté, zrzohlávky, hvízdáky, kopřivky, husici nilskou s mládětem nebo labuť zpěvnou. Možná se již objeví i první severské husy, orlovec nebo orel mořský. Opravdovou raritou bude pravděpodobně pozorování hvízdáka chilského, který se v těchto dnech zdržuje na Křenovském rybníku. Jde o kachnu, která pochází z Jižní Ameriky. Je tedy zřejmé, že nejde o vzácného zatoulance, ale o únik z chovu. I přesto jej u nás v přírodě viděl málokdo.

Evropský festival ptactva je nejvýznamnější podzimní akcí pro ornitology, pozorovatele ptáků i milovníky přírody. Ptačího festivalu se každoročně zúčastňují desetitisíce zájemců o pozorování ptáků a to až ve 40 zemích světa. V České republice akci pořádá Česká společnost ornitologická a její regionální pobočky, případně ve spolupráci s dalšími organizacemi na ochranu přírody nebo ekologickou výchovu. Akce je zaměřena na pozorování a poznávání tažných druhů ptáků a je určena pro veřejnost. Seznam všech akcí pořádaných v rámci Evropského festivalu ptactva v ČR najdete ZDE.

Činnost Moravského ornitologického spolku a pořádání ornitologických exkurzí pro veřejnost je podpořeno dotačním programem statutárního města Přerova.

Akce se nebude konat za nepříznivého počasí (déšť), nebo pokud bude omezeno shromažďování osob na méně než 30 lidí.

Místo srazu: Hradecký rybník – sádky, GPS: 49.4351917N, 17.2952108E

Text: Jiří Šafránek

 

 


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Ochrana sýčka po Česku: vyhlásíme záchranný program a poté aplikujeme jedy v jeho teritoriích
AVIFAUNA Publikováno 26.9.2020


Česká společnost ornitologická upozornila, že zemědělci aplikují jed na hraboše Stutox II a Ratron i na místech, kde žije a loví kriticky ohrožený sýček obecný. Pro tuto malou sovu, které u nás zbývá posledních 130 párů, je to extrémní nebezpečí. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) podřízený ministerstvu zemědělství vydal povolení trávit hraboše 3. září 2020 (blíže ZDE). „V reakci na to jsme zpracovali mapu s vymezením výskytu sýčka a snažili jsme se prosadit ochranné zóny. Mapa měla sloužit jako podklad pro rozhodnutí, kde jedy rozhodně nerozhazovat. Nyní jsme na těchto místech našli otrávené hraboše a hromádky granulí jedu. Sýček je kvůli tomu ve velkém ohrožení,“ říká Martin Šálek, hlavní koordinátor ochrany sýčků z České společnosti ornitologické a Ústavu biologie obratlovců AV ČR.

Mrtví hraboši, které nalezli ochránci sýčků na lokalitě sýčka v severních Čechách. Zemědělci přitom mají povinnost otrávené hraboše z pole odstraňovat. Foto archiv České společnosti ornitologické

Ornitologové při terénním průzkumu zaznamenali porušování pravidel aplikace rodenticidu, například otrávené neposbírané hraboše na povrchu půdy a nadměrné množství granulí v hromádkách na jednom místě. „Ukazuje se, že podmínky dané rozhodnutím ÚKZÚZ nejsou realistické, v praxi se často porušují a je tedy potřeba vyloučit používání jedu Stutoxu jako takového. Přesně po tom volají ochranářské organizace už od loňského roku,“ říká Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické.

Hraboši přiotrávení Stutoxem jsou pro sýčky snadnou kořistí. „Sýčci polykají hraboše vcelku a současně jsou malí, mohou mít jen trojnásobek váhy hraboše. Riziko otravy je pro ně velmi vysoké,“ zdůrazňuje Vermouzek. Šálek se domnívá, že populace hrabošů v severních Čechách zkolabuje do dvou měsíců. „Už nyní je vidět, že hrabošů značně ubylo. Všechna pole jsou zoraná či podmítnutá, hraboši se stáhli do silničních náspů a do dalších nezemědělských biotopů. Nicméně to už může být pozdě. Bohužel se obáváme toho nejhoršího – výrazného prořídnutí severočeské populace sýčků. Kriticky ohroženého druhu, pro který byl letos vyhlášen záchranný program a jehož populace nepřesahuje 130 hnízdních párů,“ vysvětluje Šálek.

Ministerstvo životního prostředí spustilo záchranný program pro sýčka k 20. srpnu 2020 (blíže ZDE). O dva týdny později ministerstvo zemědělství povolilo používat Stutox II. Šálek zdůrazňuje, že ochránci sýčků se snaží se zemědělci komunikovat. „Chápeme jejich obavu, týkající se ztrát na ozimech. Rozhodně nechceme všechny zemědělce házet do stejného pytle a nadávat na ně. Mnohé naše aktivity můžeme realizovat jen v součinnosti s nimi. Ale alespoň minimální ústupky, tzn. zákaz aplikace rodenticidů v ochranných zónách hnízdišť a dodržování pravidel při aplikaci rodenticidů, by měly být jasně respektované,“ říká Šálek. Že to v praxi je možné, ukazuje přístup Ústeckého kraje, který 21. září vydal rozhodnutí, které omezuje používání rodenticidů na lokalitách sýčka obecného a sovy pálené.

Na rozdíl od krajiny s velkými lány, v pestré krajině s remízky, alejemi a menšími polními celky nedochází k tak výraznému přemnožení hrabošů, také díky větší druhové bohatosti různých ptačích i savčích predátorů. „Toto řešení je, na rozdíl od aktuálního sypání jedu, dlouhodobým a udržitelným řešením, které bude mít řadu dalších pozitivních funkcí v ekosystému, včetně zadržování vody či zvýšení celkové druhové rozmanitosti zemědělské krajiny. Gradaci hrabošů predátoři sice úplně nezabrání, ale mohou výrazně snížit vrchol gradace, a tím významně snížit škody na polních plodinách,“ vysvětluje Šálek. 

Hromádky granulí jedu Stutox II, které nalezli ochránci sýčků na lokalitě sýčka v severních Čechách. Foto archiv České společnosti ornitologické

Zdroj: TZ ČSO 23. 9. 2020 / Titulní foto: Jiří Hornek


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Samolepky vylepené na oknech pražské ZŠ Filosofská pomohou zachránit ptačí životy
AVIFAUNA Publikováno 23.9.2020


Nárazy do skleněných ploch patří  mezi nejčastější příčiny úmrtí ptáků. Ornitologové odhadují, že ročně takto v ČR zahyne asi milion ptáků. Mezi nebezpečné plochy přitom patří i zdánlivě nevinná okna velkých školních budov, ve kterých se zrcadlí okolní zeleň. Letící pták nedokáže rozlišit, jestli strom, který vidí před sebou, je skutečný anebo jeho pouhý odraz. Česká společnost ornitologická (ČSO) se tématem střetu ptáků s prosklenými plochami zabývá dlouhodobě a kromě jiných aktivit vzdělává veřejnost, vydává publikace a navazuje spolupráci se školami, kterým nabízí poradenství, jak udělat školu bezpečnou pro ptáky. Nově tak bude bezpečným místem pro ptáky Základní škola Filosofská v Praze 4.  Všechna okna nejrizikovější části budovy, ve kterých se zrcadlilo okolí a která kvůli tomu mátla ptáky, jsou nyní vybavená nahusto vylepenými samolepkami. Díky nim ptáci včas rozpoznají překážku a nebude jim hrozit, že do okna vrazí a vážně se zraní. Akci zabezpečování skel s doprovodným programem pro děti organizovala ČSO ve spolupráci se společností Freudenberg. Zúčastnilo se přes 400 žáků ze 16 školních tříd.

V rámci projektu společnost Freudenberg zaplatila výrobu samolepek určených pro školy a dobrovolníky, kteří jsou ochotni se zapojit do zabezpečování dalších rizikových veřejných skleněných ploch. Sedmnácti školám v  ČR byly zdarma rozeslány samolepky k polepení svépomocí. ZŠ Filosofská byla zabezpečena s přispěním 15 zaměstnanců společnosti Freudenberg v rámci dobrovolnického dne. „Akce zabezpečování oken ZŠ Filosofská byla pro naše zaměstnance  velmi přínosná. Někteří už se s nárazy ptáků do skel setkali doma a dosud nevěděli, že výlepy siluet ptáků nefungují. Věřím, že se během dobrovolnického dne  podařilo informaci o správném způsobu zabezpečení předat dětem i učitelům,“ říká Markéta Zýková ze společnosti Freudenberg.

Jedna silueta dravce je nefunkční zabezpečení. Plocha se i nadále zrcadlí a hrozí, že ptáci narazí do skla, ve kterém vidí zeleň. Foto Věra Sychrová

K zabezpečení oken ZŠ Filosofská posloužily žluté a oranžové samolepky ve tvaru kruhů a koleček, speciálně vytvořené ve spolupráci se společností Freudenberg. „Aby ptáci do skel nenaráželi, je důležité pro ně plochu zviditelnit. Jedna silueta dravce, která se dosud používá, nefunguje. Nebezpečnou plochu je nutné zviditelnit celou, tedy například samolepkami nalepenými maximálně 10 cm od sebe, na tvaru přitom nezáleží. Díky samolepkám ptáci včas rozpoznají překážku a vyhnou se jí. Polep zároveň propustí dovnitř dostatek světla a nebude způsobovat zastínění,“ upřesňuje Gabriela Dobruská z ČSO. Zabezpečení oken zachrání životy ptákům mnoha druhů, kteří se v okolí ZŠ Filosofská zdržují. „Kromě běžných druhů, jako jsou sýkora koňadra a modřinka nebo budníček menší, jsme v areálu školy pozorovali i například vzácnější sluky lesní, a proto jsme rádi, že pro ně teď naše škola a její okolí budou bezpečné,“ hodnotí spolupráci ředitelka ZŠ Filosofská Václava Mašková.

Česká společnost ornitologická se ochranou ptáků před kolizemi se skleněnými a reflexními plochami zabývá v projektech  Ptáci a skla, Vidět znamená přežít a Bezpečná skla pro ptáky.

Zdroj: TZ ČSO 18. 9. 2020 / Titulní foto: Věra Sychrová

 


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Moták lužní přeletěl z Nymburska do Tuniska za pouhých sedm dní
AVIFAUNA Publikováno 21.9.2020


Motáci lužní (Circus pygargus) jsou elegantní štíhlí dravci, hnízdící nejčastěji v polích. Jejich početnost je u nás nízká a závisí ve velké míře na praktické ochraně hnízd. Mladý moták lužní odchovaný v záchranné stanici pro zraněné živočichy na Huslíku u Poděbrad dokázal doletět do Tuniska jen za sedm dní. „Do záchranné stanice na Huslíku jsme ho přijali jako několikadenní mládě, které vlivem zemědělských prací přišlo o hnízdo a nebylo ho možné umístit jinam. Od této chvíle vyrůstal pod rukama našich ošetřovatelů“, uvedl vedoucí záchranné stanice Luboš Vaněk. V lidské péči strávil celkem 46 dní, kdy byl postupně připravován na přímé vypuštění do volné přírody. Jeho pohyb po vypuštění sleduje miniaturní vysílačka, kterou motákovi před vypuštěním umístili v záchranné stanici společně s ornitology.

Trasa letu motáka lužního podle dat GPS/GSM loggeru. Foto archiv Záchranné stanice na Huslíku

„Samec motáka lužního byl označen GPS/GSM loggerem značky ANITRA. Zařízení nám umožňuje na dálku, v podstatě v reálném čase, sledovat přesuny a dokonce i další parametry telemetrovaného jedince. Tato technologie je ideální pro vypouštění rehabilitovaných ohrožených druhů ptáků, kdy je možno včas odhalit, že není něco v pořádku a v terénu ptáka případně znovu dohledat. Dále poskytuje také velmi cenné informace o životě a chování označených jedinců“ upřesnil ornitolog Dušan Rak, který se dlouhodobě věnuje ochraně vzácných druhů dravců. Jeho slova potvrzují prvotní výsledky sledování, kdy za několik málo dní moták urazil přes 2 600 km, přelétl přes Rakousko, Itálii a krátce se zastavil na Sardinii. Tato data jsou pozoruhodná, protože se jedná o mladého ptáka, který nebyl vychován rodiči, ale dostalo se mu péče od lidí. „Je neuvěřitelné, že mladý dravec je schopný ve věku něco málo přes 50 dní nalézt správnou cestu směrem na jih a překonat různé nástrahy, na které jsme ho nemohli plně připravit. Znamená to pro nás opět překvapivý pohled do života v ptačí říši“, doplnil Vaněk.

Záchranná stanice pro volně žijící živočichy Huslík od počátku roku přijala téměř 1800 zraněných nebo handicapovaných zvířat z velké části Středočeského kraje a řadí se tak mezi jedno z největších center v České republice. Telemetrii vypuštěných pacientů se věnuje dlouhodobě. Péči o živočichy je možné podpořit  ZDE. 

Vypuštěný moták lužní vybavený GPS/GSM loggerem. Foto archiv Záchranné stanice na Huslíku

Zdroj: TZ Záchranné stanice na Huslíku, 19. 9. 2020 / Titulní foto: archiv Záchranné stanice na Huslíku


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Jiřičky v centru Havlíčkova Brodu dostaly ručně vyráběná umělá hnízda
AVIFAUNA Publikováno 19.9.2020


Populace jiřičky obecné (Delichom urbicum) sice nepatří mezi zvláště chráněné druhy, její populace zaznamenávají však na mnoha místech výrazný pokles v důsledku shazování hnízd. Vzhledem k tomu, že svá hnízda lepí pomocí vlhké hlíny a svých slin, bývý pro jiřičky ve městech také často problém nalézt vhodný zdroj bláta ke stavbě hnízd. Jde tedy o druh, který si rozhodně zaslouží naši podporu. Po opravě omítky na památkově chráněném objektu v Havlíčkově Brodě pomohli letos pracovníci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) s přípravou náhradních hnízd.

Umělá hnízda byla vyrobena přímo na místě tak, aby nenarušila vzhled památkově chráněné budovy. Na snímku je hnízdo těsně po dokončení, ze spodní strany bude následně upraveno stejnou barvou jako okolní omítka. Foto archiv AOPK ČR

Památkově chráněný objekt v centru Havlíčkova Brodu je oblíbeným hnízdištěm jiřičky obecné. Na objektu však v letošním roce probíhala rozsáhlá oprava fasády. Práce byly po dobu hnízdění přerušené, v polovině září však musela být prázdná hnízda odstraněná. Nová hladká fasáda by jiřičkám neumožnila stavbu nových hnízd, proto městský úřad na návrh AOPK ČR požadoval zajistit na objektu odpovídající počet náhradních umělých hnízd. Problém však vznikl při jednání s orgány památkové péče – instalace běžně dostupných umělých hnízd s masivní podložkou se na omítce s ozdobnými štuky ukázala jako neprůchodná. Pracovníci regionálního pracoviště AOPK ČR tedy nabídli pomoc – ruční výrobu a instalaci hnízd. Nová hnízda budou umístěna na místě těch původních, a to tak, aby nenarušovala vzhled objektu. Tento způsob instalace byl orgány památkové péče akceptován. Hnízda byla vyrobena přímo na místě z materiálu, který by měl odolat i kavkám, které přirozená hnízda jiřiček na objektu v minulých letech často zničily. Výroba a instalace hnízd trvala jen několik hodin a pracovníci AOPK se již těší na jarní návrat jiřiček, které se mohou vrátit na své původní hnízdiště.

Zdroj: https://zdarskevrchy.ochranaprirody.cz/pro-navstevniky/novinky/zachrana-kolonie-jiricek-se-podarila/　

Titulní foto: Andreas Trepte / CC BY-SA 2.5

 


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Hnízdila vlha pestrá v rezervaci velkých kopytníků u Milovic?
AVIFAUNA Publikováno 17.9.2020


Vlha pestrá (Merops apiaster), se v České republice v novém miléniu šíří. Aktuálně byla jako pravděpodobně hnízdící zjištěna i v rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice. Ornitologové tam opakovaně tyto atraktivní opeřence pozorovali v rámci probíhajícího monitoringu. Vlhy donedávna hnízdily především na jižní Moravě. Jejich výskyt v ostatních krajích byl velmi ojedinělý. „V posledních letech se však v České republice šíří do dalších regionů. Mimo jiné i v důsledku klimatických změn,“ vysvětlil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích.

Například v Jihočeském kraji vlhy ve větším počtu zahnízdily poprvé teprve v roce 2018 (blíže ZDE). Také ve středočeských Milovicích vlhy s určitou pravděpodobností hnízdí. Napovídá tomu vzrůstající počet a období pozorovaní. „První záznamy vlh v milovickém prostoru se datují do roku 2017, v roce 2020 jde však doslova o explozi pozorování v hnízdním období. Vlhy byly letos zaznamenány na všech hlavních milovických bezlesích, nezřídka právě na pastvinách velkých kopytníků. Například v půlce srpna bylo na pastvině divokých koní a praturů vyfotografováno hejno nejméně 16 vlh,“ doplnil Miloslav Jirků.

Vlhy tak rozšířily počty chráněných druhů, které se v rezervaci velkých kopytníků pravidelně vyskytují. „Vlhy pestré patří k nejatraktivnějším druhům ptáků, které v České republice žijí. Jsme proto rádi, že v rezervaci divokých koní našly vhodné prostředí,“ konstatoval Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina. Pastva divokých koní a dalších velkých kopytníků přispívá k bohaté potravní nabídce pro vlhy pestré. „Vlhy se živí hmyzem, který chytají za letu. Dvě stě hektarů rozkvetlých luk, které pastva velkých kopytníků obnovila, zvyšují jak druhovou pestrost, tak celkové množství hmyzu, který jinak z přírody mizí. Podobně to platí pro druhy ptáků, které se na hmyzí potravu zaměřují,“ navázal Dalibor Dostál.

K zahnízdění vlhy vyžadují kolmé svahy bez vegetace, v nichž si vyhrabávají hnízdní nory. „Velcí kopytníci navíc ve svazích rádi na svažitých místech kopyty a rohy strhávají drn čímž vytvářejí holé břehy, ve kterých by mohly vlhy zahnízdit. Na milovických pastvinách se tak zřejmě scházejí všechny předpoklady pro vznik hnízdní kolonie vlhy pestré,“ shrnuje Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd.

Dokončení rezervace ve středočeských Milovicích pomůže nejenom se záchranou vzácných kopytníků, ale především zajistí přežití mnoha ohrožených druhů rostlin, motýlů a jiných drobných organismů. Právě pastva velkých kopytníků je nástrojem, umožňujícím efektivní a přirozenou péči o velké plochy otevřené krajiny. Rezervace měla být podle původních plánů dokončena na přelomu let 2015 a 2016. Kvůli administrativním i majetkoprávním průtahům však její dokončení nabralo zpoždění. Středočeský kraj potvrdil poskytnutí pozemků loni v září. Projektu poté výrazně pomohla veřejnost. Když kvůli předchozímu zdržení přišel projekt o možnost získat dostatečně rychle finanční prostředky ze státní dotace, dokázala se veřejnost na dokončení rezervace během několika týdnů složit. Na záchraně ohrožené rezervace se tak podíleli lidé z celé České republiky.

Ochránci přírody v současné době pořádají sbírku na dokončení rezervace divokých koní. Z původních 2 milionů zbývá v rámci sbírky na záchranu a dokončení rezervace velkých kopytníků v Milovicích získat posledních zhruba 84 tisíc korun. Veřejnost může na poslední část sbírky přispívat na dárcovském portálu ZDE .

Vlha pestrá. Foto Ondřej Ryška

Zdroj: TZ Česká krajina, 15. 9. 2020 / Titulní foto: Juan Lacruz / CC BY-SA 3.0

 


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Dramatická záchrana mladého sokola se podařila
AVIFAUNA Publikováno 15.9.2020


Snížená hladina rybníků láká řadu ptačích druhů k zastávce. Tak tomu je i v posledních týdnech na Sopřečském rybníku na Přeloučsku,  kde letos veterináři potvrdili ohnisko koi herpes viru a rybáři tak museli vylovit a zlikvidovat obsádku. Majitel firmy Adolf Vondrka odhadl, že celkové množství ryb bude kolem 80 až 90 tun.

Záchranář David Číp prokázal při záchraně sokola nemálo obětavosti. Foto Jiří Rohlena

Obnažená bahna přilákala stovky ptáků, včetně jespáka skrvrnitého, jespáka písečného či kamenáčka pestrého.  Nejen bahňáky ožila zdejší lokalita. Loviště zde našli i orlovec říční, ostříž či sokol stěhovavý.  Tomu se však zdejší bahnitá plocha stala málem osudnou. „Ve čtvrtek 10. září zpozorovali místní birdwatcheři mladého sokola stěhovavého , který dosedl na bahna Sopřečského rybníka. Dravec vzlétl, ale po dalším odsednutí na dno rybníka již nevzlétl. Sokol na sebe postupně nabaloval bláto, až nebyl schopný letu. Na lokalitu následně přijel David Číp ze záchranné stanice v Jaroměři, který se pro sokola vydal vybavený podběrákem. Po kolena v bahně absolvoval více jak kilometr až skoro do vysílení, ale ptáka se mu podařilo odchytit,“ říká specialista na dravce Josef Vrána z Východočeské pobočky České společnosti ornitologické (ČSO).

Ornitologové následně zjistili, že sokol je okroužkován polskými kroužky. Dravec byl převezen k očistě do záchranné stanice Jaroměř.  „Díky kroužkům byl zjištěn původ sokola. Jednalo se o letošního mladého ptáka ze tří mladých z hnízda v budce v polském městě Plock, které se nachází na řece Wisle asi 90 km severozápadně od Varšavy a 400 km od místa nálezu. Tato rodinka byla prezentována na internetu a mládě dostalo jméno Tesla,“ doplňuje Josef Vrána.
 Celý příběh byl zakončen o den později 11. 9. 2020 u přehrady Rozkoš, kde byl šťastně zachráněný sokol vypuštěn zpět do přírody. Dravec odlétl nízko nad polem, následně vykroužil do velké výšky a zmizel. Na blízkém komínu v České Skalici je umístěna budka pro sokoly, do budoucna tak není vyloučeno, že by zde sokoli mohli najít i své nové teritorium.

Mladý sokol byl vypuštěn nedaleko nádrže Rozkoš na Náchodsku. Foto Kateřina Vránová

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: FB archiv Stowarzyszenia na Rzecz Dzikich Zwierząt „SOKÓŁ“

Číst dále
0
0

Nejnovější  / Ze zahraničí
Rekordní sezóna pro modrušky tajgové ve Finsku
AVIFAUNA Publikováno 12.9.2020


Letošní sezóna je pro modrušky tajgové (Tarsiger cyanurus) ve Finsku opravdu vydařená. Modrušky obývají především smrkovou tajgu, místy i severské březové lesy Sibiře a široký pás středem Asie až po Japonsko. V posledních desetiletích se šíří na západ, mozaikovitě dosahuje do Skandinávie. Hnízdo bývá v nejrůznějších dutinách a polodutinách, v hlinitých březích, mezi kameny, v hromadách dřeva apod., zpravidla do výšky jednoho metru nad zemí. Letošní finská data a pozorování naznačují,  že jednak počet modrušek byl rekordní, rovněž také hnízdní sezóna byla pro tyto půvabné pěvce výrazně produktivní. V roce 2020 ornitologové v zemi sečetli přibližně 730 teritoriálních samců, což je v porovnání s dosavadním maximem 580 samců v roce 2012 značný nárůst.

V lesích ve východní části země bylo v posledních týdnech pozorováno nebývalé množství mladých modrušek, což ukazuje, že letošní hnízdní sezóna byla pro modrušky opravdu úspěšná. Vysoké počty modrušek se projevily i v počtech odchycených a  okroužkovaných ptáků: k 9. září bylo odchyceno 130 jedinců, což je počet, který překonává počet okroužkovaných modrušek z roku 2013, kdy bylo okroužkováno 79 modrušek. Průměrný roční počet kroužkovaných ptáků se přitom pohybuje kolem 15–40 jedinců. V minulých letech byly v oblastech, kde modrušky hnízdí, kroužkováni prakticky všichni hnízdící ptáci, letos je však původ více než poloviny odchycených ptáků mimo tradiční hnízdní oblasti, což naznačuje směs mladých jedinců, kteří se po vyvedení rozptylují v krajině, či se již vydali na podzimní migraci.  Tak či onak, takové události nemají obdobu – poznatků o pohnízdních pohybech modrušek ve Finsku je velmi málo a obvykle se jedná pouze o náhodně odchycené ptáky v době již začínající migrace.

Modruška tajgová se v posledních desetiletích postupně šíří se přes Finsko na západ, i když celková populace zůstává poměrně malá a početnost modrušek meziročně kolísá. Právě kvůli nestálé početnosti jsou modrušky ve Finsku považovány za ohrožený hnízdící druh, navzdory jeho postupnému zvyšování početnosti. Podzimní záznamy těchto ptáků v západní Evropě tento vzestupný trend za posledních 20 let potvrzují, zejména v posledním desetiletí, kdy z původně extrémní rarity je vzácným, ale očekávaným druhem. V České republice eviduje Faunistická komise ČSO pouze jediné pozorování z roku 2007. Letošní rekordní finské počty se mohou projevit ve vnitrozemí evropského kontinentu. Česká republika tak má v nadcházejících týdnech další šanci.

Samice modrušky tajgové. Foto Greg Peterson / CC BY-SA 3.0

Zdroj: https://www.birdguides.com/news/record-year-for-red-flanked-bluetail-in-finland/

Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Imran Shah / CC BY-SA 2.0


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Ornitologové za pomoci veřejnosti mapovali v Krkonoších jiřičky
AVIFAUNA Publikováno 10.9.2020


V letošním roce zvolila Česká společnost ornitologická (ČSO) ptákem roku jiřičku obecnou (Delichon urbicum; blíže ZDE). Při této příležitosti proběhlo v české části Krkonoš a Podkrkonoší mapování hnízd těchto ptáků, kteří jsou vázaní na blízkost lidských sídel. Lidé často zaměňují jiřičky s vlaštovkami. Oba druhy jsou si nejen velikostně podobné, ale sdílí podobný životní prostor a mají i podobnou hnízdní strategii. Oba druhy si také slepují svá hnízda z kousků bláta. Jak se liší hnízda jiřičky a vlaštovky? „Tvar hnízda jiřičky je kulovitý, v horní části má jen malý vletový otvor. Vlaštovky budují miskovitá hnízda a celá jeho horní strana je otevřená. Jiřičky hnízdí vždy na vnějších stranách různých objektů. Vlaštovky najdeme vždy pouze uvnitř budov,“ říká koordinátorka sčítání Hana Trachtulcová z Východočeské pobočky České společnosti ornitologické (VČPČSO).

Do akce se zapojili členové Oblastní ornitologické sekce při Správě Krkonošského národního parku ve spolupráci s oslovenými dobrovolníky z řad laické veřejnosti. Ornitologové spolu s dobrovolníky ve dnech od 1. června do 31. srpna 2020 prozkoumali území mezi hranicí s Polskem a linií obcí Harrachov – Vysoké n. J. – Martinice v Krkonoších – Hostinné – Trutnov – Žacléř – Královec. „Jednalo se o nejrozsáhlejší mapování hnízd jiřičky obecné v Krkonoších a Podkrkonoší. Celkem se nám podařilo zmapovat 104 obcí nebo jejich částí a 72 horských bud či lučních enkláv. Zaznamenali jsme 3355 hnízd jiřiček. Z tohoto počtu se nacházelo 166 hnízd na horských boudách, 1 707 hnízd v horských a podhorských oblastech a 1482 hnízd v Podkrkonoší,“ doplňuje Hana Trachtulcová.

„Trnům navzdory“. Foto Angela Veselá

„Více než 70 % jiřiček hnízdí v nadmořské výšce 350–500 m n. m. Nejčastěji se nacházejí na budovách zemědělských usedlostí a farem. Významným hnízdištěm ve městech jsou bytové domy a panelová sídliště. Nejvýše položená hnízdní kolonie s 52 hnízdy je na Luční boudě v nadmořské výšce 1410 m n. m.  Zjištěné údaje o hnízdění jsme porovnali i s dostupnými daty z minulých let. Počty jiřiček v Krkonoších jsou od roku 2012 konstantní, v Podkrkonoší mírně přibývají,“ konstatuje Dušan Vodnárek  z Východočeské pobočky ČSO a předseda Oblastní ornitologické sekce při Správě KRNAP.

Ornitologové využili k sčítání také sociální sítě. Ve facebookové skupině Jiřičky v Krkonoších proběhla soutěž o nejzajímavější fotografii. Vítězkou se stala Angela Veselá z Rudníku se snímkem “Trnům navzdory”. Odedávna platilo za dobré znamení, když jiřičky zahnízdily na domě. Dnes se je lidé snaží nesmyslně vyhánět. Shazování jiřiččích hnízd v obavách z hromadícího se trusu pod nimi je v posledních letech dosti rozšířeným nešvarem. Často přitom stačí pod hnízdo umístit podložku, která trus zachytí.

Nejvýše položené hnízdiště jiřičky obecné se nachází na Luční boudě v Krkonoších. Foto Dušan Vodnárek

A které obce mají jiřičky nejraději?

Jilemnice Hrabačov, firma Devro – 150 hnízd
Vlčice, statek – 140 hnízd
Dolní Branná, statek – 120 hnízd
Martinice v Krkonoších, zemědělská usedlost – 120 hnízd
Pilníkov, statek – 81 hnízd

 

Zdroj: TZ VČPČSO, 3. 9. 2020 / Titulní foto: Wikipedia Commons / CC BY-SA 4.0


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Zemědělci mohou opět používat jed k trávení hrabošů. Ornitologové varují, že tím mohou ohrozit vzácné sýčky
AVIFAUNA Publikováno 8.9.2020


Zemědělci opět mohou trávit hraboše jedem Stutox II. Povolení vydal 3. září 2020 Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) podřízený ministerstvu zemědělství. Vedle aplikace přípravků zvýšenou dávkou do nor je výjimečně povolena i aplikace rozhozem, a to pouze na konkrétních pozemcích na základě rozhodnutí ÚKZÚZ. Ornitologové rozhodnutí kritizují s tím, že povolení je v rozporu s nedávno schváleným záchranným programem pro kriticky ohroženého sýčka (blíže ZDE). Pro tuto malou sovu, která se hraboši živí a polyká je vcelku, jsou hlodavci přiotrávení Stutoxem snadnou kořistí a zároveň extrémním nebezpečím, přímo směřujícím k vyhynutí této malé sovy, které u nás zbývá posledních 100-130 párů.

Okresy, kde ústav nedoporučuje zakládat porosty meziplodin kvůli zvýšenému počtu hrabošů, jsou Blansko, Chomutov, Jičín, Kladno, Litoměřice, Louny, Mělník, Most, Nymburk, Rakovník, Ústí nad Orlicí, Beroun, Hradec Králové, Kutná Hora, Mladá Boleslav, Olomouc a Znojmo a Kolín. „Největší nebezpečí hrozí sýčkům v jádrové oblasti na pomezí středních a severních Čech, kterým se letos velmi dařilo právě díky nadměrnému množství hrabošů. Resorty spolu o situaci nejednaly a není vůbec nastavený způsob, jak sýčky ochránit. Rozhodnutí ÚKZÚZ je pouze výsměchem schválenému záchrannému programu. Pokud sýčky otrávíme, je zbytečné pro ně vyvěšovat budky a dělat další opatření. Stát se není schopen domluvit sám se sebou,“ komentuje Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické (ČSO).

Zdroj: TZ ČSO 3. 9. 2020 / TZ ÚKZÚZ 3. 9. 2020 / Titulní foto: Zeynel Cebeci / CC BY-SA 4.0


Číst dále
0
0