June 23, 2025
Autor

AVIFAUNA



Z domova
Obnova přírodní rezervace Kotvice v CHKO Poodří by měla prospět ptákům
AVIFAUNA Publikováno 22.6.2025


V přírodní rezervaci Kotvice v CHKO Poodří skončily po více než roce stavební práce. Revitalizací rozsáhlého území a obnovou vodního režimu se zlepšily podmínky pro hnízdící a migrující ptáky, obojživelníky a další živočichy. Opravou prošly obvodové hráze rybníků a dožilé technické objekty. Obnovením rozplavených hnízdních hrázek a úpravou dvou ostrovů vznikly nové hnízdní příležitosti pro vodní ptactvo. V přilehlém lužním lese a na loukách se pročistily zanesené strouhy. V rezervaci vznikly tři nové tůně a další tři tůně byly obnoveny. Po skončení stavebních prací se na vhodných místech vysázely stromy a keře. Investorem byla Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, která má přírodní rezervaci i pozemky ve správě.
     „Přírodní rezervace Kotvice patří mezi nejvýznamnější mokřadní stanoviště v oblasti Moravské brány pro hnízdící i migrující ptáky. Obnova vodního režimu, která nebyla bez stavebních prací možná, jim jednoznačně prospěla. Dravec moták pochop, symbol chráněné krajinné oblasti Poodří, nyní může využívat k zahnízdění porosty rákosin. Upravené ostrovy, které už zarůstaly dřevinami, nyní poskytují vhodné hnízdní příležitosti pro racka chechtavého. Jejich kolonie vyhledává jako bezpečné místo pro vyvádění mláďat třeba kriticky ohrožená potápka černokrká. Vzácné kuňky obecné mohou osídlit nové tůně mezi rybníky a Odrou, obnovení zanesených tůní zase prospěje drobnému měkkýši svinutci tenkému,“ vypočítává Václav Osmančík z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
     „V celé republice máme v péči na 155 rybníků o výměře zhruba 3,5 tis. hektarů, jsme tak významným tuzemským správcem vodních nádrží. Řadu z nich jsme získali ve velmi špatném technickém stavu a postupně je dáváme do pořádku tak, aby se zachovala pestrá mokřadní společenstva. Chceme zajistit nejen bezpečnost staveb a vodu v krajině, ale zejména zachování cenné přírody,“ konstatuje František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
     Většina stavební mechanizace rezervaci opustila na konci března, poté se odstranily přístupové staveništní cesty. Rezervace včetně celé naučné stezky Kotvice je pro veřejnost přístupná od začátku května, omezen je pouze vstup na hnízdní hrázky, aby nebyli rušeni hnízdící ptáci.  Stavební práce probíhaly jeden rok a realizační firma se musela vypořádávat s obtížnými podmínkami, například s následky zářijových povodní. Práce samozřejmě musely probíhat s ohledem na zdejší přírodu. Celkové náklady  činily téměř 70 mil. Kč. Práce byly hrazeny z prostředků Národního plánu obnovy – Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny, projektu „Opatření k ochraně mokřadních ekosystémů PR Kotvice“.

Pohled na obnovené těleso hnízdní hrázky. Foto archiv AOPK ČR

Zdroj: AOPK ČR, TZ 12. 6. 2025 / Titulní foto: Vidar Nordli-Mathisen / Unsplash.com


Číst dále
0


Média  / Nejnovější  / Z domova
Nové číslo ornitologického časopisu Panurus vyšlo
AVIFAUNA Publikováno 1.2.2023


Východočeská pobočka České společnosti ornitologické a Východočeské muzeum v Pardubicích vydali s podporou Pardubického kraje 31. číslo ornitologického časopisu Panurus. Nové číslo má rozsah 72 stran textu formátu A5. Obsahuje osm odborných příspěvků o výskytu a biologii ptáků převážně ve východočeském regionu. Konkrétně je zde představena Avifauna chrudimské přírodní památky Ptačí ostrovy či obecné shrnutí výsledků dlouhodobého sledování zimního chování sýkor v jabloňových sadech na Jičínsku. Neméně zajímavé jsou údaje o výskytu dudka chocholatého v Krkonoších nebo zpráva o predaci hnízda straky obecné luňákem červeným. Díky plnobarevnému tisku jsou zveřejněny i cenné dokumentární faunistické fotografie z regionu východních Čech.

Čtenářská obec časopisu Panurus přesahuje hranice regionu a vydávání časopisu Panurus je jedním z hlavních bodů činnosti Východočeské pobočky České společnosti ornitologické. Proto opakujeme apel na naše členy, kteří se o ptáky aktivně zajímají, aby si nenechávali své výsledky v šuplíku! Ztráta Panuru by znamenala ztrátu velké části odborného kreditu pobočky a vlastně by i nastolila otázku smysluplnosti její existence.

Nový Panurus je možno elektronicky objednat na adrese pobočky za 100,-. V tomto případě připočtěte poštovní paušál 30,- Kč a částku uhraďte na účet u Fio Banky, 2501022899/2010 a na e-mail vcpcso@centrum.cz nám sdělte, co jste si objednali, celkovou cenu objednávky a datum provedení platby. Po připsání platby na náš účet Vám časopis Panurus zašleme. Druhou možností je zakoupit si Panurus na pokladně Východočeského muzea v Pardubicích, Zámek č. 2.

Libor Praus, šéfredaktor

 

Obsah

Hellinger R.: Avifauna přírodní památky Ptačí ostrovy v letech 2020–2022. 1–17.

Prskavec K.: Obecné shrnutí a diskuse výsledků dlouhodobého sledování zimního chování sýkor (Paridae) v jabloňových sadech v rozdílných okolních krajinách. 19–25.

Vodnárek D.: Výskyt dudka chocholatého (Upupa epops) v Krkonoších a v Podkrkonoší

ve 21. století. 27–32.

Krejčík J.: Pravidelné hnízdění morčáka velkého (Mergus merganser) na Labi u Přelouče. 33–38.

Kafka P.: Racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus) jako dominantní kořist

výra velkého (Bubo bubo). 39–41.

Mach J.: Zánik hnízdní populace kavky obecné (Corvus monedula) ve Svitavách. 43–46.

Peitner M.: Predace hnízda straky obecné (Pica pica) luňákem červeným (Milvus milvus) na Ústeckoorlicku. 47–49.

Macháň J. & Kadava L.: Ornitologická pozorování 2021. 51–72.

 


Číst dále
0


Média  / Nejnovější  / Z domova
Příručka k pozorování ptáků – nová knižní publikace, která vám usnadní poznání rozmanitého ptačího světa
AVIFAUNA Publikováno 15.11.2022


Že se nedá shrnout všechno co souvisí s pozorováním ptáků do jedné publikace? „Příručka k pozorování ptáků“ vydaná v roce 2022 nakladatelstvím Kazda si klade právě tohle za cíl.

Knihu napsal zkušený rakouský ornitolog Leander Khil, který čtenáře díky svým všeobecným zkušenostem provede prakticky všemi aspekty pozorování ptáků, na které si vzpomenete; od vhodného oblečení do terénu, až po problematiku sčítání zdánlivě nepočitatelných hejn ptáků. Kniha je rozdělena přibližně na polovinu do dvou částí. První se zabývá různými teoretickými i praktickými aspekty pozorování ptáků, následující část se potom věnuje určování snadno zaměnitelných druhů a skupin ptáků. Na konci knihy nechybí odkazy, které jsou užitečné pro každého pozorovatele, samozřejmostí je pak slovníček pojmů.

Většina kapitol věnujících se různým aspektům pozorování ptáků a teoretické přípravě na pozorování je napsána sice stručně, zato velmi informativně, četba knihy proto velmi příjemně plyne. Místy se zastavíme u zajímavých ilustrací, grafů a informačních boxů, které text rozšiřují. Oceňuji široký rozptyl témat, která jsou otvírána – probírá se zde jak ekologie a vlastnosti ptáků střední Evropy, tak i pozorovací technika od dalekohledů až po fotoaparáty. Líbí se mi například zdůraznění důležitosti nahrávek hlasových projevů ptáků, které se často dají pořídit i snáz než ptačí fotografie, mnoho pozorovatelů tuto možnost nicméně zcela neprávem opomíjí.

Asi polovinu rozsahu tvoří část, která se věnuje určování druhů. Ta je obvykle v knihách podobného zaměření značně zjednodušená, což může vést ke zmatení začínajících pozorovatelů, pro pokročilé je pak zcela nepoužitelná. V tomto případě mě ale „druhová“ část nadchla, a to zaměřením na ptáky, kteří jsou mezi sebou snadno zaměnitelní, přičemž s ohledem na celkový rozsah knihy je zde určování jednotlivých druhů pojato překvapivě zodpovědně. Khil se zde pomyslně prochází celou naší avifaunou a zastavuje se pouze tam, kde mohou tápat nejen začátečníci, ale i zkušení pozorovatelé (např. velcí rackové, bahňáci, sýkora babka a lužní). Určování je usnadněno kombinací kreseb a ilustrativních fotografií, které jsou – stejně jako v celé knize –, velmi kvalitní a nápomocné. Z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že téměř všechny uvedené určovací těžkosti jsem v terénu též zažil.

Zásadní výhodou této knihy je umístění do prostředí střední Evropy (tedy do našeho geografického prostoru), což je v ornitologické literatuře vždy výhodou, zejména pro určovací části, kde se objevují výhradně druhy patřící do české avifauny (ačkoliv jsou zde určité výjimky, např. vysokohorské druhy, které se u nás vyskytují sporadicky). Důležitým aspektem je také výborný překlad, kterého se zhostil Libor Schröpfer, odbornou korektorkou pak byla Alena Klvaňová – oba zkušení ornitologové. Díky tomu nejsou v textu žádné chyby pramenící z neznalosti odborných termínů nebo nesprávně přeložené názvy ptáků, které bohužel v současné literatuře často nacházíme.

„Příručka k pozorování ptáků“ je velmi dobrým odrazovým můstkem pro zcela začínající zájemce o pozorování ptáků, ale i pro mírně pokročilé pozorovatele může jít o stěžejní publikaci, která utříbí doposud nasbírané poznatky a pomůže načerpat nové. Kniha navíc podle mě může vhodně rozšířit sbírku literatury zkušenějších ornitologů, zejména pro pěkné fotografické ilustrace některých těžko určitelných druhů, případně divoce se vyskytujících kříženců ptáků.

 

Text: Mgr. Jan Grünwald

Ústav pro životní prostředí, Přírodovědecká fakulta UK

Titulní foto: Jordan Spalding


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Východočeští ornitologové budou mapovat dudky, zapojit se můžete i vy!
AVIFAUNA Publikováno 25.3.2022


Dudka zná prakticky každý. Ale ačkoli dudek chocholatý (Upupa eppops) patří mezi výrazné ptačí druhy, avšak i přes své nápadné vzezření je u širší veřejnosti znám spíš dle jména. Dnes již nelze říci, podobně jako v době vzniku Sekorovy Abecedy Ferdy Mravence, že by „dudek dudal dům od domu“. Bohužel zejména v druhé polovině 20. století u nás dudek z řady oblastí naší krajiny zmizel. Známe dnes jen málo regionů, které dudek ještě ve vyšším počtu obývá, prakticky to jsou jen některé části jižní Moravy. Od počátku 21. století se však početnost dudka opět poněkud zvyšuje včetně oblastí východních Čech (od roku 2000 až o 30 %). Přesto východočeští ornitologové evidují řadu „bílých míst na mapě“. Proto Východočeská pobočka České společnosti ornitologické (ČSO) v některých letech vyhlašuje kampaň „Pobočkový pták roku“, do níž se snaží zapojit širokou veřejnost.

„Ve východních Čechách byl dudek zjišťován sice nepočetně, ale relativně pravidelně zejména v lesnatých oblastech Polabí zhruba od Pardubic po Kolín. V posledních několika letech však přibyly hnízdní nálezy i z vyšších poloh Náchodska či Trutnovska. Je tak možné, že dudek v některých oblastech východních Čech uniká pozornosti. Doplnění znalostí z ornitologicky méně nápadných míst je základním cílem letošní pobočkové kampaně,“ říká Lukáš Kadava z Východočeské pobočky ČSO.

„Nejčastěji se s dudkem potkáme při jarním průtahu začátkem dubna, květnové či červnové hnízdní záznamy jsou o poznání vzácnější. Avšak během jarního tahu jej lze zastihnout i ve velkých městech, nejčastěji ale v krajině při okrajích cest nebo na pastvinách,“ popisuje Libor Praus z Východočeské pobočky ČSO. Dudek je jeden z našich nejpestřejších, a přitom značně velkých ptáků, téměř velikosti hrdličky. Jeho zbarvení je na naši přírodu dosti neobvyklé, celkově světle rezavonohnědé, ale s černobíle kostkovanými a zakulacenými křídly, což je nápadné zejména v letu. Výrazná chocholka, podle které má dudek druhové jméno, není obvykle příliš vidět, pouze v toku nebo v rozčilení ji dudek vztyčuje do podoby vějíře kolem hlavy.

Dudek chocholatý (Upupa eppops). Foto Wikipedia Commons

Zajímavý je i jeho hlas, který je mezi našimi ptačími hlasy málo obvyklý. Vzhledem k velmi nízké početnosti populace dudka chocholatého, která hnízdí na našem území, je tento druh zařazen dle platné legislativy do kategorie „silně ohrožený druh“ a jako takový si zasluhuje ochranu. „Dudek je také vlajkovým druhem pestré a relativně zdravé kulturní krajiny. Jeho praktická ochrana je založená na individuálním přístupu k jednotlivým hnízdištím, včetně hnízdní podpory ve formě  vyvěšování budek na vhodných lokalitách nebo lokální management krajiny v místě výskytu. K tomu ale potřebujeme vědět, kde nám dudek uniká a na jaká místa se zaměřit. V tomto směru je pomoc široké veřejnosti velmi vítaná. Lidé mohou hlásit výskyt dudka jednoduše na mail vcpcso@centrum.cz,“ doplňuje Lukáš Kadava.

 

 Jak se můžete zapojit?

V prvé řadě je sdělit informace o výskytu dudka. Nejcennější údaje jsou z období od poloviny května do konce června. Uvítáme však i informace tahové. Svá pozorování můžete vložit do databáze Birds.cz, popř napsat na mail vcpcso@centrum.cz.

Důležité jsou okolnosti pozorování: lokalita (při vkládání do databáze doporučujeme místo výskytu označit v mapě, celkové pozorování pak lze z důvodu vyšší ochrany případného hnízdiště sezónně utajit), aktivita (pták se ozývá, nosí potravu, zaletuje do dutiny apod.), biotop (les, sad, u polní cesty apod.).

Při zadávání do databáze Birds.cz prosím vyplňte hnízdní kategorii (dle seznamu), opakovaná pozorování vkládejte vždy jako nový záznam. Obecně platí, že čím více informací si poznamenáte a sdělíte, tím přesnější bude celkový obraz situace dudka v regionu.

Opakovaná kontrola: v případě pozorování dudka vřele doporučujeme opakovanou kontrolu v odstupu min. 10 dní.

 Tipy:

Pestré hnízdní prostředí. Dudek není co do výběru hnízdní dutiny vybíravý. V některých oblastech je striktně lesním ptákem (Polabí) ve vyšších polohách obsazuje otevřenější krajinu, hnízdit může v dutinách ovocných stromů, v kůlnách, ale i na zcela neobvyklých místech (skládky, vykotlané pařezy, ocelokolny v zemědělských areálech apod.).

Vokální aktivita. Hlas dudka se nese krajinou poměrně daleko, je charakteristický a snadno zapamatovatelný, nicméně nejaktivnější je dudek na počátku hnízdní doby (konec dubna – první polovina května), v případě hnízdění se navíc samci ozývají poměrně krátce v ranních hodinách (do cca tří hodin po východu Slunce), po celou hnízdní dobu (květen, červen) se ozývají zejména nespárovaní samci.

Nesnadné nalezení hnízdní dutiny – zejména v lesích je nalezení hnízdní lokality poměrně obtížné, ptáci přes své zbarvení jsou poměrně nenápadní. Význam tak má opakované pozorování, popř. nošení potravy, které na hnízdění v blízkosti místa pozorování reálně ukazuje.

Titulní foto: Wikipedia Commons / nahrávka: Romuald Mikusek / www.xeno-canto.org


Číst dále
0


Média  / Nejnovější  / Z domova
Vyšlo třicáté číslo časopisu Panurus
AVIFAUNA Publikováno 29.1.2022


Východočeská pobočka České společnosti ornitologické a Východočeské muzeum v Pardubicích vydali s podporou Pardubického kraje 30. číslo ornitologického časopisu Panurus. Nové číslo má rozsah 102 stran textu formátu A5. Obsahuje sedm odborných příspěvků o výskytu a biologii ptáků převážně ve východočeském regionu. Konkrétně je zde představena avifauna lokality Mendryka na Svitavsku či zpracováno aktuální rozšíření invazní husice nilské ve východních Čechách. Neméně zajímavé jsou údaje o nových hnízdních nálezech dudka chocholatého na Náchodsku a Trutnovsku, o současném stavu populace slavíka modráčka v ptačí oblasti Rožďalovické rybníky nebo zpráva z prvního zimování labutě malé na Pardubicku. Díky plnobarevnému tisku mohly být otištěny i cenné dokumentární faunistické fotografie z regionu východních Čech.

Panurus dlouhodobě plní obecně prospěšnou roli recenzovaných přírodovědných periodik, a to i v době rychlejších a atraktivnějších (ale ne vždy dostatečně důvěryhodných) způsobů prezentace jako jsou internetové stránky. Čtenářská obec časopisu Panurus přesahuje hranice regionu. Vydávání časopisu Panurus je jedním z hlavních bodů činnosti Východočeské pobočky České společnosti ornitologické, která mj. také pořádá víkendové výzkumné tábory, ornitologické konference, ornitologické exkurze pro veřejnost a účastní se správních řízení.

Nový Panurus je možno elektronicky objednat na adrese pobočky za 100,-. V tomto případě připočtěte poštovní paušál 30,- Kč a částku uhraďte na účet u Fio Banky, 2501022899/2010 a na e-mail vcpcso@centrum.cz nám sdělte, co jste si objednali, celkovou cenu objednávky a datum provedení platby. Po připsání platby na náš účet Vám časopis Panurus zašleme. Druhou možností je zakoupit si Panurus na pokladně Východočeského muzea v Pardubicích, Zámek č. 2.

Text: Libor Praus

 

Obsah

Jirečková A.: Avifauna lokality Mendryka na Svitavsku: 1–26.

Krejčík J.: Pobočkový pták roku 2020 husice nilská (Alopochen aegyptiaca) – hnízdění a aktuální výskyt ve východních Čechách: 27–40.

Diviš T. & Vaněk J.: Nové hnízdní nálezy dudka chocholatého (Upupa epops) v letech 2020 a 2021 v okresech Náchod a Trutnov: 41–50.

Kadava L.: Poznámky k současnému rozšíření slavíka modráčka středoevropského (Luscinia svecica cyanecula) v Ptačí oblasti Rožďalovické rybníky: 51–60.

Kadava L.: První zimování labutě malé (Cygnus columbianus) ve východních Čechách: 61–66.

Česák J.: Husice nilská (Alopochen aegyptiacus) v roce 2021 vyhnízdila na hradě Kunětická hora: 67–69.

Macháň J.: & Kadava L.: Ornitologická pozorování 2020: 71–101.


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
První hnízdění rorýse velkého na Slovensku
AVIFAUNA Publikováno 22.8.2021


V letošní hnízdní sezóně byla slovenská avifauna obohacena o nový hnízdící druh. Je jím rorýs velký (Tachymarptis melba), který byl doposud na Slovensku pozorován pouze sporadicky. Hnízdění prokázali ornitologové ze Slovenské ornitologické společnosti/Birdlife Slovensko na jednom ze sídlišť v Michalovcích na východním Slovensku. V zemi byly doposud akceptované pouhé tři historické záznamy  rorýse velkého: v letech 1949, 1955 a 1979. „V období mezi lety  1980-2017 nebyl tento druh zaznamenaný vůbec,“ zdůrazňuje vzácnost letošního nálezu ornitolog Matej Repel. rovněž v České republice jde o vzácně pozorovaný druh (blíže ZDE).

První zdokumentované pozorování rorýse velkého na Slovensku pochází z roku 2018. „V následujících letech se pozorování rorýsů opakovaly, vždy koncem léta.  Přibývající výskyty a dokonce hnízdění v Maďarsku nám dávaly naději, že i v Michalovcích možná hnízdí,“ říká Matej Repel. Hnízdění se skutečně v roce 2021 podařilo potvrdit. Za svůj domov si rorýsi vybrali nedostavěnou a chátrající bytovku na nejmladším sídlišti v Michalovcích. „První výskyt v hnízdním období jsem zjistil 20. června 2021 ze střechy úřední budovy v Michalovcích. Rorýs létal nad sídlištěm SNP. Už druhý den se podařilo dohledat místo, kam rorýsi zalétávali do štěrbin mezi panely rozestavěné budovy. Následovaly hodiny pozorování, zjišťování záletů, které už prakticky s jistotou vypovídaly o hnízdění,“ popisuje ornitolog Peter Chrašč. Ornitologové tak zjistili, že zde hnízdily 2 – 3 páry. Počet hnízdících ptačích druhů na Slovensku tak vzrostl na číslo 229.

Rorýs velký je vzhledem podobný běžnému rorýsu obecnému (Apus apus), je však větší a má bílou spodinu. Obsazuje skaliska od jižní Evropy po Himaláje. Ve Středomoří je běžným obyvatelem městských prostředí. Sídliště v Michalovcích je společně s jednou lokalitou v Porýní v Německu nejseverněji položeným hnízdištěm rorýse velkého.

Rorýs velký nad Michalovcemi. Foto FB archiv Avescentrum Senné

Zdroj: TZ SOS Birdlife Slovensko, 17. 8. 2021
Titulní foto: FB archiv Avescentrum Senné

Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Kulík pacifický poprvé v České republice
AVIFAUNA Publikováno 26.7.2021


Kulík pacifický (Pluvialis fulva) hnízdí na vnitrozemských arktických stanovištích Ruska od Uralu až po Kamčatku a zasahuje na Aljašku. Zimoviště se nacházejí zejména při pobřežních oblastech jihovýchodní Asie, Indie a Indonésie až k Austrálii. Ostrůvkovitě také zimuje na východním pobřeží Afriky. Na hnízdišti obývá tundru, hnízdí rovněž na kamenitých pahorkatinách s mechy a lišejníky. Je přísně stěhovavý a různé populace využívají k migraci úzké či širší územní koridory v závislosti na umístění jejich hnízdišť a zimovišť.  V Evropě patří mezi vzácné zatoulance, existují údaje o pozorováních v severní a západní Evropě a na pobřeží Středozemního moře.

Zbarvením je velmi podobný kulíku zlatému, který přes naše území pravidelně každoročně protahuje. Klíčovým znakem ke správnému určení je zbarvení spodiny křídla. Zatímco kulík zlatý má spodinu křídla čistě bílou, kulík pacifický mají spodek křídla zbarvený šedě. Oproti kulíku zlatému je také kulík pacifický zřetelně menší. Vzhledem k velké podobnosti je však třeba pečlivé posouzení všech znaků. Patrně i proto jsou doposud dvě hlášená pozorování z ČR (1989 a 2002, obě Moravskoslezský kraj) vedena Faunistickou komisí jako zamítnutá.

Kulík pacifický (Pluvialis fulva), mokřad Rzy, 24. 7. 2021. Foto Jan Studecký

Prvním skutečně dobře zdokumentovaným záznamem tak může být aktuální pozorování ptáka, určeného jako kulík pacifický, který byl pozorován 24. 7. 2021 na mokřadu Rzy u Dobříkova na Orlickoústecku. „Bahňáků zde bylo velmi málo, pouze jednotlivé exempláře vodouše bahenního, jespáka bojovného, pisíka obecného. Čejek se na bahnech nacházelo cca 120 kusů. Mezi nimi jeden pták, který na první pohled vypadal jako kulík zlatý ve svatebním šatu. Po pozorné prohlídce jsem zjistil, že má poněkud delší zobák a jinou siluetu, než jsem pozoroval u kulíků zlatých na jarním tahu. V rámci možností jsem ho fotograficky zdokumentoval a doma porovnal s popisem v určovacím klíči. Rovnoměrný zobák a hrubší kresba na ocase mě přivedly na myšlenku, že by mohlo jít o kulíka pacifického. S fotografií jsem se obrátil na Honzu Studeckého, který konzultoval s dalšími kolegy. Závěr zněl tak, že jde téměř s určitostí o kulíka pacifického – první pozorování na území ČR. Jan Studecký se na místo rozjel a uvedený závěr potvrdil. Po květnovém nálezu skřivánka krátkoprstého (blíže ZDE, pozn. red) je to pro mě další veliká radost a motivace k birdingu,“ říká nálezce Miloš Peitner.

„Kulík pacifický byl dlouho očekávaným (potvrzeným) novým druhem na našem území poté, co byla předchozí pozorování při revizi Faunistické komise zamítnuta. A vyskytl se v naprosto ideální dobu pro tento druh;  jako asijský druh se nejčastěji zatoulává do Evropy uprostřed léta a navíc jde většinou o dospělé ptáky, kteří se mnohem lépe určují,“ doplňuje Martin Vavřík z Faunistické komise ČSO.

Dokumentační video kulíka pacifického, mokřad Rzy, 24. 7. 2021. Video: Jan Studecký

 

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Wikipedia commons / CC BY-SA 3.0

Zdroj: Vinicombe K. et al. 2016: Příručka k určování ptáků se zaměřením na podrobný popis snadno zaměnitelných druhů. Nakl. Ševčík, Plzeň.

http://datazone.birdlife.org/species/factsheet/pacific-golden-plover-pluvialis-fulva/text

 


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Vzácný orlík krátkoprstý postřelen na Slovensku
AVIFAUNA Publikováno 25.7.2021


Orlík krátkoprstý (Circaetus gallicus) je jedním z nejvzácnějších hnízdících dravců na Slovensku. Jak již jeho jméno napovídá, živí se hlavně hady a ještěrkami. Nepohrdne však ani drobnými savci a mladými ptáky. Pozorovat ho ve volné přírodě je vždy ornitologickým svátkem. V letošní sezóně zažili slovenští ornitologové obrovskou radost, když dokázali ve spolupráci s maďarskými kolegy dohledat v v pohraniční oblasti jeho hnízdo.

Rentgenový snímek zraněného orlíka prokazující zranění střelnou zbraní. Foto archiv Ochrany dravcov na Slovensku

Jen o několik málo kilometrů dále, jižně od obce Komárno (region Nitra) na jihozápadě Slovenska byl 9. července 2021 nalezen poraněný orlík krátkoprstý. Na základě rentgenových snímků bylo zjištěno poranění brokovou zbraní. Podle pracovníků záchranné stanice v Marcelové a ornitologa Jozefa Lengyela se střelec nacházel v terénu, patrně v remízu a dravec kroužil nad ním. Jeden brok uvízl ze spodní části zobáku, druhý brok zespoda v krku a třetí brok se zasekl v prsním svalu. „Jen díky profesionálnímu přístupu nálezců a dobrých lidí, kteří pracují v záchranné stanici v Marcelové, orlík přežil a téměř plně se zotavil ze střelného poranění,“ podotýká Jozef Lengyel.

Vzhledem k dobré prognóze byl orlík 17. července vybaven loggerem ke sledování polohy. „Ve spolupráci s českým specialistou na dravce Dušanem Rakem a pracovníky CHKO Dunaj luhy tento orlík jako historicky první jedinec tohoto druhu na Slovensku dostal „batůžek“, který přesně zaznamená jeho polohu. Geolokátor musí být umístěn na těle ptáka úplně přesně, jednak aby ho neomezoval a zároveň aby mohl správně fungovat. Budeme se tak moci dozvědět nejen to, zda pochází z naší nebo maďarské populace, ale také můžeme získat cenné údaje o jeho migračních trasách a zimování v daleké Africe,“ říká ornitolog Richard Schnürmacher.

Orlík krátkoprstý je dravcem otevřené slunné krajiny s roztroušenými stromy či křovinami. V zemědělsky přeměněné a odlesněné středověké střední Evropě byl všude rozšířen, i když nikde nebyl příliš hojný. Když pak byla zavedena umělá hnojiva a stále více pastvin bylo přeměněno na velkoplošné lány, vymizel tento velký dravec z naší přírody stejně jako jeho hlavní potrava – plazi.

Orlík krátkoprstý s geolokátorem. Foto Richard Schnürmacher

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Zeynel Cebeci /CC BY-SA

 

Zdroj: https://www.facebook.com/jozef.lengyel.75

https://www.facebook.com/dravce.sk

https://www.facebook.com/drahcir1999

Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Čápi bílí se vracejí k Třesickému rybníku
AVIFAUNA Publikováno 12.7.2021


Čáp bílý (Ciconia ciconia) je stále všeobecně známý pták, avšak v posledních sto letech došlo k dramatickým změnám – z větší části pravděpodobně vinou člověka, ať už je příčinou přímé pronásledování nebo změny v  krajině, zatížení ekosystémů cizorodými látkami a nevhodné způsoby hospodaření. Z nížinných oblastí středního Polabí čápi téměř vymizeli a jejich každoročně obsazovaná hnízda lze spočítat na prstech.

Mládě čápa bílého na hnízdě v Kosičkách, 9. 7. 2021. Foto Lukáš Kadava

Velkou radost mají místní v obci Kosičky na Královéhradecku, kam se po dlouhé době vrátili čápi bílí a zahnízdili. Hnízdiště čápů na dohled od blízkého Třesického rybníka má dlouhou historii. Už min. od začátku 60. let minulého století hnízdili na stromovém torzu až do roku 2008. Poslední mláďata byla úspěšně vyvedena v roce 2004. Kolem roku 2010 se hnízdo zřítilo nebo bylo odstraněno a na stromový pahýl byla umístěna umělá hnízdní podložka, kterou však čápi poté nevyužili. Až v roce 2019 byli místní překvapeni, když počátkem června na podložce postavil hnízdo nový čapí pár (blíže ZDE). Ptáci byli i pozorováni při kopulaci. Ornitolog Jiří Zajíc zjistil, že samice v páru je značená a byla okroužkována 30. června 2016 jako mládě v hnízdě na sloupu v obci Huta-Harych Odolanów v Polsku. Možná právě pro své mládí zahnízdila tak pozdě a hnízdění bylo odsouzeno k zániku.

Teprve letos hnízdo znovu obsadil čapí pár, zahnízdil a v hnízdě jsou aktuálně dvě dorůstající mláďata, která byla okroužkována v průběhu června Jiřím Zajícem. Mláďata se tak na hnízdě v Kosičkách objevila po dlouhých 17 letech. Není bez zajímavosti, že i v letošním páru je tatáž samice původem z Polska. V posledních letech si okolí Třesického rybníka oblíbili spíše čápi černí (blíže ZDE), je tak nanejvýš potěšující, že čápi bílí nezůstávají pozadu.

Dospělý čapí otec hledá potravu v loukách u Třesického rybníka, 9. 7. 2021. Foto Lukáš Kadava

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Thom Reijnders


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Sledování nocovišť motáka pilicha na střední Moravě v zimě 2020/2021
AVIFAUNA Publikováno 25.5.2021


Spolu s Tomášem Oplockým jsme v zimě 2020/2021 intenzivně sledovali výskyt motáků pilichů (Circus cyaneus) hlavně v oblasti Hané a také kalouse pustovky (Asio flammeus), která s pilichy často sdílí stejné lokality. Ačkoliv jsme se ani jeden z nás pilichům v dřívějším zimách nějak systematicky nevěnovali, druh nás v poslední době začal zajímat a po hnízdění a velmi významnému zimování v roce 2019 a 2020 (blíže ZDE) jsme se rozhodli tomuto druhu v našem působišti začít konečně věnovat. Naše priority byly jasné – hledat významná loviště a hlavně nocoviště, kde budeme sledovat během zimy jejich vývoj. Na podzim jsem dostal několik tipů na polní plodiny od Michala Kavky, ve kterých pilichové nocovali předchozí zimu na Kutnohorsku. V neposlední řadě mi také velmi pomohl přístup k vysílačkou vybaveným ptákům, kteří u nás byli označeni právě v minulé zimě. Užitečnou informací také bylo, že pilichové se přes den pohybují obvykle jen několik kilometrů od nocoviště. Od půlky října jsem tak společně s Tomášem plošně kontroloval pole, na kterých byla nějaká vyšší plodina (řepka, soja, hořčice). Ačkoliv jsme oba nachodili pěšky během října přes 100 km v polích, nebo projezdili mnoho kilometrů ještě v autě, nocoviště se nám na žádném z vytipovaných polích najít nepodařilo. Úplně první nocoviště, které jsme začali sledovat, našel Jaroslav Křižka na okraji našeho působiště (nedaleko Kojetína) 24. 10. 2020 a poprvé jsme se na něj vypravili 31. 10. 2020. Tím naše sledování nocovišť konečně oficiálně začalo.

Vyhledávání nocovišť probíhalo kontrolou polí, které by potenciálně mohly být nocovištěm. Nejlépe se nám však dařilo nocoviště dohledávat přímo při sledování pilichů a podle směru jejich odletu. Jelikož situace kolem nocovišť byla celou zimu vlivem zemědělské činnosti velmi nestabilní, striktní metodika nebyla tak úplně možná. Po dohledaní nocovišť jsme však vždy zakreslili do mapy jejich vymezení, určovali o jakou plodinu se jedná (v jednom případě zatím neurčeno), dále jsme vysledovali hlavní loviště a zaznamenávali vzdálenost od nocoviště. Při každé návštěvě jsme pak zaznamenávali přesný západ slunce v dané lokalitě, rychlost a směr větru, teplotu a oblačnost. U nocovišť s větším počtem ptáků jsme sepisovali podrobný etogram, kde bylo zaznamenáváno především chování ptáků na nocovišti, čas zapadnutí prvního a posledního ptáka atd.

Vysvětlení použitých věkových skupin

1/2K mladý pták/immaturní, narozen v roce 2020, jako 2K se označuje od. 1.1.

2/3K subadultní, narozen v roce 2019, jako 3K se označuje od 1.1.

F/imm. „hnědý“ pilich blíže neučený, může jít o samici ale i o mladého samce

Nalezená nocoviště:

1. nocoviště, Kojetín (PR) 2. 11. – 18. 11. 2020

Nocoviště u Kojetína 5. 11. 2020. Foto Ondřej Boháč

Toto nocoviště jsme navštívili celkem 4x, při poslední návštěvě však bylo již posekáno. Na nocovišti během první půlky listopadu nocovalo 7 – 12 ptáků, z toho maximální počet dospělých samců byly 3 ex. Nocoviště bylo 18. 11. pozdě odpoledne kompletně posekáno a až do konce roku se nám v této oblasti už náhradní najít nepovedlo. Přibližně od poloviny ledna se pilichové na lokalitě už ani nevyskytovali.

2. – 4. nocoviště, Hrubčice (PV) 22. 11. 2020 – 14. 1. 2021

První „naše“ nalezené nocoviště se mi povedlo potvrdit 22. 11. večer, celkem 4 – 5 ex. lovilo na poli s blíže neurčenou plodinou sloužící k zaorání. Pilichové před západem slunce společně odlétli na vedlejší pole s řepou prorostlou plevelem (převážně bodlák a kokoška), kde nocovali do sklizení (27. 11.). Poté nalezl T. Oplocký 1. 12. nové nocoviště 3,7 km jižním směrem od původního. Ačkoliv na nové lokalitě byla hned dvě pole s pšenicí určená k zaorání, piliši si vybrali 5 – 10 cm vysoké obilné strniště, ve kterém nocovali do 12. 12., kdy bylo strniště i okolní pšenice zaorány. Ve strništi nocovalo vždy 2 – 5 pilichů a 6 – 8 pustovek.

Dne 5. 12. bylo zjištěno nové nocoviště v ozimé řepce 1,2 km od původního v řepě a 1,7 km od strniště. Je tak pravděpodobné, že se jednalo o stejné ptáky, kteří vystřídali celkem tři nocoviště kvůli intenzivním zemědělským pracím a postupné ztrátě všech vyšších plodin kromě ozimých řepek.

Nocoviště v řepce se stalo vůbec největším a nejdéle fungujícím během této zimy. Maximum nocujících ptáků bylo 12. 12 a to 12 ex., následně o den později 11 ex. Od té doby na lokalitě počet klesal kvůli zaorání či posečení všech lovišť a tím došlo k velmi výrazným úbytkům potravy v okolí. Po Novém roce toto nocoviště využívali pouze 1-2 ptáci. Zajímavé bylo, že za celou dobu fungovaní těchto nocovišť někteří ptáci odlétali už za šera směr Prostějov. Pravděpodobně na nocoviště v malém poli ponechaném ladem právě u Prostějova. Nalezeno bylo však až během března, kdy už v něm žádní piliši nenocovali. I na tomto řepkovém poli společnost pilichům dělaly pustovky. Ty zde byly v počtu až 12 ex. a v těchto počtech zde vydržely minimálně 10 dnů, poté i jich začalo ubývat a během ledna už se na řepkovém poli pravidelně nenacházely.

5. mokřad, Tovačov (PR) 10 – 11. 1. 2021

Nocoviště dvou ptáků zjištěno prvně T. Oplockým 10. 1., fungovalo však již déle, vzhledem k nálezu četných vývržků a trusu. Druhý den na lokalitě nocoval pouze 1 ex. a v dalších dnech došlo k opuštění nocoviště vlivem zásahu energetiků do křovin a trávy (sečením pod dráty EV).

6. Příkazy (OL) 13. 1 – 15. 2. 2021

Další nocoviště jsem nalezl 13. 1. 2021, bylo rozdělené na dvě – do pásu ponechaného ladem a do vedlejšího řepkového pole. Řepkové pole však piliši k nocování prokazatelně využili pouze jednou, a to právě 13. 1. 2021. Od té doby využívali pouze úzký pás ponechaný ladem. V něm nocovali vždy maximálně 2 ptáci, ostatní se přesunuli vždy těsně před setměním do okolních řepkových polí, kde pravděpodobně nocovali. Na této lokalitě se pohybovalo od konce prosince vždy min. 4 – 6 pilichů; 1 samec ve věku 3K, 1 samec 2K (zjištěn pouze jednou) a zbytek mladé samice (F 2K) což potvrzuje i to, že ze čtyř zde odchycených pilichů byly všechny mladé samice. Jedna z nich byla 17.1. vybavena vysílačkou, díky které jsme zjistili, že tato samice využívá k nocování řepkové pole 1,5 km daleko, na tomto nocovišti však jiní ptáci kromě 24.1. (1 F/imm.) nenocovali.

Samice ve věku 2K odchycená u Příkaz 9. 2. 2021. Foto Ondřej Boháč

7. Grygov (OL), 17. 2.

Piliši se kolem Grygova a dále na západ od něj vyskytovali již od přelomu roku, včetně plně dospělého samce. Při snaze o dohledání nocoviště pilichové nebyli vůbec pozorováni, nebo nešlo přesvědčivě určit, kterým směrem odlétají. Již od začátku jsme se ale domnívali, že nocoviště bude v blízkém lesním komplexu PR Království. Dne 17. 2. ale zcela náhodou T. Opocký potvrdil nocování 2 F/imm. v řepkovém poli u Grygovské pískovny. Nocoviště pak pro četné a husté mlhy v následujících dnech nebylo zkontrolováno.

8. Slatinky (PV) 6. 3.

Zastavení na tahu, několik dnů loví na Vápenici. 6. 3. 2021. T. Oplocký potvrdil nocování v borovicovém lese (2 F/imm.)

Nocoviště samice s vysílačkou 28. 1. 2021, Lazníky, PR. Foto Ondřej Boháč

Data získaná z vysílačky

Mladá samice vybavená vysílačkou u Příkaz 17. 1. se 21. 1. během dne přesunula 17 km do Litovelského Pomoraví, kde konkrétně nad Litovlí byla do 24. 1. 2021. Dne 25. 1. se přesunula přibližně 37 km JV směrem, během přesunu přeletěla nad Olomoucí a nocovala u obce Lazníky na Přerovsku, kde byla až do 10. 2. Během kontroly 28. 1. jsem pozoroval chování pilicha a také zaznamenával, jak vypadá její nocoviště. Dne 11. 2. došlo patrně vlivem trvajících mrazů k přesunu na jih, během dne samice s vysílačkou dolétla z Lazníků k Piešťanům na Slovensku, tedy cca 110 km vzdušnou čarou. Bohužel od večera tohoto dne se „pilišice“ již neozvala. Na lokalitu byl po několika dnech vyslán místní ornitolog i se psem, ale nic nenašel. Dne 28. 3. došla překvapivá informace – vysílačka pilicha se po dlouhé odmlce ozvala z řepkového pole, kde přestala vysílat. Dne 2. 4. byl pilich i s vysílačkou nalezen na tomto místě mrtev i s vysílačkou slovenským ornitologem. Vzhledem ke stáří kadáveru bohužel již nebylo možné zjistit, z jakého důvodu uhynula.

Kontrola samice s vysílačkou 28. 1. 2021, Lazníky, PR. Foto Ondřej Boháč

Celkové zhodnocení výskytu pilichů na Hané v zimě 2020/2021

I přes vysoce nadprůměrné srážky v průběhu října, kdy došlo k utlumení drtivé většiny hrabošů polních, lze konec podzimu a začátek zimy hodnotit z pohledu početnosti pilichů v oblasti sledování velmi kladně. Bylo nalezeno několik nocovišť, na kterých nocovalo až 12 ex.

Na vybraných lokalitách lze bylo možné pozorovat během dne pilichy poměrně běžně, především východně od Prostějova. Za vrchol výskytu pilichů i pustovek lze jednoznačně označit polovinu prosince. Od té doby došlo k poměrně výraznému snížení početnosti obou druhů, přičemž u pilichů k němu došlo přibližně o týden dříve než u pustovek. Během ledna pak došlo k poměrně velké stabilizaci výskytu pilichů. Piliši měli několik zimovišť, na nichž bylo možné pozorovat téměř s jistotou tytéž ptáky opakovaně, a to hlavně na Prostějovsku. Na Olomoucku, konkrétně u Příkaz, pak sice docházelo k výměně ptáků, ale početnost zůstala stejná. Během první poloviny února v silných mrazech a stálé sněhové pokrývce došlo k úbytku především na Prostějovsku, ale u Příkaz na Olomoucku kromě zmizení subad. samce nedošlo ke změně počtu a počet pozorovaných mladých samic zůstal stejný. V poslední dekádě února došlo k výraznému oteplení a tak došlo i k posunu ptáků. Tah byl patrný hlavně u kání rousných, ale 28. 2. jsme právě u Příkaz zaznamenali tah (možná dokonce i zde zimujících) pilichů. Od 1. 3. došlo v důsledku koronavirových opatřeních k velmi výraznému omezení pohybů lidí, které nám bohužel prakticky ukončilo naše sledování.

Nicméně od začátku března z Hané vymizela podle našeho odhadu asi 1/2 dravců a to vlivem tahu zde zimujících jedinců. V důsledku prakticky nulového výskytu hraboše polního tak pole zůstala zcela prázdná a ani během tahu se s výjimkou jedné lokality žádné pilichy pozorovat nepovedlo. Výrazný vliv měly na výskyt pilichů u nás zemědělské práce, kvůli podmáčeným polím v říjnu došlo k veškerým pracím v polích právě až v listopadu a prosinci. Koncem listopadu nám (a samozřejmě i pilichům) vhodná pole doslova mizela před očima a v souvislosti s nedostatkem hrabošů tak bylo pro většinu dravců a sov zimování u nás nevýhodné.

Závěr:

Letošní zima nám přinesla i přes poměrně hektický průběh velmi cenné zkušenosti a důležitá data. Nutno přiznat, že několik nocovišť nám uniklo, a i když jsme byli často velmi blízko, na jejich dohledání a sledování již nezůstal čas. Za velký úspěch považuji odchycení celkem 9 pilichů (vše samice, dvě adultní). Sledování pilichů se máme v plánu věnovat samozřejmě i v následujících zimách, pokud však tuto možnost budeme mít. Ještě mám totiž stále živé vzpomínky na zimy, kdy jsem pilicha během zimy neviděl ani deset krát.

Poděkování za spolupráci: patří v první řadě Tomášovi Oplockému, který se mnou celou zimu velmi intenzivně spolupracoval a nebýt jeho snažení, mé výsledky by nebyly ani zdaleka takové jako s ním. V neposlední řadě děkuji také Lucii Rubáčové, Tomášovi Bělkovi, Jaroslavu Křižkovi, Dušanovi Rakovi a Jiřímu Šírkovi za jejich důležitou různorodou pomoc.

Samec ve věku 2K na strništi připravený k nocování, 8. 12. 2020, Hrubčice, PV. Foto Ondřej Boháč

Text a titulní foto: Ondřej Boháč


Číst dále
0