Nejen Španělsko nebo Velká Británie se potýkají s invazními druhy papoušků. V celé Evropě žije volně celkem 11 druhů papoušků, které lze označit za invazní. To znamená, že se dokázali přizpůsobit životu ve volnosti a úspěšně se rozmnožují, přičemž konkurují původním druhům ptáků a způsobují škody v zemědělství. Nejnovější statistiku zveřejnili zástupci projektu ParrotNet v odborném časopise NeoBiota. Podle jejich slov však nelze ve všech případech jednoznačně potvrdit, že papoušci vyloženě škodí. ParrotNet ale míní, že do budoucna by se mělo zabránit šíření papoušků do dalších evropských lokalit, aby se zabránilo případným neblahým následkům na původní avifauně. „Většina zpráv o škodách je dosud spojena s nejrozšířenějšími a místy přemnoženými alexandry malými a mníšky šedými,“ citoval vědce web Phys.org. Podle studií z jejich původních domovin tito papoušci pravidelně způsobují velké škody v zemědělství, ale v Evropě dosud nedošlo k tak vážným ztrátám jako v Jižní Americe nebo Jižní Asii. Významnějším problémem v Evropě je konkurence původním druhům ptáků, s nimiž papoušci soupeří o hnízdní dutiny a potravu. Oproti Spojeným státům se v Evropě takřka nevyskytují případy, kdy mníšci šedí svými hnízdy postavenými na sloupech vysokého napětí způsobili zkrat nebo požár. Negativní dopady jiných druhů papoušků než alexandrů malých a mníšků šedých v Evropě nejsou hlášeny, což je zřejmě důsledek toho, že na starém kontinentu vyskytují volně krátce a v malých lokalizovaných populacích. Píše o tom server Ararauna.cz.
Na východním Slovensku se nachází jedna z nejvýznamnějších ornitologických lokalit ve střední Evropě. Rezervace Senné-rybníky, mající za sebou bouřlivou historii, kdy na přelomu milénia pozbyla oblast svého enormního ornitologického významu, je v posledních letech opět na vzestupu. Díky systematické a dlouhodobé práci organizace SOS Birdlife Slovensko je dnes lokalita, tvořená soustavou rybníků, luk a mokřadů, atraktivnější pro ptáky a řada druhů zde opět začíná hnízdit. Pracovníci SOS/Birdlife Slovensko se do oblasti snaží dostat také návštěvníky – vybudována byla naučná stezka a ornitologické pozorovatelny, usnadňující pozorování ptáků na rybniční soustavě. V neposlední řadě se zde koná řada akcí a exkurzí.
Rok 2019 je na Senianských rybnících ve znamení úspěšného hnízdění mimořádně vzácných druhů. Prvním z nich je pisila čáponohá (Himantopus himantopus). Zároveň jde o doposud nejpočetnější hnízdění tohoto druhu na východním Slovensku. Ornitologové odhadují, že zde úspěšně hnízdilo 8 – 10 párů přímo v přísně chráněné Národní přírodní Senianske rybníky. Pisily si postavily svá hnízda v bahnitých okrajích vodní plochy s řídkou vodní vegetací. Během monitoringu lokality v prvních červnových dnech zde bylo zjištěno přibližně 20 dospělých jedinců, kteří intenzivně varovali a snažili se předstírat poranění křídel, aby odlákali potenciální predátory od mláďat. Při spěšné kontrole se podařilo ornitologům nalézt minimálně 7 mláďat. Pisily přitom na lokalitě úspěšně hnízdily pouze jednou v roce 1976. Další neúspěšné pokusy ornitologové evidují z let 1995 a 2017. Vhodné podmínky pro hnízdění pisil zde vznikly díky manipulaci s výškou vodní hladiny, která byla udržována na nižší úrovni než v minulých letech, což se ukázalo jako správný přístup, který vyhovuje nejen pisilám. V blízkosti hnízdiště pisil bylo nalezeno také 9 hnízd racka chechtavého (Chroicocephalus ridibundus). Tento v minulosti běžně a početně hnízdící druh se na Senianske rybníky vrátil po dlouhých deseti letech.
Z dalších letošních výsledků je mimořádné také pravděpodobně úspěšné hnízdění rybáků černých (Chlidonias niger). V rezervaci bylo v letošní sezóně pozorováno 6 dospělých ptáků a na vodní hladině ornitologové nalezli 5 ještě špatně létajících mláďat. O hnízdění tohoto druhu na rybniční soustavě chyběly údaje celých 30 let.
Rybáci černí v rezervaci Senné – rybníky. Foto FB archiv Avescentrum Senné
Zdroj: http://www.vtaciraj.sk/stranka/196-Sisily-vyhniezdili-v-NPR-Senianske-rybniky.html
Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Luboš Vaněk / http://www.foto-vanek.cz/
0
Dvě mláďata celosvětově ohroženého orla královského kroužkovali v červnu ornitologové na Soutoku Moravy a Dyje u Tvrdonic na Břeclavsku. V České republice hnízdí výhradně na jihu Moravy. „Díky tomu poznáme, jak se pak pohybují nebo kolika let se dožijí,“ informoval ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek. Orly královské nejčastěji ornitologové kroužkují na přelomu června a července. V České republice každoročně žije pět až deset párů těchto vzácných dravců. Letos jich odborníci potvrdili devět. „Ne každý úspěšně zahnízdí. Zatím víme o pěti hnízdech, ve kterých jsou mláďata,“ přiblížil Vermouzek. Ředitel jihomoravské pobočky Agentury ochrany přírody a krajiny Stanislav Koukal zmínil, že při ochraně hnízd vzácných ptáků na Soutoku odborníci dobře spolupracují se státními lesníky. „Domlouváme se, jak je možné hnízda ochránit. Velcí dravci jsou náchylní na vyrušení při hnízdění,“ připomněl. Píše o tom Hodonínský deník.
0
Projekt Návrat orla skalního do České republiky započal v roce 2006 a kladl si za cíl vrátit do tuzemské přírody po desetiletích tohoto majestátního dravce. Ještě v 19. století se pravidelně objevovali v Krkonoších, Orlických horách, Jeseníkách a v Beskydech, ve 20. století však vlivem lidské činnosti z české přírody vymizeli. Úspěšné hnízdění bylo zjištěno v roce 2013, kdy se na Libavé vylíhla samička Anežka – první mládě ve volné přírodě po více než sto letech.
Orlí sezóna 2019 nedopadla tak, jak si ochranáři přáli. Dva hnízdní páry, které jsou monitorováni na severní Moravě, zahnízdili, bohužel u jednoho páru došlo ke ztrátě mláděte. Mládě bylo nalezeno pod hnízdem mrtvé ve stáří cca 25 dnů, bylo ve velmi dobré kondici ( vážilo 2057g) . Jako nejpravděpodobnějším důvodem úhynu je pád z hnízda při extrémním počasí, které v té době na lokalitě panovalo. Kontrola hnízda provedená v úterý 25.6. potvrdila, že hnízdo na jedli je pevné, dobře postavené a má zcela standardní velikost. Pár, tvořený sedmiletým samcem Wabim a mladou tříletou samicí Oldřiškou, tak ve své první hnízdní sezóně nebyl úspěšný, nicméně je to velký příslib pro další hnízdní sezony a je to vůbec poprvé co po více než 100 letech hnízdili na území ČR dva páry orlů skalních.
Druhý pár, který tvoří samec a samice Libavá, v současné době pečuje o zhruba 55 denní mládě. Je to jejich páté mládě v pořadí (Anežka, Bára, Cecilka, Dáša). „Opět je to samička, kterou jsme pojmenovali Eliška. Včerejší kontrola potvrdila, že je mládě vitální a nic mu nechybí. Tento pár poprvé zahnízdil v roce 2013, následně pak 2014,2015 a 2016. Hnízdní sezónu 2017 vynechal, odpočíval a do hnízdění vůbec nešel. V roce 2018 hnízdění dopadlo špatně z důvodů rušení ze strany paraglidistů, došlo k zachlazení snůšky. Tato nešťastná situace by se již neměla opakovat, iniciovali jsme jednání a došlo k dohodě mezi námi, státní ochranou přírody a paraglidisty,“ říká vedoucí projektu Návrat orla skalního do ČR Petr Orel.
Orlí mladá samička Eliška na hnízdě. Foto archiv ZO ČSOP Nový Jičín
Zdroj: http://csopnj.cz/aktuality/radost-smutek-u-orlu-skalnich/
Titulní foto: Wikipedia commons / CC BY-SA 2.0
1
Kriticky ohrožení arové kanindy, jichž se ve volné přírodě vyskytují pouze čtyři stovky, stále častěji hnízdí v umělých hnízdních budkách, které jim vyvěšují dobrovolníci z nevládní organizace Asociación Armonía. Letos z těchto budek vylétlo celkem 12 mláďat, což je dosavadní rekord, informovala na svých internetových stránkách mezinárodní ornitologická společnost BirdLife International. Celkově se v hnízdní sezóně 2018/19 podařilo arům kanindám v přírodě vyvést 81 mláďat, což přispělo k významnému navýšení počtu volně žijících ptáků tohoto druhu až na více než 450 exemplářů. Problém je v tom, že větší počet ptáků už nemá kde hnízdit. Arové kanindy se vyskytují výhradně na území bolivijské savany Beni, kde je pro ně vytvořena speciální rezervace. Území je ale hojně využíváno pro chov dobytka a místní obyvatelé často vypalují trávu a ničí původní stromy, aby rozšířili pastviny. Arové tudíž mají stále méně hnízdních příležitostí. Deficit hnízdních dutin jim ochránci přírody vyvažují umělými hnízdními budkami, které arové čím dál častěji využívají. „Zaznamenali jsme papoušky, kteří se vylíhli v budkách a vracejí se do nich jako dospělí ptáci, aby v nich vychovali svá mláďata. To znamená, že dospělí ptáci vyhodnotili umělé hnízdní budky jako bezpečné místo pro hnízdění a jejich mláďata tento zvyk kopírují,“ konstatuje Rodrigo W. Soria-Auza, výkonný ředitel organizace Asociación Armonía. Píše o tom server Ararauna.cz.
0
Chráněná krajinná oblast Brdy se může pochlubit dobrou zprávou. Také v letošním roce pár orlů mořských úspěšně zahnízdil v blízkosti Padrťských rybníků a vyvedl dvě mláďata. Mláďata byla úspěšně okroužkována Karlem Makoněm z Dobrovolného ekologického spolku – ochrana ptactva Plzeň. Kroužkování umožní zjišťovat další informace ze života orlů mořských. Pomůže to také mapovat jejich cesty. Například mládě narozené v CHKO Brdy v roce 2015 bylo v Bohumíně na Ostravsku odchyceno jako ještě nedospělý orel, který byl díky kroužku identifikován 330 kilometrů daleko od místa narození. Návštěvníci CHKO se mohou těšit, že pokud budou mít štěstí, třeba orla uvidí. Píše o tom Deník.cz.
0
Sýček obecný, kdysi nejběžnější česká sova, je na pokraji vyhubení. V Libereckém kraji přežívá již pouze v České Lípě. Pozornost odborníků se ale teď upnula k Českému ráji, kde možná několik jedinců žije také. První potvrzený výskyt sýčka ovšem nedopadl dobře – našli ho sraženého autem kousek od příšovických písečáků. „Byl jsem si ráno zaběhat nedaleko Doubravy a našel na kraji silnice zraněného dravce s hlavou od krve. Několikrát do roka nalézám u silnic uhynulé zajíce, srny, mnoho ptáků, které srážejí spěchající řidiči řítící se po okreskách i více než stovkou. V Ekocentru Zahrada v Mladé Boleslavi poznali, že jde o sýčka,“ popsal nálezce vzácného ptáka Marián Kábele. Zraněná sovička skončila až v Záchranné stanici pro zraněné živočichy na Huslíku v Poděbradech. Tamní vedoucí Luboš Vaněk zvíře ošetřil a chce ho po uzdravení pustit do přírody v místě, kde jej našli. „Přišel o jedno oko, jinak se snad zotaví. Uvidíme, jestli ho to bude nějak omezovat. Je to ale zázrak, sýčci jsou křehcí a je div, že to vůbec přežil,“ podotkl Vaněk. „Dříve jsme zraněné sýčky přijímali snad denně, byla to běžná sova, dnes se postaráme sotva o jednoho za pět let,“ dodal. V celé České republice podle odhadů žije maximálně 150 párů sýčků. Odborníci se shodují, že nález sýčka na hranicích Českého ráje je sice dobrá zpráva, ale k radosti je zatím daleko. „Řekněme, že je to v nadsázce první vlaštovka. O nějaké trvalé a stabilnější populaci sýčka ještě nemůže být řeč. Snad šlo o jedince, který jen někam přelétal, těžko říct. Každopádně dokud se něco nezmění v české krajině, tak sýček nebude mít vyhráno nikdy,“ říká šéf CHKO Český ráj Jiří Klápště v narážce na ztrátu přirozeného prostředí sýčka, která vedla k jeho vymírání.
Sýčci jako drobné sovy dokážou lovit jen v nízké trávě, nejlépe v pokosených loukách. A těch na českém venkově ubylo. Nesvědčí jim monokulturní lány plodin, kde je minimum hmyzu, stejně jako jim vadí hnojiva a pesticidy. Podle libereckého ornitologa Martina Pudila je přítomnost sýčků v Českém ráji zatím neprokázaná, ale pravděpodobná. „Právě v okolí, kde našli sýčka sraženého autem, jsme nedávno instalovali diktafony, které přes noc nahrávají zvuky. Sýčkovo typické houkání jsme tam zaznamenali. Víme o tom, že je zde velký zemědělský statek, snad zde by mohl žít. Ale pozorování sýčků tu zatím žádná nejsou,“ posteskl si Pudil. Píše o tom server IDnes.
0
Při pohledu na velké a stále narůstající množství údajů obsažených v databázích pozorování ptáků se může zdát, že území naší republiky je prozkoumáno poměrně důkladně. Vždyť třeba v Nálezové databázi ochrany přírody (NDOP) spravované Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK), která obsahuje i data z dalších zdrojů (včetně Avif, eBird, Biolib a dalších) jsou z téměř 25 milionů záznamů ptáci zastoupeni zhruba 3,4 miliony záznamů. V letech 2014–2017 navíc probíhalo mapování hnízdního rozšíření ptáků ČR, takže by mělo být promapované skoro celé území státu. Při bližším pohledu ale zjišťujeme, že rozložení tohoto obrovského množství záznamů (zcela logicky) není rovnoměrné a vedle lokalit s až desítkami tisíc záznamů jsou oblasti, kde se počet záznamů rovná nule. Těch druhých navíc není vůbec málo. Při provedené analýze jsme rozdělili území ČR sítí 1×1 km (na území státu zasahuje 80 151 čtverců) a omezili výběr dat na údaje přesně lokalizované (tj. zadané bodem, nebo polygonem o menších rozměrech, který se tak z většiny překrývá jen s jedním čtvercem – údaje se zákresem například na úroveň katastru obce, nebo mapovací pole 2. řádu do analýzy nevstupují*). Analýza byla provedena s daty vloženými k poslednímu dni ledna 2019. Omezení se na poměrně přesně lokalizované zákresy má svoji logiku. Je to důležité nejen pro studium ekologie a biologie konkrétních druhů, ale hlavně z důvodu jejich ochrany (hádejte se například s developerem, že vybraný chráněný druh, jehož výskyt je zakreslen v databázi polygonem o rozměrech několika km2, se vyskytoval zrovna na konkrétní malé lokalitě, která je ohrožena stavbou a nikoli jinde).
Zjistili jsme, že na území ČR se nachází celkem 24 602 úplně prázdných čtverců, tj. takových, kde nemáme žádný přesně lokalizovaný údaj o výskytu ptáků, dále pak 22 019 čtverců s méně než 5 nálezy a 8 623 čtverců s méně než 10 nálezy. Deset a více nálezů je tedy v 24 907 čtvercích, 100 a více nálezů bylo zadáno pouze ze 4 374 čtverců. Žebříčku pak vévodí 3 čtverce s více než 10 tisíci nálezy (rybník Slatina u Prahy, Vrbenské rybníky u Českých Budějovic a Vltava v Praze Troji). Co se týče počtu zjištěných druhů, tak s nulovou hodnotou zůstává logicky stejné množství čtverců, jako v případě počtu nálezů, do 5 druhů bylo zjištěno v 25 306 čtvercích, od 5 do 10 druhů v 9 050 čtvercích, mezi 10 a 50 druhy v 17 950 čtvercích. Více než 99 druhů (resp. 100 druhů a více) bylo zjištěno ve 450 čtvercích, přičemž nevyšší počet, 253 druhů, byl zaznamenán z čtverce, který se překrývá s NPR Bohdanečský rybník. Druhé místo v této kategorii patří jednomu z čtverců překrývajících se s VD Rozkoš a na třetím místě je čtverec zasahují většinou své plochy do NPR Žehuňský rybník. Z mapek rozložení obou sledovaných hodnot navíc běžným pohledem zhruba vychází, že čím větší bylo v jednotlivých čtvercích vynaložené úsilí (tj. počet záznamů), tím více zde bylo zaznamenáno druhů (viz také graf).
Z uvedených čísel je patrné, že v rámci území našeho státu je mnoho míst (různé velikosti od osamocených čtverců o ploše 1 km2, po rozlohu nižších desítek km2), kde nemáme žádné přesně lokalizované údaje o výskytu ptáků. Naopak je vidět, která místa jsou mezi ornitology oblíbená, popř. kde působí aktivní skupiny i jednotlivci.
Ve čtvercích o rozměrech 1×1 km, kde je vyšší počet zadaných nálezů (pozorování) máme zároveň většinou i více jištěných druhů. Dá se tedy říci, že počet zjištěných druhů na daném území zhruba odpovídá vynaloženému úsilí při pozorování v terénu.
Do podobné a i často mnohem horší situace jako u ptáků se dostáváme také u dalších skupin organismů (rostliny, houby, jednotlivé skupiny bezobratlých). Přitom je jasné, že v každém čtverci minimálně pár druhů žije. Je-li stejná analýza jako u ptáků aplikována na všechny druhy organismů zjistíme, že zcela bez údajů (tzv. bílé místo) bylo na konci ledna 2019 celkem 1 629 čtverců s deseti a méně zjištěnými druhy organismů (tzv. šedé místo) je dalších 7 526 čtverců. S cílem zaplnit tato bílá a šedá místa přichází projekt pro veřejnost s názvem „Bílá místa biodiverzity“ (http://bilamista.nature.cz) organizovaný Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. Každý zájemce o přírodu (který bezpečně pozná nějaký druh živočicha, rostliny, nebo houby – pozor na podobné a příbuzné druhy) tak může pomoci s jejich zaplněním. K tomu slouží mobilní aplikace, nebo i webové rozhraní BioLog (https://biolog.nature.cz). V náhodně vylosovaných čtvercích navíc na mapovatele čekají drobné odměny. Bílé místo lze samozřejmě zaplnit i pomocí zadávání do dalších databází, které se do NDOP přepisují, nicméně pak mapovatel přichází o možnost získání odměny.
* Při posledním mapování hnízdního rozšíření ptáků bylo provedeno několik tisíc tzv. hodinových sčítání. Vzhledem k metodice sběru, kdy se ptáci zaznamenávají během chůze po linii dlouhé několik km a nemožnosti tuto linii zakreslit v modulu určeném k ukládání dat byla tato po převedení do NDOP zakreslena plošným zákresem (polygonem) o ploše pole 2. řádu (tj. 1/16 standardního mapovacího pole). Tyto údaje tak ze své podstaty (velké prozkoumané území a tudíž ne zcela přesná lokalizace zdaleka přesahující požadovanou hodnotu 1 km2) do analýzy nevstupují. Neznamená to, že by tato data byla v něčem horší, naopak mají obrovskou a dosud jen málo využitou vypovídací hodnotu, kterou si ne každý uvědomuje, nicméně se zkrátka nehodí (stejně jako každý typ dat) úplně ke všem myslitelným účelům.
Čejka chocholatá. Foto Jiří Bartoš / http://bartosphoto.cz/
Text: Jan Havlíček a Mária Mája Bardyová, AOPK ČR / Titulní foto: Luboš Vaněk / http://www.foto-vanek.cz/
0
Parte v češtině, polštině a němčině o vyhynutí tetřívka zaplnilo nedávno hřebenové cesty v Krkonoších. Je to nejapný žert nebo smutná informace o konci vzácného ptačího druhu v českých horách? Ani jedno není správně. Na trase od Harrachova až po Sněžku je sám rozmístil student Fakulty umění a designu v Ústí nad Labem Vojtěch Hepnar z Horního Lánova. Je to výhradně jeho aktivita. Přiznává, že formou pohřebního oznámení a umístěním na frekventované turistické cesty chtěl vzbudit rozruch a upozornit na svízelnou situaci tetřívka. Tomu vzhledem k rapidně ubývajícímu počtu samců opravdu reálně hrozí vyhynutí, i kvůli chování některých návštěvníků hor. Podle údajů národního parku zmizelo za posledních čtyřicet let z krajiny osmdesát procent tetřívků. V níže položených oblastech České republiky už neexistují, vyskytují se pouze v Krkonoších a Jizerských horách, Krušných horách, Šumavě a Boleticích. Při posledním mapování zoologové napočítali v české části Krkonoš 74 samců. Na Pomezním a Dlouhém hřebeni zmizely mezi roky 2011 a 2017 dvě třetiny tokajících ptáků. Správa KRNAP o záměru Vojtěcha Hepnara vůbec netušila. „Na parte s tetřívkem jsme s kolegy narazili v terénu náhodou, sám jsem si ho všiml na rozcestníku u Památníku obětem hor. Myslel jsem, že za tím stojí polští kolegové. Ředitel polského krkonošského národního parku KPN Andrzej Raj mi ale odpřísáhl, že oni parte nerozmístili a naopak podezírají nás,“ přiznal ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch. Vojtěch Hepnar z Horního Lánova je dvacetiletý student 1. ročníku Fakulty umění a designu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v ateliéru skla. Zaměřuje se na experimentální tvorbu, jeho soubor váz s originálním designem vystavovaly galerie v Paříži, Bruselu a Mnichově. Tetřívkovo parte rozmístil během noční horské túry z Harrachova na Sněžku.„Cílem bylo upozornit návštěvníky Krkonoš na výskyt a především úbytek samečků tetřívka obecného. V Krkonoších zbývá už jen 74 posledních kusů. Tímto tempem tetřívek v Krkonoších brzy vyhyne. Úmyslem bylo dostat lidem do podvědomí, že svým bezmyšlenkovitým chováním ohrožují život vzácného druhu krkonošské přírody,“ vysvětlil Hepnar, co ho vedlo k takové aktivitě a nezvyklé formě pohřebního oznámení. Píše o tom Krkonošský deník.
Zobrazit zdrojový článek
0
Výsledky nové studie vědců z organizace British Trust for Ornithology (BTO), který byla aktuálně zveřejněna v časopise Journal of Applied Ecology ukazují, že umělé vypouštění bažantů a orebic pro účely lovu, má přímý vliv na početnost ptačích predátorů. Odhaduje se, že každoročně je na britském venkově vypuštěno zhruba 50 milionů hrabavých ptáků, což je číslo výrazně vyšší než v jakékoli jiné evropské zemi. Souběžně je prováděno také přikrmování vypuštěných ptáků, úpravy jejich stanovišť a v místech, kde dochází k vypouštění, jsou stavy dravců kontrolovány a krkavcovití ptáci regulováni.
Je nepochybné, že některé aspekty řízeného managementu zvěře v krajině mají pozitivní vliv na lokální biodiverzitu. Avšak dopady vypouštění zvěře byly doposud zkoumány jen málo a obecně vypouštění nepůvodních druhů může mít za následek negativní ovlivnění populací místních druhů. Ať již zvýšenou konkurencí o potravní zdroje, změnami biotopů, možností infekcí či změny ve vztahu dravec – kořist.
Výsledky studie ukazují pozitivní asociace mezi výskytem hrabavých druhů ptáků a růstu populace několika dravců, patřících mezi generalisty (tedy dravců nespecializujících se na určité úzké spektrum kořisti), včetně kání a krkavcovitých ptáků. Pokud vypuštění hrabaví ptáci umožňují zvyšování početnosti dravců, dochází pak ke změnám dynamiky ve vztahu predátorů ke kořisti v oblastech, kde se vyskytuje větší množství vypuštěných ptáků. Tyto změny mohou mít negativní důsledky na jiné ptačí druhy – vysoký predační tlak je jednou z příčin klesajícího populačního trendu bahňáků – například čejek, vodoušů či kolih.
„Teze, že vypouštění bažantů či jiných hrabavých může zvýšit počty dravců, samozřejmě není nová, nicméně teprve náš výzkum naznačuje, že vypouštění ptáků určených primárně k lovu může ovlivňovat populace dravců na celostátní úrovni. Vypuštění ptáci mohou být samozřejmě pouze jedním z několika faktorů, které ovlivňuje početnost predátorů, naše práce však zdůrazňuje, že je třeba lépe pochopit dopady umělého navyšování biomasy, které je výrazně vyšší, než jaká je produkována v přirozených přírodních podmínkách,“ řekla autorka studie Dr. Henrietta Pringle.
Důkladné poznání vlivů vypuštěných hrabavých na ty ptačí druhy, u nichž je predace klíčovou záležitostí pro vlastní přežití, je důležité pro zodpovězení otázky, zda regulace počtů vypouštěné pernaté zvěře může být účinným nástrojem ochrany přírody. Dobrým výchozím bodem by bylo zajistit povinnou evidenci vypouštěných ptáků a počet ulovených dravců, uvádí vědci.
Portrét bažantího kohouta. Foto Lukáš Kadava
Zdroj: https://www.birdguides.com/news/pheasant-releases-associated-with-predator-increases/
Překlad: Lukáš Kadava
0
-
Avifauna je nezávislý český online magazín zasvěcený fascinujícímu světu ptáků. Projekt vznikl za ochotné finanční podpory milovníků ptactva a funguje pod záštitou stejnojmenné neziskové organizace Avifauna z.s.
