Zimní sčítání vodních ptáků ve středních Čechách je monitorovací program, který od devadesátých let 20. století v pravidelných měsíčních kontrolách od října do dubna sleduje dlouhodobé změny v početnosti zimujících vodních ptáků ve Středočeském a částečně též Pardubickém kraji. Pro sčítání stále sháníme nové spolupracovníky na neobsazené úseky.
V současné době jsou nejpalčivějším problémem neobsazené říční úseky. Před touto sezónou registrujeme volné úseky především na Jizeře a Sázavě. Volné jsou i některé stojaté vody, jako například rybniční soustavy na Benešovsku či Rožďalovicku. Jednotlivé neobsazené úseky lze však najít prakticky po celém území Středočeského kraje. Kromě středních Čech bychom rádi zlepšili pokrytí i přilehlých regionů východních Čech, kam se sčítání postupně rozšiřuje. Zájem máme především o Bohdanečsko, Chlumecko a úseky Labe nad Týncem n/L. Aktuální přehled volných úseků lze najít na https://scitanistc.webnode.cz/scitane-useky/.
Pro účast v monitoringu je nezbytná znalost běžných druhů vodních ptáků. Bližší informace o sčítání, metodiku a výsledky lze nalézt na webové stránce https://scitanistc.webnode.cz/ . Pro předávání výsledků je primárně využívána databáze birds.cz. Pokud byste chtěli pomoci s monitoringem a máte zájem o zapojení do sčítání, kontaktujte prosím mailem koordinátory sčítání na adrese scitani.stc@email.cz.
Pravidelný monitoring bývá občas zpestřen zajímavými ptačími hosty. Kachnička mandarinská. Foto Jiří Bartoš / http://www.bartosphoto.cz/
Text: Pavel Bergmann, Jan Krejčík / Titulní foto: Lukáš Kadava
Hejno holohlavých ptáků s nápadným opeřením se pohybuje vysokou trávou křídlo vedle křídla a jejich červená očka pátravě sledují krajinu. Připomínají skupinu žáků, kteří si ve školní jídelně hledají místa k sezení – a možná se od lidí zas tolik neliší. Perličky supí, jak se ptáci jmenují, si podle studie zveřejněné v odborném časopise Current Biology vytvářejí podobně složitě strukturovanou společnost jako lidé, píše list The New York Times. Vědci se dříve domnívali, že podobné sociální struktury vyžadují velkou mentální kapacitu – perličky s mozky o velikosti hrášku ovšem tyto představy boří. „Lidé jsou klasickým příkladem víceúrovňové společnosti,“ uvádí Damien Farine, vedoucí výzkumu a ornitolog z Institutu Maxe Plancka pro chování živočichů. Představte si rodinu žijící ve vesnici. Tato rodina se může přátelit s dalšími rodinami ve vesnici, která může mít vztahy s vedlejší vesnicí a tak dále. Orientovat se v těchto vazbách může být složité.
Zoologové, kteří provedli 3 521 pitev celkem 251 různých ptačích druhů, jež byly sraženy autem, tvrdí, že opeřenci, kteří se stávají oběťmi „autonehod“, mají obecně menší mozek. Je známé, že krkavcovití ptáci se vyznačují vysokou inteligencí, což se projevuje i u silnic. Vědci například pozorovali vrány snažící se dostat k mršině zvířete sraženého autem. Vrány úplně ignorovaly auta, která je míjela jen o pár desítek centimetrů, ale jakmile vůz mířil na ně, včas uletěly. Naproti tomu holubi, kteří mají absolutně i vzhledem k velikosti těla mnohem menší mozek, mají daleko větší problém vyhnout se kolizi. To by ještě nebylo tak překvapivé. Mnohem zajímavější je fakt, že pitvy prokázaly menší velikost mozku sražených jedinců v rámci jednoho druhu. Oběťmi „autonehod“ se zkrátka stávali například vrabci, kosi, červenky, kteří měli menší mozky než je u vrabců, kosů a červenek v průměru běžné. Výzkum nastolil i otázku, zda se některé ptačí druhy, nebo jejich izolované populace, nestačily automobilovému provozu evolučně přizpůsobit. Výzkumníci však byli vůči této domněnce skeptičtí. Rychlé vozy jsou na Zemi ani ne stoletou novinkou, které se ptáci určitě přizpůsobit nemohli. Navíc není celková úmrtnost ptáků vzhledem k velikosti ptačí populace natolik velká, aby mohla evoluční změnu vyvolat. Celková ptačí populace čítá asi 300 miliard jedinců, z čehož auta každý rok zabijí stovky milionů ptáků, což je sice tragický, ale v rámci celku nepatrný zlomek. Píše o tom 100+1 zahraničních zajímavostí.
