V pilotní lokalitě Přerov-Hvězdárna, kde obnovujeme biotop pro polní ptáky, zahnízdily koroptve. Pozemek o velikosti 5.500 m2 jsme přitom teprve letos na začátku jara převzali na 10 let do péče. Hned jsme ale kolem něj vytyčili „pásmo biodiverzity“ značené cedulkami po obvodu pozemku, které žádají zdejší zemědělce o šetrné hospodaření v dosahu 40 metrů a veřejnost o venčení psů pouze na vodítku. Letos, tedy v roce 2019, je zvolen postup, kdy nyní necháváme až do vrcholného léta (po vyvedení mláďat) plochu zarůstat bylinami, které měly semennou zásobu v půdě nebo nalétly z okolí. Jedná se většinou o běžné plevele (hluchavka, penízek, rmen, kokoška, svlačec, lebeda, pryšec, vlčí mák ad.), které do krajiny patří a jsou důležité jako potrava pro motýly, čmeláky i ptáky. Bez nich není možná přírodní rovnováha v zemědělské krajině. Jarní vydatné deště pomohly rozvinout bylinný porost tak, že vypadá jako přírodní květinový záhon. To přilákalo k hledání potravy spoustu motýlů a bažanty i koroptve, které tu dokonce hnízdí. Koroptev polní (Perdix perdix) je vlajkovým druhem české zemědělské krajiny. Je také citlivým bioindikátorem, který nám říká, zda změny v krajině provádíme dobře. Otázkou dalších let bude, zda se nám tu podaří malou koroptví populaci udržet a pokud možno i rozvíjet. Naději nám dávají rovněž někteří osvícení domkaři, kteří v lokalitě Přerov-Hvězdárna vymezili pozemky ze sousedního velkého půdního bloku, na nichž dávají větší prostor přírodě. Ty nyní také bují životem a koroptve sem chodí za potravou. Spoluprací s nimi a s myslivci chceme na lokalitě Přerov-Hvězdárna poskytnout biodiverzitě co největší prostor a co nejlepší podmínky. Píše o tom web Koroptvicky.cz.
Pilotům na letišti v Hradci Králové hrozí střety s ptáky v době senoseče víc než kdy jindy. Stahují se tam hejna z širokého okolí. Proto se také častěji po areálu pohybuje sokolník Karel Nejman se svými dravými ptáky a cvičenými psy. Jejich společný úkol je dostat opeřence z dosahu letadel. Příčinou letecké nehody u Slavoňova na Náchodsku, kde se v březnu zřítil vrtulník Enstrom 480 letící z Hradce Králové, byl pravděpodobně střet s ptákem. Cvičný let si vyžádal dva životy. To sice byla událost zcela výjimečná, ale ke srážce s živočichy dochází na hradeckém letišti a v jeho okolí několikrát do roka. Pracovníci letiště musí zbystřit od chvíle, kdy z teplých krajin začínají přilétat ptáci. Objevuje se tu i sokolník Karel Nejman se svými pomocníky. Na polích se totiž nejprve objevují velká hejna čejek, špačků či divokých i domácích holubů, kteří vyvádějí mláďata. U vodních ploch, například u velkého písníku v sousedních Předměřicích nad Labem, mají zase základnu racci, kachny, husy či labutě. Když to utichne, nastane klid, avšak jen do doby, než se začne sekat tráva. Letos připadla senoseč na přelom května a června. „Na jaře je aktivita ptactva vždy vysoká, protože táhnou z jižních krajin. Po zahnízdění aktivita trochu klesne, ale záhy se opět zvyšuje, protože začnou senoseče. Musíme tady být častěji. S hezčím počasím se seká tráva, a to se hned stahují ptáci za potravou sem,“ vysvětluje odborník na biologickou ochranu letišť Nejman. Omezit vzlety a přistání letadel nyní mohou špačci, draví ptáci či vlaštovky, ale třeba i zdivočelí holubi, kteří přelétávají na statek v Ruseku. Poblíž vzletové dráhy se objevují také bažanti a koroptve. Ráno a večer jsou zase aktivní zajíci, kteří se hlavně po ránu mohou vyskytovat i na zpevněných plochách, kde se rádi suší od rosy. Jakmile začne tráva po senosečích zasychat, situace se obvykle uklidní. Srážka letadla s ptáky či jinými živočichy může mít tragické důsledky. Píše o tom server IDnes.
0
Myšlenka řízeného managementu v části krajiny, která je ve vlastnictví nebo ve správě organizace zabývající se ochranou přírody, to je podstata budování a fungování ornitologického parku Josefovské louky u Jaroměře na Náchodsku. Česká společnost ornitologická z pozice vlastníka či nájemce pozemků v říční nivě Metuje pomocí řízených záplav a dalších hospodářských zásahů vytváří a udržuje specifické podmínky pro určitou skupinu ptáků. Oficiálně bylo budování parku zahájeno 8. října 2009 a duchovní otec celé myšlenky, východočeský ornitolog Miloslav Hromádko tehdy vyjádřil naději, že zde za pár let budou k vidění kolihy, břehouši, vodouši, bekasiny, čejky a další ptáci, kteří z české krajiny rychle mizí.
Dokladová fotografie mláděte vodouše rudonohého. Josefovské louky, červen 2019. Foto Alice Janečková
V letošní hnízdní sezóně lze konstatovat, že cíl byl splněn a management, který je na lokalitě uplatňován, funguje. Luční druhy bahňáků, které jednak patří v České republice již mezi vzácně hnízdící druhy a na lokalitě se před započetím managementu prokazatelně nevyskytovaly, znovu zahnízdily. Týká se to především bekasiny otavní (Gallinago gallinago), čejky chocholaté (Vanellus vanellus) a od letošní sezóny i vodouše rudonohého (Tringa totanus). Hnízdění bekasin bylo poprvé doloženo nálezem hnízda 22. května 2017. Josefovské louky jsou tak jednou z pouhých dvou lokalit v nížinných oblastech východních Čech, kde bylo hnízdění v novém miléniu prokázáno. Na Josefovských loukách byly navíc bekasiny s hnízdním chováním zjištěny i v sezónách 2018 a 2019 a lze se tak domnívat, že bekasina již bude pravidelně hnízdícím druhem. Také čejka chocholatá pravidelně od roku 2016 hnízdí. V letošní sezóně poprvé v historii Ptačího parku Josefovské louky tu vyvedl mláďata vzácný vodouš rudonohý.„Vodouš rudonohý vyhledává vlhká místa nebo okolí mělkých vod, především zamokřené louky. Kvůli odvodňování, ničení mokřadů a intenzivnímu zemědělství začal z naší krajiny ubývat a je v kategorii kriticky ohrožených. Těší nás, že si k hnízdění vybral právě Josefovské louky. Pozoruhodný je i jeho tok. Samec obhajuje teritorium letem v kruzích, přičemž za hlasitého volání střídá třepotavý let s klouzavým. Na zemi potom obíhá samici se zdviženými křídly. V době hnízdění se vodouši chovají nenápadně a žijí skrytě. Po vyvedení mláďat jsou ale vůči vetřelcům agresivní a varují pronikavým voláním,“ říká správce parku Břeněk Michálek z České společnosti ornitologické.
Vyvedení mláďat vodouše v ptačím parku u Jaroměře je v rámci východních Čech výjimečné. Vodouši rudonozí z regionu vymizeli v průběhu 80. let 20. století a přes sporadická pozorování tokajících ptáků hnízdění v novém miléniu nebylo doposud prokázáno. V celé republice se vyskytuje jen několik desítek párů, přičemž dosud vodouš rudonohý hnízdí především v jižní části republiky. „Domníváme se, že na Josefovských loukách může hnízdit dokonce více párů. Tokající vodouše jsme letos viděli na pastvině divokých koní i na březích velkých tůní,“informuje Alice Janečková, která v parku dohlíží na pastvu koní. Mokřad, který ornitologové řízeně zaplavují, ukazuje v období sucha svůj význam pro zadržení vody v krajině a ochranu přírody. Území je útočištěm pro mnoho druhů ptáků a dalších živočichů. „Například všech sedm párů čejek chocholatých má dnes už téměř dospělé potomky,“ doplňuje Michálek. Ornitologové letos či v minulých letech v parku pozorovali také další vzácné druhy bahňáků, mj. břehouše černoocasého, vodouše štíhlého či pisilu čáponohou.
Ptačí park Josefovské louky by nevznikl bez finanční podpory stovek drobných i větších dárců. Darovat lze jednoduše na stránkách ptačího parku www.josefovskelouky.cz.
Vodouš rudonohý na Josefovských loukách, duben 2019. Foto Marián Polák
Zdroj: TZ ČSO 13. 6. 2019
Text a titulní foto: Lukáš Kadava
0
Stuart Dahlquist krmil na svém dvorku rodinku vran amerických po více než čtyři roky, než mu vrány přinesly něco na oplátku – alespoň dle jeho pohledu. Jednoho březnového rána pan Dahlquist vyšel ze svého domu v severovýchodním Seattlu a všiml si krátké borovicové větvičky provlečené víčkem od sodovky. Předmět byl umístěn přímo před zadními dveřmi jeho domu, přesně na místě, kde každý den nechával vránám sušené kočičí krmivo. Další den nalezl na tom samém místě další větvičku s víčkem identickou té z předchozího dne. Spolu se svou ženou obešli sousedství, ale nemohli pro tyto podivné předměty nalézt žádné rozumné vysvětlení. Došli tedy k závěru, že za těmito ozdobenými větvičkami stojí právě vrány a nechaly je na dvorku svým dobrodincům, aby je zde našli.
Dahlquist, který provozuje obchod s dvířky pro zvířata, sdílel fotku těchto dvou větviček na Twitteru se slovy: „Tohle není pouze štědrost, je to kreativita, je to umění „. Příspěvek měl brzy značný ohlas s více než 33 tisíci lajků. Bylo by však možné, že tyto předměty skutečně vyrobily dotyčné vrány a záměrně je nechaly na místě, kde je měl pan Dahlquist nalézt? „Nikdy předtím jsem takovéto chování neviděla“, říká k případu Kaeli Swift, odbornice na zvířecí chování, který studuje krkavcovité ptáky na Washingtonské univerzitě. „To ovšem neznamená, že by mě to nutně překvapilo, kdyby tomu tak skutečně bylo“, dodává.
Vrány, jako členové čeledi krkavcovitých, jsou velmi inteligentní tvorové, kteří vyrábí nástroje, umí rozpoznat jednotlivé lidi, či se vzájemně učí jedna od druhé. U divokých vran však není známo, že by tvořili či nějakým způsobem vystavovaly něco, co bychom mohli nazvat uměním. Příležitostně ale byly pozorovány, jak zanechávají lidem, kteří je krmí, různé objekty, jako klíče, ztracené náušnice, kosti či kamínky. Toto chování nazývá ekolog John Marzluff jako „gifting“, což bychom mohli přeložit jako darování.
Marzluff poprvé zaznamenal toto chování kolem roku 2000, kdy shromažďoval příběhy pro svou novou knihu o inteligenci vran. Muž, který taktéž léta krmil na svém dvorku vrány, našel jednoho dne na krmítku sladkost ve tvaru srdce. Ač byl Marzluff k tomu zprvu skeptický, nepodařilo se mu nalézt jiné vysvětlení než to, že tam srdce skutečně nechala vrána.
Ne každý, kdo krmí vrány, dostává zvláštní předměty, ale dle dostupných, ač neoficiálních důkazů, nemá Dr. Marzluff pochyby, že se to skutečně může stávat. Toto chování není ještě zdaleka prostudováno, ale zaznamenané případy naznačují, že se vrány chovají jinak kolem lidí, se kterými jsou nějakým způsobem spřátelené. Například studie z roku 2014 z Institutu Konrada Lorenze v Rakousku prokázala, že vrány a havrani projevovali větší motivace si vyměňovat předměty s těmi osobami, které znali, než s pro ně cizími.
Co však vědci nemohou vědět, je proč ptáci nechávají lidem různé předměty. „To je ve zvířecím chování vždy kámen úrazu, tedy záměr, úmysl – protože se zvířat samozřejmě zeptat nemůžeme“, říká Jennifer Campbell-Smith z Binghamtonské univerzity, která se studiem vran zabývá. „Lidé dělají často rychlé závěry, že vrány nechávají předměty jako důkaz vděku. Koneckonců, lidé často tyto dary najdou na místech, kde vránám nechávají potravu, a interpretace tohoto chování jako vděku je tak nasnadě – nicméně je ovšem se třeba mít na pozoru, abychom si na zvířata nepromítali ryze lidské emoce a chování“, dodává Kaeli Swift.
Toto „darovací“ chování tak může být spíše důsledkem náhody – zvědavé vrány často odletí s nějakým předmětem, potom o něj ztratí zájem a nechají ho na místě. Pokud takto nechají objekt na místě, kde jim lidé nechávají potravu, může to u lidí vzbudit nadšení a povzbudit je v zanechávání další potravy. Vrána se tak naučí, že zanechávání náhodných objektů znamená větší objem jídla a může to naučit ostatní vrány ve své rodině. Jídlo je tak nejen u vran úžasným motivačním faktorem v posilování nějakého chování. Vytvoření „dárku“ z větvičky a části víčka by toto chování posunulo nad rámec toho, co vědci znají. Nicméně ani tak nevyloučili, že tyto předměty vrány opravdu vytvořili. „Jsem sice velmi skeptická k náhodným internetovým zdrojům, ale jelikož jsem obeznámena s chováním těchto ptáků a jejich inteligencí, nebyla bych šokovaná, kdyby tomu tak skutečně bylo“, říká Campbell-Smith.
A co vy, přinesla vám někdy vrána či jiný opeřenec nějaký dáreček? 🙂
Zdroj: https://www.audubon.org/news/did-crows-actually-make-these-gifts-human-who-feeds-them
Text a překlad: Tereza Kejzlarová / Titulní foto: Andy Reago & Chrissy McClarren / CC BY 2.0
0
Břehule říční, vlaštovkám podobní drobní hnědaví ptáci, dříve hnízdily ve strmých březích řek. Regulací říčních koryt a zpevňováním břehů o přirozená hnízdiště přišly, dokázaly se ale přizpůsobit a k hloubení hnízdních nor začaly využívat především pískovny. Česká společnost ornitologická (ČSO) chce za pomoci dobrovolníků z řad veřejnosti zmapovat místa, kde se dnes v Česku břehulím daří.
„Pískovna, ve které probíhá těžba, se neustále mění. Vznikají tu nové biotopy, které jsou jinde v krajině vzácností – místa bez vegetace, obnažené svislé břehy a místy dokonce i periodické tůňky. Pokud těžební společnost načasuje těžbu tak, aby břehule mohly každým rokem úspěšně vyhnízdit, může vzniknout kolonie břehulí až o stovkách párů. Kromě pískoven si k hnízdění vybírají například i hromady zeminy na staveništích, mostní zdivo v centrech měst a stěny říčních náplavek. Na takových místech se ale často dostávají do střetu s lidmi a jejich činností“ říká Gabriela Dobruská, koordinátorka projektu Pískovny pro břehule.
„Pátrat po břehulích tak mohou dobrovolníci i mezi ptáky létajícími nad řekou. To nám napoví, zda v okolí může být kolonie. V aktivních velkých pískovnách jsou už často monitorována menších avšak v menších a neaktivních mohou být kolonie břehulí nenápadné a pro nás zatím neznámé. Proto uvítáme informace o každém pozorování těchto ptáků i o případném ohrožení dané kolonie. Největší úsilí veřejnosti budeme potřebovat ke konci června a v červenci, kdy budou vyletovat mláďata,“ upozorňuje Dobruská.
Údaje z pozorování mohou pozorovatelé vkládat do faunistické databáze na Birds.cz. Cenné jsou fotografie míst, kde břehule hnízdí, i další údaje, které se vám v terénu podaří shromáždit. Podrobnější informace o projektu naleznete ZDE.
Kolonie břehulí ve strženém břehu. Foto Jiří Bartoš / http://bartosphoto.cz/
Zdroj: TZ ČSO 11. 6. 2019
0
O pomoc břehulím říčním hnízdícím v pískovně u Ondratic na Prostějovsku požádali Českou inspekci životního prostředí členové Moravského ornitologického spolku. Tvrdí, že těžaři ptákům brání v přístupu k hnízdům a opeřenci jsou dokonce v přímém ohrožení kvůli plánovanému odstřelu celé pískové stěny. Nor břehulí překrytých plachtami si v pískovně u Ondratic všiml jeden ze členů Moravského ornitologického spolku. Přitom se v nich nyní skrývají hnízda s vejci či už vylíhnutými mláďaty. „Do některých nor se tak ptáci nemohou dostat. Rušení nebo omezování hnízdění chráněných druhů je přitom zakázané, takže jsme se obrátili na Českou inspekci životního prostředí s podnětem na možné porušení zákona,“ nastínil místopředseda spolku Jiří Šafránek. „Kolega navíc následně zjistil, že se údajně chystá ve středu odstřel pískové stěny s hnízdišti ptáků. Proto jsme požádali inspekci o urychlený zásah,“ dodal. Inspekce se podle mluvčí Jany Jandové situací už zabývá. „Inspektoři v úterý na místo na základě podnětu vyjeli a řeší ho jako nedovolený zásah do biotopu chráněné břehule říční. S provozovatelem pískovny domlouvají další postup,“ uvedla.
Zástupci pískovny poukázali na to, že jde o vymezený prostor, ve kterém se podle nich pohybují nepovolaní lidé, záležitosti týkající se ptáků ale komentovat nechtěli. „Plachty tam byly umístěny již před hnízděním. Více se k tomu v této situaci vyjadřovat nebudu. Věci se nyní řeší,“ řekl pouze pro ČTK jednatel pískovny Zdeněk Marko. Břehule říční, které podle ornitologů hnízdí v pískovně u Ondratic už nejméně pět let, jsou chráněným ohroženým druhem, který dostal jméno právě podle svého způsobu hnízdění v písečných březích řek. Píše o tom server IDnes.
0
Ještě na přelomu března a dubna bylo lidmi ostře sledované hnízdo na pivovarském komíně v Trutnově prázdné. Čapí pár se v něm usídlil až nyní. Odborníci se nejdřív obávali, že se už letos na komíně žádní čápi neobjeví. V Libanonu, přes který táhnou, je totiž lidé zabíjejí po tisících. „Doslova je masakrují, mají to tam jako sport,“ upozorňuje ornitolog Josef Vrána, který populaci čápů bílých v kraji dlouhodobě sleduje. Pár nakonec k radosti místních dorazil, ale o více než dva měsíce později, než například čapí dvojice v nedalekých Bohuslavicích. Tam byla poprvé k vidění už 24. března a za čtrnáct dnů dokonce samice snesla vejce. „Někteří čápi se při podzimním odletu přesunou až do Namibie, nebo Jihoafrické republiky. Pak to na jaře mají domů místo tisíce, nebo dvou tisíc kilometrů třeba až deset tisíc,“ vysvětluje ornitolog zpožděné zahnízdění. Jestli je ale na pivovarském komíně stejný čáp, jako například loni, není jisté. Podle záběrů z kamery umístěné naproti hnízdu to vypadá, že čápi nejsou okroužkovaní. Navíc, zatímco jedni se vrací opakovaně do stejného hnízda, druzí tradici náhle změní a usadí se jinde. Například loni se v Třebařově na Svitavsku zabydlel čáp, který čtyři roky předtím hnízdil na stejném místě u polského Opole. „Zase ho tam čekali, instalovali kvůli němu dokonce kameru, aby ho mohli sledovat. Jenže on si našel partnerku v Třebařově, kde odchovali mláďata. A letos už zase pro změnu zahnízdil v jižním Polsku,“ říká ornitolog Vrána. A zdaleka to není jediný případ čapí přelétavosti. „Čáp z Německa hnízdil jeden rok u Opočna pod Orlickými horami, druhý rok se nevrátil, a objevil se u Pelhřimova. S věrností čápů to prostě není až tak žhavé,“ usmívá se Vrána. Počet čapích párů v hradeckém kraji podle odborníků kolísá od 65 do 70. Evidovaných hnízd je okolo stovky. Nejčastěji jsou na komínech, nebo na sloupech s náhradní podložkou ke hnízdění. „Mají rádi, když je hnízdo vysoko a nic jim necloní. Je českou raritou, že máme nejvíc čápů na komínech, ale téměř vůbec žádné nemáme na stromech,“ uvádí Josef Vrána. Píše o tom Krkonošský Deník.
0
Plzeňský kraj je plný nástrah s jedovatým karbofuranem. Podle odborníků je velmi vážné riziko, že se otráví malé dítě. Ochránci zvířat bijí na poplach. Ač je tato látka už několik let zakázána, stále zabíjí. Obětí jsou draví ptáci včetně chráněných luňáků či orlů mořských, ale i psi a další zvířata. Ohroženi jsou i lidé. Podle odborníků je jen otázkou času, kdy nástraha zabije například malé dítě. „Je konec legrace. Není to záležitost ostrůvkovitá, ale celoplošná. Návnady otrávené karbofuranem se nacházejí všude. Většinou jsou směřované na vydru, lišku a podobné predátory. Ale protože se k tomu používá újeď, tedy mrtvá návnada, a je to položené v krajině, tak to najdou orli nebo luňáci, kteří jsou mrchožrouti, a následně uhynou. Jde ale i o další – straky, krkavce, lišky, kočky. Ohroženi jsou i vlci, rys. Polévková lžíce stačí, aby zabila dospělého člověka. Je velmi reálné nebezpečí, že se někdo otráví,“ varoval Karel Makoň ze záchranné stanice živočichů v Plzni. Jedovaté nástrahy se našly či zabíjely v poslední době na mnoha místech kraje – na Klatovsku, Domažlicku, na různých místech Plzeňska, na Tachovsku. Milovníci přírody jsou z toho zdrceni. „Nedávno dva orli mořští na Rozvadovsku a nyní jsou to luňáci,“ posteskl si letitý ornitolog a znalec ptačí říše Karel Machač z Tachova. Policie v Plzeňském kraji se ale letos zabývala jen dvěma případy, kdy šlo s největší pravděpodobností o otravu karbofuranem. „Prvním v dubnu, kdy někdo kladl návnady v okolí Zruče-Sence. Pozřeli ji pes plemene russel teriér a liška obecná, oba uhynuli. Případ byl odložen, neboť pachatel nebyl vypátrán,“ informovala krajská policejní mluvčí Martina Korandová. Dodala, že druhý případ je čerstvý. U Nýřan uhynuli na otravu krkavec velký a luňák červený, oba zvláště chránění. Jedním z nejvíce postižených míst v republice je podle Makoně Horažďovicko a jeho okolí. V březnu byli nalezeni dva uhynulí orli mořští u vesničky Mečichov, ležící jen několik kilometrů od Horažďovic. „Pitva potvrdila, že oba ptáci uhynuli na zakázanou látku karbofuran,“ potvrdila strakonická policejní mluvčí Jaromíra Nováková s tím, že po pachateli se stále pátrá. „Krátce poté byli nedaleko na Strakonicku nalezeni další dva mrtví orli,“ upozornil Makoň. Píše o tom Plzeňský deník.
0
Rybník Černíč na Jihlavsku prošel v minulých letech revitalizací, která by měla pomoci zatraktivnit lokalitu pro ptáky. Vhodné terénní úpravy zazemněných okrajů nádrže a jednoho z ostrovů pro ně spolu zaplavením dna vytvořily optimální podmínky s dostatkem úkrytů i potravy. Od konce roku 2017 se na rybníce Černíč pracovalo na opravě technických zařízení. Na hrázi se opravily opěrné zdi a vybudovala se nová spodní výpusť. V zadní části rybníka vznikly nové tůně a úpravou prošel i ostrov pro hnízdění ptáků. „Opěrné zdi přelivných objektů zejména ve spárách silně prosakovaly a navíc rybník nešlo běžným způsobem vypustit a slovit. Kvůli tomu se tu šířily nepůvodní invazní druhy ryb jako sumeček americký a cejn velký. Zhoršovala se kvalita vody a měnilo se složení rostlin. Oprava hráze a výpusti, kdy bude rybník možné vypouštět, přispěje k regeneraci zdejší přírody. Jsem rád, že se akci podařilo zdárně dokončit,“ vysvětlil Václav Hlaváč z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy CHKO Žďárské vrchy.
Revitalizovaný rybník Černíč na Jihlavsku. Foto archiv Agentury ochrany přírody a krajiny ČR
Z mokřadních ptačích druhů tu ornitologové zaznamenali potápku malou, čápa černého, volavku popelavou, husu velkou, labuť velkou, kopřivku obecnou, poláka chocholačku, lysku černou, slípku zelenonohou, chřástala vodního, čejku chocholatou, kulíka říčního, pisíka obecného, vodouše bahenního. Z atraktivních pěvců tu hnízdí každoročně několik párů slavíků modráčků.„Okolí rybníka letos obhlížel pár jeřábů popelavých. Pokud by tu zahnízdili, bylo by to v Kraji Vysočina vůbec poprvé. Během jarního tahu do hnízdišť na severu se tu letos poprvé zastavil jespák bojovný. V polovině května tu lovilo minimálně 400 vlaštovek a 50 jiřiček. Takové množství není letos známo z žádného jiného místa na Vysočině,“ doplňuje Václav Hlaváč
Jako chráněné území byl rybník Černíč vyhlášen už v 50. letech minulého století díky výskytu vzácných druhů rostlin – stulíku malého, plavínu štítnatého nebo leknínu bělostného, které však vlivem dlouhodobé změny poměrů v krajině postupně vymizely. Od 90. let je rybník vyhlášen zvláště chráněným územím jako přírodní památka. Mokřady na březích rybníka vyhledávají kromě zmíněných ptáků i některé druhy obojživelníků a plazů, například v posledních letech stále vzácnější kuňka ohnivá, skokan zelený či skokan ostronosý, ropucha obecná a užovka obojková. Z rostlin se zde nachází poměrně bohatá populace rozpuku jízlivého, ďáblíku bahenního, méně častá je ostřice nedošáchor a vachta trojlistá.
Kulík říční. Foto Lukáš Kadava
0
Prudký pokles populace hospodářských zvířat v severních a severozápadních oblastech evropského Ruska na konci 20. století a na počátku 21. století vedl k opuštění rozsáhlých oblastí pastvin a luk. Mezi regiony nejvíce postiženými hospodářskou krizí patří region Vologda. Do roku 2016 se početnost chovaného skotu v porovnání s rokem 1990 snížila o téměř 75%. Mnoho přeživších farem přešlo na celoroční ustájení skotu nebo intenzivní pastvu na malých oplocených pastvinách. Podobně jako v ostatních oblastech evropského severního Ruska se pokles pastvin a lučních ploch, dříve využívaných k produkci sena, staly hlavním faktorem určujícím dynamiku počtu a distribuci lučních ptáků. Jedním z nich je konipas luční (Motacilla flava). Konipasi přímo doplácejí na změny v hospodaření a kdysi souvislé rozšíření v evropské části Ruska se v novém miléniu stalo již spíše ostrůvkovitým.
V současné době v centrálních oblastech Vologdské oblasti hnízdí konipasi luční v malých izolovaných oblastech tam, kde doposud zbyla vhodná stanoviště – tedy pastviny či louky s řídkým travnatým porostem. Tyto rozptýlené plochy jsou doposud navzájem propojovány a „dotovány“ pohnízdním rozptylem samců. Ruští ornitologové proto v letech 2006 – 2017 intenzivně zkoumali hnízdní úspěšnost konipasů v Národním parku Ruský sever v blízkosti obce Topornya ve Vologdské oblasti, na plochách o rozloze 5 km² převážně opuštěné zemědělské půdy. Vyhledávána byla hnízda, mladí ptáci byli individuálně barevně značeni a zkoumána byla hnízdní úspěšnost a přežívání mladých ptáků. Právě tyto faktory se ukazují pro přežití zdejší populace jako klíčové.
„Celkem jsme nalezli 194 hnízd a okroužkovali 103 konipasů. V následujících letech po značení bylo nalezeno 24 jedinců. K dispozici máme také 42 opakovaných registrací dospělých ptáků, z nichž tři byli nalezeni nebo odečteni na nových lokalitách. Zbylých 39 se vyskytovalo v oblasti předchozího hnízdění. Maximální délka pobytu dospělého konipase na hnízdišti byla 5 let,“ říká ornitoložka Tatiana Makarova, která se na výzkumu podílela.
Úspěšnost reprodukce významně ovlivňuje přežití konipasů lučních na lokalitě. V důsledku úspěšného hnízdění v předchozím roce se většina přeživších konipasů v následujícím roce vrátila na své předchozí hnízdiště. „Zvýšená predace hnízd vede k opuštění hnízdiště v následující sezóně. Naopak prostorové rozložení konipasů v téže hnízdní oblasti, tedy vzdálenost mezi hnízdy stejného ptáka v následujících letech, nesouvisí s hnízdním úspěchem. Zároveň se neúspěšně hnízdící ptáci se na původní hnízdiště nevrátili vůbec a nezaregistrovali jsme je ani v sousedních okolních hnízdištích,“ doplňuje Makarova.
Samice konipase lučního při sběru materiálu na hnízdo. Foto Lukáš Kadava
Zdroj: T. V. Makarova, D. A. Shitnikov 2019: Breeding success and dispersal of the Western Yellow Wagtail Motacilla flava in abandoned agricultural lands of North -West Russia. Russian Journal of Ornithology 1718: 162 – 165.
Překlad a titulní foto: Lukáš Kadava
0
-
Avifauna je nezávislý český online magazín zasvěcený fascinujícímu světu ptáků. Projekt vznikl za ochotné finanční podpory milovníků ptactva a funguje pod záštitou stejnojmenné neziskové organizace Avifauna z.s.
