• Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
May 5, 2025
  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Mediální partnerství
  • Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
Autor

AVIFAUNA





Nejnovější  / Z domova
Kachnička mandarínská vytvořila v Brně stabilní populaci
AVIFAUNA Publikováno 9.11.2020


Brno se stalo největším zimovištěm kachničky mandarínské v Česku, vyskytuje se tu kolem padesáti jedinců. Výjimečnou lokalitou je pro kachničky zejména řeka Svratka, kde hnízdí pravidelně už celou dekádu. Jde tak o jedinou pravidelně hnízdící populaci u nás. Původně cizokrajní ptáci pravděpodobně unikli z chovu. V poslední době hnízdí v Brně pět až devět párů, jejichž rozmnožování vědci sledují každoročně.

Kachničky využívají během roku i široké okolí řeky, navštěvují přilehlé lesy s řadou drobných vodních toků a nádrží. Právě to je také důvodem, proč se v Brně usadili.„Můžeme o nich říct, že stejně jako většina ostatních evropských populací, i ta brněnská je stálá, jen během roku preferuje různá místa,“ konstatoval Vladimír Mikule z Ústavu chovu a šlechtění zvířat Agronomické fakulty MENDELU. Například po vyhnízdění na období pelichání se část ptáků zdržuje na jezírkách v oboře Holedná, část se přesouvá na Brněnskou přehradu a někteří ptáci zůstávají na řece. Na podzim se pak vrací na tok Svratky a vytvářejí menší hejna. Jak se ochladí a řeka začne zamrzat, soustředí se na několik míst společně s dalšími vodními ptáky a zimují, přičemž využívají přikrmování lidí. Tradičně největší brněnské zimoviště je podle ornitologa v okolí komínské lávky u zastávky Svratecká.

Letošní podmínky pro kachničky ale nebyly úplně příznivé. „Déšť a chlad negativně ovlivňuje kachňata v prvních dnech života, bývají proto větší ztráty. Bylo horší je i pozorovat z důvodu zvýšené hladiny vody,“ uvedl Mikule. Kachnička mandarínská je zajímavá nejen vzhledem, ale i chováním. Hnízdí ve stromových dutinách někdy i daleko od vody. Malá kachňata vyskáčou na zem a následují matku k vodě. Kačeři většinou hlídkují poblíž dutin, pro některé tím péče o potomstvo končí, někteří ovšem mají silně vyvinutý rodičovský pud, a podílejí se aktivně na ochraně mláďat.

Letos vědci zaznamenali zapojení dokonce dvou kačerů do péče o kachňata. Skupinu tvořila kachna, šest kachňat a dva aktivně hlídkující kačeři. „Někteří jedinci, kteří tvoří v jedné sezóně pár, se k sobě vracejí. Individuální chování u tohoto druhu je ale tak rozdílné, že se nedá zevšeobecnit,“ uvedl vědec. Zajímavostí je také to, že se prakticky nekříží s ostatními druhy vrubozobých ptáků. Svratka představuje pro kachničky, které mají na prostředí vyšší nároky, ideální podmínky. Jedná se o stromové kachny, které často odpočívají na větvích a stromech nakloněných nad vodní hladinu. „Vyžadují bohatý břehový porost zasahující nad vodu, ve kterém hledají úkryt. Vodní tok musí poskytovat dost drobné živočišné potravy pro malá kachňata. Dále je nutná přítomnost stromů s dutinami pro hnízdění a porosty třeba dubů, jejichž plody tvoří důležitou složku potravy během podzimu a zimy,“ vyjmenoval ornitolog.

Kachnička mandarínská se přirozeně vyskytuje na Dálném východě Ruska, v Číně, na Korejském poloostrově, v Japonsku a na Tchaj-wanu, v rámci záletů také v dalších asijských zemích. Světová populace je odhadována na přibližně 65 000 až 66 000 jedinců. V původním areálu rozšíření se jedná z větší části o tažný druh. Většina evropských populací je naopak stálá, nicméně i u introdukované populace byly zaznamenány dlouhé přelety jednotlivých ptáků, například mezi Velkou Británií a Maďarskem. V ČR Mikule větší šíření tohoto druhu nepředpokládá. „Pravděpodobně kvůli náročnosti ptáků na hnízdní prostředí, predačnímu tlaku a konkurenci dalších druhů hnízdících v dutinách,“ vysvětlil Mikule.

Portrét samce kachničky mandarínské. Foto Aleš Prágr

Zdroj: TZ Mendelova Univerzita v Brně, 23. 10. 2020 / Titulní foto: Wikipedia Commons


Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova
Ptačím druhem číslo 400 v České republice je vodouš žlutonohý
AVIFAUNA Publikováno 8.11.2020


Českou ornitologickou a birdwatcherskou komunitu aktuálně více než potěšil první nález vodouše žlutonohého (Tringa flavipes). Kromě toho se jedná se o 400. druh v České republice zjištěný.  Vzácného vodouše nalezli birdwatcheři Tomáš Grim a Michla Šindel ve čtvrtek 5. 11. 2020 rybníku Prosňák v CHKO Poodří.

Původně birdwatcheři cílili na břehouše rudého (Limosa lapponica), který se v těch dnech zdržoval na blízkém rybníku Bezruč. „Asi za dvacet minut se dvojice ozvala s tím, že pozoruje bahňáka, který vykazuje znaky vodouše žlutonohého. Tento druh ptáka hnízdí v Severní Americe a na našem území ještě nebyl do té doby pozorován. Za pár minut již pětičlenná skupina nadšenců živě debatovala nad tělesnými proporcemi pozorovaného ptáka, který se za velmi špatných světelných podmínek většinou pohyboval v depresi bahnitého dna ve společnosti jespáka bojovného. Po přesunu skupiny na vhodnější stanoviště, odkud byl bahňák vidět celý a navíc ve světle zapadajícího slunce, se skupina sjednotila v názoru, že se jedná o vodouše žlutonohého,“ říká k nálezu Emil Morav ze Slezské ornitologické společnosti. Vodouš žlutonohý se na lokalitě doposud zdržuje.

Vodouš žlutonohý v CHKO Poodří, 6. 11. 2020. Foto Jan Studecký

Správnost určení druhu ještě musí posoudit Faunistická komise České společnosti ornitologické.  „V pátek 6. listopadu se však na Prosňáku vystřídala řada pozorovatelů a někteří z nich byli členy Faunistické komise s dlouholetou praxí v pozorování ptáků. Ať už však faunistická komise rozhodne jakkoli, velký dík patří především Tomáši Grimovi a Michalu Šindelovi, kteří svou vytrvalostí a pozorovatelskou pečlivostí s největší pravděpodobností identifikovali nový ptačí druh pro ČR a řadě pozorovatelů zprostředkovali nevšední zážitek,“ doplňuje Emil Morav.

Vodouš žlutonohý je severoamerický druh, jehož hnízdiště se nacházejí na Aljašce a v Kanadě. Přezimuje od jižních Spojených Států po Argentinu. Nepravidelně se zatoulává do Evropy. Zjištěn byl v řadě evropských států  Evropy. Mj. na Islandu,  v Irsku, Velké Británii, Francii, Nizozemsku, Německu, Dánsku, Norsku, Švédska, Finsku, Maďarsku, Rakousku, Itálii, Španělsku, Řecku a Belgii.  Tři pozorování pocházejí i z blízkého východu (Izrael, Turecko, Omán). „V Evropě jde o velmi běžný druh amerického bahňáka, který má tendenci se zdržet déle na jednom místě a na řadě míst i zimuje. Zalétl také do Senegalu a Mauretánie, na Kapverdech jsou k vidění i hejnka, podobně na Azorech. V Británii se dva ptáci zdržovali na jedné lokalitě téměř dva roky! Byl to druh takříkajíc na spadnutí, mnohem pravděpodobnější než vodouš velký, který byl zjištěn v roce  1964 u Záhlinic,“ říká k nálezu Martin Vavřík z Faunistické komise ČSO.

Mapa recentních nálezů vodouše žlutonohého: modře; zeleně – jarní výskyt, žlutě – podzimní výskyt. Mapa: Martin Vavřík

Zdroj: www.sos-cso.cz

https://www.researchgate.net/publication/264046604_First_record_of_Lesser_Yellowlegs_Tringa_flavipes_for_Turkey

Video: Moravský ornitologický spolek

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Emil Morav


Číst dále
0




Rozcestník
Kdo obsazuje budky v areálu ostravské zoo?
AVIFAUNA Publikováno 8.11.2020


V areálu Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava je rozmístěno celkem 300 budek nejrůznějších typů. Každý rok je zhruba 250 z nich obsazeno. A kdo v budkách přebývá? Možná to někoho překvapí, ale nejsou to jen ptáci.Budky nahrazují ptákům i dalším živočichům stromové dutiny, v nichž nalézají tito tvorové úkryt, někteří zde i přezimují a řada druhů ptáků v nich hnízdí. Ale pouze malá část z nich si umí dutinu sama vytesat. To zvládnou pouze datlovití. Většina ptáků je odkázána na dutiny již existující – buďto vyhnilé, nebo vytesané jejich původními obyvateli. Bohužel ale staré stromy, v nichž se nacházejí přirozené hnízdní dutiny, z krajiny mizí, a tak ubývá i možností hnízdění pro dutinové ptáky. Nedostatek doupných stromů může být částečně kompenzován vyvěšováním umělých hnízdních dutin – budek.

Typy budek instalovaných v Zoo Ostrava

1. Sovník – budky velkých rozměrů pro sovy, které umísťujeme ve větší výšce v lese. Rádi je obsazují puštíci obecní. V zoo hnízdí každoročně dva páry.

2. Poštolník – jedná se o větší budky s velkým vletovým otvorem v přední stěně. Tyto budky sice mohou obsadit jak poštolky, tak i kalousi ušatí, ale většinou se v nich usadí, až když jsou v okolí dostatečně rozmnožení hraboši polní. V zoo se zatím v těchto budkách pravidelně usazují veverky a po vyvedení mláďat i sršni.

3. Sýkorník – nejčastější typ budky používaný u nás. Je dobré vždycky zajistit ochranu jejich obyvatel před predátory ať už přehrazením před vletovým otvorem, anebo alespoň přidanými špalíky z tvrdšího materiálu. V zoo v těchto budkách hnízdí nejčastěji sýkory koňadry, pak následují sýkory modřinky a v posledních letech stále častěji lejsci bělokrcí. Dále v nich hnízdí brhlíci lesní a vrabci polní. Pro přespání je občas využijí i netopýři.

4. Vrabčí panelák – jak už napovídá název, tento typ budek slouží ubývajícím vrabcům domácím. Bohužel, tento druh ze zoo zcela vymizel, takže budky rádi obsadili příbuzní vrabci polní.

5. Rehkovník bezpečný – jedná se o typ budky s otevřenou polovinou přední stěny. U nás jsme od takto doporučovaného vzoru zcela ustoupili a vyvěšujeme jej pouze s ochranou před predátory znemožňující jejich přístup k mláďatům a vajíčkům. Tento typ budky v zoo s oblibou obsazují lejsci šedí, konipasi bílí, červenky obecné a rehci domácí.

6. Šoupálkovník – jedná se o speciální budku bez zadní stěny, která vlastně napodobuje škvíry v kůře a v kmenech typické pro hnízdění šoupálků. V zoo hnízdí oba druhy, šoupálci krátkoprstí i dlouhoprstí.

7. Rorýsovník – budka s rozměry vyhovující rorýsům, kterým vždycky trvá několik let, než tyto budky obsadí už jenom proto, že dospívají až ve třech letech věku. Tento typ budek v zoo zatím obsadili rehci domácí a vrabci polní.

8. Sýčkovník – sýčci jsou u nás v současné době zcela na vymření. Přesto jsme pro všechny případy rozmístili několik budek vhodných rozměrů. Zatím tyto budky obsadili rehci zahradní a konipasi bílí.

Po vyhnízdění ptáků se budky stávají domovem pro nesčetné druhy bezobratlých živočichů, ať už se jedná o pavouky, vosy, noční motýly, škvory, ploštice, střevlíky, čmeláky, stínky a mnoho dalších. I těmto druhům popřejeme, aby v budkách vychovali následné generace. Případné a nutné podzimní čištění už na ně nemá žádný negativní vliv.

Převzato z webu Zoo Ostrava

Zbytek celého článku k přečtení: zoo-ostrava.cz

Foto: Lukáš Kadava

 


Číst dále
0




Rozcestník
Řetězec Makro nabízí maso z koroptví
AVIFAUNA Publikováno 7.11.2020


Chraňme ohroženou koroptev! Když půjdete s dětmi do zoologické zahrady, abyste jim ukázali vymírající druh nosorožce, asi se pak nezastavíte v restauraci na steak z toho samého druhu nosorožce, byť by byl z legálního farmového chovu. A stejné je to s koroptví polní (Perdix perdix). Ve značné části Evropy už vyhynula nebo je na pokraji vyhynutí. Také v Česku se její populace dostala na kritickou 1% úroveň původních počtů v přírodě. A přesto se v našich obchodech objevila zvěřina z koroptve. Konkrétně se jedná o hluboce zmrazenou zvěřinu „koroptev škubaná“ a „koroptev prsní filet s kůží“, které prodává obchodní řetězec Makro. Od českého dodavatele pro tento řetězec jsme zjistili, že produkty jsou od belgického obchodního partnera a původ koroptví je údajně ve Velké Británii.

Zabraňme ptačí kriminalitě! Prodejem zvěřiny z koroptve polní vzniká nebezpečný precedens pro prodej dalších zvláště chráněných druhů živočichů tzv. na maso – křepelky polní, jeřábka lesního, tetřívka obecného nebo tetřeva hlušce. Pokud budeme tolerovat dovoz z ciziny, zvýší se poptávka po této „luxusní“ zvěřině a začne vybíjení pytláky přímo v naší zemi. Na trhu se pak snadno ztratí nelegální zvěřina mezi tou legální. Řešením je úplný zákaz dovozu produktů ze všech našich zvláště chráněných druhů živočichů. Podporujme českou zvěřinu! Nejlepším řešením vůbec je však zodpovědný spotřebitel, který prostě nekupuje produkty z ohrožených zvířat. Vždyť výborné české zvěřiny, a navíc čerstvé, máme víc než dost. Koupí a konzumací masa z přemnožené spárkaté zvěře, té odlovené ve volné přírodě, také velmi pomůžeme jak obnově lesů zničených srnčí a jelení zvěří, tak snížení obrovského predačního tlaku ze strany černé zvěře (kančí maso). Prase divoké je totiž stále významnější predátor všech na zemi hnízdících druhů ptáků, v lese i na poli.

Převzato z webu Koroptvičky.cz 

Zbytek celého článku k přečtení: Koroptvicky.cz

Foto: Makro.cz

 


Číst dále
0




Rozcestník
Když kořist zraní dravce
AVIFAUNA Publikováno 7.11.2020


O tom, jak může být příroda někdy krutá i velmi fascinujícím způsobem, se v uplynulých dnech přesvědčil americký fotograf Sam Davis v marylandské přírodní rezervaci ve Spojených státech. Zaujala ho raněná volavka, ke které se stahovali dravci. Když si ji později prohlédl blíže, zjistil, že jí z krku visí hadař, kterého předtím spolkla. Ryba podobná úhořovi se stihla prořezat z těla volavky ven. Fotografie letící volavky, ze které bezvládně visí hadařovo tělo, obletěla v posledních hodinách svět. Výjev připomíná scénu z hororové série o vetřelcích, jejichž mláďata vylézají na svět z těl nebohých hostitelů. Autor snímku, osmapadesátiletý fotograf Davis byl v marylandské divočině fotografovat orly a lišky. Narazil na dravce, které přilákala volavka v nesnázích. Teprve když si Davis později prohlížel fotografie, s úžasem zjistil, že příčinou byl hadař, kterého volavka našla na mořském dně. Jenže hadaři jsou obtížná kořist. Pokud mají štěstí, dokážou se ještě ocasem prořezat z vnitřností živočichů, kteří je spolknuli.

A to se právě stalo nešťastné volavce, které se tato ryba podobná úhoři zvládla prořezat krkem. „Viděl jsem na fotkách, jak se dostal ven, podle očí byl ještě naživu,“ uvedl Davis na svém Instagramu, kde fotku sdílel. Celý příběh nejspíše dopadl pro oba protagonisty tragicky. Raněnou volavku nespustili dravci po celou dobu z očí a je pravděpodobné, že se i ona stala kořistí. Není jasné, zda se hadařovi podařilo z volavky dostat. Není to příliš pravděpodobné, a tak se nejspíš i on stal kořistí lišky či orlů nebo pošel daleko od svého přirozeného prostředí. Právě letos vědci publikovali studii, která dokazuje extrémní schopnost hadařů přežít i po pozření jiným živočichem. Vděčí za to mimořádně tvrdé a ostré špičce ocasu, kterou používají k zavrtávání se do písku na mělčinách, kde žijí. Přesto jejich pokusy o útěk končí často smrtí. Ve snaze dostat se z živočicha pryč se často zaseknou a ven se nedostanou.

Převzato ze serveru Novinky.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Novinky.cz

Foto: Sam Davis


Číst dále
0




Média  / Nejnovější  / Výběr redakce
Tim Birkhead zve do fascinujícího světa ptačích smyslů
AVIFAUNA Publikováno 7.11.2020


Víte, jaké to je být ptákem? Třeba rorýsem létajícím rychlostí vyšší než sto kilometrů v hodině? Nebo kivim, který se plouží tmou novozélandské noci? A co se honí hlavou slavíkovi, když si při zpěvu pohrává s tóny? „Ptačí smysl“ je poutavě napsaná a vtipná kniha Tima Birkheada o smyslech, které ptákům slouží k poznávání okolí a ke komunikaci.

„Podle psychologů využíváme a zpracováváme informace z několika různých smyslových orgánů zároveň a často podvědomě. Když například někoho poprvé potkáme, získáváme o něm informace hlavně zrakem, ale aniž bychom si to uvědomovali, posuzujeme také, jak daná osoba voní, jak zní její hlas, a obejmeme-li ji, nebo potřeseme-li si s ní rukou, zjišťujeme, jaká je na dotek. Je tedy pochopitelné, že i ptáci musejí vzít v potaz zprávy z různých smyslových orgánů, protože tak získají více informací, které pak mohou ovlivnit jejich přežití,“ říká v knize Ptačí smysl její autor Tim Birkhead.

Ornitolog Tim Birkhead (vlevo) s Davidem Attenboroughem nad sbírkou vajec alek. Foto archiv BBC.co.uk.

„Snažil jsem se shrnout, co dnes víme, a také co nevíme, o smyslech ptáků. Na cestě za pochopením lidských smyslů postupujeme mílovými kroky, a můžeme-li se poučit z historie – a já myslím, že ano – pak se můžeme spolehnout, že to, co zjistíme o lidských smyslech, nám nepochybně umožní provést podobné výzkumy u ptáků. Historie také velmi jasně ukazuje, že to, co zjistíme o ptácích (a jiných zvířatech), včetně jejich sezonní přestavby mozku nebo regenerace vláskových buněk ve vnitřním uchu, má nedozírné důsledky i pro lidi. Alespoň o některých ptačích smyslech už v současné době máme slušné základní vědomosti. Ale to nejlepší teprve přijde,“ dodává autor.

Tim Birkhead je předním světovým ornitologem, profesorem na univerzitě v Sheffieldu a také autorem několika úspěšných knih ověnčených řadou cen, v nichž čerpá ze svých bohatých vědomostí, které získal celoživotním studiem ptáků. Aktuálně jeho kniha „Ptačí smysl“ v českém překladu Aleny Klvaňové (mj. šéfredaktorky časopisu Ptačí svět) vychází u Nakladatelství KAZDA. Anglický originál „Bird Sense: What Is Like to be a Bird“ (Bloomsbury Publishing Plc, 2012), byl časopisy Independent a Guardian ohodnocen jako nejlepší přírodopisná kniha roku 2012, dále byla oceněna jako nejlepší kniha o ptácích cenou British Birds a British Trust for Ornithology z roku 2012 a dostala do užšího výběru Winton Book Prize Royal Society v roce 2013. 

Kniha „Ptačí smysl“ je k dispozici v knihkupectvích, nebo v e-shopu www.knihykazda.cz se slevou 20 %.

Zdroj: TZ Nakladatelství Kazda, 5. 11. 2020

https://www.waterstones.com/author/tim-birkhead/86135

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: archiv Nakladatelství KAZDA


Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova
Ochranáři v centru Plzně čistili budky
AVIFAUNA Publikováno 5.11.2020


S letošním čištěním budek pomáhala i Hanka. Foto archiv DES OP Plzeň

V roce 2020 nainstalovali ochranáři z DES OP Plzeň na stromy sadového okruhu vnitřního města v Plzni celkem 21 hnízdních budek pro drobné ptáky a 2 budky pro netopýry. Akce byla realizována v rámci projektu druhové ochrany živočichů na základě požadavku Odboru životního prostředí ÚMO Plzeň 3, který speciální budky s garantovanou životností 30 let objednal a zakoupil. „Tuto sobotu 31. 10. 2020 jsme se vydali budky po první hnízdní sezóně překontrolovat a vyčistit. Z 21 osazených hnízdních budek pro drobné ptáky bylo celkem 14 budek obsazeno sýkorou anebo vrabcem. Zajímavé bylo, že v žádné budce v první hnízdní sezóně nehnízdil ani jeden pár špačků, na které jsem zejména na soutoku řeky Radbuzy a Mže ve Štruncových sadech sázel. Celkově lze říci, že ptáci budky našli, zhruba z poloviny obsadili a využili ke hnízdění, což byl i náš záměr. Přičteme-li k budkám i přirozené přírodní hnízdní dutiny ve vzrostlých stromech, tak můžeme být vcelku s letošní hnízdní sezónou a přírůstkem mláďat spokojeni,“ říká Karel Makoň z DES OP Plzeň.

Čištění spočívající zejména v odstranění starého hnízda, někdy i hnízda vos nebo sršňů, je nutno provádět každoročně, jinak se starý hnízdní materiál v budce nahromadí a po několika letech zcela znemožní další hnízdění. Navíc se starým hnízdem je třeba odstranit i jeho nežádoucí obyvatele – hnízdní parazity. Ty ptákům hnízdění znepříjemňují, oslabují mláďata a zpomalují jejich růst. Spolu s čištěním hnízdní budky je třeba zkontrolovat její technický stav a drobné závady na místě opravit. Tím budky dobře připravíme i na nocování ptáků v zimním období. Řádným čištěním a údržbou budek podstatně prodloužíme jejich životnost. Pokud však zjistíte, že budka je vážně poškozena nebo sešlá věkem a hrozí např. její zřícení, raději ji odstraňte, aby se pro ptáky a jejich mláďata nestala nebezpečnou pastí.

Zdroj: TZ DES OP Plzeň, 31. 10. 2020

Text: Lukáš Kadava

 


Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova
Listopad – měsíc jeřábů
AVIFAUNA Publikováno 3.11.2020


„Nebe je modrošedé a jeřábi táhnou, od nohou už to zebe a víra se ztrácí…“ zpíval Petr Skoumal v jedné ze svých písní na albu Poločas rozpadu v roce 1990. Právě listopad je tou dobou, kdy lze nad našimi hlavami vídat  klíny táhnoucích jeřábů, doprovázených typickým voláním. Štěstí na tato podzimní představení mají zejména pozorovatelé v jižních a západních Čechách, neboť zde bývají jeřábi, přesouvající se pravděpodobně z maďarských shromaždišť dále do západní Evropy, nejčastěji pozorováni.

Táhnoucí jeřábi 28.10. 2020 nad Borkovickými blaty. Foto Yvetta Hájková / archiv DES OP Plzeň

„V menších i stovkových hejnech táhnou tito nádherní ptáci hlavně za tmy směrem na západ a věřte, že podle pověry je to dobrá zpráva a dobré znamení. První letošní informace přišly z Domažlicka. U Postřekova v průběhu cca tří hodin, kdy kolega seděl večer na posedu, slyšel „troubit“ a hlasitě se ozývat celkem pět hejn letících vysoko pod hvězdnou oblohou. První hejno bylo tak do 100 kusů, další bylo výrazně početnější, pak zase menší, největší a na závěr nějací loudové v partičce do dvaceti. Nádherný zážitek hlásil pán do telefonu s informací, že jeho kolega je má dokonce zachycené na termokameře. Nezávisle na této informaci posílá kolega Tomáš Košatka ze ZOO Plzeň dokumentační fotografii a zprávu od svého kolegy Ciglera, rovněž ze ZOO Plzeň, který v pondělí 28. 10. 2020 náhodně vyfotografoval minimálně „stohlavé“ hejno táhnoucích jeřábů popelavých. Vše doplňuje informací, že on ten samý den pak slyšel troubení jeřábů o dvě hodiny později za úplné tmy nad Ledcemi. Všichni jsme se shodli, že zažít něco takového je pro nás obrovský zážitek a mimořádná událost,“ říká Karel Makoň ze Záchranné stanice živočichů Plzeň.

Nejčastěji bývají v průběhu listopadu pozorována hejna čítající desítky, vzácněji stovky ptáků. Výjimečný byl rok 2012, kdy byla pozorována hejna čítající až tisíc ptáků. Jeřábi táhnou v několika hejnech za sebou, řádově tak proletí nad naším územím několik tisíc ptáků. Nezřídka táhnou také již v noci a jeřáby prozradí pouze jejich troubení z oblohy. Jeřábi se každoročně shromažďují na několika oblíbených lokalitách v Evropě, kam lákají i hojné počty birdwatcherů. Jedním z těchto míst je i národní park Hortobágy, kde se počty jeřábů v průběhu října pohybují v desítkách tisíc jedinců. Populace jeřába popelavého roste a v minulých letech byly na jejich tradičních shromaždištích zaznamenány rekordní počty (blíže ZDE, ZDE). Každý záznam migrujících jeřábů je žádoucí zadat do ornitologické databáze Birds.cz.

Zdroj: TZ DES OP Plzeň Záchranná stanice živočichů Plzeň

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Zdeněk Macháček / https://unsplash.com


Číst dále
0




Rozcestník
Vhodnou úpravou hnízdiště ornitologové zvýšili početnost racka chechtavého
AVIFAUNA Publikováno 1.11.2020


Racci, bílí ptáci létající mnohdy ve velkých hejnech. Na obloze si jich všimne snad každý. Ne každý ale ví, že náš nejpočetnější druh – racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus) – kdysi hnízdil na našem území ve statisícových počtech. Nyní se musíme posunout o dva řády níže. Změna hospodaření na rybnících, úbytek vhodné potravy, chemické polutanty jsou jen malým výčtem příčin, které jsou stále předmětem ornitologicko-ochranářského bádání. Faktem ale je, že jeho populace v ČR nadále klesá. Jen se podívejte na průběžné výsledky atlasového mapování z let 2014–2017.

Občas se ale stane, že si racci chechtaví mimo své stále ubývající kolonie vyberou k hnízdění lokalitu novou. Podobný případ se odehrál na jezeře v Dolním Benešově v okrese Opava před pěti lety. První dva roky měla početnost kolonie na dvou ostrovech vzrůstající trend, v roce 2018 však přišel výrazný propad z přibližně 700 párů na několik desítek. Ornitologové ze Slezské ornitologické společnosti si proto položili otázku, zdali se na výrazném poklesu neprojevilo prostředí, ve kterém racci hnízdili. Ostrovy byly po celé ploše zarostlé náletovými dřevinami a vysokou vegetací tvořenou především z pelyňku, kopřiv a třtiny křovištní. Po dohodě s Kamenolomy ČR, s. r. o., jsme v únoru 2019 odstranili nálet z terasových ploch ostrovů. A výsledek? Z několika desítek zahnízdilo na základě sčítání hnízd 1 004 párů. V roce 2019 tak kolonie racka chechtavého na ostrovech jezera obsadila v počtu hnízdících párů pomyslnou třetí příčku v Moravskoslezském kraji. A to je co říct, protože v tomto kraji je stále několik dlouhodobých hnízdních kolonií, počet párů v nich ale klesá či kolonie dokonce mizí.

K radosti ornitologů se k hnízdícím „chechtounům“ přidal také jeden pár ještě vzácnějšího racka černohlavého (Larus melanocephalus). Mezi snůškami racka chechtavého ornitologové poprvé ve Slezsku zaznamenali také jednu snůšku racka, jehož vejce dosahují téměř velikosti husích vajec. Na základě morfologických znaků dospělých ptáků určil přední světový odborník K. M. Olsen původce snůšky jako racky středomořské (L. michahellis), i když definitivní tečku za determinačním oříškem by udělala teprve genetická analýza. Rozlišit racky středomořské o bělohlavých (L. cachinnans) z fotek je někdy nemožné.

Abychom se nejen my ornitologové a milovníci ptáků mohli kochat pohledem na energií sršící kolonii racků, je třeba ostrovy neustále upravovat. Nejedná se o žádné „know-how“, podobné zásahy dělají i kolegové z jiných krajů, ale je jich opravdu poskrovnu. Ostrovy během jednoho jara a léta dokáží zarůst vegetací tak, že by se v ní ztratil i pravděpodobně nejvyšší ornitolog v České republice.

Převzato z webu České společnosti ornitologické 

Zbytek celého článku k přečtení: Česká společnost ornitologická

Foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0




Nejnovější  / Ze zahraničí
Balkánská populace husice rezavé roste
AVIFAUNA Publikováno 1.11.2020


Husice rezavá ( Tadorna ferruginea ) patří do skupiny husic, což jsou ptáci příbuzní kachnám, kteří ve svém chování i stavbě těla spojují vlastnosti hus a kachen. Hnízdí v lagunách a jezerech sladké nebo brakické vody, na pláních nebo v horách. Hnízdí v severní Africe a od Balkánu až po střední Asii. V Evropě se jedná o relativně  vzácného ptáka, jehož hnízdní areál zasahuje do jižního Ruska, na Ukrajinu, Moldavsko, východního Rumunska, Bulharska, Řecka a Turecka.

V rámci Evropské unie je její populace nízká a v Bulharsku, které je hostí většinu hnízdní populace EU, počet párů poklesl z 50 až 200 ročně v období 1990–2010 na pouhých 15–20 párů v roce 2015. Program na posílení populace běží již 20 let. V Řecku hnízdí v Thrákii 15 až 40 párů a v Rumunsku je hnízdění omezeno na Dobroudji. Podle článku publikovaného v roce 2020 v časopise Historia Naturalis Bulgarica se však stav populace husice rezavé v Evropské unii v posledních letech radikálně mění. Na základě pozorování v terénu a dostupných studií autoři prezentují zvětšení hnízdní oblasti a zvýšení početnosti balkánské populace.

V Bulharsku se druh rozšiřuje na jih a jihozápad a počet párů se v současné době odhaduje na 80 až 120. V Řecku se jeho populace zvýšila z 15 na 40 párů v 90. letech na 60 na 80 párů v roce 2015: nyní hnízdí na několika ostrovech v Egejském moři (Limnos, Lesbos, Kos, Naxos a Samos). V Rumunsku je v současné době 40 až 70 párů, ve srovnání s 20 až 25 v 60. letech minulého století. Počet ptáků pozorovaných během migrace – zejména na podzim a v zimě také silně roste: v Bulharsku se počet ptáků zvýšil ze 43 v roce 2012 na 1243 v roce 2019, s výrazným nárůstem od roku 2016. Husice rezavá je v současnosti v zimě pravidelně pozorována v Bulharsku (zejména v lagunách poblíž Burgasu) a v Řecku: v prosinci 2017 bylo dokonce v deltě Evrosu pozorováno hejno husic s více než 1 000 jedinci!

Důvody šíření husice rezavé v posledních letech nejsou zcela jasné. Vědci uvádějí několik možných důvodů.  Probíhající klimatická změna může mít příznivý vliv na míru přežívání mláďat v regionu, rovněž repatriační program zaštítěný biologickou stanicí Kalimok v Rusku přinesl pozitivní výsledky a tento druh roste od 80. let v jižním Rusku a na Ukrajině. Určitou roli by mohli  by mohla mít migrace ptáků z částečně izolované populace z ukrajinské oblasti Askania-Nova.

Od 19. století byla mnohokrát pozorována v západní a střední Evropě, jedná se však vesměs o jedince uniklé ze zajetí. Nepravidelně se po celý rok vyskytuje na území České republiky, hnízdění u nás bylo zjištěno v roce 1975 a 1977. Je pravděpodobné, že šlo o únik z chovů. Až v letošním roce zahnízdil  1 pár na Klatovsku, kde ptáci nepocházeli z chovu. Údajů o výskytu u nás také od roku 2010 stále přibývá.

Husice rezavá. Foto Lukáš Kadava

Zdroj: https://www.ornithomedia.com/breves/forte-progression-recente-de-la-population-de-tadornes-casarcas-dans-les-balkans/

Překlad a titulní foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0




14
Novější články Starší články
  • - Reklama -
  • Newsletter

    Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Nejnovější články

    • 1
      Ptáci a globální oteplování
    • 2
      Vodní přepady a výpustě: zrádné pasti na kachní mláďata


Aby vám nic neuletělo

Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Avifauna je nezávislý český online magazín zasvěcený fascinujícímu světu ptáků. Projekt vznikl za ochotné finanční podpory milovníků ptactva a funguje pod záštitou stejnojmenné neziskové organizace Avifauna z.s.

  • Facebook

  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Mediální partnerství
  • Ochrana osobních údajů
  • Kontakt
© 2024 Magazín Avifauna | ISSN 2571-0737 | Avifauna z.s.
Pak stiskněte enter a my to pro Vás najdeme!