May 6, 2025
Autor

AVIFAUNA



Nejnovější  / Ze zahraničí
Ochranáři upozorňují na otravy supů v Keni
AVIFAUNA Publikováno 30.10.2020


Organizace na ochranu přírody se snaží ochránit volně žijící supy v Keni, a vyzývá proto pastevce, aby neznehodnocovali jedem zdechliny dobytka. Otrava je jednou z hlavních příčin úhynu supů v tomto východoafrickém státě, kde jsou čtyři z osmi druhů těchto mrchožravých ptáků kriticky ohroženy.

Jedním z těchto ohrožených druhů je sup kapucín, jehož populace v posledních 45 letech klesla o téměř 90 procent,“ říká vědecká pracovnice Darcy Ogada z nadace na ochranu přírody Peregrine Fund. Pastevci většinou znehodnocují zdechliny jedem, jelikož doufají, že se pro ně vrátí lvi. Někdy si pro ně kočkovité šelmy přijdou, ale většinou se na mršinu slétnou supi. Jedna otrávená mršina těchto ptáků může přitom zabít několik desítek. Populace supů se navíc rozrůstá pomalu, takže jejich trávení má na ni velký dopad.

Sup kapucín (Necrosyrtes monachus)  je nejmenším druhem supa žijícím v Africe. Patří mezi kriticky ohrožené druhy. Specifické opeření světle šedohnědé barvy na hlavě od očí dozadu dalo tomuto druhu označení kapucín. Nadace Peregrine se snaží snížit počty otrav v keňských regionech Laikipia a Samburu, které jsou domovem lvů, nosorožců dvourohých, slonů a zebry Grévyho. Smršťující se populace supů podle Darcy Ogada ohrožuje i tyto druhy, jelikož tito dravci patří k čističům přírody. Nadace informuje pastevce o nebezpečí, jež napouštění mršin jedem představuje. „Učíme pastevce, jak postavit bytelnější přístřešky, které v noci před lvy lépe ochrání jejich stáda. Vzhledem k odlesňování jsou tradiční chatrče často postaveny z křehkých větví“, uvedla Darcy Ogada. Nadace tak místní komunity učí kopat hlubší základy a využívat ploty z pletiva.

Zdroj: https://www.reuters.com/article/us-kenya-environment-vultures/poisoned-carcasses-killing-off-kenyas-vultures-idUKKBN26Z1CH

Titulní foto: Wikipedia Commons / CC BY 2.0


Číst dále
0


Rozcestník
Na Ostravsku byl po několika letech zjištěn sýček
AVIFAUNA Publikováno 29.10.2020


Naše nejohroženější sova – sýček obecný – se vrátila do Ostravy. Vyplývá to z posledních pozorování ornitologů. Podle nich jde o naprostý unikát. Odborníci totiž tvrdí, že sýček ve městě dlouhodobě přichází o své přirozené prostředí. I proto z jeho území prakticky vymizel. „Jako ornitologové jsme rádi, že se nám podařilo po dlouhé době zjistit výskyt sýčka na kraji Ostravy. Standardně se ve městě kromě zoo nevyskytuje,“ říká předseda Slezské ornitologické společnosti Patrik Molitor. Ornitologové doufají, že nejde o osamělého ptáka. Hledají proto další stopy a do stodoly, kde sovu objevili, instalovali dvě speciální budky. „Budky jsme dostali ze záchranné stanice v Bartošovicích a upravili jsme je proti kunám. Kuny a kočky jsou pro sýčka velmi nebezpečné. Ale také různé lidské nástrahy jako roury či kádě, kam může sýček spadnout,“ vysvětluje ostravský ornitolog Jaroslav Kubenka. Pochvaluje si vstřícnost majitele stodoly. „Je opravdu vidět, že zájem mají i laikové. Chtějí, aby se tady tato vzácná sova udržela,“ dodává Kubenka. Ornitologové teď budou čekat do jara, jestli sýček zahnízdí ve speciálních budkách nebo v jejich okolí.

Převzato z webu Českého rozhlasu Ostrava

Zbytek celého článku k přečtení: Český rozhlas Ostrava

Foto: Wikipedia Commons


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Hnízdění motáka pilicha v Polsku po dvaceti letech
AVIFAUNA Publikováno 28.10.2020


Hnízdiště motáka pilicha v Polsku v sezóně 2020. Foto Piotr Zabłocki / https://www.facebook.com/pygargus

V roce 2020 sledovali polští ornitologové hnízdění páru motáka pilicha (Circus cyaneus). Hnízdo s dvěma vejci bylo nalezeno ve vojtěškovém lánu 1. června a podle data mohlo se jednat o náhradní snůšku. Polští ochránci hnízdo nacházející se jižní části okresu Głubczyce, zabezpečili a s místními zemědělci domluvili ponechání neposečené vojtěšky v jeho okolí na ploše 10 x 10 m.  Vylíhla se dvě mláďata, avšak nakonec v hnízdě zbylo pouze jedno mládě. „Polští kolegové se proto pokusili posílit vazbu páru k hnízdu přidáním jednoho mláděte motáka lužního z hnízda, kde došlo k úhynu samce a samice neměla všechna mláďata šanci odchovat. Nakonec 6. srpna z hnízda vylétla jedna samička motáka pilicha opatřená telemetrickou vysílačkou. Není bez zajímavosti, že hnízdní lokalita se nacházela přibližně 2 km od hranice s českou stranou Slezska. Zároveň je na základě letošního pozorování Dušana Boucného velmi pravděpodobně, že pilichové na jaře tokali i na území ČR zhruba 5 km od umístění hnízda,“ říká Patrik Molitor ze Slezské ornitologické společnosti.

V Polsku bylo poslední hnízdění pilicha zjištěno v roce 1999. Moták pilich patří rovněž v České republice mezi nejvzácnější hnízdící dravce. Jeho hnízdění bývá zjišťováno pouze nepravidelně. V loňském roce díky populačnímu boomu hrabošů došlo na území ČR k zahnízdění několika párů a ornitologové se domnívají, že přemnožení hrabošů mohlo nepřímo pomoci i k jeho hnízdění v Polsku po více než 20 letech.

„Pár byl velmi citlivý na jakékoliv rušení. Samec v průběhu hnízdění útočil na veškeré potenciální predátory z velké dálky a velmi agresivně. O tom, že to neměl jednoduché, svědčí i fakt, že v okolí hnízdil luňák červený i luňák hnědý, moták pochop, moták lužní, nemluvě o běžnějších druzích dravců. Zkrátka dané území bylo letos rájem dravých ptáků. Samice reagovala na lidský pohyb cca 150 m od hnízda, jediná možnost proto byla pozorovat pár ze zaparkovaného auta z nejbližší silnice,“ doplňuje Patrik Molitor.

Mladá samice byla pozorována na hnízdišti až do 20 srpna.

Hnízdo motáka pilicha, Polsko, 2020. Foto: Piotr Zabłocki / https://www.facebook.com/pygargus

Zdroj: https://www.facebook.com/pygargus

http://www.sos-cso.cz/

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Piotr Zabłocki / https://www.facebook.com/pygargus


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Mladý orel křiklavý z České republiky zimuje v Etiopii
AVIFAUNA Publikováno 26.10.2020


Poslední výskyty orla křiklavého (Aquila pomarina), které by naznačovaly jeho hnízdění u nás, se datují do 80. let minulého století v jižní části Šumavy. Teprve v roce 2012 a opět v roce 2013 podařilo potvrdit hnízdění nálezem obsazeného hnízda v okolí Mnichova u Mariánských Lázní. Celkem v západních Čechách hnízdí 1- 2 páry a jde tak o jeden z nejvzácnějších hnízdících druhů v České republice. Od roku 2018 hnízdí v oblasti Zlatohorské vrchoviny na severní Moravě. V roce 2019 vyvedli zdejší orli křiklaví jedno mládě, které dostalo mimo satelitní vysílačky jméno Ota (blíže ZDE). Jeho život skončil v Libanonu, kde se stal obětí místních lovců. Nelegální lov je v oblasti Středomoří velkým problémem.  Studie uveřejněná v roce 2019 poprvé odhalila rozsah a míru nelegálního lovu a odchytu volně žijících ptáků na Arabském poloostrově, Iráku a Íránu. Autoři studie odhadli, že je v této oblasti každoročně zabito nebo nezákonně odchyceno nejméně 1,7 až 4,6 milionů ptáků minimálně 413 různých druhů, mnoho z nich během migrace (blíže ZDE).

V roce 2020 opět orli vyvedli jedno mládě – samičku Kristýnu. Také ona byla vybavena satelitní vysílačkou. V průběhu září se mladá orlice vydala na dlouhou cestu na zimoviště, které se nachází v Etiopii ve východní Africe. V záchranné stanici sledovali její pohyb až do 4. října, kdy se signál její vysílačky v libanonské oblasti ztratil. Ochránci přírody s jistotou věděli, že se nejedná o závadu na vysílačce a obávali se, že i Kristýnu zastřelili libanonští lovci.

„Naštěstí se nám nyní po šestnácti dnech odmlky opět ozval Kristýnin signál. Zaskočilo nás to a udělalo nám to velkou radost. Nyní už je v Etiopii, v Národním parku Gambela, který se rozkládá u hranic s Jižním Súdánem. Eventuálně by to mohlo již být i místo, kde stráví zimní období,“ sdělil Petr Orel pro Server IDnes. Za ztrátou kontaktu je tak možná pouze špatný mobilní signál v této části světa.

Mladá orlice Kristýna na hnízdě. Foto archiv ZO ČSOP Nový Jičín

Zdroj: https://csopnj.cz/aktuality/orel-kriklavy-kristyna-nedoletela/

https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/orel-kriklavy-zachranna-stanice-bartosovice-petr-orel-libanon-zimoviste-vysilacka-zoo-ostrava-pribrs.A201021_122053_ostrava-prilohy_pjen

Titulní foto: Wikipedia Commons / CC BY-SA 4.0


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Výjimečná ptačí sezóna 2020 na rybníku Nesyt
AVIFAUNA Publikováno 24.10.2020


Hnízdní sezóna 2020 na největším moravském rybníku Nesyt byla podle ornitologů zcela mimořádná. Díky tomu, že téměř třistahektarový rybník, který je součástí NPR Lednické rybníky, byl částečně letněný (napuštěný vodou jen z části) již od loňského podzimu, svá mláďata zde vyvedlo mj. nejméně 26 párů tenkozobců opačných (Recurviostra avossetta), 18 párů pisil čáponohých (Himantopus himantopus) či 11 párů husic liščích (Tadorna tadorna). Takové počty u druhů, které se vyskytují spíše na slaných jezerech Rakouska a Maďarska, nebyly v Česku dosud zaznamenány. Kromě toho zde vyhnízdili také u nás dnes všeobecně ubývající vodouši rudonozí (Tringa totanus), kulíci říční (Charadrius dubius) nebo čejky chocholaté (Vanellus vanellus). Dobrou zprávou je i vysoká hnízdní úspěšnost, kdy se nepotvrdily obavy z toho, že by vejce či mláďata padla za oběť predátorům.

Chlauha příživná hnízdí cirkumpolárně v arktických oblastech severní polokoule, u nás se objevuje vzácně během migrace. Na Nesytu byl letos jeden mladý pták pozorován od 24. 6. do 4.9.2020. Foto Jakub Macháň

Téměř celou sezónu se na Nesytu držel pár labutí zpěvných; ptáci zde tokali a zaháněli labutě velké. „V ČR dosud hnízdí jen jediný pár tohoto severského druhu, a to v NPP Chropyňský rybník od roku 2017. Doufáme, že příští rok se labutě zpěvné na Nesyt vrátí a dočkáme se zde dalšího hnízdícího druhu,“ říká Jan Sychra, předseda Jihomoravské pobočky České společnosti ornitologické (JMPČSO). Kromě hnízdících ptáků představoval Nesyt magnet i pro desítky dalších druhů, které sem zaletují za potravou nebo se tu zastavují na tahu, a to včetně velmi vzácných druhů. „Přes léto tady tak bylo možné v jednu chvíli pozorovat až devět volavek rusohlavých vyskytujících se u nás jinak jen jednotlivě a naprosto výjimečně, až 40 volavek stříbřitých, až 200 volavek bílých, až 14 kolpíků bílých nebo čtyři kormorány malé. Z dravců se kolem Nesytu dlouhodobě zdržoval nedospělý orel královský, přímo na rybníku lovilo potravu až šest orlů mořských. Z nejvzácnějších „zatoulanců“ se tu objevili jak severští hosté – vodouš malý, lyskonoh úzkozobý, chaluha příživná, tak druhy z východu – racek velký nebo ptáci přímořských či slaništních biotopů – kulík mořský,“ shrnul Gašpar Čamlík z JMPČSO. Na třech ornitologických pozorovatelnách u severního a východního břehu rybníka se tak během roku vystřídaly stovky, ne-li tisíce pozorovatelů ptáků, ornitologů i laických nadšenců.

Za množstvím vzácných druhů ptáků nijak nezaostala ani společenstva rostlin, byť zpravidla nepříliš nápadné druhy obnažených den a slanisek zaujmou spíše odborníky. Ti na Nesytu jako na jedné z mála lokalit u nás opět nalezli vzácnosti, jako jsou merlík slanomilný, solenka Valerandova, ostřice žitná, bahenka šášinovitá, hvězdnice panonská, komonice zubatá, kyprej yzopolistý nebo rozrazily bažinný a pobřežní. Díky podmínkám, které zde v letošní hnízdní sezóně panovaly, se Nesyt podobal spíše stepnímu jezeru a rozhodně nepřipomínal to, co si dnes obvykle představíme pod pojmem rybník. Tedy vodní nádrž s neprůhlednou zakalenou vodou pokrytou vrstvou sinic a řas a téměř bez vodního ptactva nebo jen s běžnými nenáročnými druhy,“ říká Jan Sychra.

Letnění rybníků bývalo pravidelnou součástí obhospodařování rybníků ještě začátkem 20. stol. Hlavním účelem letnění bylo zlepšit fyzikální a chemické vlastnosti dna jeho důkladným prokysličením, které umožnilo rozklad nežádoucích látek a ničilo parazity i původce rybích nemocí. Pro rybníkáře byl zásadním přínosem růst úživnosti rybníka, neboť během letnění se uvolňují ze sedimentu živiny, které z velké části využije vegetace obnaženého dna. Běžně se proto dna vypuštěných rybníků osévala nebo osazovala různými plodinami ať už pro přímou sklizeň (např. obilím, pícninami nebo zeleninou), či za účelem zeleného hnojení, které zvyšovalo produkční potenciál rybníka v dalším roce. Letnění se opakovalo nejčastěji každé tři roky; Lednické rybníky bývaly letněny přinejmenším jednou za 6–7 let. Letos byla hladina Nesytu nízko neplánovaně, v důsledku sucha a tím i vody chybějící k napuštění rybníka. Foto: archiv Správy CHKO Pálava

Jespák písečný patří mezi vzácnější druhy jespáků, které lze během migrace u nás zaznamenat. Na Nesytu byl při letošní podzimní migraci zastižen 9x s maximem 4 jedinců 2. 9. 2020. Foto Zdeněk Macháček / Unspalsh.com

Nesyt s nízkou hladinou vody tak letos nabízel, a pořád nabízí, unikátní podmínky pro hnízdění a výskyt ptáků, a to nejen v našich podmínkách, ale i ve středoevropském měřítku.„Návštěva Nesytu posetého tisíci opeřenců je skutečným zážitkem nejenom pro ornitology. Právě kolísání vody při pravidelném letnění vedlo i v minulosti na Lednických rybnících k cyklickému vytváření podmínek vhodných pro mimořádně pestrou avifaunu i flóru. Tak, jak letos vypadal rybník Nesyt, bychom si my ornitologové a milovníci ptáků a určitě také příznivci dalších skupin mokřadních organismů představovali, že má vypadat rybník. Nikoliv každý rybník, ty produkční jsou určeny k chovu ryb a musejí tak zákonitě vypadat jinak, byť by i ty mohly být vesměs lepší, než jsou. Rozhodně tak má ale dle našeho názoru vypadat rybník v národní přírodní rezervaci vlastněné státem právě a jen proto, že se jedná o území chráněné pro mimořádnou biodiverzitu,“ zdůrazňuje Přemysl Heralt z JMPČSO. V tuto dobu se již rybník plní vodou, rozsáhlé plochy vegetace obnažených den již skončily pod hladinou, kde se stávají potravou mnoha vodních bezobratlých a ti zase živí nejen ryby ale i tisíce ptáků, jejichž společenstvo se od jara proměnilo, avšak celkové počty ptáků zůstávají vysoké a stále je zde co pozorovat.

Letošní rok byl na Nesytu ukázkou dobré praxe v ochraně rybničních rezervací. Kromě letnění k ní na Nesytu patří také například pastva koní v okrajových částech rybníka anebo hledání co nejoptimálnější rybí obsádky. „Nezbývá než doufat, že ochrana přírody bude pokračovat v této dobré praxi a nesklouzne ke zbytečným kompromisům, které leckdy slouží spíše zvyšování produkce než biodiverzity území. Zisky pro společnost totiž nemusí být vždy jen finanční. Pro mnohé z těch, kdo Nesyt letos navštívili, to je jistě zřejmé a nezapomenutelné zároveň. Snad to budeme moci na Lednických rybnících poznávat pravidelně,“ říká Heralt.

Pisila čáponohá. Centrem jejího hnízdního výskytu v ČR je jižní Morava a jižní Čechy. Foto Luboš Vaněk

Zdroj:  TZ ČSO 19. 10. 2020 / Titulní foto: Zdeněk Macháček / Unsplash.com


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Další sezóna Zimního sčítání vodních ptáků ve středních Čechách začíná
AVIFAUNA Publikováno 22.10.2020


Pomalu se blíží zima a s ní i další sezóna Zimního sčítání vodních ptáků ve středních Čechách. Tento monitorovací program v pravidelných měsíčních kontrolách od října do dubna sleduje dlouhodobé změny početnosti zimujících ptáků v regionu středních a částečně též východních Čech. V tomto rozsahu se jedná již o osmnáctou sezónu, avšak počátky sčítání sahají až do devadesátých let, kdy začal monitoring na středočeských úsecích Vltavy a Labe.

Minulá sezóna 2019/20 byla v mnohém výjimečná. Potěšitelný byl především nárůst počtu spolupracovníků a sčítaných úseků. I díky propagaci na Avifauně se podařilo sčítat pravidelně více než 100 lokalit měsíčně. Do sčítání se zapojilo celkem 131 spolupracovníků, jejich rodinných příslušníků a přátel. Všem bychom chtěli touto formou poděkovat za jejich terénní úsilí. Zvláštní poděkování pak patří těm, kteří jsou našemu sčítání věrni dlouhodobě. Někteří se svým úsekům věnovali již v rámci zimních sčítání na středočeských tocích od sezóny 1995/96 a sčítali tedy svou 25. sezónu.

Méně radosti přinesli minulou zimu samotní vodní ptáci. Díky výrazně teplotně nadprůměrné zimě byly počty zimujících ptáků velmi nízké, a to především na tekoucích vodách. U většiny zimujících druhů byly zjištěny minimální počty za posledních několik let. Lednové počty lysky černé dokonce poprvé za dobu trvání monitoringu výrazně klesly pod 2000 jedinců, zjištěno bylo pouhých 1238 lysek. Některé pravidelně, avšak nepočetně, zimující druhy vrubozobých (např. polák kaholka, morčák bílý a prostřední, turpan hnědý a černý) v zimních měsících dokonce zcela chyběly a zjištěny byly pouze v období tahu. Našly se ale i druhy, kterým poslední zima svědčila. Nadprůměrné počty byly zjištěny například u labutě velké, potápky malé či slípky zelenonohé.

Samci morčáka velkého. Foto Jan Svatoš

Z podzimních měsíců stojí za zmínku vysoký počet čírek obecných zjištěný v říjnu. V březnu se naopak podařilo zaznamenat zatím nejvýraznější jarní tah kopřivek obecných. Regionu se nevyhýbaly ani raritní druhy, zjištěn byl výskyt například kormorána malého nebo racka tříprstého. Kompletní výsledky sezóny 2019/20 spolu s předešlými sezónami 2017/18 a 2018/19 budou otištěny ve 29. čísle sborníku Panurus Východočeské pobočky ČSO, který vyjde v závěru roku.

Shrnutí kompletních výsledků z let 2003-2020 mělo být prezentováno v rámci VII. Východočeské ornitologické konference. Budeme doufat, že se podaří přednášku odprezentovat v náhradním jarním termínu.

Pro sčítání stále sháníme nové spolupracovníky pro neobsazené úseky. Potřebujeme obsadit volné úseky Jizery a Sázavy a rybniční soustavy na Benešovsku, Rožďalovicku a Příbramsku. Nebráníme se ale ani případným novým lokalitám, které jsou významnými zimovišti či tahovými zastávkami vodních ptáků. Kromě středních Čech bychom rádi zlepšili pokrytí i přilehlých regionů východních Čech. Především se jedná o lokality na Bohdanečsku, Chlumecku a úseky Labe mezi Hradcem Králové a Chvaleticemi. Aktuální přehled volných středočeských úseků lze najít na https://scitanistc.webnode.cz/scitane-useky/. Detaily o situaci ve východních Čechách rádi sdělíme mailem.

Pro účast v monitoringu je nezbytná znalost běžných druhů vodních ptáků. Bližší informace o sčítání, metodiku a výsledky lze nalézt na webové stránce https://scitanistc.webnode.cz/ . Pro předávání výsledků je primárně využívána databáze birds.cz. Pokud byste chtěli pomoci s monitoringem a máte zájem o zapojení do sčítání, kontaktujte prosím mailem koordinátory sčítání na adrese scitani.stc@email.cz.

Poláci chocholačky. Foto Jan Svatoš

Text: Pavel Bergmann a Jan Krejčík / Titulní foto: Luboš Vaněk / http://www.foto-vanek.cz/


Číst dále
0


Rozcestník
Potomci labutí, darovaných Alžbětou II., jsou na prodej
AVIFAUNA Publikováno 20.10.2020


Město Lakeland na americké Floridě prodává veřejnosti desítky labutí – potomků ptačího páru, který městu v roce 1957 věnovala britská královna Alžběta II. Opeřencům se dařilo natolik, že se přemnožili. O odprodeji labutí informoval server BBC. Labutě patří k městu Lakeland skoro sto let, na jezeře Morton žily přinejmenším od roku 1923. Do roku 1953 však zmizely, snědli je buď aligátoři, nebo se staly oběťmi psů. Jedna rodačka z Lakelandu, která v té době zrovna žila ve Spojeném království, se proto rozhodla napsat britské královně, zda by neposkytla městu labutě coby dar. „Většina labutí v Británii jsou technicky majetkem monarchie,“ vysvětluje BBC.

Panovnice odpověděla kladně. Vymínila si přitom, aby obyvatelé Floridy přispěli 300 dolary (podle inflační kalkulačky tato suma odpovídá dnešním skoro 1000 dolarům, tedy více než 23.000 korunám) na odchyt a transport elegantních opeřenců. V únoru 1957 do Lakelandu přicestoval z Británie pár labutí velkých. Od té doby kolem jezera žijí generace jeho potomků. Jenže se přemnožili a na vodní hladině začalo být těsno. V současné době tam žije 86 labutí. Město se proto rozhodlo 36 jedinců prodat veřejnosti. Jednu labuť nabídlo za 400 dolarů (přes 9000 korun). Lidé si mohou koupit maximálně dvě labutě najednou a budou muset podepsat smlouvu, ve které se zavážou poskytnout opeřencům „zdravé a bezpečné prostředí“, včetně vodního zdroje, jako je jezero nebo rybník, přiblížil podmínky prodeje list The New York Times.

Převzato ze serveru Ekolist.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Ekolist.cz

Foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0


Nejnovější  / Zajímavosti  / Ze zahraničí
Nový rekord ptačí migrace
AVIFAUNA Publikováno 20.10.2020


Vědci zaznamenali nový rekord v nepřerušovaném ptačím letu. Břehouš rudý (Limosa lapponica) během své migrace z Aljašky na Nový Zéland trasu dlouhou víc než 12.000 kilometrů překonal za 11 dní. Břehouš byl individuálně označen jako 4BBRW, dostal čtyři kroužky v barvách, jejichž názvy v angličtině začínají těmito písmeny – modré, červené a bílé. Na zádech měl pětigramový lokalizátor, který vědcům umožnil sledovat jeho trasu. Z aljašského pobřeží se břehouš vydal na zimoviště 16. září, v zátoce nedaleko Aucklandu se objevil o 11 dní později.

Z Aljašky pták zamířil k Aleutským ostrovům a pak dále nad Tichý oceán. Cestu pravděpodobně komplikoval silný východní vítr. Satelitní data ukázala, že pták uletěl 12.854 kilometrů, po korekci vědci dospěli k závěru, že to bylo nejméně 12.200 kilometrů. Za dosud nejdelší nepřerušený ptačí let se považoval výkon z roku 2007, kdy jiný břehouš rudý urazil 11.680 kilometrů. Odborník na migraci ptáků Jesse Conklin se domnívá, že břehouši mají představu o tom, nad jakým místem planety se nacházejí. „Neumíme to vysvětlit, ale máme dojem, že mají něco jako palubní mapu. Letí celé dny nad oceánem, kde není žádná pevnina. Dostanou se nad Novou Kaledonii a Papuu Novou Guineu, kde je jen pár ostrovů. Vypadá to, že jim přisuzujeme lidské vlastnosti, ale zdá se, že spatří a poznávají pevninu a vědí, že mají měnit směr‘,“ řekl Conklin.

Ačkoli to není jisté, ptáci za tahu zřejmě nespí. „Mají neuvěřitelný účinný poměr mezi energií a výkonem a pracuje pro ně mnoho faktorů. Tělo má tvar jako stíhací letadlo. Mají dlouhá zašpičatělá křídla a jsou hladcí, což jim dodává aerodynamické vlastnosti,“ sdělil Conklin.

Sledovaná skupina patřila k 20 břehoušům odchyceným a označeným loni v zátoce Firth of Thames jihovýchodně od Aucklandu. Ptáci se vydávají na zpáteční let v březnu, letí přes Asii a asi měsíc se krmí v okolí Žlutého moře, než se vydají k Aljašce. Vědci se domnívají, že tah napříč nad Tichým oceánem funguje jako ekologický koridor – let ptákům usnadňuje vítr na trase, na níž není velké riziko predátorů nebo nákazy. „Letu dlouhého 10.000 kilometrů jsou schopni i jiní ptáci, ale není na světě moc míst, kde je takový let nezbytný. Nejde o to, že je to jediný pták, který je tak dlouhého letu schopen, ale o to, že je jediný, kterému nic jiného nezbývá,“ řekl k břehoušům Conklin.

Břehouš rudý je velkým druhem bahňáka z čeledi slukovitých. Podobá se příbuznému břehouši černoocasému, od nějž se liší především jemně proužkovaným ocasem a tmavými letkami bez kontrastních bílých polí. Dále se liší mírně nahoru zahnutým zobákem a ve svatebním šatu rezavou celou spodinou těla. V České republice bývá vzácně pozorován na tahu. Foto Andreas Trepte

Zdroj: https://www.birdguides.com/news/bar-tailed-godwit-breaks-record-for-non-stop-flight/

https://www.theguardian.com/environment/2020/oct/13/jet-fighter-godwit-breaks-world-record-for-non-stop-bird-flight

Titulní foto: Graham Winterflood / CC BY-SA 4.0


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Podzimní migrace stěhovavých ptáků zvyšuje riziko ptačí chřipky
AVIFAUNA Publikováno 18.10.2020


Státní veterinární správa (SVS) upozornila, že v podzimních měsících každoročně roste riziko šíření aviární influenzy (AI) neboli ptačí chřipky. Růst rizika souvisí s podzimní migraci volně žijících stěhovavých ptáků, kteří představují přirozený rezervoár virů ptačí chřipky a mohou být zdrojem nákazy pro chovy drůbeže. V současnosti se objevila nová ohniska ptačí chřipky mezi divokými a domácími ptáky v západním Rusku a Kazachstánu, odkud se v minulosti nákaza šířila dále do Evropy. Tato oblast je známá podzimní migrační trasa divokých vodních ptáků mířících do Evropy. Zkušenosti v minulých letech hovoří o tom, že pravděpodobně nejzranitelnějším vůči novým ohniskům je severní a východní Evropa. Když byla AI detekována ve stejné oblasti Ruska v létě 2005 a 2016, následovaly epidemie právě v severní a východní Evropě. Je zde však riziko dalšího šíření viru do jižní a západní Evropy.

Jediným efektivním nástrojem, který brání zavlečení ptačí chřipky do chovů drůbeže, je důsledné dodržování pravidel biologické bezpečnosti. „Je nutné především zamezit kontaktu volně žijících ptáků s drůbeží, s krmivem a napájením, zasíťovat výběhy a krmení předkládat pod přístřešek,“ uvedl ředitel SVS Zbyněk Semerád. Pro včasné rozpoznání nákazy je nezbytné sledovat zdravotní stav drůbeže a vše podezřelé jako jsou úhyny, snížení příjmu potravy či pokles snášky nahlásit místně příslušné krajské veterinární správě.

Poslední vlna výskytu aviární influenzy se v ČR objevila zkraje letošního roku. Na území ČR byla vyhlášena dvě ohniska ptačí chřipky v chovech drůbeže. První letošní ohnisko bylo potvrzeno 18. ledna 2020 v malochovu drůbeže v obci Štěpánov nad Svratkou na Vysočině. Jednalo se o první případ nákazy v chovu na území ČR od roku 2017. Druhým letos zasaženým chovem byl chov drůbeže ve Slepoticích 17. února 2020. Od tohoto data již k dalšímu výskytu ptačí chřipky na území ČR nedošlo.

SVS provádí v souladu s evropskou legislativou monitoring na AI v tuzemských chovech drůbeže a u volně žijících ptáků. V roce 2019 bylo na území ČR vyšetřeno 104 nalezených uhynulých volně žijících ptáků. U žádného z nich nebyl zjištěn virus AI. V chovech drůbeže bylo v minulém roce vyšetřeno 3 910 vzorků krve pocházejících z 274 různých hospodářství. Ve vzorcích krve z 20 hospodářství byly zjištěny protilátky proti této nákaze, svědčící o tom, že drůbež přišla v minulosti s virem do styku. Ani v jednom případě však nebyly detekovány nebezpečné subtypy H5 a H7 a nebyla proto přijata žádná další opatření.

Zdroj: TZ SVS 9. 10. 2020 / Titulní foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Na aukci v Saúdské Arábii byl prodán sokol za rekordní cenu
AVIFAUNA Publikováno 16.10.2020


Na aukci v Saúdské Arábii prodali sokola za 650.000 saúdských rijálů (čtyři miliony korun). Aukce dravých ptáků, jejichž chov je v zemích Perského zálivu velmi populární, trvá přes 40 dní. Cena vydražená za sokola byla vůbec nejvyšší dosažená na podobných akcích v minulosti.

Organizátoři ze saúdskoarabského klubu chovatelů sokolů oznámili, že sokol se prodal v úterý. Kupující ocenil jeho charakteristiky a také fakt, že těchto ptáků není dostatek. Šlo o sokola šahina (Falco pelegrinoides) z čeledi sokolovitých. Je příbuzensky spjatý se sokolem stěhovavým a někteří odborníci ho považují za poddruh tohoto dravce. Ve srovnání s ním je ale menší, hnízdí dříve a má odlišný letový styl a rozsah přirozeného výskytu (žije v Africe a Asii v polopouštích a na nezalesněných kopcích). Loví především ptáky, hlavně holuby a stepokury. Dokáže však ulovit také velmi rychlé ptáky jako je např. rorýs velký.

V pouštních zemích Perského zálivu je sokolnictví součástí kulturního dědictví. Celosvětově jsou sokoli, kteří jsou schopni dosáhnout rychlosti i 300 kilometrů za hodinu, považovaní za ohrožený druh. Jednotlivé země mají vlastní předpisy jejich chovu, odchytu i lovu.

Prodaný sokol šahin vážil 1,1 kilogramu a odchycen byl v divoké přírodě ve Východní provincii Saúdské Arábie. Aukce začala 3. října a potrvá do 15. listopadu. Koná se každoročně od roku 2017 a na její organizaci se kromě klubu sokolníků podílí i saúdskoarabská vláda. Majitelé sokolů z oblasti Perského zálivu běžně cestují na lovecké akce do Pákistánu, Maroka či středoasijských zemí.

Zdroj: https://www.arabnews.com/node/1748916/offbeat

Titulní foto: Imran Shah / CC BY-SA 2.0


Číst dále
0