Nejnovější  / Z domova

Jak lesnické hospodaření ovlivňuje hnízdění jestřába lesního?

AVIFAUNA Publikováno 22.7.2020

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) je v evropských podmínkách vrcholovým predátorem, který obývá především lesní komplexy. Ovšem vzhledem k obydlenosti území je schopen využít do jisté míry i příměstské lesy či parky, kde se nacházejí vhodné stromy k hnízdění a dostatek potravy. Vzhledem ke způsobu života je pro jeho přítomnost důležitá druhová skladba a struktura lesního porostu, který by měl být vysoký, staršího věku s vysokým zápojem a nízkým podrostem, což nabízí pro tohoto dravce ideální lovecké podmínky.

Studie zahrnující vliv struktury lesa a její změny vyvolané těžebními zásahy na obsazenost hnízdních okrsků jestřába jsou publikovány v řadě zemí. V našich podmínkách však údaje o vlivu těžby dřeva na hnízdění jestřába dosud víceméně scházely, mimo jiné proto, že vyžadují buď plošnou studii za spolupráce lesnického provozu, nebo dlouhodobé sledování jednoho území, které znatelně překračuje časový rámec běžných výzkumných projektů.

Cílem vědců z Mendelovy univerzity v Brně proto bylo zhodnotit, zda lesnické holosečné hospodaření v Chřibech během posledních 18 let mělo vliv na obsazenost hnízdních okrsků jestřába lesního. Svá zjištění publikovali v časopise Zprávy lesnického výzkumu (blíže ZDE). Vědci vyhodnocovali sedm hnízdních okrsků ve Chřibech v letech 2000–2018. Lokality pro tuto studii byly vybrány náhodně v závislosti na nalezených a následně obsazovaných hnízdech. Sledované hnízdní okrsky jsou situovány především na jihovýchodním okraji Chřibů. Jestřábi si stavějí hnízda na nejvyšších stromech, což ve všech případech byly modříny.

Za úspěšné obsazení hnízdního okrsku považovali situaci, kdy zjistili aktivitu páru v daném hnízdním okrsku před hnízděním, která byla zakončena stavbou hnízda a započetím sezení na snůšce. Tuto skutečnost vizuálně kontrolovali – pozorováním lze poměrně spolehlivě zjistit podle chování samice na hnízdě, zda má již sneseno vejce. Nehodnotili úspěšnost hnízdění, ale snahu o zahnízdění v daném hnízdním okrsku, tedy vhodnost prostředí. Tu dokládá aktivita páru v dané lokalitě – stavba či oprava hnízda a dále samotná snůška.

Jestřáb lesní. Foto Lubo Ondráško / http://www.luboondrasko.sk/

V případě neobsazenosti známého hnízdního okrsku výzkumníci sledovali okolní porosty a aktivně vyhledávali nový hnízdní okrsek známého páru, který identifikovali vizuálně podle známých charakteristických tělesných znaků, jako např. barevné znaky na těle, tvar těla, poměr velikosti páru a akusticky podle známých hlasových projevů, jejichž nahrávky byly srovnávány.

K opuštění hnízda po obnovní těžbě došlo na třech ze sledovaných lokalit. Jedna z nich byla dokonce opuštěna dvakrát, na další pak začalo hnízdění až po realizované obnovní těžbě. Ve třech případech lze předpokládat, že bezprostřední důvod opuštění hnízda je blízkost prováděné těžby ve vzdálenosti menší než 100 m (50, 60 a 80 m), ve čtvrtém případě byla důvodem pravděpodobně poměrně celková velká plocha sousedících obnovních prvků (3,3 ha) ve vzdálenosti 120 m od hnízda.

Kromě vzdálenosti od hnízda může hrát roli míra fragmentace území, tj. podíl plochy obnovních prvků z celkové rozlohy hnízdního okrsku. Míra fragmentace však musí být poměrně vysoká. Podle zahraničních zkušeností nedojde k obsazení hnízdního okrsku v situacích, kdy zůstane těžbou nezasaženo méně než 39 % jeho potenciální plochy, proto se doporučuje maximální podíl ploch s těžbou 30 %. Dalším faktorem ovlivňujícím reakci jestřábů na těžební zásah může být stáří porostů, ve kterých je zásah v blízkosti hnízda realizován. Zahraniční studie ukazují, že zásahy ve 40 letých porostech povedou k výraznějšímu snížení počtu dravci obsazených hnízd, než je tomu u zásahů ve starších porostech. Roli hraje také doba realizace těžebního zásahu, nežádoucí je zejména jeho provedení v průběhu hnízdění.

Při hodnocení obsazenosti hnízd ve vztahu k těžebním zásahům je nutné zohlednit, že jestřábi na některých hnízdních lokalitách střídají více hnízd a že k tomuto střídání může dokonce docházet víceméně pravidelně. Tento fakt potvrzuje i realizovaná studie, kdy několik sledovaných párů střídalo různá hnízda vzdálená jen několik desítek metrů od sebe, z nichž si vždy vybrali jedno k hnízdění, které před hnízdní sezonou opravili, popř. postavili hnízdo nové.

Důvody, proč těžba v bezprostřední blízkosti hnízda vede k opuštění lokality, lze kromě přímého rušivého vlivu těžby samotné hledat ve změně mikroklimatických podmínek či ve zvýšeném riziku predace mláďat (zlepšení viditelnosti hnízd). „Možností, jak zabránit negativním dopadům těžby na hnízdění jestřábů, je vytvoření ochranného pásma kolem hnízda, kde by byla těžba odložena či vůbec nerealizována. Na základě naší případové studie lze předpokládat, že v podmínkách Chřibů by mohlo stačit ochranné pásmo o velikosti tří hektarů, tedy asi 100 metrů kolem hnízda.“ uvádí autor studie Martin Tomešek.

Výsledky studie naznačují, že hnízdění  jestřába lesního v Chřibech ovlivňuje holosečná těžba porostů. Rozhodujícím faktorem je vzdálenost obnovních prvků od hnízda – vzdálenost pod 80 m je pro jestřába v daných podmínkách pravděpodobně limitující. V kombinaci s velikostí obnovního prvku (několik na sebe navazujících obnovních prvků) by pak mohla být limitující již vzdálenost cca 120 m. „Výsledky lze zobecnit do závěru, že tradiční holosečné hospodaření ovlivňuje hnízdění jestřába lesního pravděpodobně výrazněji než obnovní management založený na menších nepravidelně rozmístěných holosečných prvcích nebo management využívající clonných sečí.“ konstatuje Petr Čermák, druhý z autorů studie.

Jestřáb lesní. Foto Lubo Ondráško / http://www.luboondrasko.sk/

Zdroj: TZ  Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. , 21. 7. 2020 / Titulní foto: Lubo Ondráško / http://www.luboondrasko.sk/