• Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
June 23, 2025
  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Mediální partnerství
  • Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
Autor

AVIFAUNA





Nejnovější  / Z domova
Na Orlickoústecku byla nalezena káně otrávená jedem na hraboše Stutoxem
AVIFAUNA Publikováno 13.6.2020


Káni lesní nalezenou u Vraclavi na Orlickoústecku otrávil Stutox II, jed používaný v zemědělství na hubení hrabošů polních. Mrtvého dravce nalezl začátkem dubna náhodný kolemjdoucí, který informoval Českou společnost ornitologickou (ČSO). Místo následně prohledala psí jednotka ČSO, která na místě dohledala desítky otrávených hrabošů a granule Stutoxu II. Letos jde již o druhý známý případ otravy ptáka tímto jedem. Koncem dubna ornitologové zaznamenali otráveného bažanta. Paradoxně jsou jedem ohrožení ti, kteří s regulací hraboší populace pomáhají přirozeně.

ČSO na nebezpečí Stutoxu upozorňuje od loňského léta a zdůrazňuje, že je nebezpečný i pro ptáky a další živočichy, kteří na poli loví a sbírají potravu. Loni se Stutoxem otrávili čápi, bažanti a zajíci, letos se situace opakuje. Povolení trávit hraboše jedem rozhozeným po poli platilo do 11. června 2020. Rozhodnutí vydal Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) podřízený ministerstvu zemědělství poté, co o to žádaly Zemědělský svaz ČR a Agrární komora.

„Káně nalezená v remízku už na první pohled jevila příznaky otravy – krvavé zvratky v zobáku a křečovitě sevřené pařáty. V poli s řepkou v těsné blízkosti remízku jsme nalezli velké množství mrtvých hrabošů, řádově desítky. Mezi rostlinami byly volně rozhozené granule Stutoxu II. Granule i mrtvou káni jsme poslali na rozbor. Ten potvrdil, že dravec se otrávil Stutoxem. Káně měla otrávené hraboše v žaludku i jícnu,“ popisuje psovodka ČSO Klára Hlubocká

Další případ otravy Stutoxem II ornitologové evidují ve Světnově nedaleko Žďáru nad Sázavou. V polovině dubna tam nalezli otráveného bažanta.

Káně lesní krmí hrabošem malá mláďata na hnízdě. Hraboš patří celoročně mezi nejčastější kořist kání. Foto Tomáš Bělka

„Jedno mládě káně lesní sežere od svého vylíhnutí až do opuštění hnízda 7 kilogramů kořisti. Přepočteno pouze na hraboše, nejčastější kořist kání, je to 350 hrabošů během měsíce a půl pro jedno mládě. Káně obvykle mají dvě až tři mláďata, ale hraboše pochopitelně žerou také dospělci. Pouze v době hnízdění je tedy spotřeba hrabošů na jednom hnízdě ve vyšších stovkách. Aplikací Stutoxu si bohužel zaděláváme na problém a otrávená káně, kterou jsme nalezli nyní, by měla být varováním, že takto nelze gradaci hrabošů řešit,“ říká ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek. Ornitologové považují rozsypávání jedu po polích za nebezpečné a nesystémové řešení. Chemické řešení je nešťastné, protože se otráví i hrabošovi přirození predátoři a do budoucna tím jen problémy s hraboši prohloubíme. Podobně jako u jiných přírodních kalamit by měl stát podpořit ty zemědělce, kteří s hraboši bojují bez chemie, ale nejsou úspěšní. Ale především by měl stát zavést systémové změny vedoucí k celkovému posílení přirozených funkcí krajiny a k cílené podpoře predátorů hrabošů.

Hraboší kalamita nyní odeznívá. Už loni v srpnu ÚKZÚZ povolil povrchové rozsypávání jedu. Šlo tenkrát o podstatnou část republiky, u veřejnosti se zvedla velká vlna odporu a ministr Toman během jednoho týdne povolení rozsypávat jed stáhl a povolil sypat jed pouze do hraboších nor. Přesto se loni stihli otrávit čápi, bažanti a zajíci.

Káně lesní nalezená u Vraclavi na Orlickoústecku. Krvavé zvratky v zobáku naznačují otravu. Rozbor potvrdil, že káně zahynula po otravě jedem na hraboše. Foto Klára Hlubocká

Zdroj: TZ ČSO, 9. 6. 2020 / Titulní foto: Klára Hlubocká


Číst dále
0




Rozcestník
Ve Švýcarsku vyhynuly koroptve
AVIFAUNA Publikováno 12.6.2020


Když přijde řeč na druhy vyhynulé, míří naše myšlenky většinou někam k regionu tropů, africkým savanám anebo do severských moří. Přesto by ale neměla zapadnout zdánlivě „obyčejná“ zpráva o koroptvi polní. Ta je od letoška zařazena oficiálně mezi vyhynulé na území Švýcarska. Píše o tom BirdGuides. Koroptev polní není zrovna ikonickým druhem světové ochrany přírody, nečelí enormnímu tlaku pytláků a není vystavena ani záři reflektorů velkých mediálních domů. Je to jen dočista obyčejný pták venkovské a zemědělci obdělávané krajiny. Bohužel, ve Švýcarsku už nikoliv. V roce 2018 tu během ornitologického monitoringu zaznamenány jen dva poslední hnízdní páry, loni už ani jeden. Proto tu byl letos oficinálně prohlášen druhem ve volné přírodě vyhynulým. Předčasně? „Vzhledem k jejich sedavé povaze a příchylnosti k jedné lokalitě je omyl nepravděpodobný a druh je skutečně na území státu vyhynulý,“ píše BirdGuide, web věnovaný ptákům.

Dobrá zpráva to určitě není. Na počátku 20. století bychom tu napočítali 10 000 jedinců, kteří se tehdy mimochodem docela úspěšně vzpamatovávali po propadu početnosti, který zažili v předchozím století. Jenže pak jejich počty začaly rapidně klesat. Důvod je prostý? „Intenzifikace zemědělství a nástup mechanizace,“ píší ornitologové na ornitologickém webu Vogewarte. Z obyčejných ptáků otevřené krajiny se během několika málo let stala naprostá rarita, požívající podobné ochrany jako majestátní orli nebo sokoli. Populaci tehdy již kriticky ohrožených koroptví na nohy nepostavil ani federální záchranný program, přijatý v roce 1991, a ani umělé vysazování exemplářů odchovaných v líhních, které běželo do roku 2002. Největšího úspěchu se ochranářům podařilo dosáhnout v roce 2014, kdy počet párů hnízdících koroptví dosáhl v regionu Klettgau 15-20. Pak ale zaúřadovala nebývale tuhá zima, a následující jaro se už odbylo bez koroptví.

Podobně neslavně to dopadlo i s koroptvemi vysazovanými v regionu švýcarské Champagne. Čtyři léta opakovaného vypouštění koroptví po 500 kusech vyústilo v založení populace o 60 párech. V jejich nahuštění mezi zástavbou města a obdělávanou půdou ale nalezli snadno dostupný zdroj potravy predátoři. V roce 2016 už tu byli také bez koroptví. A podle ornitologů tento trend drastického populačního propadu zažívají všichni domácí ptáci otevřené krajiny: chocholouš obecný, strnad zahradní, ťuhýk menší, obecný i šedý. V intenzivně zemědělsky obdělávané krajině nenachází místo pro život, ani dostatek potravy. Švýcarsko je tedy bez koroptví. Která země je další na řadě? Velmi pravděpodobně by mohlo následovat Německo, protože zdejší počty koroptví se za období 1992-2016 snížily o 90 %.

Převzato ze serveru Ekolist.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Ekolist.cz

Foto:  Frank Vassen / CC BY 2.0

 


Číst dále
0




Rozcestník
Zbarvení plameňáků má vliv na jejich potravní chování
AVIFAUNA Publikováno 11.6.2020


Nový výzkum ukázal, že výrazně růžovější plameňáci jsou agresivnější než jejich soupeři s méně jasnými barvami peří. Projevuje se to zejména při krmení. Vědci při tomto výzkumu vycházeli z pozorování plameňáků malých při krmení. Ukázalo se, že když spolu tito ptáci soupeří o potravu, mají ti nejvíce zbarvení tendenci ty ostatní nejčastěji a nejsilněji odstrkovat. Týká se to samic i samců tohoto druhu. Na studii pracovali přírodovědci z Exeterské univerzity. Ti také popsali, že nejvíce spolu plameňáci zápolí, když mají potravu na jednom malém místě. Tohoto poznatku by se dalo podle nich využít v řadě zoologických zahrad, kde by se mohl změnit způsob krmení –⁠ snížilo by to agresivitu ptáků při boji o jídlo. „Plameňáci žijí ve velkých skupinách se složitými sociálními strukturami,“ popsal autor studie Paul Rose z Exeterské univerzity. „A barva v tom hraje důležitou roli. Pochází z karotenoidů v jejich potravě; tou jsou u plameňáků malých především řasy, které filtrují z vody. Zdravý plameňák, který se správně a dostatečně živí, má při krmení více energie i času na to, aby byl dominantní a agresivní,“ dodává biolog.

Nedávno v jiném výzkumu vědci prokázali, že plameňáci mají velmi složité sociální vazby, navazují přátelství a vztahy, ale také mají své nepřátele. Vědci popsali, že plameňáci nejraději tráví čas ve společnosti „nejbližších přátel“, tedy ve skupinách o počtu čtyř až pěti zvířat. Výzkum dále odhalil, že tyto klany se vyhýbají jiným skupinám, s nimiž moc dobře nevycházejí. Během pozorování se nepodařilo najít jediného plameňáka-individualistu, který by nebyl součástí žádné skupiny, ale povedlo se přijít na několik „sociálně přelétavých“ ptáků, kteří byli naopak součástí několika kolektivů.

Převzato z webu České televize

Zbytek celého článku k přečtení: Česká televize

Foto: Antoine Taveneaux / CC BY-SA 3.0


Číst dále
0




Rozcestník
V Číně byla nalezena pravěká figurka ptáčka, jde o nejstarší takové dílo
AVIFAUNA Publikováno 11.6.2020


Archeologové ve střední Číně nalezli jedinečnou figurku drobného ptáka vytesanou do ohořelé kosti neznámého zvířete. Soška je stará zhruba 13 500 let, v tomto regionu jde o zatím nejstarší nalezené trojrozměrné dílo, píše agentura Reuters. Figurka z naleziště Ling-ťing v provincii Che-nan znázorňuje pravděpodobně zpěvného ptáka na podstavci, do finální podoby ji tvůrce z kosti vytesal kamennými nástroji. Je zhruba 1,5 centimetru dlouhá. Ptáček byl vyroben tak, aby ho lehce zvětšený ocas vyvažoval a figurka tak nepřepadávala dopředu. To naznačuje, že pradávný umělec chápal principy rovnováhy, uvádí archeolog Francesco d’Errico z francouzského Národního centra pro vědecký výzkum (CNRS), který se na studii zveřejněné v odborném časopise PLOS One podílel. Jedná se o nejstarší trojrozměrné umění nalezené v Číně i celé východní Asii. Další podobné předměty jsou podle odborníků až o 8500 let mladší, ačkoliv se našly také abstraktní rytiny v kostech a kamenech či osobní ozdobné předměty vyrobené ze zvířecích zubů nebo mušlí.

Převzato z webu České televize

Zbytek celého článku k přečtení: Česká televize

Foto:  PLOS One


Číst dále
0




Nejnovější  / Ze zahraničí
Hnízdění racka bouřního v hnízdech krkavcovitých ptáků
AVIFAUNA Publikováno 9.6.2020


U našich běloruských přátel se na webu Birdwatch.by objevily hned dvě zprávy o zajímavém hnízdění racka bouřního na stromech, konkrétně v hnízdech vran a havranů.

Racek bouřní na hnízdě vrány obecné šedé v Minsku, Bělorusko, 27. 5. 2020. Foto Ksenia Repina

První případ byl zaznamenán v hlavním městě Minsku a na webu ho popsala autorka pozorování a fotografií Ksenia Repina. Autorka pozorovala vrány šedé (Corvus corone), které si budovaly hnízdo ve dvoře pod jejím balkonem. Vrány nosily na hnízdo mech, který „kradly“ u ní na balkoně. Bylo zvláštní, že hnízdo budovaly na zcela netypickém otevřeném místě, které není nijak chráněno ani proti povětrnostním vlivům, ani proti predátorům. Vystavěly hnízdo, a pak se objevili rackové bouřní (Larus canus). Místo je daleko od jakékoliv vodní plochy, ale rackové se začali ve dvoře zdržovat dlouhodobě. Stejně jako vrány sedali na balkoně autorky a často tam docházelo ke vzájemným šarvátkám (viz video ZDE). Oba druhy pak šikanovaly holuby. Asi v polovině května se situace náhle změnila a racci obsadili vraní hnízdo. Zdálo se přitom, že vrány se ho vzdaly dobrovolně. V současné době racci zjevně inkubují snůšku a vrány se v okolí hnízda již nezdržují.

V komentáři na tuto zprávu se na webu objevil odkaz na druhý podobný případ, tentokrát z města Brest na bělorusko-polských hranicích. V tomto případě si tři páry racků bouřních zvolily ke hnízdění léta obsazovanou kolonii havranů polních (Corvus frugilegus), která se nachází v pásu zeleně uvnitř továrního areálu. Podle informací Viktara Dziamiančyka z Poleského agrárního a environmentálního ústavu Národní akademie věd Běloruska rackové obsadili hnízda ve velké výšce 12 m, kde dochází vlivem větru k vysokým výkyvům. Ptákům to však zjevně nevadí a vysedávají snůšky. Při obsazování hnízd rackové vyhnali havrany, což je zajímavé, protože obvykle naopak krkavcovití ptáci (Corvidae) představují predátory v koloniích racků. Zajímavé také je, že pod hnízdícími racky ihned vznikla také kolonie drozdů kvíčal (Turdus pilaris). Dokud stromy obývali havrani, kvíčaly a další druhy údajně neměli šanci zde zahnízdit.

Hnízdící racek bouřní v hnízdě havrana polního ve městě Brest, Bělorusko. Foto Viktar Dziamiančyk

V komentářích (ZDE) Dzmitra Vinčeuského a Viktara Dziamiančyka pod články je uvedeno, že racek bouřní je považován za severský druh, ale v Bělorusku také hnízdí. Nejpočetněji obývá východní část země, zejména Vitebské pojezeří, kde upřednostňuje hnízdění na blatech (vrchovištích) a ve vytěžených povrchových dolech pro těžbu rašeliny. V těchto místech bylo popsáno i hnízdění na stromech. Druh se však postupně šíří dále a dostal se již až k Brestu. V posledních letech začal racek bouřní společně rackem bělohlavým (Larus cachinnans) a rackem stříbřitým (Larus argentatus) hnízdit na plochých střechách fabrik a skladů, v Hrodně dokonce na kancelářských budovách. Tato městská hnízdiště jsou často daleko od vody.

Zdroj: https://birdwatch.by/comment/38081

https://virtualbrest.by/news78618.php?fbclid=IwAR2vVXF_IaBZBuvTdXuWyh_WigF8_qmlN5CtAjfUB3ec44MGl7v79_qiczA

Text: Světlana Vránová / Titulní foto: Bengt Nyman / CC BY-SA 2.0


Číst dále
0




Rozcestník
Proč čápi útočí na své vlastní obrazy?
AVIFAUNA Publikováno 8.6.2020


Před několika dny otiskly německé noviny fotografii čápa bílého, kterého jsme 25. 6. 2016 jako mládě okroužkovali na hnízdě v Domažlicích, a který útočil na svůj vlastní odraz ve skle. Proč to dělal? V článku se píše: Už roky je čapí rodina na střeše pivovaru „Falter“ součástí města, i když ne tak úplně: čápi kladou důraz na odstup, což ukazuje i volba hnízda. A létají za potravou hlavně na louky dál od města. Proto to byl včera ve středu důvod k údivu, když se jedno z dospělých zvířat poklidně procházelo po dlažbě a asfaltu kolem budovy pivovaru. U velké skleněné výlohy nevěnuje pozornost logu pivovaru, mnohem zajímavější je domnělý sok v „zrcadle“. Několikrát zabuší zobákem na tlusté sklo. Pak je slyšet výrazné hlasité klapání. Kolem procházejícím lidem, kteří se udiveně zastavují, nevěnuje žádnou pozornost, když hrdě odchází po promenádě směrem k parkovišti. Toho samého čápa už měl fotograf Fritz Friesl před objektivem, protože v obou případech bylo možné přečíst číslo na kroužku na noze čápa – CZP CA391. Je tedy pravděpodobné, že čáp dostal kroužek v Česku. Přesnější informace k tomu Friesl od „ptačí stanice“ v Radolfzellu u Bodamského jezera ještě nedostal. My je ale máme. Toto atypické chování čápa bílého není žádnou výjimkou, jedná se o obhajování hnízdního teritoria před jiným čápem. Zejména samci pak v době toku a hnízdění usilovně bojují a snaží se vyhnat z lokality svůj vlastní odraz v domnění, že se jedná o soka.

To samé totiž už měsíc dělá čáp bílý hnízdící na škole v Oseku, který podle ornitologického kroužku byl 24. 6. 2016 kroužkován jako nevzletné mládě na hnízdě kolegou Stanislavem Chvapilem na jihu Čech ve Lnářích. Lidé z rodinných domků pod hnízdem jsou z toho už nešťastní, jelikož čapí samec nevynechá jedinou příležitost, aby nebojoval se svým obrazem ve velkých francouzských dveřích na terasu nebo střeše vyblýskaných osobních automobilů parkujících pod hnízdem. Chodí po střeše auta, zuřivě tluče zobákem do laku či oken a nechápe, že sám sebe nevyžene. Byť jeho chování vyvolává spíše úsměv na tváři, tak místní se už moc nesmějí. Okna olepená kartonem, auta zakrytá plachtou a další opatření kolikrát naštvou a rozzuří jak lidi, tak čápa. Kroužkovali jsme ho 11. 6. 2017 na naší hnízdní podložce ve Všerubech u Kdyně jako miminko místního páru čápů bílých. Ve čtvrtém roce života zahnízdil na Slovensku v Bešeňové. Můžete sledovat kamerový přenos z hnízdění. Sledování průběhu hnízdění bojovníka z Oseka můžete zde.

Převzato ze serveru Ekolist.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Ekolist.cz

Foto:  Jiří Bartoš / http://bartosphoto.cz/


Číst dále
0




Rozcestník
Sokoli vyvedli mladé na komíně Spolany Neratovice. Jména jim vyberou místní školáci
AVIFAUNA Publikováno 8.6.2020


Foto archiv Alka Wildlife

Před měsícem vyvedl pár kriticky ohroženého sokola stěhovavého na komíně neratovické Spolany mladé. Teď je ornitologové za asistence hasičů okroužkovali a přitom zjistili, že jde o samečka a samičku. Té umístili na nohu malou vysílačku, s jejíž pomocí budou monitorovat její pohyb. Jména novorozené samičky a samečka nyní vybírají děti ze základních škol v okolí závodu. Celkem se tento rok v Unipetrolu narodilo pět sokolů. Na teplárně chemického závodu v Záluží u Litvínova se trojice mláďat dočkala také okroužkování. Jak se jim daří lze sledovat i online na www.starameseosokoly.cz. V České republice žije pouze sto párů tohoto dravce. Samička sokola stěhovavého se usadila ve Spolaně již v roce 2015, teprve vloni si však přivedla partnera a společně vyvedli první mládě. Pár se uhnízdil na osmdesátimetrovém komínu bývalé čistírny exhalací i letos a dočkal se dvou mladých. Život sokolí rodiny zaznamenává ornitolog Václav Beran z neziskové organizace ALKA Wildlife, se kterou Unipetrol spolupracuje již desátým rokem. „Původ sokolího páru je pro nás velkou neznámou, jelikož ani jeden není okroužkovaný,“ komentuje Beran. Jeden z novorozených sokolíků, konkrétně samička, dostala na nohu vedle kroužku i vysílačku. Bude tak možné přehledně sledovat její denní aktivitu prostřednictvím GPS.

Sokoli jsou plaší a průmyslový areál Spolany jim zaručuje naprostý klid ke hnízdění. Početná holubí populace jim navíc poskytuje i dostatek potravy. Tito dravci totiž loví ptáky do velikosti kachny, výjimku však občas tvoří létající savci – netopýři. „Holuby se promenádují kolem hnízdní budky, nakukují dovnitř a doslova riskují své životy. Naopak nebezpečí pro sokoly, a především jejich potomky, představuje výr velký, jedna z největších sov žijících u nás. Živí se malými a středními ptáky a savci. Proto je ostražitost sokolů namístě,“ dodává ornitolog Václav Beran ze sdružení ALKA Wildlife, který hnízdní budku pravidelně kontroluje i pomocí instalované fotopasti. Díky partnerství Unipetrolu s organizací ALKA Wildlife se podařilo od roku 2011 navýšit počet dravců o 30 sokolů. Tento druh je jeden z mála, který v naší krajině v minulém století zcela vyhynul a dokázal se úspěšně vrátit. Dožívá se až dvaceti let a na svá oblíbená hnízdiště se vrací celý život. Vedle Spolany sídlí sokol stěhovavý v areálech Unipetrolu v Záluží u Litvínova a v Kralupech nad Vltavou.  Společnost také oslovila zástupce lokálních škol z Libiše, Neratovic, Obříství, Kojetic, Kel, Tišic a Kostelce nad Labem s tím, aby žáci vybrali pro mladé sokolíky jména.

Převzato z webu Rádia Patriot

Zbytek celého článku k přečtení: Rádio Patriot

Foto: archiv Alka Wildlife


Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova
První hnízdění jeřába popelavého na Vysočině
AVIFAUNA Publikováno 7.6.2020


Jeden pár jeřábů popelavých (Grus grus) zahnízdil v roce 2020 na opraveném rybníku Černíč poblíž Telče. Je to první zaznamenaný případ úspěšného hnízdění těchto majestátních ptáků v Kraji Vysočina. Kromě jeřábů na rybníku hnízdí desítky dalších ptačích druhů.  Rybník se v minulých letech opravoval, v okolí vznikly nové tůně a upravil se ostrov (psali jsme ZDE). To vytvořilo ptákům optimální podmínky s dostatkem úkrytů i potravy. Rybník, který je zároveň i přírodní památkou, spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Jako chráněné území byl rybník Černíč vyhlášen už v 50. letech minulého století díky výskytu vzácných druhů rostlin.

„Jeřábi si pro zahnízdění každopádně vybrali to správné místo. Po opravách jsou totiž v okolí Černíče pro řadu druhů ptáků výborné podmínky. Jeřábi si rybník obhlíželi už vloni, až letos jsme ale pozorovali rodičovský pár, jak vodí dvě mláďata. Mám radost, že tito nádherní ptáci našli domov i na Vysočině, a doufám, že se jim tu bude dařit. Kromě jeřábů byly na Černíči napočítány desítky dalších vzácných ptáků, třeba slavík modráček, potápky roháči či chřástali vodní,“ vypočítává Václav Hlaváč z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy CHKO Žďárské vrchy.

Jeřáb popelavý je velikostí i tvarem těla podobný čápům. Poprvé v České republice v novodobé historii zahnízdil v 80. letech minulého století na Českolipsku, nyní se odhaduje, že u nás může hnízdit několik desítek párů. Patří ke kriticky ohroženým druhům.

Jeřáb popelavý. Foto Lukáš Kadava

Zdroj: http://www.ochranaprirody.cz/o-aopk-cr/aopk-cr-informuje/aktuality/potvrzeno-prvni-hnizdeni-jerabu-popelavych-v-kraji-vysocina/

Titulní foto: Luboš Vaněk / http://www.foto-vanek.cz/


Číst dále
0




Rozcestník
Hasiči zachraňovali mládě poštolky na výškové budově v Ostravě
AVIFAUNA Publikováno 6.6.2020


Na balkonu ve 13. patře výškového domu v Ostravě žije v nerušené symbióze s obyvateli bytu rodina poštolek. Jedno ze zvídavých mláďat se ale v pátek dopoledne zamotalo do ochranné sítě. Pomohli mu hasiči. „Dvě jednotky profesionálních hasičů (HZS MSK) – ze stanic Přívoz (specializace na záchranu zvířat) a Poruba (specializovaný lezecký tým) – vyjely v pátek 5. června dopoledne do ostravské čtvrti Bělský les, kde se do ochranné sítě na balkonu výškového domu zamotala překrásná mladá poštolka,“ uvedl úvodem k zásahu hasičů jejich mluvčí Petr Kůdela. Na balkonu jednoho ze zdejších domů ve 13. patře nechávají zdejší obyvatelé přebývat i rodinku poštolek, která se letos rozrostla o šest mláďat.

Převzato z Moravskoslezského deníku

Zbytek celého článku k přečtení: Moravskoslezský deník

Foto: archiv Moravskoslezského deníku


Číst dále
0




Rozcestník
Veřejnost může poznat život sokolů stěhovavých na Broumovsku
AVIFAUNA Publikováno 6.6.2020


I v letošním roce hnízdí vzácní sokoli stěhovaví na Broumovsku. Již téměř tradičně si jeden z párů vybral ke svému hnízdění skalní skulinu v Teplických skalách v oblasti u Chrámových stěn. Štěstí tomuto páru přálo a zatím úspěšně vychovává tři mladé. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR připravila ve čtyřech víkendech pro návštěvníky národní přírodní rezervace Adršpašsko-teplické skály pozorování hnízdících sokolů stěhovavých pomocí stativového dalekohledu. Pozorování sokolů probíhá o víkendech do 14. června 2020 (termín závisí na aktuální situaci hnízdění), vždy od 10:30 do 17:00 hodin (při nepříznivém počasí se akce nekoná). V uplynulých dvou víkendech se pozorování zúčastnilo zhruba 260 návštěvníků, kteří měli šanci dozvědět se spoustu zajímavých informací o tomto vzácném druhu. „Jako veliký bonus se mohli turisté podívat stativovým dalekohledem sokolům přímo do hnízda, kde viděli 4-5 týdenní mláďata, která žadonila o potravu, nebo odpočívala na kraji skalní římsy. Další víkend, pokud měl návštěvník štěstí, mohl pozorovat, jak vypadá taková sokolí jóga a jak už si mladí sokolíci trénují svá křídla. Během dne se také objevili rodiče, kteří předváděli nejrůznější akrobatické kousky, nebo prostě jen odpočívali a strážili své hnízdo,“ popisuje Lucie Berkovcová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy CHKO Broumovsko.

Převzato z Českého rozhlasu Hradec Králové

Zbytek celého článku k přečtení a poslechu: Český rozhlas Hradec Králové

Foto: Wikipedia Commons / CC BY-SA 3.0

 


Číst dále
0




26
Novější články Starší články
  • - Reklama -
  • Newsletter

    Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Nejnovější články

    • 1
      Obnova přírodní rezervace Kotvice v CHKO Poodří by měla prospět ptákům
    • 2
      Proč drobní ptáci „zamrzají na místě“?


Aby vám nic neuletělo

Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Avifauna je nezávislý český online magazín zasvěcený fascinujícímu světu ptáků. Projekt vznikl za ochotné finanční podpory milovníků ptactva a funguje pod záštitou stejnojmenné neziskové organizace Avifauna z.s.

  • Facebook

  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Mediální partnerství
  • Ochrana osobních údajů
  • Kontakt
© 2024 Magazín Avifauna | ISSN 2571-0737 | Avifauna z.s.
Pak stiskněte enter a my to pro Vás najdeme!