June 26, 2025
Autor

AVIFAUNA



Rozcestník
Ve vylidněné Bombaji se objevily tisíce plameňáků
AVIFAUNA Publikováno 4.5.2020


Zvířata vracející se do míst, která kvůli koronaviru člověk dočasně opustil, se stala již evergreenem této pandemie. Málokteré město však mohlo nabídnout tak úchvatné obrázky jako indická Bombaj, kam se slétly tisíce a tisíce plameňáků. Od října do dubna plameňáci oblastí západní Indie migrují běžně. Od osmdesátých let jsou pak v Bombaji vidět každoročně. Ovšem nikdy do města nepřilétli v takovém množství.„Omezení pohybu umožnilo těmto ptákům klid ke hnízdění, nikdo je neruší, když se snaží sehnat potravu, a mají více životního prostoru,“ uvedl pro server Hindustan Times Deepak Apte, ředitel organizace Bombay Natural History Society. Organizace odhaduje, že se počet ptáků zvýšil nejméně o čtvrtinu. Lidé zavření ve svých bytech a domech tráví podle Apteho volný čas pozorováním plameňáků a focením nezvyklého množství těchto růžových majestátních ptáků, kteří se nyní odvážili i do míst, která za normálních okolností naprosto ovládají lidé. Indie omezila zákaz pohybu 25. března. Trvat měl do neděle 3. května, ovšem vláda rozhodla o jeho prodloužení o dalších 14 dní, během kterých bude některá opatření postupně uvolňovat.

Převzato ze serveru Novinky.cz.

Zbytek celého článku k přečtení: Novinky.cz

Video: Reuters


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Čírka modrokřídlá podruhé v České republice
AVIFAUNA Publikováno 3.5.2020


Vzácného hosta objevili ornitologové na rybnících v CHKO Poodří. Na zdejším rybníku Kotvice se zdržuje samec čírky modrokřídlé (Anas discors). Čírka modrokřídlá je malý americký druh kachny z rodu čírek. Samci mají výraznou bílou skvrnu v přední části hlavy, samice se podobají samicím čírky modré. Jednotliví ptáci se zatoulávají až po jih kontinentu, stejně tak se každoročně několik ptáků objeví v západní a severní Evropě. Jeden dospělý samec této čírky byl letos poprvé pozorován 17. dubna 2020 paní Miroslavou Adamcovou a následně byl pozorován a fotograficky zdokumentován řadou dalších pozorovatelů. Čírka se chová agresivně vůči jiným samcům čírky modré kromě jednoho samce, v jehož blízkosti se pohybuje. Podle pozorovatelů, kteří čírku modrokřídlou viděli na souši, pták nemá ani na jedné noze chovatelský kroužek. Zatím poslední pozorování v databázi Birds.cz je z 28. dubna.

Graf 125 výskytů v severní a střední Evropě jasně ukazuje průběh výskytu a je jedním z dalších argumentů podporujících divoký původ většiny pozorovaných ptáků. Foto Martin Vavřík

„Na základě kroužkovacích nálezů jde o nejčastěji zaletující severoamerickou kachnu, v Evropě bylo zjištěno nejméně 16 ptáků s kanadskými či americkými kroužky. Ptáci zimují někde na jihu, například ve Španělsku, a na jaře poté táhnou k severu, ale na špatném kontinentu. Čírky modrokřídlé se obvykle drží v hejnech čírek modrých, v Evropě ale došlo také ke křížení se lžičákem a hybrid těchto druhů byl pozorován i u nás. V roce 1986 zahnízdil v Dánsku čistý pár a vyvedl tři mláďata,“ říká k nálezu Martin Vavřík, člen Faunistické komise České společnosti ornitologické.

Letošní pozorování z Poodří je druhým pozorováním této kachničky v České republice. Poprvé byl jeden samec pozorován 24. dubna 1996 na Hradeckém rybníku u Tovačova. Na rozdíl od letošního záznamu se čírka modrokřídlá od Tovačova zdržela jen velmi krátce.

Čírka modrokřídlá, PR Kotvice, CHKO Poodří, duben 2020. Foto Jan Studecký

Čírka modrokřídlá, PR Kotvice, CHKO Poodří, duben 2020. Foto Jan Studecký

Zdroj: https://oldcso.birdlife.cz/www.cso.cz/wpimages/other/sylvia33_1_11Polcak.pdf

https://birds.cz/avif/obs_new.php

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Jan Studecký


Číst dále
0


Nejnovější  / Zajímavosti  / Ze zahraničí
V Anglii hnízdí husa velká na nádraží
AVIFAUNA Publikováno 1.5.2020


Hnízdo husy velké v areálu hotelu Hilton v Yorku v roce 2018. Foto FB archiv Hotel Hilton York

Obvyklým biotopem husy velké (Anser anser) jsou vodní nádrže, přičemž hnízdo z rákosových stébel a větviček staví samotná samice v rákosí, na vrbách i na ostrůvcích pod keři a následně jej vystýlá peřím. V bizarních scénách vylidněných velkých měst, vyvolaných celonárodním omezením pohybu lidí v důsledku koronavirové pandemie, se samice husy velké rozhodla zahnízdit na železničním nádraží v Yorku v severní Anglii.  Může se to zdát těžko uvěřitelné, ale skutečně se nejedná o podvrh, britská dopravní policie North Yorkshire pořídila a zveřejnila fotografie husy na jejím „hnízdě“ uprostřed květinového záhonu uvnitř neobvykle tichého vchodu do stanice. Záhon je umístěn na cihlové podezdívce o výšce zhruba 60 cm. Podezdívka je čtvercového tvaru o stranách o něco delších než jeden metr. Hnízdo tvoří pouze jamka v hlíně, zcela chybí jakákoli výstelka.

Toto neobvyklé „hnízdiště“ s jedním vejcem bylo nalezeno v neděli 19. dubna 2020, když si policista na hlídce povšiml, že pták seděl uvnitř jindy rušné části stanice. Obvykle tudy proudí stovky lidí využívající vchod do stanice a husa by uvnitř neměla žádný klid k snášení vajec. Policisté potvrdili, že nemají v úmyslu zasáhnout, vzhledem k tomu, jak klidná je stanice v současnosti.

Atypické umístění hnízda husy velké bylo v Yorku zjištěno již v roce 2017 a 2018, kdy bylo nalezeno hnízdo se snůškou v květinových záhonech v areálu zdejšího hotelu Hilton. Také zde se jednalo o květinové záhony na kamenné podezdívce. Návštěvníci a hosté hotelu byli vyzváni k zachování odstupu od husího hnízda. Výsledek hnízdění patrně není znám.

Husa na hnízdě na nádraží v Yorku, duben 2020. Foto archiv Birdguides.com

Zdroj: https://www.birdguides.com/news/goose-lays-egg-at-york-railway-station/

https://www.facebook.com/HiltonYork/

Překlad a titulní foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Ornitologové vyzvali k pomoci jiřičkám a ochraně jejich hnízd
AVIFAUNA Publikováno 30.4.2020


Ornitologové žádají veřejnost o pomoc při mapování hnízd jiřičky obecné. Apelují také, aby lidé neničili hnízda, která mají jiřičky na stavbách. Jiřičky se do Česka vrátily před několika týdny, první ornitologové zaznamenali 24. března. Česká společnost ornitologická (ČSO) v letoším roce udělila jiřičce titul Ptáka roku 2020 a nyní žádá veřejnost o pomoc při sledování tohoto druhu, který hnízdí výhradně na lidských stavbách.

Jiřičky si staví hnízda zpravidla na vnějších zdech budov, pod římsami, v okenních nikách nebo zapuštěných lodžiích. Většinou se vrací na místa, kde se narodily. „Na svá hnízdiště jsou silně vázané. Celé generace jiřiček obývají tentýž objekt po desítky let. Pokud tedy mají příležitost. Bohužel se setkáváme s tím, že někteří lidé se snaží jiřičkám v hnízdění zabránit, a dokonce hnízda shazují i v hnízdní době, kdy jde o zcela nepochopitelný a barbarský čin. A navíc v rozporu se zákonem,“ upozornil Lukáš Viktora z ČSO. Dodal, že pokud někdo jiřičkám hnízdo poničí, znamená to pro ně předčasný konec sezóny, neboť nové místo už si nenajdou.

Podle ornitologů lidé také brání jiřičkám v hnízdění například ostrými bodci v oknech, taková opatření přitom mohou ptáky i zabít. Právě v důsledku podobných útoků, nevhodných stavebních úprav i přímých zásahům do hnízdišť ornitologové v únoru vyhlásili jiřičku Ptákem roku 2020. Chtějí upozornit na to, jakým těžkostem čelí. „Na svá hnízdiště jsou silně vázané. Celé generace jiřiček obývají tentýž objekt po desítky let. Pokud tedy mají příležitost. Krmení mladých jiřiček a jejich vyvádění z hnízda je přitom krásná a poučná podívaná. Pokud někdo jiřičkám hnízdo shodí, znamená to pro ně předčasný konec sezóny. Jiné místo k hnízdění už si nezvládnou najít,“ říká Lukáš Viktora.

Pomoci jiřičkám mohou lidé několika způsoby. Za prvé se lze zapojit do mapování míst, kde jiřičky hnízdí. „Všímejte si jiřiččích hnízd a zaznamenávejte údaje do databáze na webové stránce. Údaje nám pomohou získat lepší přehled o naší populaci jiřiček, ale také například úředníkům při rozhodování o stavebních úpravách,“ řekla Gabriela Dobruská z ČSO. Další cestou je ulehčit jim právě přípravu hnízd. „Sucho, se kterým se Česko aktuálně potýká, je pro jiřičky problém. Z vysušené hlíny hnízdo nepostaví, potřebují bláto, které bude dobře lepit. Každý z nás může jiřičkám pomoci tak, že jim na zahradě připraví nádobu s hlínou, kterou zalije vodou. Pokud jsou jiřičky v okolí, rychle zdroj bláta najdou,“ uzavřel Viktora.

Jiřička obecná. Foto Jiří Bartoš / http://bartosphoto.cz/

Zdroj: TZ ČSO, 28.4. 2020 / Titulní foto: Andreas Trepte / CC BY-SA 2.5


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Základní škola ve Štěnovicích bude lákat rorýse a jiřičky
AVIFAUNA Publikováno 29.4.2020


Při kompletní rekonstrukci a zateplení budovy Základní školy ve Štěnovicích na Plzeňsku před několika lety během několika měsíců zanikla řada přirozených hnízdních dutin pro rorýse obecné a byla odstraněna i všechna hnízda jiřiček obecných. Ochrana ptáků nebyla tehdy řešena a v důsledku ztráty hnízdišť populace obou druhů ve Štěnovicích výrazně klesly. Toho si povšimla paní učitelka Mgr. Jitka Hněvsová a spolu s vedením školy ve Štěnovicích, kde učí, za pomoci obce začala věc řešit.  Výsledkem je osazení prvních 20 hnízdních budek pro rorýse a 20 hnízdních náhrad pro jiřičky, které proběhlo 17. 4. 2020. Organizace Dobrovolný ekologický spolek – ochrana ptactva (DES OP) řešila technickou stránku věci a realizaci, zatímco škola nakoupila budky a dojednala možnost osazení náhradních hnízdišť zpět na budovu školy.

„Nebyla to jednoduchá a laciná akce, ale škola má děti hlavně vychovávat a sama jim jít příkladem. Navíc předešlé vedení školy ptáky neřešilo a nepostupovalo podle zákonem stanovených pravidel. Jsme rádi, že nové vedení se k problému postavilo čelem a navíc dalo celému projektu i další rozměr. Krom toho, že ptáci mají zpět alespoň část svých bývalých hnízdišť, zapojili pedagogové akci i do výuky přírodopisu a vzdělávání dětí. Přesně tak by to mělo být, ale bohužel ne každá škola si to ale uvědomuje a je ochotna na podobné věci přistoupit. Teď už jen aby se jiřičky a rorýsi do Štěnovic zase vrátili,“ říká Karel Makoň z organizace DES OP.

Umělá hnízda pro jiřičky byla umístěna na budovu tělocvičny a 20 speciálních hnízdních budek pro rorýse na komín od bývalé kotelny.

Osazování budek pro jiřičky. Foto Taťána typltová

Zdroj: TZ DES OP, 18. 4. 2020 / Titulní foto: Wikipedia commons / CC BY-SA 2.5


Číst dále
0


Rozcestník
Na Broumovsku se stará Miroslav Dusík o 200 budek pro dravce a sovy
AVIFAUNA Publikováno 28.4.2020


V Chráněné krajinné oblasti Broumovsko by letos zemědělci neměli mít problém s přemnoženými hraboši a dalšími hlodavci. Myslí si to ornitolog, který má na starosti kontroly budek dravých ptáků. Těch je v rámci biologické ochrany v CHKO dvě stě, zhruba šest na každý čtvereční kilometr. Některé ochranáři umístili v lese, jiné prakticky doprostřed pole. Kráčíme po polní cestě u obce Vižňov na dohled od česko-polských hranic. Ornitolog Miroslav Dusík si vzal žebřík a společně míříme k asi 50 metrů vzdálenému sloupu elektrického vedení. Na něm je umístěna jedna z ptačích budek. „Poštolka v budce sedí, je vidět hlavička. Pomaličku se přiblížíme a ona odlétne pryč. Podíváme se, kolik tam má vajíček,“ říká Miroslav Dusík.
„To jsou úžasní ptáci, poštolky tady na Broumovsku. Používají se vlastně spolu s ostatními sovami jako ochrana pozemku proti drobným hlodavcům. Jsou to velmi výkonní predátoři. Jedna poštolka uloví dva až tři hraboše denně. Takže pozemky dobře dokáží očistit od škůdců. „Člověk by očekával takovou budku spíš někde na okraji lesa. Tady ovšem široko daleko žádný strom není.
„Dáváme tyto budky pro poštolky do otevřeného terénu. Na těch sloupech jsou dobře chráněny proti kunám. A poštolky takovým hnízdům také dávají přednost. Mají odtud nádherný rozhled do krajiny a cítí se tam bezpečně.“

Budka je ve výšce pět metrů. Kontrola trvá jen chvíli. Uvnitř jsou čtyři vajíčka. Což je podle Miroslava Dusíka spíše podprůměrné množství.„Je to známka toho, že v krajině těch hrabošů není tolik. V loňském roce zde hnízdilo velké množství poštolek. Tedy přemnožení hlodavců, které bylo v celé republice, tady vůbec nenastalo. A když mají málo kořisti, tak si predátoři regulují počet mláďat tím, že snesou méně vajíček.“„Tahle je pro puštíka obecného, to je naše nejhojnější sovička. Obývá okraje lesů a ošetřuje porosty podél lesních celků, případně zalétává lovit i do onoho lesního prostředí na větší mýtiny. Tam, kde se zalesňuje, dokáže tlumit hlodavce,“ vysvětluje Miroslav Dusík. Tentokrát dopadla kontrola úplně jinak. Hnízdiště je opuštěné. „Ale to je zase známka toho, že v krajině okolo této budky není dostatek kořisti. Proto samička hnízdění vynechá. Zahnízdí vždy v roce, kdy uživí mláďata.“ V Chráněné krajinné oblasti Broumovsko je zhruba 200 podobných ptačích budek. Jejich kontrola trvá zhruba měsíc. Do některých se totiž ornitolog Miroslav Dusík vrací opakovaně. Během jednoho dne zvládne zkontrolovat asi 20 hnízdišť.

Převzato z Českého rozhlasu Hradec Králové

Zbytek celého článku k přečtení: Český rozhlas Hradec Králové

Foto: Václav Plecháček, Český rozhlas


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Ochrana letišť na pákistánský způsob: střílet všechny ptáky v blízkosti letiště
AVIFAUNA Publikováno 27.4.2020


Srážky ptáků s letadly jsou značně neobvyklé a jen zřídka nebezpečné, obvykle vedou k jen malému poškození letadla, které stroji vůbec nebrání v dalším letu. Přesto historie letectví zná několik případů, kdy měla srážka s ptáky fatální dopad na cestující. Letiště po celém světě tak přijímají různá opatření, aby střetu letadel s ptáky zabránila.

Pákistánský úřad pro civilní letectví (CAA) bude podle serveru Birdguides.com hodlá střílet všechny ptáky, kteří „zasahují“ na přistávací dráhy na dvou hlavních letištích v zemi. CAA najímá střelce, kteří mají střelbou ptáků omezovat případné srážky s letadly. Střelci budou rozmístěni na islámábádském mezinárodním letišti a na letišti v Lahore. Budou instruováni, aby stříleli všechny ptáky, kteří se přiblíží k přistávacím a vzletovým zónám na dráze na obou letištích.

Jedním z ohrožených druhů jsou například supi. Supi jsou často přitahováni člověkem vytvářeným odpadem v blízkosti letišť v Pákistánu, což skutečně může vést ke srážkám s letadly. Kolize s tak velkým ptačím druhem může způsobit vážné poškození motorových turbín a pro letadlo může být fatální. Podle úředníků Úřadu pro civilní letectví již byly alokovány finanční prostředky na najímání střelců a nákup zbraní. Úředníci CAA také uvedli, že profesionální střelci budou pracovat od 7:00 do soumraku.

Nejběžnějším pákistánským druhem je sup mrchožravý. Foto Carlos Delgado

Zdroj: https://www.birdguides.com/news/pakistan-aviation-authority-to-kill-all-birds-near-runways/

Titulní foto: Maarten Visser / CC BY-SA 2.0


Číst dále
0


Rozcestník
Zemědělec Pavel Czyž zachraňuje hnízda čejky chocholaté
AVIFAUNA Publikováno 25.4.2020


Zemědělec a ochránce přírody Pavel Czyž  z Dolní Lutyně zachraňuje hnízda čejky chocholaté. Na polích je viditelně označuje, aby je nezničily traktory zemědělců při obdělávání půdy. Letos mu s tím dokonce pomáhali i dobrovolníci. A společně se jim povedlo zachránit na ploše 1500 hektarů 27 hnízd. „Tady je zaseta kukuřice a tady je ten vynechaný kousek – zhruba deset metrů čtverečních, takže o nějakou velkou úrodu nepřijdeme. A hnízdo je uprostřed mezi tyčkami ve směru zpracování půdy,“ vysvětluje Pavel Czyž, který je zemědělec a ochránce přírody zároveň.

Hnízdo čejky jsou v podstatě čtyři vejce uprostřed ničeho. „Hlavní důvod je asi nenápadnost, aby splývala s okolím,“ dodává Czyž. Čejky patří mezi ohroženější druhy ptáků. „Je to dáno intenzifikací zemědělské výroby a čejky jsou soustředěny na polích. Vhodné biotopy mizí a čejky nemají šanci vyhnízdit při prvním hnízdění,“ popisuje. Druhé hnízdění pak znamená pro čejky opoždění ve vývoji a málo tukových zásob na cestu do teplých krajin. Proto je důležité označit už první hnízda. „Kdybychom hnízda neoznačili, tak by je zemědělská technika stoprocentně zničila,“ upozorňuje. Ohraničení tvoří čtyři kolíky, které ochránce přírody ještě postříkal reflexní barvou. „I když pro lidské oko je to hodně viditelné, ptáci na to naštěstí vůbec nereagují a vůbec jim to nevadí,“ dodává zemědělec.Pavel Czyž už v tuto chvíli bude kolíky na polích odstraňovat, zemědělské práce už by čejkám ublížit neměly. Letos se mu podařilo na rozloze 1500 hektarů zachránit 27 hnízd, což je o 16 víc než v loňském roce.

Převzato z Českého rozhlasu Ostrava

Zbytek celého článku k přečtení: Český rozhlas Ostrava

Foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0


Rozcestník
V Německu ornitologové zjistili nemoc postihující modřinky
AVIFAUNA Publikováno 25.4.2020


Na západě Německa propukla nemoc postihující sýkory modřinky. V březnu a dubnu letošního roku se tam začala ve větší míře vyskytovat nákaza bakteriemi Suttonella ornithocola, které způsobují dýchací potíže, zápal plic a smrt. NABU, německému partneru BirdLife, přišlo za posledních čtrnáct dní přes 11 tisíc hlášení o mrtvých nebo viditelně nemocných modřinkách. Protože modřinky příliš nemigrují, je pravděpodobné, že se nákaza bude šířit pomalu; do Česka nicméně dorazit může. Proto bychom měli modřinkám věnovat větší pozornost, zejména v západní části republiky. Suttonella ornithocola je málo známý druh bakterie (není to virus!), popsaný teprve v roce 2005. Mezi nemocnými ptáky zdaleka převládají modřinky, ale zjištěna byla i u dalších druhů sýkor, uhelníčků, mlynaříků a koňader. U jiných druhů ptáků zatím nalezena nebyla.

Poprvé bylo onemocnění způsobené Suttonellou zjištěno v roce 1996 ve Velké Británii, ale až téměř po deseti letech byl popsán jeho původce. Následně se onemocnění sporadicky vyskytovalo v Británii, v roce 2017 se poprvé objevilo ve Finsku a v následujícím roce v Německu. Zdá se, že nejvíc případů se objevuje na jaře. Jako většinu nemocí volně žijících ptáků, ani tuto není možné v přírodních podmínkách léčit. Nemoc způsobená Suttonellou nemá jednoznačné příznaky, postižení ptáci vypadají na první pohled nemocní – jsou načepýření, neulétají před člověkem, mohou těžce dýchat nebo mít jakoby propadlé oči. S jistotou lze ale Suttonellu potvrdit jen laboratorně.

Převzato z webu České společnosti ornitologické

Zbytek celého článku k přečtení: Česká společnost ornitologická

Foto: Francis Franklin / CC BY-SA 3.0


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
K výskytu slavíka tmavého u nás
AVIFAUNA Publikováno 23.4.2020


Setkání se slavíkem tmavým (Luscinia luscinia) patří stále k velkým dnům každého ornitologa. Slavíků tmavých prostě moc není. Nebo to s nimi neumíme?

První jarní ptáci protahují našim územím již před koncem dubna, šanci máme do konce II. dekády května. I potom se může místy tmavý slavík objevit, to jsou ovšem již ptáci, kteří se pohybují kolem hnízdišť slavíků obecných a zkouší štěstí ve smíšeném páru. Podobně je tomu i u samic, tyto případy jsou u nás ale vzácnější. Anebo unikají pozornosti. Je totiž rozdíl, když v místě zazpívá samec tmavého slavíka ze smíšeného páru, než když se tmavá samice ozve (byť typickým hlasem) kontaktním. Navíc místo výskytu nemusí vůbec splňovat hnízdní nároky slavíka tmavého, což rovněž situaci komplikuje. A je tu ještě jeden problém při zjišťování vzácného hnízdění – pokud je v páru samcem slavík tmavý, nemusí se druhovým zpěvem vůbec prezentovat. V rámci taktiky dovede zdařile imitovat zpěv slavíků obecných z okolí a pozorovatele oklame. Dobře vím, o čem mluvím, i když po zkušenostech uznávám, že takový zpěvák čistotu neuhlídá, a zejména tvrdost projevu i větší pomlky podvod prozradí. Nepřekvapuje, že aktéry smíšených hnízdění bývají v naprosté převaze dvouletí jedinci, ptáci bez hnízdní zkušenosti. Poslední poznámka se týká načasování hnízdění. Bývá posunuto právě o prodlevy v příletu slavíka tmavého.

Pohled na typické křídlo slavíka tmavého se zakrslou první ruční letkou. Ne příliš starý samec, zpívající na hnízdišti slavíka obecného jeho repertoárem. Mnichovo Hradiště – Dubový les 27.5.2008. Foto Pavel Kverek

Jarní průtah víceletých (zkušených) ptáků se odbývá rychle, zpěvu příliš neužijeme, slavíci jsou převážně tiší, spěchají. Šance na setkání bude výrazně větší na Moravě, protože tah směřuje od jihovýchodu přes Balkán, k nejzazšímu okraji rozšíření severozápadně od nás. (Jarní kroužkovací výsledek z Dánska).

Existuje v databázi i řada zástihů z míst méně obvyklých, například z hor. Takový pobyt je většinou omezen pouze na krátkou chvíli.

Naprosto odlišná je situace na podzim, kdy táhnou početně ptáci mladí. Jejich cesta je komplikovanější, s více zastávkami, nevede pokaždé úplně správným směrem. Pak se může stát, že na severu Čech v Bílině, je po nočním tahu zastižen mladý slavík tmavý s čerstvým kroužkem švédské centrály. Na jaře poletí takový pták daleko přímočařeji.

Je na škodu, že naše země tento zajímavý slavík převážně míjí. Sám jsem s ním strávil mnoho času především výzkumem v Polsku. V oblastech, kudy prochází šikmo od jihu stoupající pásmo společného výskytu se slavíkem obecným – hybridní zóna. Je zážitkem zážitků, učit se poznávat chování příbuzných druhů v místech společného výskytu. Kam od jihu Afriky slavík tmavý dorazí o něco později, než ze Sahelu rezavý slavík obecný. Aby následně v nivách stále ještě svobodných řek se rozmíchal hlasový koktejl neskutečna, v bitvě o úspěch!

Držím palce každému, kdo se za pár dnů v našich podmínkách o setkání se slavíkem tmavým pokusí.

Víceletá samice slavíka tmavého, chycená v místě dnešního Slavičího háje. Dolní Bousov 17. 5. 2009. Foto Pavel Kverek

Text: Pavel Kverek

Titulní foto: Unikátní snímek v Česku kompletně pelichající adultní samice slavíka tmavého. Osada Matice 30. 7. 2012. Pavel Kverek


Číst dále
0