Nejnovější  / Z domova

Známá i tajemná lyska černá

AVIFAUNA Publikováno 13.4.2020

„Ke konci měsíce března, když roztál led na rybníku a sníh v okolí, rozlévá přeplněný rybník vodu i po vedlejších nížinách. Potopeno je všechno rákosí, které na podzim a v zimě bylo přisekáno a jen tu a tam vyčnívá z vody některý vyšší palach s pozůstatky zažloutlé třtiny. Ještě není na vodě viděti ptáčka, avšak zakrátko houpají se jednoho dne z rána na hladině čtyři černí ptáci, čas od času pronikavým hlasem mimojdoucí na sebe upozorňujíce. Jsou to lysky, černé, břidlicové barvy, na hlavě a na krku tmavší, na prsou a břiše světlejší,“ popisuje lysku černou Vladislav Šír ve své knize „Ptactvo české“ z roku 1890. Někteří ptáci jsou tak běžní, že jim v podstatě málokdy při pobytu v přírodě věnujeme větší pozornost. Takovým druhem je například právě lyska černá, na vodních plochách hojně hnízdící pták od nížin až po podhorské oblasti. Přesto jsou lysky v mnohém velmi zajímavé: ať již svojí noční letovou aktivitou, či výraznou agresivitou.

Lyska černá má břidlicovitě černé zbarvení s bílou lysinou na hlavě. Za letu je vidět úzký bílý okraj loketních letek a dlouhé nohy (stojáčky), které ční dozadu za tělo. Zelené končetiny mají prsty s kožovitým plovacím lemem, který napomáhá dokonalému plavání. Většinou se zdržují pouze na vodní hladině nebo v břehových porostech. Výjimečně vychází i na břeh. Jde o tažného ptáka, u kterého jsou obě pohlaví velikostí i zbarvením stejné. Létají spíše neobratně, proto se v případě nebezpečí zachraňují obvykle plaváním nebo potápěním a ukryjí se v břehových porostech. Po příletu na hnízdiště koncem února a začátkem března dochází k postupnému vytváření párů. V této době bývají lysky nejnápadnější. Během období rozmnožování se u samců lysky černé projevuje neobvyklá agrese a masivní bránění svého teritoria, které trvá až do konce hnízdění.

Hnízdo lysky černé se snůškou.

„Vybírání a obsazování míst neděje se svorně a tiše, družka družce nepřeje příhodnějšího místa, a proto končívá se opanování jednotlivých míst teprve po delších půtkách a bojích, které vedou zvláště samečkové. Místa opanovaného brání samec i nadále, ba, nedovolí později jinému ani na blízko přijíti. Zpozoruje-li, že některý do jeho obvodu se vloudil, počne jej honiti, a postaví-li se mu na odpor, tu rozzloben shrbí tělo, plove mu vstříc a stane se srážka. Dorážejí na sebe nad vodu vztyčeným tělem, rozpjatými křídly a zobáky tesají tak dlouho, až má jeden z nich dosti a vrátí se zpět,“ uvádí Šír.

Hnízdo lysek, většinou plovoucí, je zakotveno v rákosí na okraji vody, někdy pod úkrytem přitahaného rákosu, jindy je však zcela nezakryté. Rodiče hlídají své hnízdo po celou dobu hnízdění a v případě ohrožení dokáží útočit dost nekompromisně na případné vetřelce. Nebojí se zaútočit ani na mnohem větší ptáky. Některé jsou schopny napadnout i člověka, pokud by se přiblížil moc blízko k jejich hnízdu. Takovou zkušenost zažil Karel Poprach v roce 1993 na Chomoutovském jezeře: „ Po přiblížení se k hnízdu asi na vzdálenost tři metry jsem byl jedním z ptáků doslova atakován. Po zaujetí výhružného postoje vyjela lyska proti mně a následnými výskoky na holenní část nohy mi způsobila nepatrné škrábnutí. Od přímé kontroly hnízda jsem tedy upustil. Při zpáteční cestě až do vzdálenosti asi sedmi metrů od hnízda mne lyska neustále doprovázela výskoky na lýtko, tudíž jsem musel couvat a ptáka rukou odhánět, aby mne nezranil.“

Snášení vajec začíná v dubnu, kdy samice snáší 5 až 10 světlých šedočerně kropenatých vajíček, na kterých se v sezení střídají oba rodiče. Někdy se také objeví druhá snůška. Za 21 až 23 dnů se líhnou mláďata, která jsou krmivá. Plně létavými se stávají ve věku 8 – 9 týdnů. Mají černé prachové peří, hlavičku oranžově červenou, konce červených pírek zlaté a zobák červený s bílou špičkou.

Mláďata lysky černé

Zajímavý je noční život lysek. Jsou to ptáci, kteří „nespí“ a jejich výrazné hlasové projevy lze v hnízdním období slyšet v průběhu celé noci. Navíc lysky bývají tajemnými letci, které za vlahých pozdně jarních a letních nocí přeletují ve velkých obloucích buď nad samotným rybníkem, kde hnízdí, nebo přeletují v noci i na vzdálenější lokality. Hlas letící lysky v noci je poněkud odlišný od hlasů, kterými se projevují přes den, a nezkušeného milovníka přírody může lehce zmást (viz odkaz níže). Živě si pamatuji na časy, kdy jejich noční hlasy pro mě byly velkou záhadou. Tím spíše, že v průběhu května a června je lze slyšet ve volné otevřené krajině, daleko od nejbližší vodní plochy, zvláště za teplých bezvětrných nocí. Rovněž je lze slyšet nad přeletu nad městem, či v polní krajině. Dnes sice dokážu určit podle jejich hlasu, že se jedná o lysku, nicméně jejich noční pohyby krajinou zdaleka nejsou známé. Snad mohou souviset jak s jejich rozvinutým sociálním chováním na hnízdní lokalitě, nebo se může jednat i o nehnízdící ptáky na potulkách krajinou.

Lysky to s člověkem neměly v minulosti jednoduché. Patří mezi lovnou zvěř a bývaly loveny jak na podzim, tak na jaře. Vladislav Šír k jarnímu lovu píše, že „jednání to odůvodněno a ospravedlněno bylo velikonočními posty. Platí totiž maso lysek za jídlo postní, ačkoli jsem byl svědkem, že páni si pochutnávali v hostinci na zadělávaných lyskách, domnívajíce se, že jedí divoké kachny, které na jídelním lístku byly oznámeny.“

Přestože doposud není problém se s lyskou v naší přírodě potkat, její početnost od 80. let mírně klesá a tento trend se nezastavil ani v novém miléniu.

Lyska černá s mláďaty.

Text a foto: Lukáš Kadava

Zdroj: http://www.tkv.cz/pdf/periodika/zpravycso/40/046_047.pdf

https://www.xeno-canto.org/543447

Vladislav Šír: Ptactvo české, 1890.