Sezónní mizení a jarní návrat mnoha druhů ptáků vyvolával v lidských myslích množství pošetilých teorií a hypotéz. Lidé se třeba domnívali, že ptáci odlétají na podzim na Měsíc, odkud se na jaře opět navracejí. Řecký filozof Aristoteles napsal, že rehek zahradní (který migruje z Řecka do subsaharské Afriky) se v létě promění v červenku, a že pěnice slavíková se na zimu mění v pěnici černohlavou. Jiní pozorovatelé – například Olaus Magnus a britský přírodovědec Gilbert White – byli přesvědčeni, že tažní ptáci přečkávají zimu zahrabáni v bahně na dně rybníků, řek a jezer. Tento názor převažoval až do 18. století. Foto Jiří Bartoš / http://bartosphoto.cz/
Mírná zima a teplé počasí posledních dní uspíšilo příchod jara. V zahrádkách již kvetou sněženky a šafrány. Z jihu se již také vracejí i první ptáci – skřivani, špačci, konipasi bílí, čejky chocholaté, drozdi zpěvní a holubi hřivnáči. „První letošní skřivani se objevili již v polovině února, ale šlo pouze o několik jednotlivců. Špačci se objevili koncem února, tak jako čejky chocholaté a konipasi bílí. Tyto první otužilce nyní již následují větší hejna i stovek špačků a čejek chocholatých. S čejkami přilétají i kulíci zlatí, kteří budou pokračovat dál až na sever Evropy, kde hnízdí,“ říká Jiří Šafránek z Moravského ornitologického spolku. Pozorovatelé ptáků z Moravského ornitologického spolku již zaznamenali i racky chechtavé, poláky velké i poláky chocholačky a husy velké. V zahradách již začínají zpívat kosi, pěnkavy, zvonci i sýkory. „Od nás se naopak vydají k severu husy běločelé a tundrové, které zimovaly na jižní Moravě. Postupně se vytrácejí i hejna havranů polních a kavek obecných,“ doplňuje Jiří Šafránek.
Z navracejících se ptáků se radují i na Plzeňsku. „Rozmlsaný jarním počasím předešlých dvou týdnů jsem vyrazil k Dolanskému mostu na pravidelnou kontrolu zde zimujících labutí. Jak jsem však byl překvapen, když krom labutího páru jsem nad vodou Berounky zahlédl proletět mou letošní první vlaštovku. Beru do ruky dalekohled, koukám, poslouchám a ono jich tam bylo hned šest. Dopnul jsem si zimní mikinu ke krku a sám pro sebe utrousil: Jedna vlaštovka jaro nedělá, ale šest je už na pováženou,“ usmívá se Karel Makoň ze Záchranné stanice v Plzni.
„Migrační trasy jsou často geneticky fixované, případně naučené od rodičů, či starších zkušených jedinců. Kdo zbloudí z prověřené cesty, zpravidla za chybu zaplatí životem. Přesto se ale zbloudění (anglicky vagrancy, zatoulanec = vagrant) u ptáků v malé míře vyskytuje a může být dokonce jakousi pojistkou dlouhodobého přežití tažného druhu,“ říká Libor Praus z Východočeské pobočky ČSO (blíže ZDE).
Migrace ptáků byla dlouho záhadný fenomén. Ornitologové začali získávat informace o ptačí migraci až pomocí klasických kovových kroužků (blíže ZDE). V posledních zhruba patnácti letech začali ornitologové připevňovat větším ptákům (např. dravcům, čápům nebo sovám) malé vysílačky. Nejnovější typy radiových přístrojů vysílají signály přes satelity do pozemních stanic, a je tak možno sledovat a mapovat celou tahovou trasu (blíže ZDE).
Na první navrátilce čeká ještě nevyzpytatelné počasí. V případě velkých teplotních výkyvu může nastat i zpětný tah, kdy se ptáci opět vrací o něco jižněji, kde nepřízeň počasí přečkají. „Uvidíme a věřme, že snad budou mít i vlaštovky trochu toho štěstí. Protože já léta věřím tomu, že nám lidem vlaštovky štěstí rozhodně nosí,“ uzavírá Karel Makoň.
Drozd cvrčala, jako symbol odcházejícího zimního období se u nás zdrží až do konce března. Foto Jiří Bartoš / http://bartosphoto.cz/
Zdroj: TZ Moravský ornitologický spolek, 22. 3. 2020 / TZ Záchranná stanice Plzeň, 22. 3. 2020
Text a titulní foto: Lukáš Kadava
Naštěstí problémy, které momentálně trápí náš druh, včetně rozmarů počasí, nijak nerozhodily bahňáky Ptačího parku Josefovské louky. Kulíci už jsou na ostrůvcích námi vyhloubených jezer pro ptáky, které pro ně s vervou vypleli dobrovolníci na jarní brigádě. Několik párů čejek obsadilo tradiční hnízdící plochy a dokonce stydlivé bekasiny se ukazují a chvílemi i charakteristicky zatikají, jakoby už měl začít tok. Již se také objevil vzácný vodouš rudonohý, který na loukách vyhnízdil minulý rok. Čírky obecné, modré a kopřivky přelétávají mezi novým zatopeným bahništěm v ohradě divokých koní a Slavíkovským ptačníkem. Zdá se, že si nemohou vybrat. Všechno tohle hemžení s působivou zvukovou kulisou chechtání racků povzbuzuje návštěvníky parku, kteří tu hledají útočiště v pandemií okleštěné republice.
Jaro je definitivně tady. Důkazem toho je přílet hlavy čapí rodiny do Bohuslavic (okres Prostějov, pozn. red.). K malé obci na Konicku patří čápi neodmyslitelně desítky let. Letos se objevil čapí samec v tomto týdnu, po více než sedmiměsíční zimní pauze. Čapí hnízdo na vysokém stožáru ve středu obce, je jednou z jejích dominant. Čápi sídlili původně na vysokém komínu, který byl před lety nahrazen vysokým kovovým stožárem.“Po demolici objektu bývalé mlékárny a současně i komína, jsme instalovali pro naše čápy náhradní hnízdiště. Jak vidno, tak se jim líbí,“ komentoval bohuslavický starosta Roman Jedlička. V loňském roce vyvedli bíločerní ptáci dvě mláďata.“Měli myslím dva mladé. Odletěli koncem srpna, těsně před poutí. Asi jim vadil hluk z kolotočů. Teď přiletěl samec sám, poprvé jsem ho uviděl v pondělí ráno,“ sdělil Deníku Roman Havlíček, který má ze svého domu přímý výhled na čapí hnízdo. „Celou dobu co tu bydlím, se na ně vždycky dívám. Zkrátka k Bohuslavicím čápi patří,“ dodal.
Na komín bývalých sléváren v Rožmitálu pod Třemšínem usedl čáp bílý. Z teplých krajin letos vyrazil o pár dní dříve. Do Rožmitálu pod Třemšínem přiletěl čáp. Na komíně bývalé slévárny byl zpozorován v neděli 15. března 2020 krátce po půl páté odpoledne. Nehledě na prastarou pranostiku, která říká, že Na svatého Řehoře (12. března) čáp letí přes moře, vyrazil ten rožmitálský na dlouhou cestu tentokrát o několik dní dříve. Stačilo však málo a rožmitálský posel jara o své hnízdo před lety přišel. Nevyužívanému komínu bývalé slévárny totiž hrozila demolice. Spolu s ostatními objekty měl ustoupit výstavbě supermarketu. Lidé to však tak nenechali, sepsali petici a čáp se tak stále má kam vracet.
