May 24, 2025
Autor

AVIFAUNA



Rozcestník
Plánovaná výstavba letiště v Albánii může ohrozit migrační trasy ptáků
AVIFAUNA Publikováno 5.2.2021


Ochránci životního prostředí vyzvali albánskou vládu, aby upustila od výstavby letiště na pobřeží Jaderského moře. Křížilo by totiž významnou migrační trasu ptáků, kteří nacházejí útočiště ve zdejší mokřadní krajině. Informovala o tom agentura AFP. Na projekt druhého mezinárodního letiště v Albánii v hodnotě 86 milionů eur (2,2 miliardy Kč) přijala vláda zatím dvě nabídky. Vzniknout by mělo poblíž města Vlora, úřady si od něj slibují další rozvoj cestovního ruchu v jižní části země. Zhotovitel by měl být podle představ vlády vybrán v březnu.

Na 36 albánských i mezinárodních ekologických organizací zaslalo vládě otevřený dopis, v němž v souvislosti s projektem vyjádřilo krajní znepokojení. Podle nich by letiště mohlo nenávratně poškodit místní ekosystém, který je domovem některých kriticky ohrožených ptáků. Upozorňují také, že letiště umístěné na „jedné z hlavních migračních tras ptáků“ je nebezpečné i pro letadla. Signatáři dopisu rovněž uvádějí, že projekt je v rozporu s albánskými zákony i s mezinárodními úmluvami, které Albánie ratifikovala v rámci přístupových rozhovorů s Evropskou unií. Letiště by mělo vzniknout v chráněné krajinné oblasti Vjosa-Narta, která podle expertů představuje s rozlohou 19000 hektarů jednu z nejcennějších mokřadních oblastí v celém Středomoří. Je domovem 200 druhů ptáků včetně pelikánů dalmatských či plameňáků, kterých tam podle odborníků přebývá asi 3000.

Převzato ze serveru Ekolist.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Ekolist.cz

Foto: Shane Francis / Unsplash.com


Číst dále
0


Nejnovější  / Výběr redakce  / Ze zahraničí
Evropa přišla o více než 90% koroptví
AVIFAUNA Publikováno 5.2.2021


Data, zveřejněná v novém Evropském atlasu hnízdního rozšíření ptáků (EBBA2, blíže ZDE) ukázala, že od roku 1980 došlo k poklesu početnosti koroptve polní v Evropě o neuvěřitelných 94%. „Masivní pokles koroptví je způsoben kombinací několika faktorů, v čele se současným intenzivním zemědělstvím, nárůstu používání pesticidů, a tím mizení potravních zdrojů pro kuřata a zvýšené predace, “ konstatuje Dr. Francis Buner, vedoucí vědecký pracovník organizace Game and Wilflife Conservation Trust (GWCT) a spoluautor druhové kapitoly o koroptvi polní v atlase EBBA2.

,„Dramatický úbytek koroptví v celém jejím západoevropském hnízdním areálu by měl být pro nás varováním. Biologická rozmanitost evropské zemědělské půdy je vážně ohrožena bezprecedentním poklesem a dokonce úplnými ztrátami divoké zvěře ve všech koutech EU a Velké Británie. Evropská společná zemědělská politika (SZP) zjevně selhala v péči o základní entitu, která umožňuje zdravý život na naší planetě – biologickou rozmanitost. Po brexitu má nyní Spojené království šanci přejít od neudržitelných politických předpisů SZP a aplikovat vlastní ekologickou politiku, aby napravila škody dříve, než bude příliš pozdě,“ upozorňuje Buner.

Trend početnosti koroptve polní v České republice na základě dat z Jednotného programu sčítání ptáků (JPSP). Zdroj: http://jpsp.birds.cz/index.php

Pracovníci z GWCT věří, že budoucnost koroptví spočívá v práci jednotlivců i organizací v rámci praktických opatření, které mohou realizovat v krajině. GWCT je také vedoucím partnerem v mezinárodním projektu PARTRIDGE, který využívá výsledky šetrně obdělávaných ploch s cílem ovlivnit agroenvironmentální politiku a nadchnout majitele a nájemce půdy k ochraně volně žijících živočichů na zemědělské půdě. Vlajkovým druhem je samozřejmě koroptev.

Také v České republice stavy koroptví odrážejí současný přístup ke krajině. „Úzká vazba na polní prostředí, stálost a malé teritorium předurčují koroptev k výborným bioindikačním vlastnostem s vysokou mírou výpovědi o stavu zemědělské krajiny. Zemědělcům pomáhá v biologické ochraně polních plodin. Současná česká koroptví populace je roztříštěná, nestabilní, na početním minimu pod 1,3 % historicky doložitelného maxima – a tedy kriticky ohrožená. V některých místech, zejména v důsledku dostatečné potravní nabídky, úkrytů a bezpečných míst k hnízdění, mají místní populace mírně rostoucí tendenci. Na větší rozloze české kulturní stepi jsou však takové podmínky, že koroptve jen těžko přežívají. Druh je izolován v místních populacích, v nichž nejsou na zimu vytvořena početně silná a vitální hejnka,“ říká Petr Rejzek z organizace Naše společná krajina, která se ochraně a podpoře koroptví věnuje v rámci projektu Čiřikání.

Koroptev polní. Foto Jan Novák

Zdroj: https://www.birdguides.com/news/grey-partridge-declines-by-94-across-europe-in-four-decades/

https://www.koroptvicky.cz/

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Jan Novák


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Rybáři budou i nadále dostávat náhrady za škody způsobené kormoránem
AVIFAUNA Publikováno 5.2.2021


Rybáři budou dostávat po další tři roky náhrady za škody, které jim na rybách způsobili kormoráni. Dosud mohli získat náhrady jen za uplynulé tři roky. Prodloužení přináší novela o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, kterou 2. února 2021 podepsal prezident ČR.

Kormorán velký patří mezi nejvýznamnější rybí predátory, v Česku jich zimuje podle odhadů na 20.000 jedinců. Početnost kolísá podle stavu zamrznutí vodních nádrží. Způsobené škody na rybách jsou každoročně vyčísleny Rybářským sdružením na zhruba 130 milionů korun, uvedlo již dříve ministerstvo zemědělství. Novela se výslovně vztahuje na škody způsobené kormoránem velkým. Za roky 2018 a 2019 měli rybáři nárok na stoprocentní kompenzaci prokázané škody, za loňský rok mají nárok na osmdesátiprocentní náhradu. Za letošek a příští dva roky se náhrada vrací na stoprocentní výši. Ministerstvo financí podle dřívější informací vyplatilo předloni na náhradách 37,2 milionu korun. Za první polovinu loňského roku to bylo 34,2 milionu korun.

Připomeňme, že byť je primární příčinou zvýšení početnosti kormorána velkého u nás nekritická ochrana druhu v Severní Evropě od roku 1979 až doposud, ve středoevropských podmínkách kormoráni těží ze změn hospodaření v krajině, zejména díky intenzivnímu způsobu rybářského hospodaření, kdy je současná hustota rybích obsádek ve srovnání s údaji z minulosti více než desetinásobná. Rovněž zregulované říční toky, nádrže bez vyvinutého litorálního pásma, které poskytuje rybám úkryt, usnadňuje kormoránům lov.

Kormorán velký. Foto Santiago Lacarta / Unsplash.com

Zdroj: http://www.svetmyslivosti.cz/monitor-tisku/14522-rybari-budou-dal-dostavat-nahrady-za-skody-zpusobene-kormorany-ctk

Rusňák Š. 2007: Aspekty konfliktu chovu ryb a ochrany zvláště chráněného druhu kormorán velký (Phalacrocorax carbo) po 25 letech hnízdění tohoto druhu v ČR. Diplomová práce,m Univerzita Karlova, Praha.

Titulní foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0


Rozcestník
Káně versus slepice
AVIFAUNA Publikováno 4.2.2021


Současné mrazivé počasí nepřeje dravcům, kteří mají potíže se sháněním potravy. Proto občas hladoví riskují a že se to občas nevyplácí, se přesvědčila i káně, která nakonec skončila v Záchranné stanici na Huslíku. Káně se spustila přímo na dvorek plný slepic slepic a kachen, kde se pokusila si něco ulovit. Netrvalo dlouho a část slepic i kachen se do káně pustila s cílem odehnat nebezpečného útočníka. Káně tak nakonec skončila zcela vysílená a zablácená uprostřed dvorku. „Naštěstí majitelé drůbeže neváhali a rozhodli se ihned káni pomoci. U nás již dostala náležitou péči, očištění peří a vydatnou výživu. Její rehabilitace však nějakou dobu potrvá,“ uvedl vedoucí stanice Luboš Vaněk.

Podobných příběhů zažili zvířecí záchranáři z Poděbrad nepřeberné množství. Loňský rok byl v mnoha ohledech rekordní. Stanicí prošlo 2 229 živočichů, kteří se ocitli v různých nesnázích. Což je o 410 více než v roce předchozím. Největší procento zahrnula mláďata, celkem 897 jedinců. 747 zvířat bylo zraněno, 338 bylo vysíleno, 121 muselo být odchyceno, 62 živočichů prodělalo infekci, 27 bylo otráveno. Nejčastěji přijímaným druhem byl ježek západní (348), poštolka obecná (147), ježek východní (108) nebo vrabec domácí (105). Vypuštěno bylo 1 399 zvířat (62,8 %). Do volné přírody se podařilo vrátit několik zajímavých druhů například dva bukáčky malé, sovy pálené, racka chechtavého, lelka lesního, křečka polního nebo motáka lužního, kterého stále sledují pomocí GPS lokátoru. Za celý rok pro zvířata najezdili 38 555 kilometrů. Smutným rekordem je nejnižší počet návštěvníků, především školáků, kteří však nemohli dorazit ze známých důvodů. „Tato situace byla pro nás nová a o to více smutnější. I přes tyto komplikace jsme ale cítili velkou podporu od našich dlouhodobých dárců, sponzorů, obcí, měst i kraje,“ konstatoval Luboš Vaněk.

Převzato z Nymburského Deníku

Zbytek celého článku k přečtení: Nymburský Deník

Foto: archiv Záchranné stanice pro zraněné živočichy na Huslíku


Číst dále
0


Rozcestník
Zajímavé zimní výskyty ptáků v Ptačích parcích
AVIFAUNA Publikováno 4.2.2021


Všechny ptačí parky České společnosti ornitologické hlásí vzácné ptačí hosty a překvapivě i zimující prioritní hnízdiče.

Josefovské louky

Na Josefovských loukách tráví zimu rekordní čtyři kalousi pustovky! Bekasina otavní, symbol parku, je letos výjimečně k vidění dokonce na silně zasněžených loukách. Na mokvajících místech nebo na březích kanálů sbírají potravu i malá hejnka. Vzácně se dá zahlédnout také další cílový druh bahňáka – čejka chocholatá. Co přimělo druhy, které obvykle zimují v mírnější západní a jižní Evropě, zůstat na Josefovských loukách je otázkou. K vysvětlení opět svádí přítomnost velkých spásačů – divokých koní a praturů. Pozorování rovněž vzácných lindušek horských, sbírajících potravu v místech, kde kopytníci právě rozdupali sníh a odkryli zemský povrch, naznačuje, jak moc je přítomnost velkých zvířat pro ptáky důležitá. Linduškami ale seznam zajímavých lednových druhů nekončí.  Podél Staré Metuje je celou zimu slyšet kvičení a kvílení chřástalů vodních, kteří se sem pravděpodobně stáhli ze svých hnízdišť uprostřed močálů Josefovských luk, kde se hojně ozývali v loňské hnízdní sezoně.

Kosteliska

V novém ptačím parku Kosteliska, díky své jižní a tedy teplejší pozici, pestrosti prostředí a kvalitním mokřadům, zahlédnete hned několik druhů bahňáků a dalších ptáků, kteří by teď měli být někde v teple u Středozemního moře – skřivan polní, holub hřivnáč, špaček obecný nebo konipas bílý. Lindušky horské, které sem sestupují z vyšších poloh, v ptačím parku hromadně nocují a ohromují svými počty až padesáti jedinců! Z bahňáků můžeme zastihnout vodouše kropenaté, slučky malé nebo bekasiny otavní.

Mnišské louky

Mnišské louky se zimními senzacemi nezaostávají. Malá rodinka jeřábů popelavých, kterou sledujeme od jara, kdy se v ptačím parku podařilo vyvést mládě, stále zůstává i přes sněhovou pokrývku v nivě Ploučnice. Jeřáb popelavý se tak po neoficiálním uvedení hlásí být uznaným emblémem Mnišských luk. Stejně jako na Josefovkách, tráví zimu v ptačím parku u České Lípy i severská káně rousná s bílým ocasem a zateplovacími rousy až k pařátům.

Převzato z webu České společnosti ornitologické 

Zbytek celého článku k přečtení: Česká společnost ornitologická

Foto: Santiago Lacarta / Unsplash.com


Číst dále
0


Rozcestník
Jak se první ptáci vznesli do vzduchu?
AVIFAUNA Publikováno 3.2.2021


Vědci změřili takzvaný „povrchový efekt“ létání u zvířat a podpořili tak jednu z teorií, jak se vlastně zvířata poprvé vznesla do vzduchu. Výzkum proběhl na švédské univerzitě Lund, kde v aerodynamickém tunelu zoologové měřili parametry letu netopýra vodního (Myotis daubentonii). „Naše údaje ukazují, že let v blízkosti rovného povrchu šetří zvířatům dvakrát více energie, než naznačovaly matematické modely,“ prozradil biolog Christoffer Johansson, jeden z vedoucích vědců této studie.

Termín „povrchový efekt“ označuje skutečnost, že povrch, ať už jde o zem nebo vodní hladinu, funguje jako aerodynamické „zrcadlo“, jež zvyšuje vztlak pod křídly a ptáci tak těsně nad zemí (vodou) vydají méně energie na to, aby vzlétli nebo se v letu udrželi. Tohoto efektu mohou létající tvorové využít, pokud nad povrchem letí ve vzdálenosti nepřesahující rozpětí křídel. S rostoucí vzdáleností od země nebo vodní hladiny vztlak exponenciálně klesá. Rovný povrch, jaký poskytuje například klidná jezerní hladina, nad níž ptáci a netopýři loví hmyz nebo za letu pijí, poskytuje ideální podmínky, za nichž letící tvor spotřebuje letem ještě méně energie než při plachtění. Výzkum byl sice proveden na netopýrech, ale má svou platnost i pro ptáky nebo hmyz. Navíc podporuje rozšířenou teorii o zrodu létání. Jedna z dosud uvažovaných variant říká, že zvířata se naučila létat při přeskocích z větve na větev a ze stromu na strom, jiná (a o ni právě jde) tvrdí, že létání začalo na zemi. Při běhání a vyskakování za kořistí se tvorům vyvinula jakási před-křídla, jež jim umožňovala běžet rychleji a skákat výš. Křídla získávala stále dokonalejší podobu a nakonec se tak zrodil skutečný let.

Převzato z magazínu 100+1 zahraničních zajímavostí

Zbytek celého článku k přečtení: stoplusjednicka.cz

Foto: Yogendra Singh / Unsplash.com


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Lednové sčítání vodních ptáků přineslo v NP Podyjí rekordní výsledky
AVIFAUNA Publikováno 3.2.2021


Během druhého lednového víkendu proběhla celosvětové akce IWC (International Waterbird Counting), která se uskutečnila ve více než 170 zemích světa a jejímž cílem je sčítání vodních ptáků (více ZDE). Do Podyjí se ornitologové vydali sčítat zimující vodní ptáky již po sedmnácté a zaznamenali hned tři nové druhy. Poprvé se tu objevil v mělčinách zarostlých rákosím a v ostřicových bažinách hnízdící chřástal vodní (Rallus aquaticus) a dva nové druhy kachen. Chřástal vodní patří mezi vzácně zimující druhy, jejich zimní počty však meziročně narůstají  a letošní zima je na chřástaly rekordní.

Kromě vodních ptáků ale odborníci zmapovali i několik opeřenců, kteří obvykle odlétají zimovat do teplejších krajin. V přírodě Podyjí se tak začíná projevovat trend teplejšího klimatu a mírných zim. Celkově vědci v národním parku napočítali 680 jedinců z devatenácti různých druhů vodních ptáků a ptáků vázaných na vodní prostředí. Kromě chřástala vodního je novinkou mezi zimujícími vodními ptáky i lžičák pestrý (Anas clypeata) a kachnička karolinská (Aix sponsa). „Malou skupinku lžičáků jsme pozorovali u mostu do Hardeggu. Spolu s nimi se zde pohyboval i další nový druh našeho sčítání. Exotická kachnička karolinská. Samička, kterou jsme zahlédli, navíc vyniká světlou barevnou odchylkou,“ vysvětluje zoolog Národního parku Podyjí Zdeněk Mačát (tzv. leucismus – tedy snížená barevná pigmentace peří, pozn. red).

Leucistická samice kachnička karolinské, pozorovaná v NP Podyjí, leden 2021. Foto Zdeněk Mačát

Ornitologové ovšem při procházení kolem řeky registrují kromě vodních i ostatní druhy ptáků. Letos zjistili neobvykle vysoké počty zimujících červenek. Zaznamenali i drozda zpěvného nebo sluku lesní. „Jsou to ptáci, kteří od nás na zimu obvykle odlétají, i když ne příliš daleko. Jejich pobyt u nás je ale v souladu s trendem oteplování klimatu a dosavadním mírným průběhem letošní zimy,“ popisuje ornitoložka Vlasta Škorpíková.

Už pravidelně se v zimě v Podyjí naopak objevuje severská kachna hvízdák eurasijský, letos v rekordním počtu. „Na dolní Novomlýnské nádrži bylo napočítáno jinou skupinou pozorovatelů 740 hvízdáků. Jižní Morava tento druh evidentně přitahuje. V regionu máme další významné shromaždiště. Jsou to odkalovací nádrže hrušovanského cukrovaru. Letos jsme zde sečetli 501 hvízdáků,“ dodává Mačát. „Dosavadní nejvyšší počet hvízdáků zjištěný při IWC na jedné lokalitě bylo 205 jedinců na odkalovacích nádržích u Hrušovan nad Jevišovkou dne 13.1.2018. V roce 2018 bylo také zjištěno nejvíce jedinců tohoto druhu na celém území České republiky, celkem 502 jedinců. Obdobný počet byl zjištěn i v roce 2020  – 500 exemplářů v celé ČR. Letošní zimování tohoto druhu kachny je tedy rekordní v celé historii sčítání,“ doplňuje koordinátor IWC Petr Musil z České zemědělské univerzity v Praze.

Během sčítání ornitologové zmapovali dvě větší hejna kormoránů velkých o součtu necelých 160 jedinců. To nijak nevybočuje z dlouhodobých průměrných počtů. Dále bylo v národním parku sečteno také šest orlů mořských. Krásný pohled nabízí i nejméně sedm výrazných ledňáčků říčních. Mapovatelé také zaznamenali šest nenápadných pěvců skorců vodních. „Potvrzen byl i stálý výskyt nepůvodní kachničky mandarinské, která žije již trvale v meandru Šobesu. V letošním roce jsme zde pozorovali devět jedinců této pestré kachny,“ uzavírá Mačát.

Chřástal vodní patří mezi vzácně zimující ptáky. Foto Jan Grünwald

Zdroj: https://www.nppodyji.cz/scitaniptaku2021

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Francesco Ungaro / Unsplash.com

 


Číst dále
0


Rozcestník
Značený čáp Kryštof z Plzeňska zimuje v Senegalu
AVIFAUNA Publikováno 2.2.2021


Sluníčka v dalekém africkém Senegalu si i nadále ve zdraví užívá čáp Kryštof. Poslední červencový den byl vypuštěn na jižním Plzeňsku vybaven speciální vysílačkou na zádech, umožňující sledovat jeho pohyb. Od té doby se dokázal přemístit až do Afriky. Vzdušnou čarou je asi 5500 kilometrů od svého domova. Díky technice víme přesně, kde se Kryštof nachází. „Momentálně Kryštof pobývá v okolí senegalského města Touba v regionu Diourbel a podle zaznamenaného pohybu navštěvoval přítok řeky Gambia Ríver u hranice Senegal- Gambie. Střídavě se vracel do Touba. Tam se zdržuje na místních skládkách a okolí, kde je v této době dost kobylek, sarančat a nepohrdne ani termity,“ uvedl šéf plzeňské záchranné stanice živočichů Karel Makoň, který má o čápovi nejnovější zprávy.

Let čápa Kryštofa sleduje a zaznamenává specialista Bohumil Mášek. Dvakrát za den kontroluje na monitoru svého počítače téměř každý jeho krok, přelet i pohyb. Kryštof je tři roky starý čáp, což je mezi čápy už mazák. V reálu to znamená, že byl v Africe minimálně už tři zimy, tato je jeho čtvrtá. „U čápů bílých jsou tři roky zároveň i věkem dospívání ve znamení hledání partnera a v následném roce i hnízda a hnízdění. To by podle všeho mohlo proběhnout tento rok právě u nás v ČR a ideálně na západě Čech kde vyrůstal,“ konstatoval Makoň. To je však ještě hodně daleko a poměrně i hodně nejisté, jelikož v současné době je Kryštof tisíce kilometrů od svého domova. Navíc i v Africe na naše čápy číhá mnoho nebezpečí. Navíc ho čeká i dlouhá cesta zpět do Česka.

Čápa bílého jménem Kryštof kroužkovali pracovníci Dobrovolného ekologického spolku – ochrana ptactva DESOP jako malého na hnízdě v Brodu nad Tichou na Tachovsku v červenci roku 2017. Potom o jeho pohybu dlouho nic nevěděli. Až letos spadl u Města Touškova na severním Plzeňsku v noci z radiovysílače do oplocení a nemohl se dostat ven. „Tady jsme ho také 19. 6. 2020 odchytili, podle ornitologického kroužku identifikovali a lehce potlučeného převezli k nám na Záchrannou stanici živočichů v Plzni,“ informoval šéf stanice Karel Makoň.

Rekonvalescence potlučeného Kryštofa nebyla zrovna snadná a trvala poměrně dlouho. „Jelikož jsme však věděli, že se jedná o staršího ptáka, který za svůj život musel být už minimálně třikrát na zimovišti třeba v Africe, rozhodli jsme se, že mu dáme vysílačku. Jak jsme řekli, tak se stalo a 31. 7. 2020 jsem Kryštofa s Bohoušem Máškem vypouštěl u Chocenic na Blovicku na louky nad rybníkem,“ popsal Makoň začátky sledování čápa Kryštofa.

Od Chocenic se následně Kryštof přesunul ke Komornu (PJ), kde spolu s dalšími bílými čápy vydržel několik dní a cpal se hraboši z místní louky. Poměrně dlouho pak čekali experti, kdy a jakým směrem se Kryštof vydá na zimoviště. „Když naprosto neomylně zamířil do Německa místo Rakouska, jako doposud námi sledovaní čápi, chytali jsme se s Bohoušem za hlavu, že budeme mít dalšího čápa zimujícího v nějakém německém ptačím parku. To se stalo už v případě dříve sledovaného čápa Arnošta. Jenže Kryštof přes Německo pouze přelétl, škrtnul Švýcarsko a přes Francii to vzal rovnou do španělského Madridu.“ Ornitologové se domnívali, že Kryštof bude zimovat na nějaké skládce komunálního odpadu ve Španělsku, jako to v posledních 10 letech s oblibou dělají někteří čápi kroužkovaní v Plzeňském kraji. Jenže Kryštof opět překvapil! Pokračoval dál přes Estrecho de Gibraltar do Maroka, chvilku podél pobřeží Atlantského oceánu. Z Maroka jižně dolů na hranici Mali a Mauritánie, kterou přelétl v celé její délce až do Senegalu.

Převzato z webu Plzenska.drbna.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Plzenska.drbna.cz

Foto: archiv DESOP Plzeň


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Počty volavek červených v Nizozemí lámou rekordy
AVIFAUNA Publikováno 1.2.2021


Podle nejnovějších údajů nizozemské ochranářské organizace Sovon dosáhla hnízdní populace volavky červené (Ardea purpurea) v roce 2020 v Nizozemsku nového rekordního početního maxima. Prokázáno bylo téměř 1100 hnízd. V minulosti početní stavy v Evropě silně kolísaly. V průběhu 19. století téměř vymizela, po roce 1940 začala nová hnízdní expanze, která trvala do 70. – 90. let minulého století, odkdy se stavy opět pomalu snižují. V celé Evropě hnízdí méně než 42 tisíc párů, populace je označována jako ubývající. Populační trend volavky červené v současnosti kopíruje podobné vzestupy početnosti dalších druhů volavek v severozápadní Evropě (volavka bílá, volavka rusohlavá).

I v minulosti byla volavka červená v Nizozemí relativně hojným hnízdícím druhem. V 70. letech minulého století v zemi hnízdilo zhruba 900 párů, následoval pokles v 80. letech a na počátku 90. let hnízdilo přibližně 220 párů. Hlavní důvody propadu početnosti ornitologové viděli v kombinaci zhoršení přirozeného prostředí na nizozemských hnízdištích a suchých period na zimovištích v Sahelu. Obnova a zlepšení přirozeného prostředí v Nizozemí, stejně jako vlhčí roky v Sahelu, znamenaly během devadesátých let minulého století návrat volavek červených a stálý nárůst početnosti až do současnosti. V roce 2016 bylo zjištěno téměř 1 000 hnízdících párů; po mírném poklesu v roce 2017 následovalo ustálení populace kolem 1 000 párů v letech 2018 a 2019.

Volavky červené vyhledávají rozsáhlé porosty rákosu nebo orobince. Hnízdí v koloniích, někdy společně s ostatními druhy volavek, kolpíky nebo kvakoši. Hnízdo bývá většinou na polámaných stéblech rákosu nebo orobince, občas i nízko na keřích nebo stromech. Od dubna do června snáší 3-7 vajec. Po 22-30 dnech inkubace se postupně líhnou mláďata v rozmezí 3-11 dní. Do věku tří týdnů jsou na hnízdě neustále kryta jedním z rodičů před deštěm a prudkým sluncem. Poté se rozlézají do okolí hnízda, ve stáří 7-8 týdnů jsou letuschopná.

Volavky červené přilétají do Nizozemí v dubnu, poté v srpnu a září opět odlétají na jih. Volavky hnízdí až na 30 lokalitách, nejvíce v oblastech s nízkými rašeliništi Friesland, Overijssel a Groene Hart. Největší kolonie, například v Nieuwkoopse Plassen a Zouweboezem, mohou v některých letech čítat až 200 párů. V roce 2020 bylo zjištěno pět různých kolonií se 148 až 180 volavčími hnízdy.

Volavky červené na hnízdě. Foto Dmitrij Mikhirev / CC BY-SA 3.0

Zdroj: https://www.birdguides.com/news/dutch-purple-heron-population-reaches-new-heights/

https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8406/

Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Stephan Sprinz / CC BY 4.0

 


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Sečení rákosu v Přírodní rezervaci Nový rybník u Líní pomůže ptákům
AVIFAUNA Publikováno 30.1.2021


Mokřad Nový rybník u obce Líně na Plzeňsku vznikl v místech, kde byl od 18. století rybník. Ten byl ovšem v 80. letech minulého století vypuštěn. Na lokalitě se nachází jedna z posledních kolonií racků chechtavých na území kraje, byl zde zaznamenán výskyt řady chráněných a vzácných druhů ptáků. Hnízdí zde husy velké, moták pochop, slavík modráček či oba druhy bramborníčků. Mokřad od roku 2006 přírodní rezervací o rozloze asi 13 ha, sloužící především k hnízdění vodních ptáků. V březnu 2011 zde Plzeňský kraj nechal zbudovat ptačí pozorovatelnu a tak zájemci o ornitologii mohou nyní sledovat ptačí život ze sedmimetrové věže. Mokřad má rozvinuté bohaté pobřežní porosty, které jsou klíčové pro hnízdění ptáků, místo jejich úkrytu i sběru potravy. Rákosiny mají tendenci se rozrůstat a aby zůstaly pro ptáky atraktivní, v rámci managementu lokality se zde pravidelně na vybraných částech lokality rákos kosí.

Sečení rákosin na lokalitě v lednu 2021. Foto archiv DESOP Plzeň

Sekání rákosu objednal správce rezervace, kterým je Krajský úřad Plzeňského kraje. „Cílem našeho snažení je vysekat právě teď, když je vodní plocha zamrzlá, část menších rákosových ostrůvků a tím zatraktivnit tuto ptačí rezervaci hlavně pro vodní ptáky, brodivé a bahňáky, kteří ji následně z jara využívají jak k odpočinku, tak hnízdění a hledání potravy,“ uvedl Karel Makoň ze Záchranné stanice živočichů Plzeň.

Ochranářům značně ulehčil práci led. „Zatímco v předešlých letech jsme museli rákosí sekat ve vysokých holinách a po kolena ve vodě nebo propadající se tenkým ledem do bláta a vody, letos nám počasí přálo a led, který pravda místy hlasitě praskal, se s námi neprolamoval,“ dodal Karel Makoň. Za necelé tři hodiny byla práce hotová a ptáci tak budou mít připravenou rezervaci na jaro.

Zimní pohled na litorální porosty PR Nový rybník u Líní. Foto archiv DESOP Plzeň

Zdroj: http://www.ornitologie-hok.cz/lokality/179-prirodni-rezervace-novy-rybnik

TZ DESOP Plzeň 17. 1. 2021

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Vincent van Zalinge / Unsplash.com


Číst dále
0


  • - Reklama -

  • Newsletter