Umělé osvětlení patrně o více než týden urychluje nástup ptačí migrace, tvrdí nový výzkum.
Jiřičky modrolesklé, které jsou vystavené jasnému nočnímu světlu, začínají migrovat o osm dní dříve, což může vést k vyhladovění v cílovém hnízdišti.
Ranní ptáče dál doskáče, tvrdí známé přísloví. Když jde ovšem o tažného ptáka, příliš časný přílet může být problematický.
Nový výzkum naznačuje, že některé jiřičky modrolesklé zřejmě správně nenačasují jarní migraci kvůli umělému osvětlení, které v noci ozařuje oblohu. Na jaře vystartují jiřičky k letu dlouhému tisíce mil, jenž vede z povodí Amazonky v Jižní Americe do hnízdišť na východě Spojených států a Kanady. Létají ve dne, při letu chytají hmyz, a pokud správně načasují svůj odlet, přilétají na hnízdiště právě v čase bohatě prostřených „švédských stolů“ v podobě čerstvě vylíhlého hmyzu. Když ale vědci analyzovali data ze senzorů reagujících na světlo, které instalovali 155 jiřičkám mezi roky 2008 a 2015, zjistili, že ti ptáci, kteří byli vystaveni jasnému nočnímu světlu na svých zimovištích, odlétli do destinace o osm dní dříve. Vědci se domnívají, že tak rázná změna v migračním načasování by mohla ovlivnit přežití ptáků.
Lidstvo už dlouho fascinuje, jak ptáci a jiná zvířata vytuší, kdy je ten správný čas k tahu. Pro jiřičku modrolesklou a mnoho dalších ptáků je signálem k odletu sezónní změna délky denního světla. S příchodem jara se prodlužují dny. Ptáci mají v mozku a v míše na světlo citlivá čidla, která rozpoznají změny v přirozeném světle a napovědí jim, kdy se na dlouhý let vydat.
Ale jak taková světelná čidla po tisíciletí laděná evolucí reagují na nejnovější úkaz umělého osvětlování, které člověk vytvořil? Umělé noční osvětlení může významně měnit zvířecí chování, přitahuje, dezorientuje a ruší řadu organismů, od hmyzu a rostlin po savce i ptáky. Někdy jsou důsledky smrtelné. Odhaduje se, že ve Spojených státech zemře každý rok v důsledku kolize s budovami jedna miliarda ptáků a nedávný výzkum naznačuje, že umělé osvětlení, které ptáky přitahuje, je klíčovou příčinou. Méně jasné se zatím zdá, jestli umělé noční osvětlení ovlivňuje dobu počátku migrace.
Kevin Fraser se rozhodl to objasnit. Ornitolog z Univerzity v Manitobě studoval deset let migraci jiřiček modrolesklých tím, že odchytával ptáky na jarních hnízdištích (v Manitobě a Albertě v Kanadě, v Minnesotě, Pensylvánii a Virginii ve Spojených státech) a vybavil je přístroji zvanými geolokátory, které mapují trasy ptačího letu dlouhého přes tisíc mil. Geolokátory jsou lehčí než deseticent dolaru (v přepočtu 2,2 g, pozn.red.), připevňují se na záda jiřiček a sundají se po návratu ptáka zpět o rok později. Odebírání geolokátorů ptákům, kteří letěli do Brazílie a zpět je „pokaždé vzrušující zážitek“ říká Fraser, „a je to jako bychom letěli s nimi.“
Vědci používají světelná data z geolokátorů, aby určili místo, kde se ptáci nacházejí, protože čas západu a východu slunce se geograficky mění. V tomto případě Fraser využil informace k dalšímu bádání. Když zkoumal data jiřiček modrolesklých sesbíraná z předchozích studií, všiml si jeho tým výrazné intenzity nočního světla, které bylo mnohem jasnější než svit měsíce, poznamenává ornitoložka Reyd Smithová, jedna ze spolupracovnic Frasera v nové studii publikované ve sborníku Environmental Pollution. Znamená to, že použili stejnou technologii, která určuje umístění ptáků, k zjištění, jak velkému umělému osvětlení byli ptáci vystaveni před migrací.
Hnízdní budka jiřiček modrolesklých.
Když se Smithová vrátila a znovu prozkoumala data z geolokátorů 155 jiřiček modrolesklých, zjistila, že ti ptáci, kteří byli vystaveni umělému nočnímu osvětlení nejčastěji (nejméně 10 nocí v období 30 dnů před odletem z Brazílie), opustili zimoviště o osm dní dříve a do východní části Severní Ameriky přiletěli také o osm dní dříve.
Travis Longcore, biolog z Univerzity California v Los Angeles, který studuje dopady umělého nočního osvětlení na život ve volné přírodě a který nebyl zapojen do této nové studie, říká, že u některých jiřiček geolokátorem naměřená míra nočního světla představuje „extrémní dávku světelného záření… něco jako oslňující pouliční lampa.“ A opravdu, Fraser a Smithová zjistili, že ptáci, kteří byli vystaveni nejjasnějšímu světlu, se nacházeli v těsné blízkosti měst, jež hojně oplývají umělým osvětlením.
Není nečekané, že tak zářivé umělé osvětlení ovlivňuje ptačí migraci, říká Longcore. Předchozí laboratorní studie prokázaly, že biorytmus je ovlivněn mnohem tlumenějším světlem. „Druhy chované v zajetí lze ovlivnit světlem slabším, než je hvězdný svit,“ říká, což znamená, že i nepatrné množství světla může ptákům přeladit jejich vnitřní hodinky.
Někteří odborníci jsou více skeptičtí. Sergio Arturo Cabrera Cruz, vědec zabývající se migrací na Univerzitě Delaware, byl překvapen rozsahem časového posunu migrace jiřiček. Rád by viděl další výzkum, který by potvrdil, že je to skutečně pouze umělé osvětlení, které ovlivňuje ptačí migraci, a ne jiné ekologické faktory jako počasí, dostupnost potravy a další lidské činnosti. Autoři studie si stejně jako Longcore uvědomují, že je potřeba problematiku dále studovat. Přesto jejich zjištění „posouvají diskuse o vlivu světla vpřed,“ uznává Longcore.
Ptáci, kteří přiletí na hnízdiště příliš brzy, mohou čelit zraněním nebo smrti kvůli chladnému jarnímu počasí či nedostatku potravy. Zatímco tato studie nesleduje míru přežití jiřiček, předchozí výzkumy dokumentují hromadná úmrtí jiných vlaštovkovitých druhů, když přiletí na hnízdiště v době netypického chladného počasí pro dané roční období, což způsobí vyhladovění kvůli nedostatku hmyzí potravy. Zda-li je to případ i dříve přilétajících jiřiček, zatím není známé.
Ačkoliv se studie zaměřila na jeden druh, výsledky se pravděpodobně mohou rozšířit i na jiné pěvce. „Jiřičky modrolesklé nejsou jediným druhem, který je na zimovištích vystavený umělému nočnímu osvětlení“ podotýká Smithová. Mohlo by to vysvětlovat některé široce rozšířené úhyny pozorované u hmyzožravých ptáků, jenž jsou závažnější než u jakékoliv jiné skupiny severoamerických ptáků. „Tito ptáci čelí tolika různým překážkám“ říká. Ačkoliv je světlo jen jedním ze stresorů, pochopení, jak umělé noční osvětlení ovlivňuje jiřičku modrolesklou, může přispět k ochraně mnoha dalších tažných ptáků. Zvláště pokud je řešením jednoduše zhasínat noční světla.
Překlad: Markéta Zýková
Zdroj: Audubon.org
