Architektonické pasti jsou jednou z mnoha příčin úbytku až vymizení sýčka. V první řadě to jsou pravděpodobně drastické změny v zemědělské krajině s následným snížením úživnosti biotopu. Mozaikovitost pestrých a úzkých políček malorolníků byla vystřídána „moderními“ obrovskými lány energetických monokultur. Značně se též změnilo složení klasických polních plodin, např. procentuální zastoupení pícnin pokleslo na sotva jednu třetinu, jelikož byla zrušena většina farem s chovem skotu kvůli jeho ztrátovosti. Pícniny jsou jednou z plodin, kde sýček nacházel celoročně svou hlavní kořist, tj. hraboše polního. Objemová krmiva se zpravidla pěstovala hned u farmy, aby se snížily pojezdy traktorů a sekaček. To sýčkovi vyhovovalo, neboť není tak zdatným letcem jako např. poštolka nebo sova pálená, které létají za potravou i několik kilometrů.
Radikálně byla v posledních třech desetiletích omezena i rozptýlená zeleň v podobě mezí, pásů křovin a travního drnu kolem rozoraných tradičních polních cest lemovaných ovocnými stromy. V ČR tak zmizely tisíce kilometrů liniové zeleně. To se následně projevuje mj. i zvýšenou erozí půdy, kdy ročně zmizí nenávratně miliony tun ornice. Tato téměř totální likvidace životního prostředí, podtržená intenzivní aplikací pesticidů, se u většiny druhů zemědělské krajiny projevila silně negativním dopadem. A to jak pro dříve hojného hraboše polního a jeho absencí na spoustě ploch, tak i velkého hmyzu, který je i ve vysoké vegetaci sýčkem loven. Navíc na dnešních farmách jsou hlodavci intenzivně tráveni rodenticidy, čímž se nejenže snižuje potravní nabídka sýčkovi, ale je i přímo ohrožen konzumací otrávených myší či potkanů. Tráví se nejen na farmách, ale i na polích, v důsledku čeho je akutní nedostatek hlavní potravy pro všechny sovy.
Je však nutno zdůraznit, že na řadě lokalit dřívějšího výskytu sýčka se zemědělská krajina v porovnání s nedávnou minulostí změnila k lepšímu, přesto zde sýčka nenajdeme! A to prosím zde v nedávné (tolik kritizované) minulosti (tj. 70.-80. léta minulého století) žil! A nežije zde ani dříve hojná koroptev, zajíců je asi desetina dřívějších stavů (blíže ZDE). Úbytek dříve hojných druhů zemědělské krajiny lze v neobsazeném ideálním, tj. tradičním biotopu bez vlivu chemie vysvětlit jedině působením predátorů (a současně potravních konkurentů v případě sýčka), a to jak lovecky regulovaných lišek a kun, tak i chráněných hojných kání, poštolek, krkavců, volavek aj.. To, co je některými specialisty adorováno jako výsledek biologické ochrany kultur pomocí dravců, resp. budek a berliček (v případě hraboše), je na jiném místě kategoricky odmítáno – predace podle nich „nemá na stavy zvěře (kořisti) vliv“. Tak proč potom jsou budky pro sýčka a sovu pálenou oplechovány proti vniknutí kuny, když predace nehraje roli?
Rovněž doprava se značnou měrou podílí na mortalitě sýčka. Zejména mladí ptáci těsně po osamostatnění posedávající na zemi se stávají obětí nehlučně jedoucích aut, nebo i staří ptáci v průběhu celého roku při nízkém přeletu vozovky. Dopravu však nijak významně neovlivníme, ta působí jako přirozená selekce a přežívají jen ti nejopatrnější. Např. v Americe žijící příbuzná sova králičí se vyskytuje běžně vedle silnic a využívá potravní nabídky v podobě rozježděných sražených zvířat, podobně jako např. naši krkavcovití, umně uhýbajíc před jedoucími vozidly.
Vliv extrémních zim je rovněž nezanedbatelný, čehož dokladem je geografický hnízdní výskyt sýčka v oblastech s nevysokou nebo žádnou sněhovou pokrývkou. V severních oblastech jej zastupuje velikostně i zbarvením podobný sýc rousný, preferující u nás na rozdíl od sýčka lesní porosty vyšších nadmořských poloh.
Vliv architektonických pastí na mortalitu sýčka
Lze jen těžko kvantifikovat, kolik sýčků uhyne v důsledku nárazu do skla, jelikož náhodně nalezené kadavery ptáků se na vyšetření nedávají. Jsem však přesvědčen, že toto číslo je značně podhodnoceno. Např. údaje z Dánska, které popisují dvoutřetinovou mortalitu telemetricky sledovaných ptáků po „interakci s budovami“, je přímo strašidelný! Nabízí se mi jednoznačně náraz do skla, neboť si nedovedu představit, že by pták narazil do cihlové zdi. Podobně i údaj Lucie Smejkalové (blíže ZDE) o nárazu do větve u monitorovaného sýčka lze s jistou mírou pravděpodobnosti určit jako náraz do skla okna stáje. V dnešní architektuře má sklo pro mne těžko pochopitelnou prioritu, na kterou doplácí ptáci zejména v nezastavěných oblastech (protihlukové stěny, zastávky), ale také v zástavbě (stěny, verandy, ploty), kde se to týká především synantropních druhů včetně sýčka. Nahrazovat klasické cihly či panely skleněnou stěnou smrti při výstavbě nových „moderních“ kravínů si říká nejen o Ropáka roku, ale osobně bych takové architekty trestal minimálně odebráním licence!
Potenciálně nebezpečná architektonická past. Prosklená nezabezpečená veranda a nezabezpečené komíny. Foto Karel Zvářal
Úhyny v komínech a šachtách
Účinné řešení – zabezpečení komína mřížkou. Foto Karel Zvářal
Tento jev jsem dlouhodobě zkoumal u puštíka obecného po podnětu v článku od Tomáše Diviše (blíže ZDE), který v jednom komíně našel 25 puštíků! V chatových oblastech jsem při namátkových kontrolách či dotazech majitelů napočítal za cca 10 let celkem více než 170 ex., většinou jednotlivě, ale také 5 a 7 puštíků v jednom komínu. Robustnější puštík kouřovod ucpe a tak na problém mortality upozorní, v drtivé většině případů však bez patřičného efektu – dobrovolného umístění ochranné mřížky či stříšky. U sýčka mám zjištěny jen dva případy (menší sovy) od příležitostného kominíka ve Vizovicích. Sýček svým subtilnějším vzrůstem rouru neucpe, peří rychle prohoří a zbytek těla také, aniž by majitel zaregistroval něco znepokojivého. Podobné je to se sýkorami a vrabci, jejich nálezy jsou místy hromadné, tj. čítající 10 a více kusů. Přesto tento tragický problém naše legislativa dosud nedokázala patřičně zákonem ošetřit.
Zatímco horizontálně uložené šachty jsou téměř pravidelně opatřovány mřížkou, „aby v nich nehnízdili ptáci“ – čímž je vlastně z velké části ucpou, vertikální šachty (komíny, okapy, stupačky) jsou naopak většinou bez mřížky či stříšky! Ještě jako školák jsem našel asi 15 mumifikovaných sýkořích kadaverů v okapové rouře postavené v prorezavělém sudu na dešťovou vodu v zahrádkářské kolonii, podobných případů jsem později zaznamenal více. Také sýčka se úhyny ve svislých rourách týkají, což bývá zdokumentováno ve světě na místech, kde ještě sýčci žijí. Přitom cena stříšky či koše na komínu je zanedbatelná a jejich instalace nijak výrazně tah nesnižuje. Jelikož jsou i okapové roury na dešťovou vodu většinou bez ochranných mřížek, bylo by namístě věnovat tomuto problému pozornost, protože košík sloužící k zamezení spadu nečistot do kanalizace se většinou na střechy a okapy neinstaluje. Tento napadaný materiál ucpe roury pod zemí a následné čištění „krtkem“ je mnohonásobně dražší než instalace plastových košíků! Zabily by se tak dvě mouchy jednou ranou: omezila mortalita dutinových ptáků a snížily náklady na čištění kanalizace.
U nás je dále zdokumentován případ nálezu až 27 sov pálených v postavené fukarové rouře v objektu zemědělského družstva, podobných jsou po půdách družstev tisíce! Těmto případům lze předcházet jedině důslednou osvětou, protože většině lidí je tento problém neznámý a osud často vzácných ptáků je nezajímá. Odkryté šachty se nacházejí i na betonových sloupech vysokého napětí, kterých je na území našeho státu mnoho desítek tisíc. V podzemní části dutiny se po deštích nachází voda či bláto, odkud uvězněný pták nemá šanci dostat se ven. Např. ve Francii našli v takovém typu sloupu po mé intervenci spoustu uhynulých sýčků. U nás nově vyráběný typ sloupu má kovovou část přisedlou na betonové těleso a dutina tak ptákům není přístupná. Podobný inovativní přístup by si zasloužily všechny ptačí pasti!
Utonutí v nádržích
Tento jev je také dobře znám naší ochranářské veřejnosti, a to zejména z objektů zemědělských družstev, kde populace posledních sýčků přežívá. V napajedlech pro dobytek, požárních nádržích, fekálních jímkách, nádobách na melasu, olejových vanách aj. hyne nemálo sýčků, kteréžto případy jsou rovněž zdokumentovány. Snad ještě více jsou pro sýčky nebezpečné obří nádrže na močůvku a technologickou vodu, na jejíž hladině často plave sláma, trus, řasy nebo pěna. Tato hladina vytváří dojem pevné plochy, navíc často s přítomností hmyzu, ze které po dosednutí se pták již nevznese. Tímto způsobem se utopí na farmách mnoho špačků, vrabců a pravděpodobně i jiných druhů ptáků včetně sýčka. Zde však provést kontrolu obsahu je prakticky vyloučeno, neboť kadaver se brzy potopí.
Jímka v zemědělském objetu, jejíž hladina vytváří dojem pevné země. Foto Karel Zvářal.
Příklad ochranné sítě zamezující vstup kočkám a psům na pískoviště . Obdobné sítě lze využít proti pádu ptáků do nejrůznějších typu otevřených nádrží. Foto Karel Zvářal
Ale i v městské (vilové) a vesnické zástavbě je dnes obrovské množství nádrží, kde se ptáci topí. Vedle nich i spousta včel, čmeláků, ježků a jiných zvířat. Zakrýt tyto nádrže by mělo být povinností, přičemž někteří majitelé to běžně činí z důvodů neznečišťování listím, hmyzem, popílkem, ale především pro ochranu dětí před utonutím! Stejně tak by tomu mělo být na farmách – tam by šlo použít ochrannou síť používanou na vinicích a sadech proti škodám na ovoci. Nebo i jinou síť, pevnější, která se používá na zakrytí pískovišť pro děti před nežádoucí návštěvou koček a psů, čímž se zabrání zanesení exkrementů. V těchto případech zákon dbající na ekonomické hledisko či zdraví dětí je účinný, dojde-li však na životy ptáků, tam jsme jaksi „v koncích“. A lhostejní státní úředníci ani nehledají páky na lhostejné majitele…
Text: Karel Zvářal / Titulní foto Daniel Sladčík
