Brhlík bahamský (Sitta insularis), kriticky ohrožený druh, jenž byl podle obav vyhlazen bouří, která se v roce 2016 prohnala ostrovem Grand Bahama, byl znovu spatřen poprvé po dvou letech. Avšak pouze s hrstkou jedinců zbývajících ve volné přírodě, má brhlík bahamský šanci na přežití?
Dva vědci z University of East Anglia, spolupracující s Nigelem Collarem a Davidem Wegem z Birdlife International a Bahama National Trust, znovuobjevili letos v srpnu brhlíka bahamského, ptáka, jenž byl dle obav vyhuben hurikánem Matthew, který na ostrově řádil v roce 2016.
Dva studenti magisterského programu, Matthew Gardner a David Pereira byli na tříměsíční expedici po ostrově Grand Bahama, jediným známým místem, kde se endemičtí brhlíci vyskytují. Jejich pátrání přineslo ovoce. Dvojici studentů se poprvé po dvou letech od hurikánu podařilo brhlíka bahamského objevit. Podle odhadů však může populace čítat pouze dva zbývající jedince, nechávajíc tak tento druh na kraji vyhynutí.
Brhlík bahamský není unikátní pouze svým endemickým výskytem, ale i svým chováním. Jako jeden z mála ptačích druhů vytváří kooperativní hnízdění, při němž mladí samci pomáhají se stavbou hnízda a úpravou hnízdní dutiny. Pomáhají pak také kolektivně i s krmením sedící samice, jejích mláďat a později i mladých ptáků, kteří čerstvě opustí hnízdo. Je to také jeden z mála ptačích druhů, u něhož bylo zjištěno využívání nástrojů. Příležitostně používá kousky kůry, které drží ve svém zobáku, k vypáčení kůry, pod níž se skrývá jeho potrava v podobě hmyzu a nejrůznějších larev.
Přestože brhlík bahamský před patnácti lety nikterak nevzkvétal, zdaleka se nenacházel v tak svízelné situaci jako nyní. V roce 2004 bylo zaznamenáno několik stovek ptáků. V roce 2007 však bylo zjištěno už jen 23 jedinců. Tento dramatický pokles byl pravděpodobně způsoben ztrátou přirozeného prostředí a degradací krajiny. Když v září 2016 udeřil hurikán Matthew, bouře kategorie 5, začaly kolovat obavy, že byl brhlík bahamský zcela vyhuben.
Aby jej dvojice vědců objevila, museli hledat napříč 464 výzkumnými body na ploše 34 000 hektarového borového lesa a urazit pěšky vyčerpávajících 700 km.
„Prohledávali jsme les asi 6 týdnů a skoro jsme už ztráceli naději.“ vysvětluje Gardner. „V té době jsme ušli zhruba 400 km. A pak jsem najednou uslyšel jeho charakteristické volání a viděl nezaměnitelnou siluetu brhlíka jak sestupuje po kmeni směrem ke mně. Vykřikl jsem radostí, byl jsem nadšený!“
Ve stejné době pátral po brhlíkovi bahamském tým bahamských studentů, vedených Zekem McKenzie z Loma Linda Unversity. Ve finále viděl tým Gardner a Pereira brhlíka bahamského šestkrát, zatímco tým bahamských studentů nezávisle zaznamenal pět pozorování ve stejné části lesa. Gardner a Pereira nikdy neviděli dva ptáky pohromadě, což je vedlo k názoru, že může být poslední žijící jedinec. Avšak tým Zeka McKenzie je přesvědčen, že během jednoho pozorování zaznamenali dva jedince pospolu.
I přesto jsou však šance na zotavení tohoto těžce zkoušeného druhu malé.
„Bohužel si myslíme, že šance na vzkříšení populace brhlíka bahamského a zabránění jeho vyhynutí jsou velmi nízké – jednak kvůli velmi nízkému počtu zbývajících jedinců a také proto, že si nejsme jisti, co přesně vedlo k úbytku tohoto druhu ještě před úderem hurikánu.“ vysvětlila Dr. Diana Bell, lektorka z University of East Anglia. „Je však naprosto klíčové, aby ochranářské úsilí v původních karibských borových lesích nepolevilo, neboť se jedná o nesmírně důležité přirozené prostředí pro další endemické druhy, jakými jsou například vlaštovka bahamská, lesňáček Setophaga flavescens nebo lesňáček bahamský.“
Držme tedy (nejen) brhlíkovi bahamskému palce!
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Zdroj: Birdlife.org
Úvodní foto: Carrol Henderson
