Nálezy fosilních pozůstatků nabízejí vzácný důkaz o úkazu známém jako „iterativní evoluce“.
Před zhruba 136 000 lety byl atol Aldabra v Indickém oceánu zaplavený povodní, která smetla veškerá tamní suchozemská zvířata. Mezi nimi byl i jeden nelétavý poddruh chřástala bělohrdlého, Dryolimnas cuvieri aldabranus. Desítky tisíc let poté hladiny moří ustoupily a umožnily tak znovu vznik suchozemského života na atolu. A podle nejnovější studie se tehdy vyhynulý poddruh chřástala bělohrdlého vrátil.
Julian Hume z Přírodovědného muzea v Tringu z Velké Británie a David Martill z Univerzity v Portsmouth vysvětlují v Zoologickém časopise společnosti Linnean, že tento jev vzkříšení umožnila tzv. iterativní evoluce, vzácný proces, který zahrnuje vývoj „podobných nebo paralelních struktur“ ze stejné dědičné rodové linie, ale v různých dobách. Nebo jak tento jev vystihla Sophie Lewis ze zpravodajství CBS News, iterativní evoluce znamená, „že se druh může objevovat znovu a znovu, ačkoliv některé předchozí linie již dávno vymřely.“
Chřástal z Aldabry je poddruh chřástala bělohrdlého (Dryolimnas cuvieri), který je původním na ostrovech v jihozápadním Indickém oceánu. Ptáci jsou podle Univerzity Portsmouth vytrvalí kolonizátoři. Jsou známí tím, že zaberou rozsáhlejší plochu, kde vytvářejí početnou populaci, a následně území hromadně opouštějí, pravděpodobně z důvodu přemnožení či nedostatku potravy.
„Něco se u nich aktivuje a rozlétnou se do všech směrů,“ říká Hume Joshu Davisovi z Přírodovědného muzea v Londýně. „Může se to stát každých padesát nebo sto let. Lidé tomu ještě pořádně nerozumí, ale když mají ptáci štěstí, některým z nich se podaří přistát na nějakém z přilehlých ostrovů.“
Aldabra tvoří ve svém středu největší lagunu v Indickém oceánu. Délka atolu je 34 km a šířka 14,5 – neosídlené ostrovy tvořící atol jsou součástí UNESCO. Foto: Simisa | Licencováno pod CC BY-SA 3.0
Kdysi dávno chřástalové takto přistáli na Aldabře. Na atolu nebyli tehdy žádní predátoři, což způsobilo, že chřástalí schopnost letu se najednou stala zbytečnou – a tak o ní přišli. Po zaplavení ostrova a jeho opětovném vynoření se pak proces zopakoval. Původní chřástalové bělohrdlí přistáli na Aldabře a tím, že nemuseli čelit žádným predátorům, opět ztratili schopnost letu, dávajíc tak vzniku již jednou vyhynulého poddruhu.
„Během zhruba 20 000 let se u chřástalů opět vyvinula neschopnost létat,“ říká Hume Ryanovi F. Madelbaumovi z Gizmodo. „Evoluce může být neuvěřitelně rychlá, pokud k tomu nastanou správné podmínky.“
Vědcům se evoluční skládanku podařilo složit studiem fosilních nálezů z doby před tím, než byl atol zaplaven, a srovnávali je se vzorky z doby po záplavách. Přesněji řečeno, dvě kosti ramenní staré nejméně 136 000 let srovnávali se vzorky kostí z nohy chřástala z doby před zhruba 100 000 lety. Vědci také zkoumali současné druhy chřástalů, jenž se vyvinuly jak z ptáků schopných letu, tak i z nelétavých druhů z atolu Aldabra.
Objevili, že druhy z doby před potopou mají velmi podobné kosti jako chřástalové, kteří nejsou schopni letu a kteří žijí na Aldabře v dnešní době. A kost z nohy patřící chřástalovi, který žil na Aldabře v období hned po potopě, naznačuje, že pták zrovna procházel procesem ztráty schopnosti letu, jinými slovy, prakticky stejný poddruh ptáka vznikl na Aldabře podruhé.
Chřástal bělohrdlý, druh, z něhož se iterativní evolucí podruhé vyvinul jeho nelétavý poddruh na atolu Aldabra. Foto: Charles J. Sharp | Licencováno pod CC BY-SA 4.0
„Z této kosti vidíme, že už se stává silnější ve srovnání s chřástalem, který létá, což ukazuje, že se pták stává těžším a tak ztrácí schopnost létat,“ vysvětluje Hume.
Autoři studie tvrdí, že jejich poznatky přinášejí „nevyvratitelný důkaz, že chřástal bělohrdlý po záplavách rekolonizoval Aldabru a znovu ztratil schopnost létat.“ Tak zjevné znaky iterativní evoluce se v nálezech fosilií ptáků velmi zřídka objevují a v čeledi chřástalovitých dosud objeveny nebyly, tvrdí autoři studie.
Dnes jsou nelétaví chřástalové žijící na izolovaných ostrovech velmi ohroženi zavlečenými predátory, jako například kočkami a krysami. Chřástal z Aldabry je vlastně jediný nelétavý chřástal, který ještě přežívá v Indickém oceánu. Nová studie však ukazuje, jak rychle evoluce funguje ve prospěch nelétavosti, za předpokladu, že jsou pro to vhodné podmínky.
Úvodní foto: Francesco Veronesi | Licencováno pod CC BY-SA 2.0
Překlad: Markéta Zýková
Zdroj: Smithsonianmag.com
