Fotograf Michal Dobeš: Ptáci jsou pro mě symbolem volnosti a inspirace
Ptáci byli od počátku věků nedílnou součástí naší kultury. Objevovali se v baladách, legendách, na tapiseriích, jeskynních malbách… A když si 19. století podalo ruku s 20., čekalo ptáky zcela nové médium, jenž je mělo zvěčnit v dosud nepoznané podobě, která v ještě pozdějším digitálním věku nabrala na obrovské popularitě. Fotografie.
Focení ptáků je vášeň, které propadli celé generace fotografů. A jen těžko se tomu můžeme divit. Ptáci se svým pozoruhodným způsobem života, pestrým zbarvením a namlouvacími rituály fascinují lidské oko od nepaměti. A je to právě fotografie, která umožní ten krásný prchavý moment našeho setkání s těmito opeřenými tvory navždy zachytit a zvěčnit.
Jak ale vlastně taková vášeň vznikne? A co je k vyfocení zajímavé ptačí fotky potřeba? Na to a mnohem více se zeptáme fotografa Michala Dobeše, s jehož poutavými ptačími fotografiemi jste se mohli setkat na Facebookové skupině Birding CZ, kde je Michal čas od času sdílí.
Michale, předně bych ti rád poděkoval za ochotu se do rozhovoru pustit. Na začátku bych se tě rád zeptal na otázku, kterou jsi určitě slyšel už nastokrát. 🙂 Co tě vedlo k focení a jak to u tebe vlastně všechno začalo?
Ahoj Vlku Já Ti na oplátku zase děkuji za možnost být jedním z prvních, kdo nějakým způsobem přispěje do Tvého nového magazínu Avifauna. Moc si toho vážím.
K fotografii přírody a focení jako takovému mě přitáhl vlastně až příchod internetu. Možnosti, které se tím otevřely, byly neuvěřitelné. Začal jsem na něm, kromě jiného, pravidelně sledovat jak zahraniční, tak i tuzemské fotografy a jejich posun mě začal vtahovat. Do té doby jsem měl pocit, že focení je nad mé schopnosti. Rád jsem si prohlížel fotky v knížkách, byly sice nádherný, pro mě ale neosobní, akademický a nikdy ve mně vášeň k focení neprobudily.
Proč to byla zrovna fotografie přírody, co mě nakonec dostalo, a ne třeba glamour, architektura nebo jiné odvětví vlastně ani nevím. Nejspíš to bude tím, že mi je příroda prostě bližší. Osobně se za fotografa nepovažuju, prostě jen rád přírodu pozoruju a občas ji i fotím
Na jaké technice jsi začínal? A co jsi úplně na začátku vlastně fotil?
Nebýt příchodu digitálních fotografie, asi bych sám fotit nezačal. Ta okamžitá odezva, kterou má člověk možnost vidět na LCD a tím se učit, je oproti focení na klasický kinofilm k nezaplacení.
První foťák jsem si koupil někdy v roce 2007. Byl to Canon EOS 30D, vysněná zrcadlovka. K tomu širokáč EF 17-40mm f/4L USM a o něco později EF 100mm f/2.8L IS Macro USM. Vůbec jsem netušil, co s tím mám dělat, ale byla to legrace. V nějakém diskusním fóru jsem si tenkrát přečetl super radu, že Canonu sluší korekce expozice do – 1EV, tak jsem to na těle nastavil natvrdo. Co mi z toho lezlo za umění, si asi umíte představit
Snil jsem o teleobjektivu EF 400mm f/5.6L USM, ale bylo mi proti srsti do něho investovat pro mě tenkrát celkem dost velkou sumu peněz. Zlomilo se to ve mě až po tom, co mi tento objektiv půjčil na Šumavě můj kamarád Pavel. Když jsem viděl, co z toho „leze“, bylo vymalováno.
Systematičtěji fotím přibližně posledních pět let. Za tu dobu jsem techniku několikrát od základu změnil a v současné době používám Canon EOS 5D Mark III, EF 300mm f/2.8L IS II USM s extendery 1.4x II a 2x III, EF 100mm f/2.8L IS USM a EF 16-35mm f/4L IS USM.
Absolvoval jsi třeba nějaké fotografické kurzy nebo školy?
Jsem striktní samouk. Žádný foto kurz ani školu jsem neabsolvoval. Všechno co umím, jsem si našel na internetu v různých tutoriálech, videích a diskusních fórech. Kupodivu se tam dá najít i něco použitelnějšího, než jen ta super rada á la -1EV No a pak metoda pokus omyl. Ze začátku převažovaly ty omyly, teď už se občas i něco povede
Kam nejdál ses za fotkou vypravil?
Zatím nejdál to bylo letos v únoru na japonské Hokkaidó. Ornitologicky zaměřené zimní putování po ostrově. Focení je do velké míry věc individuální, mám ale rád, když můžu za focením jet se super partou lidí, se kterými akci společně prožíváme a můžeme se vzájemně inspirovat. Tady tomu tak bylo do puntíku.
Jaký byl pro tebe dosavadní největší zážitek, který si při focení zažil?
Právě asi zrovna to focení v Japonsku. Při plavbě mezi ledovými krami nedaleko Kurilských ostrovů, jsem se po focení místních orlů na lodi trochu zasnil. Sledoval jsem tu krajinu kolem a byl z toho dost naměkko. Byla to neskutečná nádhera.
Je kromě foťáku nějaká věc, bez které se na výpravách za focením neobejdeš?
Kromě fototechniky, stativu a maskování snad ani ne. V poslední době jsem se snažil výbavu zredukovat na absolutní minimum. S objekty focení nemanipuluju, nearanžuju je, nepoužívám žádná umělá pozadí, držáky apod., takže si vystačím s minimem věcí.
Na jakou veselou historku z focení doteď rád vzpomínáš?
Historek by bylo víc, většinu z nich bych tu ale nepublikoval Napadla mě teď ale jedna použitelná z focení v Norsku, ornitologická Na pobřeží ostrova Runde jsem minulý rok fotil ústřičníky velké. Docela spolupracovali, čekal jsem schovaný mezi kameny už jen na to, až se dostanou do hezčího prostředí a předvedou něco zajímavého. Bohužel si mě mezi tím oblíbili tři racci stříbřití a v krátkých intervalech se vraceli a zkoušeli na mě své umění trefit cíl trusem. Celou dobu nalítávali individuálně, to bylo v pohodě. Pleskalo to všude kolem, ale netrefili se ani jednou. Po cca půl hodině jsem měl ústřičníka na kartě, zvedám se, a když se ohlédnu, mířili na mě racci všichni najednou a provedli kobercový nálet. Prostřední se trefil! Naštěstí jsem hlavou na poslední chvíli uhnul nazpět, a tu shnilou teplou rybí polívku jsem dostal zezadu, ne do obličeje. Bylo toho hodně…
Máš nějakou srdcovou lokalitu nebo třeba přímo zemi, kam se rád vracíš nebo by ses chtěl vrátit?
U nás se rád vracím například na Šumavu. V zahraničí jsem toho s foťákem zatím moc nenacestoval, tak se snažím vytypovávat spíš nové lokality. Na příští rok už se něco dost zajímavého rýsuje, ale volného času je čím dál míň, tak uvidíme, jak to všechno nakonec dopadne.
Musíš mít jako fotograf znalost chování druhu, kterého chceš vyfotit? Vědět kde loví, kam chodí pít nebo kde hnízdí? Vytipováváš si předem biotopy nebo jedeš tzv. „na blind“ a necháváš se překvapit?
Vzhledem k tomu, že nemám moc čas se někde potulovat krajinou a fotit na blind, většinou si dopředu typuju místa, kam za kterým druhem vyrazit. Plánování a aspoň základní znalost lokality a chování toho daného zvířete je pro mě důležitá. Tím se sice do jisté míry zvyšují šance na úspěch, pořád je to ale divoká příroda a tak i štěstí hraje vekou roli.
Co pro tebe osobně ptáci znamenají? Jsou především zajímavým předmětem focení a nebo něčím víc?
Jsou pro mě symbolem volnosti, inspirací a díky pestrosti jejich druhů i nepřeberným množstvím možností, jak je zkusit vyfotit. Nejsem žádný velký znalec ornitolog, tak se o nich právě díky focení dost učím.
Jaký ptačí druh (nebo skupina) tě baví nejvíc fotit a proč?
U nás to jsou převážně sovy a volavky. V zahraničí se do budoucna těším například na tukany nebo zoborožce.
Když se zaměříme na focení ptáků, jakou techniku teď momentálně používáš? Máš nějakou konkrétní oblíbenou sestavu?
Na focení ptáků teď používám nejčastěji objektiv EF 300mm f/2.8L IS II USM v kombinaci s extenderem 2x III, tzn. na fullframe tělu ohnisko 600mm.
Někteří lidé si myslí, že základem krásné fotky je dobrý foťák. Co si o tom myslíš ty? Je dobrá technika vším a nebo mnohem víc záleží na tom, kdo foťák drží? 🙂
Řekl bych, že pravda je někde napůl cesty. Ten kdo umí, pořídí super působivou fotku i levnou technikou. Dražší výbava pak rozšiřuje možnosti a způsoby, při kterých máš šanci nafotit určitou specifickou akci nebo poskytuje technicky hezčí výstup apod. Osobně bych doporučil investovat víc do optiky než do těla.
Je možné vidět tvoje fotky na nějaké výstavě?
V současné době mám výstavu fotografií v Galerii Na konci světa v zámeckém parku Veltrusy, která trvá do 28. 5. 2017, a kterou je možné navštívit o víkendech od 13:00 do 19:00 hod. Více informací najdete na http://www.michaldobes.com/aktuality/ .
Máš nějakou konkrétní fotku, kterou považuješ za absolutní dosavadní vrchol svojí tvorby?
Nevím, jestli to nazvat vrcholem, ale mám moc velkou radost ze série fotek volně žijícího liščího páru při námluvách, kterou jsem nafotil letos v Japonsku. Mám tušení, že nic lepšího hned tak nenafotím Tyto fotky jsou součástí zmiňované výstavy.
Je něco, co bys poradil svému začínajícímu já, kdyby ses mohl vrátit v čase? 🙂
Asi ne. Nic mě nenapadá.
A na závěr nám prosím ještě prozraď – co je v tomhle okamžiku tvůj největší fotografický sen?
Můj největší současný fotografický sen, který z finančních důvodů asi snem nadobro i zůstane je výlet na Antarktidu nebo ruský ostrov Wrangel
Michale, díky moc za bezvadný rozhovor a přeji jen to nejlepší! Ať ti to cvaká!
Další díla z Michalovy tvorby lze nalézt na jeho webu www.michaldobes.com a samozřejmě na již zmiňované výstavě ve Veltrusech.
