Úvodní foto: Stephanie Doucet
Pěvci patří mezi několik málo živočichů, kteří dokáží sluchem zachytit nový „jazyk“. Ale nedávný výzkum prokázal, že načasování je klíčové.
Dospělého ptáka nelze naučit novou melodii. Nebo ano?
Nový výzkum dokazuje, že divocí strnadci skvrnití se mohou naučit zpívat různé melodie ve dvou věkových obdobích, čímž vychází najevo, jaké je vlastně kritické období pro učení zpěvu. Dříve pouze laboratorní studie se nyní poprvé přenesla do experimentální roviny a ukazuje chování divokých jedinců.
Tým vědců, vedený Danem Mennillem, profesorem z Windsorské univerzity, strávil šest let kroužkováním a sledováním populace strnadce skvrnitého na ostrově Kent v New Brunswicku v Kanadě. Během pěti generací průběžně sledovali vědci dospělé samce, kteří se vraceli na ostrov hnízdit, přičemž ve svém repertoáru měli zařazeny nové melodie pocházející od vzdálených populací strnadce skvrnitého. Pár jedinců dokonce předalo melodii mladším místním ptákům. Výsledky byly zveřejněny minulý týden ve vědeckém žurnálu Current Biology (zahraniční vědecký čtrnáctideník o biologii pozn. red.).
Strnadci skvrnití, jejichž domovem jsou pastviny a pobřežní biotopy po celé Severní Americe, zpívají mírně rozmanité melodie v závislosti na jejich poloze. Mennillův tým reprodukoval ptákům na ostrově Kent na východním pobřeží melodie, zaznamenané na západním pobřeží. Celkem 30 samců strnadců se během experimentu naučilo nové písně a z nich čtyři jedinci předali dalším ptákům na ostrově to, co se naučili.
Takzvané vokální učení nastane, když živočichové reprodukují nové melodie nebo upravují stávající melodie podle toho, co slyší ve svém prostředí. Pěvci a lidé patří do malé skupiny živočichů s tímto chováním. Dalšími příklady jsou kolibříci, papoušci a kytovci a přibývající důkazy poukazují na to, že rovněž netopýři mají schopnost učit se nové hlasové motivy. Naproti tomu u zvířat, jakými jsou například psi, jsou vokalizace geneticky kódované a pevně dané již při narození. Mennill a jeho tým odhalili, že existují dvě fáze života, které jsou rozhodující pro řízení dalšího chování strnadce: první měsíce prvního roku života a poté nástup dospělosti, kdy se samci vracejí na své hnízdiště, aby zahnízdili. Druhé období je obzvláště formativní, protože pomáhá vytvářet ptačí melodii z dlouhodobého hlediska. „Slyší mnoho zvuků, když jsou mladí,“ říká Mennill. „Jestli jsou znovu vystaveni těmto zvukům, když se zabydlují ve svém prvním hnízdním teritoriu, pak tyto melodie zpívají po zbytek života.“ dodává.
Strnadec skvrnitý sedící na solárním panelu, který pohání jeho umělého hlasového učitele. Foto: Stephanie Doucet
Zdá se, že pokusy o zpěv nových melodií nesnižují šance těchto strnadců na ptačí romantiku. Dan Mennill říká, že nezjistili žádné důkazy, které by nasvědčovaly tomu, že ptáci jsou omezeni experimentálními melodiemi.
„Zatímco výsledky jsou jasné, při realizaci projektu jsme čelili určitým výzvám,“ říká Ryan Norris, profesor na univerzitě v Guelphu a spoluautor této studie. Tým nevěděl, zda-li zpěv ve volné přírodě bude mít stejný efekt jako v laboratorním prostředí.
Tři samci strnadce skvrnitého zpívající zpěv typický pro ostrov Kent.
Tři samci, kteří se naučili zpívat zpěv strnadců ze Západního pobřeží USA.
„Prostředí volné přírody je hlučné a sociální interakce mezi divokými zvířaty jsou mírně chaotické,“ dodává Mennill. „Takže dohledání těchto strnadců v jejich přirozeném prostředí a následné snímání jejich hlasů pomocí mikrofonu pro nás byla výzva. Ale už jsme v tom docela dobří. “ Klíčovým prvkem bylo následné použití správného zvukového systému. Vědci si vybrali programovatelné reproduktory napájené solární energií, které hrály pouze během dne, aby napodobovaly skutečné chování ptáků a vytvářely optimální podmínky pro učení. Tým vědců nyní plánuje sledovat ptáky, kteří zahrnuli experimentální skladby do svého repertoáru, aby zjistili, zda mají tendenci je šířit napříč populací.
Text a překlad: Simona Vosáhlová
Zdroj: Audubon.org
