Prudký pokles populace hospodářských zvířat v severních a severozápadních oblastech evropského Ruska na konci 20. století a na počátku 21. století vedl k opuštění rozsáhlých oblastí pastvin a luk. Mezi regiony nejvíce postiženými hospodářskou krizí patří region Vologda. Do roku 2016 se početnost chovaného skotu v porovnání s rokem 1990 snížila o téměř 75%. Mnoho přeživších farem přešlo na celoroční ustájení skotu nebo intenzivní pastvu na malých oplocených pastvinách. Podobně jako v ostatních oblastech evropského severního Ruska se pokles pastvin a lučních ploch, dříve využívaných k produkci sena, staly hlavním faktorem určujícím dynamiku počtu a distribuci lučních ptáků. Jedním z nich je konipas luční (Motacilla flava). Konipasi přímo doplácejí na změny v hospodaření a kdysi souvislé rozšíření v evropské části Ruska se v novém miléniu stalo již spíše ostrůvkovitým.
V současné době v centrálních oblastech Vologdské oblasti hnízdí konipasi luční v malých izolovaných oblastech tam, kde doposud zbyla vhodná stanoviště – tedy pastviny či louky s řídkým travnatým porostem. Tyto rozptýlené plochy jsou doposud navzájem propojovány a „dotovány“ pohnízdním rozptylem samců. Ruští ornitologové proto v letech 2006 – 2017 intenzivně zkoumali hnízdní úspěšnost konipasů v Národním parku Ruský sever v blízkosti obce Topornya ve Vologdské oblasti, na plochách o rozloze 5 km² převážně opuštěné zemědělské půdy. Vyhledávána byla hnízda, mladí ptáci byli individuálně barevně značeni a zkoumána byla hnízdní úspěšnost a přežívání mladých ptáků. Právě tyto faktory se ukazují pro přežití zdejší populace jako klíčové.
„Celkem jsme nalezli 194 hnízd a okroužkovali 103 konipasů. V následujících letech po značení bylo nalezeno 24 jedinců. K dispozici máme také 42 opakovaných registrací dospělých ptáků, z nichž tři byli nalezeni nebo odečteni na nových lokalitách. Zbylých 39 se vyskytovalo v oblasti předchozího hnízdění. Maximální délka pobytu dospělého konipase na hnízdišti byla 5 let,“ říká ornitoložka Tatiana Makarova, která se na výzkumu podílela.
Úspěšnost reprodukce významně ovlivňuje přežití konipasů lučních na lokalitě. V důsledku úspěšného hnízdění v předchozím roce se většina přeživších konipasů v následujícím roce vrátila na své předchozí hnízdiště. „Zvýšená predace hnízd vede k opuštění hnízdiště v následující sezóně. Naopak prostorové rozložení konipasů v téže hnízdní oblasti, tedy vzdálenost mezi hnízdy stejného ptáka v následujících letech, nesouvisí s hnízdním úspěchem. Zároveň se neúspěšně hnízdící ptáci se na původní hnízdiště nevrátili vůbec a nezaregistrovali jsme je ani v sousedních okolních hnízdištích,“ doplňuje Makarova.
Samice konipase lučního při sběru materiálu na hnízdo. Foto Lukáš Kadava
Zdroj: T. V. Makarova, D. A. Shitnikov 2019: Breeding success and dispersal of the Western Yellow Wagtail Motacilla flava in abandoned agricultural lands of North -West Russia. Russian Journal of Ornithology 1718: 162 – 165.
Překlad a titulní foto: Lukáš Kadava
