Mám rád podzim. Jeho barvy i melancholii, která je mi blízká. Ale je tu i jeden důvod, který snad sdílím s několika ptáčkaři, který je ale pro obyčejného člověka (s výjimkou neobyčejných myslivců) spíše ozvěnou lidové slovesnosti. Klíny divokých husí… Zní to jako fragment Skácelovy básně, než aby to skutečně existovalo. Stále je to ale skutečnost. Opravdu. Stačí jen odtrhnout pohled upřený k zářícímu displeji mobilního telefonu a pohlédnout vzhůru. Při troše štěstí můžete i z kaňonů městských ulic zahlédnout s příchodem podzimu a pak po celou zimu až do jara hejna hus šněrujících oblohu a ozývajících se typickými hlasy. Právě díky husám dokážu nějak překlepat i tu zimu, kterou rád nemám. Hejna hus jsou pro mě dobrodružnou literaturou objevovanou přímo v polích pod Pálavou, přinášejí mi závan exotiky, arktických krajů, domoviny, ze které k nám přiletěly.
Ve správný čas na správném místě
Uznávám, že mám štěstí. Není moc míst, kde by se husy u nás zdržovaly a už vůbec ne v takových počtech jako je tomu v okolí Novomlýnských nádrží na jihu Moravy. A já to mám pod Pálavu kousek. Zavítat sem ale může každý, kdo by chtěl tisícihlavá hejna zimujících hus vidět. Stačí přijet ve správnou dobu na správné místo a pak už se jen kochat. Problém je právě v tom dvojím správném příslovci. Husy dodržují víceméně stejný denní rytmus, který nám prvotní orientaci usnadní. Pohyb hejn v krajině ale do všech podrobností předvídat nelze a tak se může stát, že v místech, kde je v předchozích dnech spatřila řada pozorovatelů, je po našem příjezdu jen pustá plocha pokrytá jejich trusem, ale bez ptáků. Jak svoji šanci na úspěch zvýšit?
Husy běločelé (Anser albifrons) se stejně jako další druhy hus přilétají kolem poledního napojit na hladinu nádrží a rybníků.
Husa běločelá, polní a ty další
Nejprve si upřesněme, o jakých druzích hus se vlastně bavíme. Nejčastěji a v největších počtech jsou to husy běločelé (Anser albifrons). Tento druh u nás dříve tvořil 20-50% všech zimujících hus. Od poloviny 90. let její počty narůstají, převažují počty dříve běžnějších hus polních a v některých zimách se jich na Novomlýnských nádržích zdržuje až 30 tisíc. Objevují se zpravidla v druhé polovině října, zůstávají po celou zimu a jejich jarní průtah vrcholí v březnu. Druhým nejpočetnějším druhem je u nás husa polní (Anser fabalis), jejíž počty dosahovaly v 90 letech min. století až ke 100 tisícům ptáků, ale později se silně snížily. Přes naše území protahuje od října, také pravidelně zimuje a její jarní tah, který je rychlejší, než u husy běločelé, vrcholí v 1. dekádě března. Z taxonomického hlediska je to nyní s husou polní trochu složitější. Dříve odlišované skupiny tajgových a tundrových poddruhů s odlišnými ekologickými nároky, jsou nyní v souladu s IOC taxonomií zohledňovanou i naší FK ČSO, považovány za dva samostatné druhy – husu polní (Anser fabalis) a h. tundrovou (A. serrirostris). Běžnější je pak ta druhá. Po celou zimu jsou zde také přítomny v narůstajících počtech naše husy velké (Anser anser).
Pozorování husích hejn kolem Novomlýnských nádrží může být okořeněno přítomností vzácných hus malých (A. erythropus) a několika druhů bernešek, z nich nejčastěji to bývá berneška bělolící (Branta leucops) s berneška rudokrká (B. ruficollis). Tyto druhy bývají zastiženy především jednotlivě nebo v nepočetných skupinkách.
Na sněhu jsou hejna hus čitelnější. V popředí jsou vidět dvě bernešky bělolící (Branta leucopsis). Nápadné jsou i mohutné husy tundrové (Anser serrirostris).
Z vodní hladiny do polí a zase zpět
Teď ten denní rytmus, v jakém se hejna pod Pálavou pohybují. Husy nocují na vodní hladině. Nejčastěji je to střední, tedy Mušovská zdrž VDNM, kde mají klid. S rozedněním se rozletují na pastvu do polí, kde zůstávají přibližně do poledne. Opět se vrací napojit na vodu a odpoledne znovu mizí do polí. Zpět na nocoviště se vracejí mnohdy až za tmy.
Ranní rozlet je impozantní záležitostí. Husy opouštějí nocoviště po menších i mnohatisícových hejnech. Jste-li tou dobou na hrázi střední nádrže, letí přímo nad vašimi hlavami. Je dobré si přivstat, protože u rozletu zjistíte, kterým směrem letí na pastvu a kde je tedy později můžete nalézt. Tím, že husy zpravidla neopouštějí vodní hladinu v jednom velkém hejnu, ale postupně, povedou vás. Ukáží vám směr. Jejich hejna jsou nápadná a na obloze čitelná i na velkou vzdálenost. Kolikrát jsem takhle za nimi vyrazil, a když se mi ztratily, chvíli jsem počkal na další skupinu, která mě nakonec přivedla až k místu, kde se pásly.
Když rozlet nestihnete, je dobré začít v místech, odkud byly husy hlášeny v předchozích dnech. Pokud na takových místech nejsou příliš rušeny (hlavně myslivci), jsou jim věrny i delší dobu. V případě, že nestihnete rozlet a hlášení žádná nejsou, pak se musíte rozhodnout, jestli vyjedete východně od nádrží nebo na západ od nich. Osobně začínám na západě, kam husy létají častěji. K jejich oblíbeným místům patří pole jihozápadně pod Pohořelicemi a severovýchodně a severně od Drnholce. Na východě se často pasou na rozsáhlých lánech mezi Velkými Pavlovicemi a Velkými Bílovicemi. Vyhledávají kukuřičná strniště a ozimy. Někdy se zdržují těsně u nádrží, jindy zalétají i 20 nebo 30 km daleko. Když se dostanete pod Pálavu až před polednem, je dobré začít na Pohořelických rybnících. Zvláště Novoveský a Starý jsou často využívány k napojení a očistě během poledních hodin. Někdy tu husy zůstanou až do pozdního odpoledne. Zvolíte-li si ten správný břeh, abyste měli slunce v zádech, bývá pozorování na rybníce nádherným zážitkem.
Husy velké (Anser anser) odpočívající s kachnami divokými u nezamrzlého oka před Kostelním ostrovem Věstonické zdrže VDNM.
Raději vidět hůř než plašit
Když se vám podaří husy nalézt, ať už na poli nebo na vodní hladině, je třeba být maximálně opatrný a nesnažit se k nim přiblížit za každou cenu co nejvíce. V polích o vás husy klidně mohou vědět a z bezpečné vzdálenosti vám dopřejí pohodlné pozorování. Když náhle husy zpozorní a většina jich vztyčí krk a zvedne hlavu, pak už může být pozdě, protože jste se právě ocitli blíže, než je jejich úniková vzdálenost. Husy pak odlétají a vy z pozorování nic nemáte. Je lépe zůstat dál od nich a vidět než husy plašit. V autě vás husy pustí blíže, ale neměli byste vystupovat, ale pozorovat skrz otevřené okýnko. Když husy zastihnete na hladině rybníka, jste zpravidla už blíže, než je jejich úniková vzdálenost. Je třeba se co nejvíce krýt. Husy o vás nesmí vědět. Za slunečného počasí se k husám přibližujte se světlem v zádech. Proti slunci, zvláště proti nízkému odpolednímu slunci, nejsou jejich hejna vůbec čitelná. V zimě je paradoxně k pozorování vhodnější zatažená obloha. Nejen, že se můžete k hejnu přiblížit ze směru, který vám vyhovuje, ale pozorování vám neznepříjemňuje vrstva zahřátého a tetelícího se vzduchu u země.
Pokud to máte k Novomlýnským nádržím dál, je dobré sledovat s předstihem předpověď počasí. Taková ranní mlha může zhatit veškerá pozorování. Napomohou i webové kamery v okolí. Stejně tak výjezd ve středu a v sobotu, kdy se za husami zpravidla vydávají myslivci, může být spíše frustrující, než aby přinesl radost.
Skupina hus běločelých. Bílá skvrna kolem zobáku má tmavý rovný okraj a za ním je světleji hnědá hlava. Husy malé mají tento okraj obloukovitě zahnutý nahoru nad oči a zbytek hlavy má stejný tmavohnědý odstín.
Bernešky a husy malé
Při hledání neobvyklých druhů je nejméně práce s berneškami bělolícími, jejichž výrazná černobíle zbarvená hlava je v hejnu severských hus nápadná. Bernešky rudokrké se dobře hledají za slunečného počasí, kdy rudě svítí jejich vínově zbarvená hruď a krk. Pod zataženou oblohou se prozradí spíše podle kontrastní černobílé kresby svrchní strany křídel a hlavy. Z bernešek svým zbarvením nejčastěji unikne pozornosti nevýrazná b. tmavá. Překvapivě dobře čitelné, ovšem z přiměřené vzdálenosti, jsou dospělé husy malé. Vyskytují se většinou společně s husami běločelými a nejčastěji na sebe upozorní žlutým očnicovým kroužkem, drobným zobákem a nezvyklým tvarem bílé skvrny na čele, která sahá až vysoko nad oči a při pohledu z boku nemá na rozdíl od běločelek okraj rovný, ale obloukovitý. Malá kulatá hlava a krátký krk bývají oproti běločelkám dosti tmavé.
Bernešky často naleznete až doma při prohlížení fotografií na monitoru počítače – zde minimálně tři bernešky rudokrké (Branta ruficollis).
Husy s límci
Severské husy jezdím pozorovat už nějaký ten rok a spíš než hledání bernešek a hus malých je pro mě zajímavější hledat jedince označené odečítacími límci. Registrací na www.geese.org a zanesením svých pozorování do databáze na těchto webových stránkách, okamžitě získáte detailní informace o každé límcované huse, kterou jste našli. Teprve díky těmto údajům můžete nahlédnout do tajemství tahu těchto mohutných ptáků, zjistíte, odkud pocházejí, kudy se po Evropě pohybují nebo jak jsou staří. Díky této databázi například vím, že husa běločelá s bílým límce a kódem 057 měla v době mého pozorování nejméně 18 let nebo, že jiná běločelka s černým límcem a kódem CCZ pochází z poloostrova Tajmyr a já ji kontroloval 4288 km od místa značení.
Ptačí migrace je fascinující záležitostí a být jí přítomen považuji za velké dobrodružství a nezapomenutelný zážitek. U velkých ptáků má tento fenomén až spektakulární projevy. Tak je tomu například na podzimním shromaždišti jeřábů popelavých ve východomaďarské stepi. Ale i u nás můžeme zažít něco podobného právě díky severským husám. Stačí jen s dalekohledem kolem krku nebo na stativu vyrazit ve správnou chvíli na správné místo. Husy mají po příletu k nám v křídlech stovky a tisíce kilometrů, odpočívají na vodních plochách a pasou se v polích. Zaslouží si svůj klid. Díky silně zvětšujícím stativovým dalekohledům jim ho může každý zkušenější pozorovatel ptáků dopřát. Jen bych těm našim severským hostům ze srdce přál, aby naše optika byla tou jedinou, která na ně v budoucnu bude mířit.
Text a foto: Robert Doležal
