Strnad zahradní (Emberiza hortulana) je nejen v České republice vzácně hnízdící druh. Také v regionu západní a střední Evropy jde o jednoho z nejrychleji ubývajících druhů ptáků, přičemž jeho evropská početnost poklesla o 89% v rozmezí let 1980-2014 a z mnohých regionů zcela vymizel. Početnost strnadů zahradních prošla na našem území za posledních 150 let prudkými výkyvy. První hnízdění v České republice bylo zaznamenáno v roce 1860 v severních Čechách a v dalších dekádách bylo zaznamenáno jeho šíření i do ostatních částí Čech, Moravy a Slezska. V polovině 20. století dosáhla jeho početnost a rozšíření vrcholu a na některých místech byl dokonce uváděn jako nejhojnější druh strnada. V dalších dekádách byl ovšem zaznamenán dramatický pokles početnosti a opětovné vymizení tohoto druhu z mnoha území.
Zemědělská krajina s roztroušenou zelení, biotop strnada zahradního, Kolínsko 2016. Foto Lukáš Kadava
V roce 2015 proběhlo v České republice mapování strnada zahradního a výsledky jsou alarmující. V letech 2001 – 2003 byla početnost odhadována na 80 – 160 párů, aktuální odhady hovoří o 75 – 100 párech. K tomu, aby strnadi zahradní dokázali efektivně chránit a tím se pokusit zabránit jejich dalšímu mizení, je třeba důkladně poznat jejich biotopové nároky. Právě na detailní znalost prostředí, které u nás strnadi vyhledávají, se zaměřil tým výzkumníků pod vedením Martina Šálka z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. Jejich závěry byly aktuálně publikovány ve vědeckém časopise Bird Conservation International
„Populace našich strnadů zahradních je pozoruhodná tím, jak odlišná prostředí jsou schopni obsadit. Mimo zemědělské krajiny se jádro naší populace nachází v post-těžební krajině a to zejména na území povrchových hnědouhelných dolů. Právě rozmanitost prostředí s vysokým podílem holé půdy v obou typech krajiny, je důležitým předpokladem výskytu strnada zahradního,“ nastiňuje Martin Šálek.
Na území povrchových hnědouhelných dolů na severu Čech bylo v roce 2015 zjištěno 34–39 zpívajících samců a v zemědělské krajině západního Slezska celkem 36 zpívajících samců. Důležitým poznatkem je fakt, že z řady tradičních oblastí výskytu strnad zahradní již pravděpodobně vymizel (např. Javornicko, Hovoransko-Čejkovicko, České středohoří), v dalších regionech se nachází jen malé izolované populace (střední Polabí).
Aktuální hnízdní rozšíření strnada zahradního v ČR v letech 2014 – 2017. Zdroj: http://birds.cz/avif/atlas
V zemědělské krajině byla pro výskyt strnada zásadní přítomnost keřového pásma, stromů, a polí s podílem neobdělávané půdy, naopak vyšší zastoupení pastvin, zahrad, plantáží semenáčků a zastavěných ploch snižuje pravděpodobnost jeho výskytu. V krajině poznamenané těžbou surovin upřednostňovali strnadi přítomnost bylinné vegetace a také specifický krajinný reliéf plný strmých svahů. Vyhýbali se místům s větším množství keřů, stromů a také okolí budov.
„Vzhledem k zjištěným nárokům strnadů na prostředí v obou typech krajin by bylo žádoucí zvýšit heterogenitu zemědělské krajiny, ale také zpomalení nebo upravení některých rekultivačních procesů na vybraných plochách po těžbě surovin. V důlních prostorech je ale zásadní zabránění ztráty vhodných biotopů, což znamená vyčlenění ploch ponechaných přirozenému vývoji, které jsou vyjmuty z technických lesnických a zemědělských rekultivací,“ upozorňuje Šálek.
I tyto plochy je potřeba pravidelně udržovat narušováním povrchových vrstev např. těžkou technikou a tím nabízet mozaiku různých sukcesních stádií s dostatkem holé půdy. Technické rekultivace, spojené se zarovnáním terénu a navezením ornice a následně výsadbou stejnověkého lesního porostu či vysetím travních směsí, vedou k homogenizaci porostu a ztrátě vertikální členitosti povrchu a jsou proto nevhodné nejen pro strnada zahradního, ale i pro ostatní vzácné a ohrožené druhy ptáků i bezobratlých.
Strnad zahradní na Kolínsku. Květen 2018. Foto Jakub Macháň
http://oldcso.birdlife.cz/www.cso.cz/wpimages/video/Sylvia52_3Salek.pdf
Text a titulní foto: Lukáš Kadava
