Husice nilská (Alopochen aegyptiacus) patří v posledních několika desetiletích k ptačím druhům, které prudce mění svůj hnízdní areál. Z původně uměle vysazených ptáků v Anglii došlo k vytvoření samostatné populace ve volné přírodě, která mění osazenstvo vodních druhů ptáků na rybnících či jiných vodních nádržích v řadě evropských zemí. Také v České republice se jedná o již pravidelně hnízdící druh, poprvé byla zjištěna v roce 1979 a první hnízdění v roce 2008. V současné době hnízdí v ČR desítky párů a šíření není stále ukončeno, husice každoročně obsazují nové lokality (např. ZDE a ZDE).
Hnízdění husic zahrnuje poměrně široké období v průběhu roku. Přestože většina pozorování rodinek s mláďaty spadá do období od 2. dekády dubna do 2. dekády srpna (92 % ), jsou občasně zjišťovány páry vodící mláďata i mimo tuto dobu: např. 28. 3. 2016 samice vodila tři mláďata ve štěrkovně Mžikovec u Antošovic na Ostravsku. Poměrně pozdě byly zaznamenány tři nové rodinky s mláďaty ještě v říjnu. Rodinka byla pozorována 6. 12. 2014 v Duchcově na rybníku Barbora v Ústeckém kraji (jednalo se o druhé hnízdění), přičemž pár vodil 5 mláďat.
Husice nilská s mláďaty. Majetín, 11. 2. 2021. Foto Jarmila Kačírková
Aktuálně jeden pár husic nilských vodí mláďata v těchto mrazivých dnech na rybníce v Majetíně na střední Moravě. Průměrná teplota v lednu 2021 byla na Olomoucku 0,2°C. V polovině února klesly noční teploty až k – 14°C. „Pravděpodobně mohlo mít na výjimečně pozdní hnízdění vliv poměrně teplé počasí v prosinci. Jde o nejčasnější hnízdění tohoto druhu v České republice,“ říká Jiří Šafránek z Moravského ornitologického spolku
„Na střední Moravě hnízdí od roku 2013, kdy měly dvě mláďata na Hradeckém rybníku v Tovačově na Olomoucku. V následujícím roce se husice přesunuly na štěrkovnu v Krčmani – v září 2015 rodina s 8 mláďaty, v roce 2016 vyvedeno 9 mláďat a zároveň 2016 husice na rybníku v Majetíně poprvé vyvedly 4 mláďata. V následujících letech pravidelně odchovávaly mláďata, ale pokud vím, tak nikdy tak brzy jako letos. Jejich letošní hnízdění je zcela výjimečné termínem vylíhnutí mláďat. Poprvé byla pozorována již 30. ledna 2021 a bylo jich jedenáct, 13 . února měly sedm a počet voděných mláďat klesá patrně kvůli extrémním mrazům a nedostatku přirozené potravy,“ říká Jarmila Kačírková z Moravského ornitologického spolku, která zimní hnízdění husic dokumentuje. Na této lokalitě hnízdily husice v sezóně 2020, kdy bylo 12. 6. pozorováno 11 mláďat a 23. 6. 2020 tři mláďata. U zimního hnízdění předpokládají ornitologové zasednutí samice na snůšku přelomu prosince 2020 a ledna 2021, jde tak patrně o druhé hnízdění.
Na zimu odlétají husice na jih Evropy, kde naleznou dostatek vhodné potravy. Jejich zimování se u nás stává stále více běžnějším jevem (např. ZDE). Jaké vnější okolnosti je však přinutí zahnízdit i uprostřed zimy, není zatím zcela jasné a v našich podmínkách jde doposud o výjimečnou událost. Zajímavé rovněž bude sledovat míru přežití mláďat.
Zdroj: TZ MOS ČSO 14. 2. 2021
https://www.birdlife.cz/wp-content/uploads/2017/12/Sylvia53_2Jaska.pdf
Text: Lukáš Kadava / Titulní foto a video: Jarmila Kačírková, Olomoucko, 11. 2. 2021
Zdecimované populace papoušků v jejich přirozeném prostředí by mohli zachránit ptáci stejného druhu, kteří žijí v nepůvodních lokalitách jako ptáci vypuštění z umělých chovů, kteří vytvořili umělé populace coby invazní druhy. Navrhují to ekologové Luke Gibson z Hongkongské univerzity a Ding Li Yong z australské národní univerzity v Canberře, jejichž studii zveřejnil vědecký online magazín Frontiers in Ecology and the Environment. Autoři v dokumentu vyslovují přesvědčení, že původní populace kriticky ohrožených papoušků lze posílit ptáky odchycenými z míst, kde se vyskytují jako nepůvodní druhy a daří se jim tam. Jako příklad uvádí kakadua žlutolícího, druhého nejvzácnějšího zástupce kakaduů. Tento papoušek se přirozeně vyskytuje na indonéských ostrovech Sulawesi a Malé Sundy. Jde o populární druh, který je často chovaný v domácnostech jako mazlíček. Intenzivní pytláctví ale vedlo k tomu, že v jeho domovině žije už jen méně než sedm tisíc jedinců a v Červené knize ohrožených živočichů IUCN získal status kriticky ohroženého druhu. Dostal se také do první přílohy úmluvy CITES o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy zvířat a planě rostoucích rostlin. Každý kakadu žlutolící chovaný v zajetí tak musí být v zemích, které se připojily k CITES, povinně registrovaný a označený nesejmutelným kroužkem nebo mikročipem. Existují však lokality, kde je kakaduů žlutolících paradoxně až moc. Přitom se tam nikdy přirozeně nevyskytovali.
Nejen Španělsko nebo Velká Británie se potýkají s invazními druhy papoušků. V celé Evropě žije volně celkem 11 druhů papoušků, které lze označit za invazní. To znamená, že se dokázali přizpůsobit životu ve volnosti a úspěšně se rozmnožují, přičemž konkurují původním druhům ptáků a způsobují škody v zemědělství. Nejnovější statistiku zveřejnili zástupci projektu ParrotNet v odborném časopise NeoBiota. Podle jejich slov však nelze ve všech případech jednoznačně potvrdit, že papoušci vyloženě škodí. ParrotNet ale míní, že do budoucna by se mělo zabránit šíření papoušků do dalších evropských lokalit, aby se zabránilo případným neblahým následkům na původní avifauně. „Většina zpráv o škodách je dosud spojena s nejrozšířenějšími a místy přemnoženými alexandry malými a mníšky šedými,“ citoval vědce web Phys.org. Podle studií z jejich původních domovin tito papoušci pravidelně způsobují velké škody v zemědělství, ale v Evropě dosud nedošlo k tak vážným ztrátám jako v Jižní Americe nebo Jižní Asii. Významnějším problémem v Evropě je konkurence původním druhům ptáků, s nimiž papoušci soupeří o hnízdní dutiny a potravu. Oproti Spojeným státům se v Evropě takřka nevyskytují případy, kdy mníšci šedí svými hnízdy postavenými na sloupech vysokého napětí způsobili zkrat nebo požár. Negativní dopady jiných druhů papoušků než alexandrů malých a mníšků šedých v Evropě nejsou hlášeny, což je zřejmě důsledek toho, že na starém kontinentu vyskytují volně krátce a v malých lokalizovaných populacích. Píše o tom server Ararauna.cz.
