Ostrov veliký jako Karlovy Vary, utopený ve zdánlivě nekonečných vodách Atlantiku je natolik izolovaný, že byl nazván Nepřístupný ostrov. Na tomto ostrově (a pouze na něm), žije zhruba 6000 opeřených kuliček nesoucí jméno chřástal Rogersův. Co však vědcům zamotalo hlavy byla skutečnost, že tento drobný chřástal je neschopen letu a ostrov je pouze několik milionů let starý. Jak se na něj tedy mohl chřástal dostat?
Nová analýza DNA záhadu rozlouskla. Odhalila totiž, že chřástal Rogersův se jakožto druh vyvinul relativně nedávno jakožto potomek náhodných ptačích návštěvníků ostrova a svoji schopnost létat ztratil časem díky silám přirozeného výběru.
„Je vskutku pozoruhodné, že nejmenší nelétavý pták na světě (pozn.red.: vážící 35-49 g a měřící 13-15 cm) skončil na jednom z nejodlehlejších míst na planetě.“ vysvětluje autor studie, Martin Stervander z University of Oregon. „Zdá se, že předci nelétavého chřástala přistáli na ostrově, kde čelili téměř nulové hrozbě ze strany predátorů a tak pro ně časem schopnost létat zcela ztratila význam.“
Chřástal Rogersův Foto: Brian Gratwicke
Když vědci druh poprvé popsali ve 20. letech 20. století, bylo jim ihned jasné, že mají před sebou něco neobvyklého. Nepřístupný ostrov je 3500 km vzdálený od Jižní Ameriky a 2800 km od jižní Afriky. Přičemž chřástal neobývá ani jeden z nejbližších ostrovů vzdálených méně než 32 km.
Vznikla hypotéza (ještě předtím, než existovala teorie o tektonických deskách), že pták nějakým způsobem překročil oceán přes nyní již potopený pruh země. Inspirováni touto teorií, umístili vědci chřástala do svého vlastního rodu s názvem Atlantisia. Novější výzkumy přišly s tvrzením, že chřástal Rogersův pochází z afrických chřástalů.
Vědci stojící za novou studií však mají k dispozici více než jejich předchůdci v první polovině 20. století. V roce 2011 je se jim podařilo odchytit samce chřástala Rogersova, odebrat mu vzorek krve, sekvenovat jeho DNA a porovnat výsledná data s dalšími získanými údaji od ostatních druhů chřástalů.
Z výsledků výzkumu vyvodili, že předek nelétavého chřástala pocházel z Jižní Ameriky a že na odlehlý ostrov dorazil před zhruba 1,5 miliony lety. Tento pták údajně pocházel z rodu Laterallus, pod něhož spadají dnešní druhy jako chřástal argentinský, chřástal galapážský nebo podobně vypadající chřástal tmavý.
Nepřístupný ostrov je nejodlehlejší místo na Zemi. Zdroj mapy a satelitního snímku: Google Maps
Dává to smysl. Chřástali jsou notoricky známí svojí tendencí létat do nejrůznějších koutů světa a svojí schopností se na takových místech usadit. Svědčí o tom 53 stále žijících či nedávno vyhynulých druhů vyskytující se pouze na ostrovech a z nichž 32 druhů díky tomu částečně či úplně ztratilo schopnost létat. Populace předků chřástala Rogersova nejspíše letěla na východ hluboko do Atlantického oceánu a skončila na Nepřístupným ostrově — což byl sám o sobě natolik obdivuhodný výkon, že už neměli potřebu letět nikam dále.
„Když chřástali přiletěli na Nepřístupný ostrov, měli všechnu potřebnou potravu na dosah a protože ani nebylo třeba unikat před predátory, byla jim schopnost letu prakticky k ničemu.“ vysvětluje Stervander. Jediné jim hrozící nebezpečí jsou další druhy ptáků žijící na ostrově, kteří příležitostně mohou vyplenit snůšku nebo ulovit slabšího jedince.
Je stále nejisté, proč se chřástal nerozhodl přelétnout i na zbylé dva ostrovy. Možná se o to pokusil, ale jeho introdukce byla na místě neúspěšná.
Nepřístupný ostrov si své jméno vysloužil nejen díky své geografické poloze. Jeho strmé olbřímí svahy jsou doslova definicí nepřístupnosti. Foto: Brian Gratwicke
Stervander poukázal na skutečnost, že je na chřástalovi ještě stále co zkoumat. Soubor dat z rozboru chřástalího DNA byl neúplný, proto je možné, že další analýza by mohla odhalit, že chřástal Rogersův skutečně patří do vlastního rodu.
A přestože tento drobný nelétavý chřástal žije poklidný a spokojený život, je v rámci Červeného seznamu řazen do stupně Zranitelný. Populace nelétavých ptáků totiž bývají velice křehké a případné nečekané introdukce predátorů jako např. krys nebo myší může mít pro podobné izolované druhy fatální následky.
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Úvodní foto: Brian Gratwicke
Zdroj: Gizmodo.com.au
