Karel Kněžourek, významný přírodovědec i prostý venkovský učitel, z jehož díla vyzařuje píle i svědomitost, stejně jako láska k přírodě obzvláště k ornitologii a botanice. Narodil se v Rakouském císařství, většinu života prožil v Rakousku-Uhersku, aby na sklonku života stál u zrodu První republiky (7.11.1857 Městec Králové – 3.11.1920 Žleby).
Jeho život byl přepestrý, plný zážitků z přírody i školních tříd. Věnoval se s velkým úsilím pečlivému zkoumání sebemenších detailů v přírodě a rád se dělil o získané poznatky se svými blízkými a také s čtenáři populárních časopisů Vesmír, Háj, Příroda, Mladý čtenář, Krása našeho domova, Lesnický týdenník, Lovecký obzor a mnohé další. Na pět set různých článků vydával nejen pod vlastním jménem ale i pod různými redakčními zkratkami a pseudonymy – K.K., -kňk, -rek, Litošický.
Karel Kněžourek se svými žáky v Litošici, r.1890.
Ze svého rodiště v Městci Králové odešel studovat nižší reálku v Novém Bydžově a poté se zapsal v „Českém ústavu ku vzdělávání učitelů v Praze“, kde v červenci roku 1874 odmaturoval. Do školy ve svém rodišti v Městci Králové, se vrátil již jako učitel, aby vyučoval předměty přírodovědné. Po pěti letech praxe, ve svých 26 letech, byl přemístěn do školy v obci Litošice v Železných horách. V této době se oženil s Marií Ponetzovou. V malebném okolí Litošic se hojně věnuje poznávání a studiu přírody, zakládá a rozvíjí sbírku ptáků, brouků, motýlů a herbář rostlin. Vede si detailní poznámky ke svým fenologickým pozorováním a systematicky zaznamenává výskyty jednotlivých druhů ptáků – jejich přílety, hnízdění, odlety a jiné proměny v ptačím světě. Tyto poznámky mu později poslouží jako základ pro rozsáhlé dílo, na kterém začal intensivně pracovat během svého působení v obci Starkoč u Čáslavi. Tam byl povolán, již jako zkušený pedagog, po desetiletém působení v Litošicích. Zde má na starost kromě provizorní výuky i dozor nad výstavbou nové obecní školy, ve které poté patnáct let působí jako řídící učitel. Pro své bohaté zkušenosti byl po patnácti letech přemístěn na pětitřídní obecnou školu ve Žlebech. Zde dokončuje své celoživotní dílo – dvousvazkový Velký přírodopis ptáků – rozsáhlý, systematicky zpracovaný celek, který patří k základům české ornitologické literatury.
Ukázka jedné z mnoha krásných ilustrací z knihy Velký přírodopis ptáků.
Jako řídící učitel na pětitřídní obecní škole ve Žlebech prožívá hlavně útrapy Velké války vyplývající z povinností funkce řídícího učitele. Svobodnou První československou republiku si příliš neužil, po záchvatu mozkové mrtvice odchází předčasně do výslužby a 3. listopadu 1920 umírá na selhání srdce. Karel Kněžourek byl pochován jeden den před svými narozeninami na malém hřbitůvku v Markovicích.
Jako připomínku 160. výročí narození osobnosti Karla Kněžourka připravilo Městské Muzeum v Čáslavi ve spolupráci s Českou společností ornitologickou a Královéměsteckým okrašlovacím spolkem výstavu popisující životní pouť skromného učitele a zajímavosti ze světa okřídlených tvorů. Výstava bude otevřena od 3.10. do 31.10.2017 v budově Městského muzea Čáslav, Husova ulice 291.
Text: Vlasta Osoba
Velký přírodopis ptáků
se zvláštním zřetelem ku ptactvu zemí českých a rakouských.
Místo úvodu.
Od dlouhých let jest ta boží příroda mým zamilovaným koníčkem a vedle botaniky a entomologie nejvíce jsem pracoval v naší scientia amabilis, ornithologii, pilně pozoruje, zaznamenávaje, sbíraje vše a pátraje po všem, co ptáků – hlavně našich – se týkalo.
Nikdy, přiznávám se otevřeně, ani mi ve snu nepřipadlo, že bych vystoupil na veřejnost s dílem větším, že bych se stal spisovatelem v oboru ornithologie. Až když jsem byl vyzván a přímo vybídnut panem nakladatelem, který také má podobného koníčka jako já (který pěkně naší literatuře přírodopisné posloužil) ne bez váhání, ne beze strachu uvázal jsem se v dílo tak obsáhlé, které netušeně vzrůstalo mi pod rukama.
Jako každý i já vzal jsem útočiště k dílům, vedle domácích, hlavně německým, neboť beze všeho dlužno přiznati, že sousedé naši v ohledu tom stojí na výši a nikde tolik děl a časopisů odborných, nikde tak literatura ornithologická nekvete jako právě u nich. Klasická díla o ptactvu vyšla a vychází i v kolikerém vydání a spolků a spolkových časopisů je vskutku počet hodný povšimnutí.
Vedle spisů i četné časopisy ornith. data staršího i novějšího byly mi k dispozici, jakož i poznámky a zkušenosti vlastní i jiných a jen tolik podotýkám, že mnoho a mnoho zajímavého dalo by se ještě sebrati a uvésti a že také ještě mnoho ze života ptáků ještě neznáme. Jest mi dobře známo, že dílo přítomné trpí nedostatky jako každé dílo lidské, ale těším se, že snad někdy příští vydání opomenuté vynahradí.
Mimo ptactva paleoarktického pásma pojednáno i o některých druzích exotických; disposice byla obrázky dána, musil jsem se, ač ne zrovna rád, podrobiti. Jinak nalezne čtenář zastoupeny veškeré druhy evropského ptactva ať domácího, ať občasné hosty.
Panu nakladateli děkuji za laskavost s jakou mým přáním a návrhům vstřícně vycházel.
Psal a pracoval jsem s chutí a láskou nemalou a prosím jen, aby také s láskou a šetrnou shovívavostí byla práce ta přijata.
V Starkoči a Žlebech u Čáslavě, v lednu 1910.
K.Kněžourek, řídící učitel
Oba díly ke stažení : Obsáhlý atlas veškerého ptactva s mnohým ponaučením.
https://archive.org/details/velky_prirodopis_ptaku_1
https://archive.org/details/velky_prirodopis_ptaku_2
http://www.pdfknihy.maxzone.eu/priroda2.html
