Atol Kayangel se stane jedním z prvních obydlených ostrovů v Palauské republice v Pacifiku, který bude zcela očištěn od zavlečených krys. Kromě zdravějšího ekosystému pro místní ohrožené druhy, se budou moci zdejší obyvatelé těšit na lepší životní podmínky díky zvýšeným výnosům plodin, které nepůvodní škůdce napadal.
A jak v tom všem figuruje tabon mikronéský?
Tabon mikronéský (Megapodius laperouse) je géniem ve vynalézání způsobů, jak udržet svá vejce v teple. Ti na Severních Marianách je zahrabávají do sutě sopečných polí nebo využívají geotermálního tepla pod zemí k zahřívání svých nevylíhlých potomků. Napříč souostroví Palau je taboni ukrývají do velkých hromad vysluněného písku na krajích pobřežní vegetace. Důvtipně pak do celé inkubační konstrukce přidávají hnijící kusy listí a organických zbytků, aby zvýšily celkovou teplotu a nebo je pak pro její snížení naopak ubírají.
A to není jediná pozoruhodná věc týkající se vývoje tohoto zvláštního ptáka. Mláďata tabona mikronéského jsou totiž tzv. super-nekrmivá, tedy že se líhnou v mnohem pokročilejším vývojovém stádiu, než mláďata jakéhokoliv jiného ptačího druhu. Z vajec vylezou opeřené miniatury dospělých ptáků, připravené běhat, pronásledovat kořist a zcela unikátně pro ptáky, létat už první den po vylíhnutí.
I přes všechny své nadstandardní schopnosti však tento neobyčejný druh nebyl schopen čelit krysám. Tito invazní hlodavci napadali jejich hnízda a bez včasného zakročení záchranného projektu by byl tento unikátní druh a jeho fascinující chování ztraceno navždy. Tabon mikronéský je v současné době zařazen mezi ohrožené druhy, s populací čítající kolem 2000 – 2500 jedinců. A taboni nejsou jedinými ptáky, kteří utrpěli devastující škody způsobené řáděním zavlečených hlodavců.
Atol Kayangel v Pacifiku byl jedním z ostrovů, které byly invazí hlodavců zasaženy nejvíce. Jako v románu Julese Vernea, vše začalo ztroskotáním lodi, která se začala potápět nedaleko atolu někdy koncem 80. let. „Krysy opouštějící potápějící se loď“ je známou řečnickou frází, avšak v tomto případě se bohužel jednalo o zcela doslovný popis situace. Krysy, které se při havárii zachránily a dopluly na atol Kayangel se začaly množit jako houby po dešti. 60 kayangelských obyvatel pak jednou vyšli ke svým polím, jen aby zjistili, že je jejich úroda sežrána či zničena, ještě než mohla být sklizena. Pro tak malý ostrov, ve kterém lidé žijí v křehké symbióze a harmonii s přírodou, to byla těžká rána.
„Přítomnost krys na ostrově způsobila v našem zemědělství mnoho nesnází. Hlodavci zničily naši úrodu, ať už to byly banány, sladké brambory nebo kukuřice. Projekt na vyhubení krys vítáme a bude-li úspěšný, umožní místním pěstovat plodiny, které chtějí.“ říká Ungilreng Takawo, matriarcha atolu Kayangel.
„Palauánci po dlouhou dobu sdíleli půdu a vodu ostrova s místní faunou a flórou. Nepůvodní krysy tuto přirozenou rovnováhu narušily. Bez jejich přítomnosti se pro Kayangel blýská na lepší časy.“ okomentovala situaci Heather Katebengang z Palau Conservation Society (partner BirdLife).
Zmiňovaný projekt byl uskutečněn v březnu a dubnu letošního roku formou vyčerpávajícího dvou měsíčního maratonu, s ochranářským týmem líčícím návnady napříč 45 kilometry cest a stezek, aby tak podchytili krysy na ostrově do posledního kusu. Komunita místních obyvatel hrála klíčovou roli v odstraňovaní alternativních zdrojů potravy, aby tak hlodavci vyhladověly a ti se pak bez okolků vrhli na nalíčené pasti. Obyvatelé atolu nyní se zatajeným dechem očekávají průzkum naplánovaný na rok 2019, jenž odhalí, zda-li byly všechny tyto snahy úspěšné.
A vyhlídky na úspěšnost této akce jsou opravdu nadějné. Podobný projekt uskutečněný v roce 2012, při němž byly krysy odstraněny ze třech přilehlých ostrůvků, vrhl pozitivní světlo na to, jak by mohl atol po podobném zásahu vypadat. Dnes totiž tyto ostrůvky překypují životem.
Steve Cranwell, manažer ochranného programu v Pacifiku v BirdLife International je o úspěchu letošních snah zcela přesvědčen. „Vezmeme-li v potaz dané úsilí, jsme optimističtí a věříme, že Kayangel bude zcela bez krys jako dříve a že tak to i nadále zůstane. Obnoví se rovnováha mezi přirozeným prostředím, zdejšími lidmi a jejich kulturní identitou.“
A není to pouze tabon mikronéský a lidé, kteří budou mít prospěch z tohoto včasného zásahu. Projekt prospěje biodiverzitě planety jako takové. Kayangel je domovem velkého množství fascinujících druhů, mnohé z nichž jsou ohrožené vyhynutím. V naději ochranářů je, že endemický kaloň babelthuapský (Pteropus pelewensis) početně vzroste, zatímco kareta pravá (Eretmochelys imbricata) a kareta obrovská (Chelonia mydas) může na zdejších plážích v bezpečí a poklidu zakládat hnízda.
Tommy Hall, projektový manažer organizace Island Conservation vše shrnul: „Bylo velkým privilegiem pracovat v úzkém kruhu s místními obyvateli. Díky absenci nepůvodních krys se mohou populace a společenstva zdejších zvířat a rostlin přirozeně zotavit. Těšíme se na to, až uvidíme, že se druhy trpící řáděním hlodavců budou moci znovu nadechnout. A tabon mikronéský bude mít opět šanci vzkvétat.“
Více o krásném atolu Kayangel a tabonu mikronéském můžete shlédnout v tomto videu (ENG).
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Úvodní foto: Michael Lusk
Zdroj: Birdlife.org