Srpnová havárie letu SV R178 společnosti Ural Airlines, kdy po střetu s hejnem racků musel stroj bez motorů nouzově přistát v kukuřičném poli, znovu připomněla, jak nebezpečná může být kolize obra se zdánlivým trpaslíkem. Naštěstí, letadla jsou na podobné situace konstruována a piloti školeni a stále se bavíme o relativně výjimečných incidentech. Světová letiště totiž mají účelnou ochranu proti srážce s ptactvem (Takto to například funguje na letišti Václava Havla). A na rozdíl od moskevské letiště Žukovskij, kde se výše popsaná havárie odehrála, se v jejich okolí nenachází skládka odpadu, kterou nejsou schopné lokální úřady kontrolovat a která ptactvo mohutně přitahuje. Zde je přehled těch historicky nejzajímavějších událostí, kde hlavní zápornou roli hraje pták a někdy dokonce hmyz. Historie letectví zná různá prvenství. První zaznamenaný střet s ptákem je uveden v deníku bratří Wrightů, když v roce 1905 Orville Wright vyplašil nad kukuřičným polem celé ptačí hejno. V roce 1911 byl během závodu z Paříže do Madridu Eugene Gilbert nad Pyrenejemi v otevřeném kokpitu svého Blériotu XI. napaden dravcem. Francouzský aviatik zahnal orla chránícího své mladé výstražnou střelbou z pistole, aniž by jej přitom zabil. První smrtelný případ střetu s ptákem pochází z dubna 1912. Americký letecký průkopník Calbraith Perry Rodgers vlétl během předváděcího letu nad Long Beach v Kalifornii se strojem bratří Wrightů Model B do hejna racků, kteří zablokovali řízení, následkem čehož se stroj zřítil do vody. Od počátků motorového létání byl Rodgers jeho 22. obětí a první, která zemřela při střetu s ptákem.
Eugene Gilbert nad Pyrenejemi v otevřeném kokpitu svého Blériotu XI. zahání výstřelem orla chránícího své mladé. Incident se obešel bez obětí na obou stranách. Foto Technet .cz
Střet s ptáky je však nebezpečný fenomén, který se nevyhnul ani raketoplánům. Při startu Discovery STS-114 dvacátého šestého července 2005 (byl to první start po 907 dnech od tragédie raketoplánu Columbie v únoru 2003) narazil v 2,5 sekundě po odpoutání od rampy LC-39 B na Kennedyho mysu, v malé výšce i rychlosti, do vrcholu přídavné nádrže sup. Let to však nijak neohrozilo. Vraťme se ovšem mnohem blíže k zemi, kde svoji nešťastnou úlohu může v ohrožení letu sehrát i létající hmyz. V létě roku 1986 byla posádka bombardéru B-52G patřící pod 319. bombardovací křídlo USAF na cvičné misi nad Montanou a Severní Dakotou. V rychlosti 0,8 Mach a ve výšce zhruba 100 metrů nad terénem bombardér nečekaně vlétl do obrovského mračna kobylek. Hmyz, respektive to, co z něj zbylo, dokonale zalepil okna v kokpitu. I když posádka okamžitě přerušila nácvik nízkého letu a začala stoupat, kobylek neubývalo. Vyhlásila proto nouzi a vracela se zpět na domovskou základnu AFB Grand Forks v Severní Dakotě naváděna pozemní stanicí, která letoun zpátky vektorovala. Po navedení k letišti otevřel kapitán v rychlosti 280 km/h své postranní okno, a přitom se pokoušel otřít čelní sklo před sebou. Snaha, která jej málem stála zlomenou levou ruku, zůstala bez efektu. Posádka nakonec provedla bezpečné přístrojové přiblížení, kdy pilot v závěrečné fázi podrovnával s výhledem pouze do stran.
Velmi podobný případ události v Moskvě, také se šťastným koncem, se odehrál na letišti v Manchesteru na jaře 2007. Boeing 757-204, imatrikulace G-BYAW společnosti Thomson Airways nasál během startu z dráhy 06L do motoru číslo 2. nejméně dvě volavky. Posádka motor, u kterého došlo k pumpáži (viz boxík), odstavila a po 45 minutách, kdy vylétala část paliva a na palubě i na zemi proběhly nezbytné přípravy k nouzovému přistání, provedla na letišti Ringway ukázkové přistání na jeden motor. Velmi neobvyklé bylo, že celou událost zachytily kamery dvou letištních spotterů na opačných stranách letiště. Vyšetřovatelé tak měli kromě záznamů z frekvence řízení letového provozu a záznamníku hlasů v kokpitu i dokonale nasnímaný obrazový materiál. Ze záznamu, doplněného o komunikaci věž–letadlo, je patrné, že celá událost byla ukázkou vysoké míry profesionality ze strany všech zúčastněných, tedy jak pilotů, tak řídících letového provozu, ale i příslušníků zásahových jednotek.
I když na traťový let připadají ve statistice pouhá čtyři procenta, i ve vysoké výšce může střet s menším opeřencem mít osudové následky a to kvůli vyšší rychlosti letadel. Devatenáctého května 2014 ohlásil pilot nákladové společnosti Atlas Air, linky GTI 8665 (volací znak Giant), oblastnímu řídícímu středisku v Indianě, že v letové hladině 400 (12 200 metrů), narazil do čelního skla jejich B-767-300 pták. Piloti nebyli schopni určit, jaký druh to byl, pouze potvrdili rozbití vnějších vrstev okna na pravé straně a stopy vnitřností na skle. Posádka sice pokračovala do své původní destinace ve Fort Worth v Texasu, avšak po několika minutách raději zvolila variantu přistání na nejbližším letišti v Cincinnati ve státě Kentucky (samotné město leží za řekou ve státě Ohio). Pokud by totiž v této výšce došlo k náhlé dekompresi, lidé na palubě by sotva dostali šanci nasadit si masky a provést řízené nouzové klesání. Dosud se jedná o nejvýše zaznamenaný incident tohoto typu. Píše o tom magazín Technet.
