Potravní kleptoparazitizmus, tedy krádež jídla jeho poctivému nálezci, je typický pro různé masožravce- ať už je předmět zájmu ryba, hraboš nebo drobný pták, to všechno se krade ve velkém. Některé skupiny ptáků, např. rackové a fregatky, se na tuto disciplínu vyloženě specializují. Důvod je ten, že masitá strava bývá v přírodě vzácná a na její lov či hledání často padne mnoho času a energie. Proto je zkrátka výhodnější nechat někoho udělat těžkou práci a pak ho během několika minut násilně „přesvědčit“, že odměna vlastně není jeho.
Poměrně vzácný je však potravní kleptoparazitismus u býložravců. No vážně – už jste někdy viděli krávu na pastvě, jak zuřivě honí svou kolegyni kvůli trsu trávy? Ne, prostě si utrhne svůj. A stejné je to i s ptačími herbivory. Semenožraví, plodožraví i typicky býložraví (živící se zelenou potravou) ptáci sice běžně soupeří o nejlepší krmiště, avšak jednotlivé kousky potravy si nekradou. Není proč. Změna nastává v okamžiku, kdy je rostlinná potrava vzácná či těžko dostupná, podobně jako maso. Teprve pak se vyplatí o ni aktivně bojovat.
Na lupu „vodního salátu“
Koncem září 2020 na jihočeském rybníce Rod jsem pozoroval zvláštní chování kopřivek. Tyto nenápadné kachny opakovaně a systematicky pronásledovaly krmící se lysky, a kradly jim potravu v podobě vodních rostlin a řas vynesených na hladinu. Jelikož kopřivka se nepotápí (resp. umí to, ale uchýlí se k tomu zcela výjimečně), bohatá hostina nižší ponořené vegetace hlouběji u dna jí zůstává nedostupná. Ale jen do chvíle, než se někde poblíž vynoří zdatný potápěč (lyska) a v zobáku drží chuchvalec čerstvého „salátu“. Kopřivky si toho brzy všimly a začaly lyskám potravu krást.
Vypadá to asi takhle: kopřivka si vyhlédne svoji lysku, kterou neúnavně a velmi důsledně sleduje, dokud se nepotopí. V ten okamžik kachní stalker zpozorní, a začne z hladiny napjatě sledovat černého potápěče, který tam dole oškubává rostliny. Jakmile se lyska vynoří, kopřivka přispěchá a pracně natrhaný „salát“ jí doslova urve od zobáku. A zatímco si pochutnává na čerstvé zelenině, zklamaná lyska se potápí pro další. To už je ale kopřivka zase v pozoru a čeká na druhý chod…
Překvapivě nejde jen o vychytávku jedné či několika kachen. Hladina rybníka je pokrytá desítkami takových podivných dvojic, v nichž kopřivky obírají lysky o potravu. Často také trojic- některé kachny dokonce kradou v páru. Je až s podivem, že jindy tak agresivní a sebevědomé lysky tady působí zcela bezradně. Patrně proto, že se již dostaly do „mírumilovného období“ zimního hejna, kdy se jim oproti výbušnému jaru/létu radikálně mění osobnost- stávají se klidnými, společenskými a tolerantními. Natolik tolerantními, že se nechají i okrádat (stejným způsobem se v zimních hejnech okrádají i lysky mezi sebou).
Zjevně nešlo o ojedinělý případ- v březnu 2022 mi naprosto stejné chování předvedly kopřivky v pražské Pískovně. Dva páry klidně a nenásilně, zato velmi vytrvale stalkovaly plovoucí lysky, přičemž každá dvojice měla „svoji“ nedobrovolnou kurýrku, vynášející první rašící vodní rostliny ze dna. Z Pískovny pochází i toto listopadové pozorování pana Karla Zankla: https://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=10331999 . Jeho zdařilá fotografie jasně dokumentuje, jakým způsobem se kopřivka živila.
„Já nic nemám!“ Lyska se tentokrát vynořila s prázdnou (v zimě je i na dně rybníků a jezer rostlin pomálu), avšak pár kopřivek si rád počká na další ponor. Foto: David Říha
Adaptace v období nedostatku
Zlodějské chování kopřivek je patrně nouzovým řešením v chladnějších částech roku. Tyto kachny se celoročně krmí zejména drobnými vodními rostlinami a řasami, které konzumují buď přímo z hladiny, nebo „panáčkováním“ v mělké vodě v blízkosti litorálního pásma. Tímto způsobem se na vhodných lokalitách snadno uživí zhruba od půli jara do začátku podzimu. Avšak v chladnější části roku, kdy u nás kopřivka pobývá (tj. říjen-březen, řídce i zimuje) je měkkých zelených rostlin a řas ve vodě naprosté minimum, a odumírající, či naopak rašící porosty se v době podzimního či jarního tahu kachen vyskytují zejména u dna (pouze v plné sezoně dosahují hladiny). A tady právě přichází do hry lyska, výborný potápěč, který tyto zdroje zelené potravy ve velkém využívá téměř celoročně- skáče pod vodu a vyškubává ze dna řasy i listy ponořených rostlin, jenž si obvykle vynáší na hladinu a teprve tam konzumuje. Pro kopřivku tedy v období nedostatku představuje lyska důležitou donáškovou (či spíše vynáškovou) službu, zpřístupňující zelenou potravu nalezenou na dně. V pozorovaných případech se totiž ptáci plně spoléhali na „salát“ natrhaný černými potápěči, které vytrvale doprovázeli.
Jde o zajímavé inovativní chování, kdy si původně samostatný druh (kopřivka) v některých lokalitách zvykl paraziticky využívat „pomoci“ druhu jiného (lysky), který má lepší dispozice k získávání potravy v chladných měsících. Takové chování může kopřivce nejen zpestřit potravu na tahu, ale také umožnit zimování tam, odkud by jinak musela odletět- konkrétně ve zmíněné Pískovně bývají pozorovány jednotliví ptáci či celé páry po celou zimu, a s ohledem na charakter lokality je velmi pravděpodobné, že přežívají právě díky obírání lysek o potravu.
Text: David Říha
Úvodní foto: Karel Zankl
