V zámeckých parcích, zahradách nebo i na náměstích bývají často malé, okrasné rybníčky. Pobřežní vegetace je zde obvykle velmi skromná (omezená na několik trsů orobince či kosatce), vodního hmyzu pomálu, jen těsně pod hladinou lapá po dechu několik oranžových koi-kaprů. A přesto právě na takovém rybníčku většinou bývá početná skupina divokých kachen, někdy i slípek, lysek, labutí a poláků. Jejich zvýšená koncentrace ostře kontrastuje s totální absencí přirozené potravy. Čím se proboha živí? Chlebem a rohlíky. Z proudícího davu lidí co chvíli upadne nějaký ten drobek, a rodiny s dětmi dokonce pravidelně vyráží k vodě s pytlíkem pečiva. Nadšeně zkrmují to, co nestihli zkrmit doma, a ještě se cítí jako šlechetní zachránci hladových kačenek. Na druhé straně pak stojí „zasvěcení“ ochránci přírody, kteří považují hození jednoho drobku do hejna kachen téměř za trestný čin. Často obchází městské rybníčky a povýšeně upozorňují okolí, že kachna po chlebu zemře…
Dovolím si jemně poopravit oba tyto vyhraněné názory. Pro první skupinu – ty kačenky nejsou hladové, ale pěkně přežrané. Takových jako vy tu projdou desítky denně a všichni jim něco přihodí. Pro druhou skupinu – když je to tak nebezpečné, proč tu kachny už léta žijí a dokonce vyvádějí mladé? Kdyby se na těchto místech nekrmilo, ptáci by tu nebyli – rozhodně ne v takovém počtu…
Je třeba používat zdravý rozum. Známá fakta zní: dospělé kachně (ani slípce nebo rackovi) nijak neublíží, když sní pečivo. Neublíží jí to zřejmě ani v případě, že má každý den kus rohlíku k snídani. Naopak jí ublíží, když nejí nic jiného. To ji může skutečně zabít, i když jde o poměrně extrémní scénář.
Jenom rohlík nejedí
Na drtivé většině synantropních lokalit kachny pravidelně odlétají za potravou. Lidé to nevidí, protože tyto cesty se odehrávají v noci (psali jsme ZDE) . Sám jsem párkrát v zimě ve Stromovce (typická „rohlíková výkrmna“) zůstal až do setmění, a zatímco lidé s pečivem mizeli, kachny se připravovaly na noční výlet. Sešly se do menších hejn a postupně odlétaly směrem k Vltavě. Tam se i ve dne mnoho ptáků krmí na bahnitých březích mezi kameny a organickém odpadu vytékajícím z nedaleké čističky. Tyhle kachny to mají vzdušnou čarou necelý kilometr, takže o přirozenou stravu zřejmě nouzi nemají.
Dá se tedy říct, že pro dospělé, zdravé létající kachny třeba ve Stromovce je pečivo (pokud se krmí „s mírou“) jen jakýsi energetický doplněk, kterým se přežírají, aby měly např. sílu se uprostřed zimy mnohokrát denně pářit. V noci se pak kvalitně najedí a určité množství vhodného pečiva jim nemůže ublížit. Navíc i na denním „krmném rybníku“ si kachny dovedou najít přirozenou potravu. Snědí leccos – prakticky veškerá semena napadaná do vody, bruslařky rejdící po hladině i trávu rostoucí na břehu. Některé loví drobné rybky. Jiné se specializují na do vody spadané žaludy nebo dokonce kaštany.
Kdy si dávat pozor…
V zimním období je pečivo poměrně neškodné. V průběhu života však mají kachny některé etapy, kdy je krmení pečivem skutečně dost nevhodné, ve větší míře pak škodlivé. Zde jsou nejčastější adepti na nekrmení pečivem:
Mláďata – může vám připadat roztomilé házet zjara drobky do vody a pozorovat, jak čerstvě vylíhlá káčátka rejdí po hladině a sbírají pečivo. U káčat ale rozhodně doporučuji zdravější varianty, zejména salát. Mláďata potápivých kachen (polák, morčák…) snad radši vůbec nekrmit. Žádná káčata nikdy není vhodné překrmovat- tedy přilákat na krmení a půl hodiny do nich „cpát“ velké kusy potravy. Měla by se krmit především přirozeně. V menším množství ale nic nezkazíte salátem (i v prvních dnech), jiné krmení bych jim nedával (ani „zrnitou“ stravu jako vločky a rýže, kvůli „andělskému křídlu“, viz. dále).
Pelichající ptáci – obvykle v období červenec/srpen kachny shazují letky a v tuto dobu se nemohou přemisťovat mezi krmišti. Zůstávají na jednom místě, ale zároveň potřebují dostatek zdravé a přirozené potravy, aby jim narostlo kvalitní peří. Krmit je lze např. salátem nebo rýží.
Zranění/křídlovaní jedinci – ti jsou na tom podobně jako pelichající ptáci, jenže napořád. V důsledku podvýživy na malých rybnících bývají vyhublí a „oškubaní“ (se špatným peřím) Rozhodně je také doporučuji podpořit kvalitnější stravou, a pokud viditelně strádají (jsou pohublí, se špatným peřím atp.), kontaktovat záchrannou stanici.
Problémy vzniklé nevhodným krmením:
Andělské křídlo – Tzv. syndrom andělského křídla vzniká jako trvalá vada kostry během růstu káčete, kdy se kloub v křídle trvale zdeformuje a peří pak vyrůstá podivně do stran. Na vině může být nevhodná strava káčat: proto je nekrmte chlebem! Nicméně je třeba podotknout, že u dospělých, plně vyvinutých ptáků už nelze andělské křídlo nějak „vyvolat“ přikrmováním – jejich kostra je už prostě pevná a neměnná. Andělské křídlo způsobuje konkrétně nedostatek vitaminů a např. manganu, a naopak přebytek bílkovin a sacharidů, což do značné míry odpovídá „pečivové dietě“. Takto krmené mládě sice velmi rychle roste, ale zároveň je de facto podvyživené a má nedostatek důležitých látek pro tvorbu zdravé kostry. Mezi kvalitou a kvantitou se rychle rozevírají nůžky, podobně jako ve velkochovech u komerčně vykrmených ptáků. Naopak přikrmování mláďat salátem (či kapustou, zelím, prostě zeleným) je v tomto ohledu vyloženě zdraví prospěšné, zejména ve městech.
Obezita je další poměrně častý jev u kachen přisuzovaný přehnanému krmení. Obézní kachna je prostě tlustá- zejména pod ocasem, na břichu a voleti. Celkově působí hřmotným, neohrabaným dojmem, často nerada a špatně létá. Je to minimálně nepohodlné a nepraktické, může to mít i negativní dopady na její zdraví a zejména schopnost uniknout predátorům. „Vykrmení“ skutečně divokých kachen pečivem je ale téměř nemožné. Volně žijící ptáci nikdy nejsou v našem slova smyslu tlustí. Nedovoluje to jejich způsob života, metabolismus, ani jakási „potravní vůle“-na rozdíl od nás divocí ptáci jedí skutečně jen tak, aby přežili. To je krásně vidět na zimních krmištích- kachny se nechají nakrmit, ale jakmile přijde třeba pátý člověk s rohlíky, sytí jedinci se vzdálí a úplně ztrácí o příkrm zájem. To je přirozené chování. Na některých místech ale zůstává několik kachen s viditelně přeplněnými volaty, které se cpou dál. Pravděpodobně se jedná o čerstvé potomky přeživších, myslivci vypuštěných kachen. Těmi jsou však téměř všechny městské kachny, tady mám na mysli „čerstvé“ potomky první generace, kteří mají ještě silné „domácí geny“. A v nich je, kromě nízké únikové vzdálenosti, usedlosti, nevalného vztahu k létání apod., zapsána právě ona přehnaná žravost. Já osobně bych tlusté kachny nepřisuzoval překrmení lidmi- ti ptáci by se nejspíš přežírali i tak. Jen doporučuji, když na takovou kachnu natrefíte, její žravost ještě nepodporujte krmením. Měla by si také najít něco přírodního. Na rozdíl od svých, sice také krotkých, ale po generace v přírodě přeci jen divokých, kolegů, si po chlebu už většinou nezaletí někam do mokřadů nebo na řeku pro přirozenou potravu.
Kdy (a jak) tedy krmit
Obecně platí, že podzim, zima a brzké jaro jsou skutečně nejlepší dobou ke krmení kachen. Ne proto, že by snad v naší mírné zimě kachny zmrzly, právě naopak- v tuto dobu jsou čilé a bez závazků, v novém peří, a nejspíš i nejméně citlivé na kvalitu potravy. Zároveň je však přirozeného krmiva skutečně méně, takže doplněk v podobě pečiva uvítají. Vždy ale platí několik pravidel, které musíte při krmení dodržovat, jinak můžete ptákům ublížit!
Ve zkratce, pečivo nesmí být:
- čímkoli namazané nebo ochucené
- plesnivé (byť s jediným zeleným flíčkem- to je opravdu nebezpečné!)
- úplně čerstvé, gumově měkké (nadýmavé)
- extrémně tvrdé (může poranit jícen, ptáci ho nemohou rozkousat)
- plněné sladké pečivo (typu croissant, perník, trdelník, buchta, štrůdl apod.)
- silně přesolené (na kterém jsou vidět zrnka soli- to není koneckonců zdravé ani pro nás…)
- Při splnění těchto parametrů je jakékoliv bílé i celozrnné pečivo a chléb (i toustový) použitelné.
Chleba – součást kachní potravy?
Jak tedy reaguje na dlouhodobé přikrmování tělo zdravé dospělé kachny? Má i nezávadné, s mírou krmené pečivo nějaký negativní vliv na kondici vodního ptactva? Kolik procent potravy městských kachen tvoří v praxi chléb a rohlíky, a kolik přirozená potrava? Liší se mikrobiom trávicího traktu ochočené, krmené kachny, od mikrobiomu skutečně divoké, plaché kachny někde v přírodní rezervaci? Jsou městské kachny na podíl pečiva v potravě nějak adaptované? Kolik toho vlastně sní jedna kachna ze stohlavého hejna, do kterého naházíte starší rohlíky? A co to konkrétně pro ni znamená?
O tom je bohužel jen poměrně málo informací, a je tudíž obtížné vyslovit jednoznačné stanovisko „krmit ano, či ne“. Každopádně moje pozorování ukazují dvě věci. Jednak, že kachní mláďata ve městech opravdu strádají a mortalita je mnohem vyšší než v přírodě (na vině bude nejspíš mj. i krmení pečivem v době růstu), a jednak, že dospělé kachny naopak viditelně prosperují a příkrm se zdá být jen jakási „třešnička na dortu“ jejich snadného života (i když zdání může klamat). Nejspíš to souvisí s pravidelnými lety kachních hejn za potravou a nižšími nároky na kvalitu potravy, než jaké mají malá mláďata. Jde ovšem pouze o mé domněnky, vyvozené z mnoha hodin ve společnosti kachen po celý rok.
Zdravá strava!
Každopádně pokud provozujete „rekreační krmení“ často, je určitě vhodné kachnám nosit zdravější potravu. Potíž je v tom, že často odmítají od lidí jíst cokoliv jiného než pečivo- takové ty rady typu strouhaná zelenina v praxi leží na hladině a sní je leda tak nutrie (o něco lepší vztah např. k mrkvi má lyska a slípka). Jsou ale určité druhy potravy, které většinou přijmou. Asi nejoblíbenější jsou ovesné vločky. Ty mají tu výhodu, že vedle kachen je přijímá prakticky kompletní společenstvo ptáků na zimních krmištích- chocholačky a jiné kachny, labutě, lysky a slípky, v menší míře i rackové. Určitě je lepší vločky krmit na zemi poblíž vody, kam kachny rády vylezou. Stačí rozsypat hromádku a ptáci se k ní seběhnou.
Ovesné vločky jsou u kachen velmi oblíbené krmivo. Tahle samička se na ně vrhá rovnou do pytlíku.
Další velmi vhodné (i když trochu nákladnější) krmení je rýže. Platí pro ni v zásadě to samé co u vloček, jen některým ptákům (labuť, racek) už vzhledem ke své velikosti nestojí za to. Také se rychle potápí ve vodě – krmit pouze na břehu.
Zkusmo jsem nabízel kachnám i různé další typy potravy, výsledek tady pro zajímavost krátce rozeberu:
Čočka neměla úspěch. Hrách (sušený, tvrdý…) taky ne (čerstvý by byl lepší). Proso bylo překvapivě žhavou pochoutkou. Loupaná slunečnice měla také úspěch. Listový salát – zdravý a chutný, velmi oblíbený- ale v létě, v čase měkké, čerstvé potravy. Salát je vhodné podávat i malým mláďatům a pelichajícím dospělcům.
Životní prostředí!
V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že přísun většího množství krmiva (ať už chlebu či semen) může mít i negativní důsledky na blízké mokřadní biotopy. Proto se snažte, abyste svým činěním příliš nezasahovali do vodních ekosystémů.
Mladá lyska si pochutnává na strouhané mrkvi. Zeleninou lze krmit i v hnízdní době, pečivo není pro mláďata, juvenily, či pelichající dospělce vhodné.
Pečivo či jiná potrava, házená např. přímo do rybníka, vodu znečišťuje a eutrofizuje. A i když většinou nejde o hlavní příčinu, nadměrné krmení kachen napomáhá tvorbě „kapřího chlívku“, tedy zakaleného, zcela neúživného rybníka. Na řekách může být situace o něco lepší, když proudící voda rozptyluje organický odpad v okolí, ale ani tam se krmení nemá přehánět. Vždy dávejte ptákům jen tolik potravy, kolik okamžitě spotřebují (tím i zajistíte, že později nepozřou nedojedené a zkažené zbytky), a pokud možno krmte na břehu, aby potrava neznečisťovala vodu.
Také dbejte na to, abyste spolu s ptáky nekrmili také invazivní nutrie říční. Tyto „roztomilé bobříky“ lidé na mnoha místech spolu s kachnami celoročně zásobují kvantem potravy, což je velmi špatně. Nutrie je totiž jedním z našich nejrychleji se šířících nepůvodních druhů a místy dokonce devastuje přirozené mokřadní biotopy. Na menších lokalitách vyžere prakticky veškerou mokřadní vegetaci a svými norami navíc hojně podemílá břehy, takže z husté rákosiny plné života rychle udělá rozrytou bahnitou pláž. Dopady na ekosystém i samotné ptáky asi nemusím dále rozebírat. Nehledě na to, že hnízdící kachny a lysky nutrie plaší a někdy jim dokonce vyžírá vejce. Proto, ačkoli se nám to může zdát kruté, je zcela na místě nechat toho „roztomilého bobříka“ o hladu.
S mírou a v míru
Na veřejných prostorách mimo rezervace (tj. v parkových rybnících, u řeky apod.) je de facto každého věc, jestli a čím kachny krmí. Zatím se nedá zodpovědně vyřknout obecný „zákon o (ne)krmení vodního ptactva“, který by obsáhl individuální přístup každého z nás. Krmení pečivem tak zůstává předmětem sporu. Sice kachny částečně „domestikuje“, učí je nepřirozeným a někdy i riskantním zvykům, na druhou stranu- městské populace kachen (a místy např. labutí a lysek) by nejspíš nikdy nebyly tak početné, kdyby je lidé nekrmili. V tomto článku jsem jen nastínil základní pravidla krmení a některé argumenty pro a proti. Pak už záleží na každém z nás, na našem názoru, svědomí… Poslední dobou se spíš doporučuje chlebem nekrmit, ale postoje laiků i odborníků jsou různé a někdy zbytečně vyhraněné. Já osobně občas dávám kachnám v létě salát a vločky, v zimě i pečivo. Myslím si, že když v lednu naházíte ptákům na řece pět polotvrdých rohlíků, nijak zvlášť to nevadí. Jen prosím nekrmte pečivem mláďata a vždy si ověřte, zda není plesnivé. Ale ani tak to nepřehánějte- a občas kachnám přineste i něco jiného. Je třeba si uvědomit, že chleba či rohlík není v žádném případě hodnotná náhražka přirozené potravy. Jde o poměrně balastní a nevýživné krmení, které však celkem dobře poslouží jako zdroj energie. A podle toho by se s ním mělo zacházet- tedy krmit spíš v zimě, příležitostně a ne ve velkém (samozřejmě záleží i na tom, mezi kolik ptáků se vaše „dávka těsta“ rozdělí). K častějšímu krmení doporučuji vhodná semena, vločky či listovou zeleninu.
Text a titulní foto: David Říha
Odkazy (problematika andělského křídla):
https://www.uksafari.com/angel_wing.htm
https://thewildlifediary.com/angel-wing-a-term-that-means-bad-news-for-waterfowl/
https://www.fresheggsdaily.blog/2019/03/preventing-and-treating-angel-wing-in.html
Nedokončené dutiny, kde strakapoud jen naruší fasádu a vyklove malý otvor, si totiž špaček už dokáže dostavět sám. Počíná si přitom stejně jako datlovití. Vydlabe zobákem kousek materiálu, vytřepe ho ven a znova. Je to opravdu zvláštní pohled, když nade mnou zničehonic vykoukne ze zdi špaček a nasype mi na hlavu polystyren :-). Tím spíš, že v přírodě tito ptáci do dřeva nikdy netesají z prostého důvodu-nemají v zobáku dostatečnou sílu. Ale měkké domovní zateplení jdou rozebrat úplně samo a spokojený špaček v zobáku pilně vynáší bílé kuličky.
A co je na tomhle výhodného? Díky mnohem „strašnější představě“ prvního letu totiž mláďata zůstávají v hnízdě zhruba o týden déle. Dutinu pak opouští mnohem vyspělejší než jejich vrstevníci z remízků a parků. Téměř úplně odpadá fáze zranitelného juvenila skákajícího po zemi a v keřích-v tomto věku jsou „děti z polystyrenu“ ještě v hnízdě. A když už konečně vyletí, mají plně dorostlá křídla a mohou okamžitě s rodiči vyrazit do polí a luk za potravou.
