Zimní přikrmování drobných ptáků má u nás dlouhou tradici, ale stále častěji se objevují názory, že by se mělo krmit celoročně. Hlavním argumentem bývá fakt, že po celé Evropě rapidně ubývá hmyzu i divokých trav a bylin (zdroje semen) a ptáci pak mají problém najít dost potravy pro svá mláďata během hnízdění, a tento úbytek přirozených zdrojů je třeba kompenzovat celoročním krmením.
Zdaleka ne všem se ale tento názor líbí- někdo s ním prostě nesouhlasí (ať už má či nemá opodstatněný argument), jinému se celoroční krmení zkrátka „nehodí“. Ten, kdo krmit bez přestávky zásadně nechce (z jakýchkoliv důvodů), nejspíš nepotřebuje žádné „pro a proti“. Pak je ale mnoho lidí, kteří o celoročním krmení přemýšlejí, ale nejsou si jistí, zda je to pro ptáky vhodné, jestli jim třeba neublíží atp. Názorů na toto téma je kvanta a bývají poměrně radikální. Nakonec dříve či později usoudíte, že ať budete či nebudete krmit, v podstatě zkazíte život všem opeřencům v okolí… Ne. Je potřeba se v klidu zamyslet a odpovědět si na pár základních otázek:
1) Proč vůbec ptáky krmíme?
Já i Vy, kdo si čtete Avifaunu, máme rádi ptáky. A protože je chceme vídat co nejčastěji a v co největších počtech, snažíme se je podpořit, mj. krmením. Zkrátka a jednoduše chráníme své oblíbence, a snažíme se jim zlepšovat život. Ne proto, že by jinak nepřežili, ale proto, že s nimi máme určitou „symbiózu“ ve smyslu „nasypu krmení, vyvěsím budky, vysázím vhodné stromy a za to budu vidět více ptáků z větší blízkosti“. Vzhledem k tomu, že tento vztah je prospěšný nám i ptákům, není na tom vůbec nic špatného.
A pro ty, kterým se to nelíbí, protože je to pouze v zájmu lidí + ptáků, a tudíž z celkového pohledu „nepřirozené“: Koukněte se kolem sebe, tady není nic přirozeného. Přirozeně by bylo celé Česko pokryté hustým lesem. Přirozená není ani Třeboňská či Lednická rybniční soustava- a jak se tam ptákům líbí! Ani ten displej či monitor, na kterém čtete tento článek, není přirozený. Na druhou stranu, pokud si připustíme, že my lidé jsme ve skutečnosti jen chytrá zvířata, která také vzešla z přírody, pak není nic přirozenějšího než třeba Karlův most . Tím chci říct, že pokud jsme ve vlastním sobeckém zájmu TOLIK změnili planetu, je asi zbytečné přemítat, zda naše cílená ochrana „nepřirozené přírody“ je přirozená… (tady se mnou určitě bude mnoho lidí nesouhlasit, což je zcela přirozené 🙂 )
Každopádně když připustíme, že nám jde o zachování a ideálně navýšení ptačích populací kolem nás, právě to je hlavním důvodem přikrmování. Navíc většina živých tvorů (i těch „běžných“ a „obyčejných“) je více či méně ohrožena expanzivním chováním nás lidí- takže pokud máme tyto živočichy rádi, je na místě jim nabídnout pomoc, aby tu s námi byli i nadále. A v neposlední řadě, krmítko samotné skýtá okamžitou možnost celkem snadného, blízkého, a přitom vůči ptákům citlivého pozorování.
Víme tedy, že ptáky krmit chceme. Je ale potřeba zjistit, jak a kdy, aby to bylo prospěšné i pro ně. Otázka jak (tedy jakou potravou, v jaké podobě, v jakém krmítku apod.) je většině ptáčkařů a milovníků přírody jasná. Troufám si říct, že žádný birdwatcher nebude dávat sýkorkám a vrabcům slané housky a každý bude vědět, že krmítko nemá být reflexně oranžové. Mnohem záludnější a diskutabilnější je otázka kdy. A právě v tomto článku se pokusím shrnout důvody (pro a proti), kdy ano, kdy ne a proč.
2) Proč v zimě?
Důvody pro zimní přikrmování jsou všeobecně známé a nezpochybnitelné. Zima je obdobím těžké zkoušky v podobě nedostatku potravy, krátkých dní a nízkých teplot. A drobným ptákům velmi pomůže pravidelný zdroj kvalitního krmiva, ideálně kombinace kvalitního loje, ořechů, slunečnice a jiných semen, popř. i ovoce. Dobře zásobené krmítko mnoha ptákům zachrání život a všem výrazně zlepší kondici, což se pak projeví na jaře při hnízdění.
Tato samička čížka lesního „své“ krmítko dobře zná, a když napadne sníh, přesně ví, kam letět.
V žádném případě ale nedoporučuji krmit pouze v mrazu, pouze když je pod -10 a podobně, jak některé zdroje uvádějí. Drobní ptáci jsou velice citliví k výpadkům potravy a v zimních podmínkách potřebují spolehlivý příkrm, tedy takový, který je k dispozici každý den. Má to dva hlavní důvody: za prvé si dlouhodobým přikrmováním (ještě před prvními mrazy) vytvoří dostatek tukových zásob a zlepší kondici, což jim pak pomůže samotný nával zimy ustát, a za druhé, pokud přijdou mrazy, ptáci už budou o krmítku vědět a poletí najisto (takže se nakrmí dřív a ve větším počtu). I vaše pozorování a požitek z krmení ptáků pak budou výrazně lepší, jelikož v okolí spolehlivých krmítek zimuje mnohem více ptáků.
Proto je nejlepší zimní přikrmování začít nejpozději na přelomu října a listopadu, tedy v době, kdy mnoho „stálých“ ptáků ještě táhne přes naše území. Právě tato migrující hejna sýkor či pěnkav mohou krmítko objevit a na zimu se usadit poblíž, zatímco kdybyste nasypali třeba až o Vánocích, tito ptáci by prolétli jakoby nic a zimovali někde v Jižní Evropě.
Co se týče konce zimního přikrmování (pokud ho tedy nechcete prodloužit až do léta), je vhodné přestat zhruba na přelomu března a dubna, ale doporučuji sledovat aktuální počasí- pokud se ranní mrazy či dokonce sníh vracejí i v dubnu (nebo květnu- na horách…), je potřeba dál krmit. Stále je to de facto pomoc v zimním počasí, tzn. měli by ho praktikovat i příznivci pouze zimního krmení. Jakmile teploty DLOUHODOBĚ (ne na týden!) stoupnou dejme tomu nad 10 stupňů a ranní mrazíky ustanou, je možné zdroj krmiva postupně utlumit.
Mlynařík dlouhoocasý na lojové kouli. Tato trojbarevná kulička chmýří ocení přikrmování po celý rok. V sezoně vychová klidně 10 mláďat, což si žádá velké energetické výdaje.
3) Proč celoročně?
Kdo krmí ptáky v zimě, je považován za dobrého člověka, jakmile však „přetáhne“ dejme tomu do dubna a dále, octne se pod palbou kritiky mnohých odborníků, ptáčkařů i úplných laiků. Proč? Obvyklá argumentace zahrnuje věty typu, „ptáci se odnaučí sbírat živou potravu“, „v létě krmení nepotřebují“, „budou krmit mláďata nevhodnou stravou“ apod.
Četné vědecké studie i terénní pozorování ale hovoří jinak. Je již prokázáno, že ptáci i přes intenzivní celoroční krmení dál sbírají stejné množství „přirozené“ potravy a mláďatům předkládají téměř výhradně živý hmyz. Krmítko využívají jen v nesnázích (což je bohužel velmi často) jako doplněk či záchranu. Není tedy důvod jim celoroční přikrmování upírat, krmení samo o sobě je i v jarních a letních měsících přínosné. Zejména pak kvalitní lůj, pomůže ptákům překonat krizové okamžiky při hnízdění. Například pokud se sýkorám v květnu vylíhnou holátka během chladného, deštivého týdne s nedostatkem hmyzu, krmení výrazně zvýší jejich šanci na přežití. Ne proto, že by je rodiče cpali lojem, ale proto, že se jím nacpou sami a nalezený hmyz pak mohou dát svým mladým. Kdo by si o tom chtěl přečíst více, tomu doporučím knihu Krmíme ptáky- ale správně. Jde o nejmodernější a nejobsáhlejší publikaci o krmení ptáků na českém trhu, a navíc veškerá tvrzení podkládá vědeckými studiemi, z nichž na mnohých se podílel i sám autor.
Jediné, zato velké (a v citované knize trochu podceňované) riziko celoročního krmení spočívá v šíření ptačích chorob, zejména trichomozy, které se dokonce trefně přezdívá „krmítková nákaza“. Ta je pro ptáky bohužel často smrtelná a poměrně rychle se šíří zejména v místech, kde se krmí mnoho opeřenců pohromadě. Napadá téměř výhradně pěnkavovité (přestože ojediněle se může nakazit jakýkoli drobný pták), přičemž obzvlášť citliví jsou k ní zvonek zelený a čížek lesní – častí návštěvníci krmítek.
Mladý zvonek zelený nakažený trichomonózou. Zvonci jsou, obzvláště v létě, k této nemoci velmi citliví.
Z vlastních zkušeností mohu potvrdit, že krmení zvonků v létě vede dříve či později k výskytu trichomonozy a úhynu některých jedinců. Příčinou je krom teplého počasí hojný výskyt mladých ptáků s nedostatečně vyvinutou imunitou a také krmení z volete během hnízdění. Samec krmí inkubující samičku a později oba rodiče krmí mláďata. Přitom vyvrhují potravu přímo z trávicího traktu, kde se bičenka usídlí. Jde tedy o nejefektivnější možný přenos. Podobné zvyky mají však i další pěnkavovití, například stehlík nebo konopka. Je těžké říct, proč zrovna zvonek (a místy i čížek) jsou k trichomonóze tak vnímaví. Na ostatní pěnkavovité, např. stehlíky, působí celoroční krmení velmi pozitivně a případy nákazy jsou ojedinělé. Letní krmení zvonků je ale časovaná bomba. Z těchto důvodů jsem bohužel musel upustit od celoročního krmení slunečnicí, protože zvonci se nakazí opravdu velmi snadno. V místech většího výskytu zvonků tedy nedoporučuji nabízet slunečnici minimálně od května do září/října, a pokud se choroba vyskytne už na jaře, je vhodné přestat dříve. Nicméně pokud zvonci a čížci na vaše krmítko nelétají, nebo se objevují jen v zimě , můžete směle krmit oblíbenou slunečnici i v létě. Samozřejmě je třeba zvážit konkrétní situaci: pokud létá na krmítko prokazatelně jediný zdravý pár zvonků hnízdící v okolí, jen těžko se mezi nimi bude šířit nemoc…
Sýkorám, červenkám a dalším hmyzožravcům naopak může krmítko v hnízdní době velmi pomoci. U těchto ptáků se naštěstí obvykle nevyskytují choroby ve větším množství, a když, krmítko stejně nebývá centrem nákazy. Proto je i na jaře můžeme ve velkém přikrmovat lojem. Zejména letošní jaro se zatím zdá být celkem chladné a nestálé, takže tuk může hmyzožravcům značně pomoci. S určitou péčí můžete na lůj (či různé jiné formy měkkého krmiva) naučit i některé tažné druhy- například budníčky, pěnice a rehky. Ze známých zimních návštěvníků zaopatříte lojem všechny druhy sýkor, dále brhlíka, strakapouda, šoupálka, při zemi kosa, červenku a pěvušku.
Pokud se v okolí vyskytují vrabci či strnadi, můžeme jim nabídnout také obilí- velmi vhodná je pšenice, ovesné vločky (celý oves tolik ne), vrabci polní pak obzvláště milují proso a také lůj. Vrabci obou druhů sice také příležitostně trpí chorobami, ale na celoroční krmení i život v semknutém hejnu jsou v podstatě adaptovaní (k člověku přišli mj. kvůli užírání od slepic a holubů), takže epidemie jsou vzácné. Přesto doporučuji kontrolovat zdravotní stav ptáků, zejména koncem léta, kdy je jich nejvíc (početná letošní mládež) a zároveň často panují vedra (v teple se obecně ptačí choroby rychleji šíří).
Stejným způsobem jako vrabce můžete zaopatřit i hrdličku zahradní a holuba hřivnáče.
Závěr – existuje nějaký?
Co se týče zimního období, jednoznačná odpověď pro milovníky ptáků zní: krmte! Celoroční krmení je diskutabilní, v zásadě se dá říct, že:
1) nijak nepoškozuje ani výrazně nemění zvyky ptáků při vyhledávání přirozené potravy
2) zvyšuje hnízdní úspěšnost, počet vyvedených mláďat i jejich kondici
3) snižuje energetický výdej a vyčerpání rodičů během péče o mláďata
4) Ale u několika málo druhů výrazně zvyšuje pravděpodobnost výskytu a šíření trichomonózy, popř. dalších chorob
Proto já osobně doporučuji krmit téměř celoročně s krátkou „letní pauzou“- tedy v malém množství začít v období září/říjen, od půlky října to rozjet ve velkém a krmit až do května/června. Zhruba do začátku letních prázdnin se výrazně zvýší počet vyvedených mladých ptáků se slabší imunitou, zároveň často přijdou letní vedra střídaná bouřkami. To je ideální prostředí pro šíření trichomonozy, zároveň hektická doba hnízdění většiny ptáků je u konce a přikrmování přestává být tak důležité. Během léta se krmítko i trochu „vyvětrá“ a na podzim je zase připraveno na táhnoucí ptáky. Je ale potřeba sledovat momentální situaci u krmítka. Pokud např. vaše krmítko navštěvuje velké hejno vrabců, je dobré krmit úplně pořád- vrabci jsou totiž na přikrmování více existenčně závislí než jiní ptáci, což vyplývá z jejich životního stylu- odjakživa paběrkují u chovů drůbeže, v zoologických zahradách, u zemědělských družstev a podobně. Nicméně pokud se jakákoliv nemoc vyskytne, v létě doporučuji přestat- už dozrává mnoho semen a i v naší kulturní krajině se touto dobou stále ještě dá najít potrava.
Celoroční přikrmování tedy ano, ale opatrně- hlavně je nutné hlídat kondici ptáků. Berte to jako takový experiment, který má sice velký potenciál, ale musíte sledovat, zda se v průběhu něco nepokazí. Zde je to zejména zdraví zrnožravců. Nezbytné je zejména důkladné čištění a obecně krmení v hygienických podmínkách- to dobře splňují např. plastové zásobníky s bidýlky. Pokud krmíte na zemi, je nutné pravidelně odklízet vzniklý biologický odpad (tedy směs trusu, slupek a starých nedojedených semen), který se lehce stává zdrojem nákazy. Ideální je třeba jednou týdně vzít lopatu a celý krmný prostor úplně zlikvidovat- odhrabat a vyházet veškeré zbylé krmení klidně až na hlínu. Na malé „oraniště“ pak můžete nasypat nové krmivo. Ještě lepší je ale zemní krmení stěhovat- mít třeba tři místa, na která jsou ptáci zvyklí, a střídat je (přičemž právě nepoužívané krmné stanoviště se uklidí). Vždy je však potřeba sledovat vzhled a chování vašich opeřených hostů.
Text a foto: David Říha
Nedokončené dutiny, kde strakapoud jen naruší fasádu a vyklove malý otvor, si totiž špaček už dokáže dostavět sám. Počíná si přitom stejně jako datlovití. Vydlabe zobákem kousek materiálu, vytřepe ho ven a znova. Je to opravdu zvláštní pohled, když nade mnou zničehonic vykoukne ze zdi špaček a nasype mi na hlavu polystyren :-). Tím spíš, že v přírodě tito ptáci do dřeva nikdy netesají z prostého důvodu-nemají v zobáku dostatečnou sílu. Ale měkké domovní zateplení jdou rozebrat úplně samo a spokojený špaček v zobáku pilně vynáší bílé kuličky.
A co je na tomhle výhodného? Díky mnohem „strašnější představě“ prvního letu totiž mláďata zůstávají v hnízdě zhruba o týden déle. Dutinu pak opouští mnohem vyspělejší než jejich vrstevníci z remízků a parků. Téměř úplně odpadá fáze zranitelného juvenila skákajícího po zemi a v keřích-v tomto věku jsou „děti z polystyrenu“ ještě v hnízdě. A když už konečně vyletí, mají plně dorostlá křídla a mohou okamžitě s rodiči vyrazit do polí a luk za potravou.
