Hnízdní sezóna 2020 na největším moravském rybníku Nesyt byla podle ornitologů zcela mimořádná. Díky tomu, že téměř třistahektarový rybník, který je součástí NPR Lednické rybníky, byl částečně letněný (napuštěný vodou jen z části) již od loňského podzimu, svá mláďata zde vyvedlo mj. nejméně 26 párů tenkozobců opačných (Recurviostra avossetta), 18 párů pisil čáponohých (Himantopus himantopus) či 11 párů husic liščích (Tadorna tadorna). Takové počty u druhů, které se vyskytují spíše na slaných jezerech Rakouska a Maďarska, nebyly v Česku dosud zaznamenány. Kromě toho zde vyhnízdili také u nás dnes všeobecně ubývající vodouši rudonozí (Tringa totanus), kulíci říční (Charadrius dubius) nebo čejky chocholaté (Vanellus vanellus). Dobrou zprávou je i vysoká hnízdní úspěšnost, kdy se nepotvrdily obavy z toho, že by vejce či mláďata padla za oběť predátorům.
Chlauha příživná hnízdí cirkumpolárně v arktických oblastech severní polokoule, u nás se objevuje vzácně během migrace. Na Nesytu byl letos jeden mladý pták pozorován od 24. 6. do 4.9.2020. Foto Jakub Macháň
Téměř celou sezónu se na Nesytu držel pár labutí zpěvných; ptáci zde tokali a zaháněli labutě velké. „V ČR dosud hnízdí jen jediný pár tohoto severského druhu, a to v NPP Chropyňský rybník od roku 2017. Doufáme, že příští rok se labutě zpěvné na Nesyt vrátí a dočkáme se zde dalšího hnízdícího druhu,“ říká Jan Sychra, předseda Jihomoravské pobočky České společnosti ornitologické (JMPČSO). Kromě hnízdících ptáků představoval Nesyt magnet i pro desítky dalších druhů, které sem zaletují za potravou nebo se tu zastavují na tahu, a to včetně velmi vzácných druhů. „Přes léto tady tak bylo možné v jednu chvíli pozorovat až devět volavek rusohlavých vyskytujících se u nás jinak jen jednotlivě a naprosto výjimečně, až 40 volavek stříbřitých, až 200 volavek bílých, až 14 kolpíků bílých nebo čtyři kormorány malé. Z dravců se kolem Nesytu dlouhodobě zdržoval nedospělý orel královský, přímo na rybníku lovilo potravu až šest orlů mořských. Z nejvzácnějších „zatoulanců“ se tu objevili jak severští hosté – vodouš malý, lyskonoh úzkozobý, chaluha příživná, tak druhy z východu – racek velký nebo ptáci přímořských či slaništních biotopů – kulík mořský,“ shrnul Gašpar Čamlík z JMPČSO. Na třech ornitologických pozorovatelnách u severního a východního břehu rybníka se tak během roku vystřídaly stovky, ne-li tisíce pozorovatelů ptáků, ornitologů i laických nadšenců.
Za množstvím vzácných druhů ptáků nijak nezaostala ani společenstva rostlin, byť zpravidla nepříliš nápadné druhy obnažených den a slanisek zaujmou spíše odborníky. Ti na Nesytu jako na jedné z mála lokalit u nás opět nalezli vzácnosti, jako jsou merlík slanomilný, solenka Valerandova, ostřice žitná, bahenka šášinovitá, hvězdnice panonská, komonice zubatá, kyprej yzopolistý nebo rozrazily bažinný a pobřežní. Díky podmínkám, které zde v letošní hnízdní sezóně panovaly, se Nesyt podobal spíše stepnímu jezeru a rozhodně nepřipomínal to, co si dnes obvykle představíme pod pojmem rybník. Tedy vodní nádrž s neprůhlednou zakalenou vodou pokrytou vrstvou sinic a řas a téměř bez vodního ptactva nebo jen s běžnými nenáročnými druhy,“ říká Jan Sychra.
Letnění rybníků bývalo pravidelnou součástí obhospodařování rybníků ještě začátkem 20. stol. Hlavním účelem letnění bylo zlepšit fyzikální a chemické vlastnosti dna jeho důkladným prokysličením, které umožnilo rozklad nežádoucích látek a ničilo parazity i původce rybích nemocí. Pro rybníkáře byl zásadním přínosem růst úživnosti rybníka, neboť během letnění se uvolňují ze sedimentu živiny, které z velké části využije vegetace obnaženého dna. Běžně se proto dna vypuštěných rybníků osévala nebo osazovala různými plodinami ať už pro přímou sklizeň (např. obilím, pícninami nebo zeleninou), či za účelem zeleného hnojení, které zvyšovalo produkční potenciál rybníka v dalším roce. Letnění se opakovalo nejčastěji každé tři roky; Lednické rybníky bývaly letněny přinejmenším jednou za 6–7 let. Letos byla hladina Nesytu nízko neplánovaně, v důsledku sucha a tím i vody chybějící k napuštění rybníka. Foto: archiv Správy CHKO Pálava
Jespák písečný patří mezi vzácnější druhy jespáků, které lze během migrace u nás zaznamenat. Na Nesytu byl při letošní podzimní migraci zastižen 9x s maximem 4 jedinců 2. 9. 2020. Foto Zdeněk Macháček / Unspalsh.com
Nesyt s nízkou hladinou vody tak letos nabízel, a pořád nabízí, unikátní podmínky pro hnízdění a výskyt ptáků, a to nejen v našich podmínkách, ale i ve středoevropském měřítku.„Návštěva Nesytu posetého tisíci opeřenců je skutečným zážitkem nejenom pro ornitology. Právě kolísání vody při pravidelném letnění vedlo i v minulosti na Lednických rybnících k cyklickému vytváření podmínek vhodných pro mimořádně pestrou avifaunu i flóru. Tak, jak letos vypadal rybník Nesyt, bychom si my ornitologové a milovníci ptáků a určitě také příznivci dalších skupin mokřadních organismů představovali, že má vypadat rybník. Nikoliv každý rybník, ty produkční jsou určeny k chovu ryb a musejí tak zákonitě vypadat jinak, byť by i ty mohly být vesměs lepší, než jsou. Rozhodně tak má ale dle našeho názoru vypadat rybník v národní přírodní rezervaci vlastněné státem právě a jen proto, že se jedná o území chráněné pro mimořádnou biodiverzitu,“ zdůrazňuje Přemysl Heralt z JMPČSO. V tuto dobu se již rybník plní vodou, rozsáhlé plochy vegetace obnažených den již skončily pod hladinou, kde se stávají potravou mnoha vodních bezobratlých a ti zase živí nejen ryby ale i tisíce ptáků, jejichž společenstvo se od jara proměnilo, avšak celkové počty ptáků zůstávají vysoké a stále je zde co pozorovat.
Letošní rok byl na Nesytu ukázkou dobré praxe v ochraně rybničních rezervací. Kromě letnění k ní na Nesytu patří také například pastva koní v okrajových částech rybníka anebo hledání co nejoptimálnější rybí obsádky. „Nezbývá než doufat, že ochrana přírody bude pokračovat v této dobré praxi a nesklouzne ke zbytečným kompromisům, které leckdy slouží spíše zvyšování produkce než biodiverzity území. Zisky pro společnost totiž nemusí být vždy jen finanční. Pro mnohé z těch, kdo Nesyt letos navštívili, to je jistě zřejmé a nezapomenutelné zároveň. Snad to budeme moci na Lednických rybnících poznávat pravidelně,“ říká Heralt.
Pisila čáponohá. Centrem jejího hnízdního výskytu v ČR je jižní Morava a jižní Čechy. Foto Luboš Vaněk
Zdroj: TZ ČSO 19. 10. 2020 / Titulní foto: Zdeněk Macháček / Unsplash.com
