Naše představa „divokých“ živočichů je většinou spojována s volnou přírodou. Člověk však při rozšiřování sídel a stavbě svých obydlí zasahuje do přírody a příroda následně osídluje prostředí přetvořené člověkem. Domovem mnoha druhů ptáků, ale i jiných živočichů, jsou tak i naše města, sídliště, domy či zahrady. Ptáci často žijí přímo s námi a mnohé ptačí druhy jsou s lidským žitím pevně spjaty. Rehek zahradní i rehek domácí provází člověka na zahradách, v sadech, ve výklencích budov, na půdách, v zahradních stavbách, v hromadách suti atd. Známější a hojnější je rehek domácí, velikostí srovnatelný s vrabcem, zbarvení starých samců je černé, samice a mladí ptáci jsou šedaví. Pro všechny rehky je však typický rezavý ocásek, se kterým často potřásají. Charakteristický je i zpěv rehka domácího, ve kterém se vždy nachází typická a nezaměnitelná „šustivá“ pasáž, připomínající muchlání papíru.
Samec rehka domácího. Rozsah černého zbarvení na hrudi se zvyšuje s věkem. Foto Jiří Bartoš
Původně byl rehek domácí obyvatelem skal či kamenitých horských strání, které ještě skutečně původní populace rehků obývají, dnes je však spíše druhem synantropním, tedy plně adaptovaným na blízkou přítomnost člověka, která mu poskytuje jak prostředí pro umístění hnízda, tak dostatečnou potravní základnu. Nutno podotknout, že domácí rehci patří k velmi vynalézavým ptákům, co do umístění hnízda. V ornitologické literatuře byla popsána řada atypických umístění hnízd, od hnízdění uvnitř budov, kam se dostávají poměrně složitou cestou, či jen úzkými vletovými otvory, hnízda byla nalezena na podkladu jiných druhů, např. vlaštovek. Nejkurióznější byly nálezy na pohybujících se strojích, např. na vagónech. Sám jsem měl možnost v roce 1995 nalézt hnízdo s vejci na vagónu, který byl součástí nákladního vlaku, a který tehdy zastavil na nádraží v Chlumci nad Cidlinou. Těsné spojení života rehků s člověkem přináší ovšem i zvýšená rizika pro ptáky v podobě nejrůznějších architektonických pastí. Naleznete-li mladého rehka, zbloudilého do vaší digestoře, je to spíše neobvyklá situace (viz foto), mnohem větší nástrahy představují lidské infrastruktury či domácí mazlíčci.
Mladý rehek domácí uvězněný v digestoři v bytě v rodinném domku. Nový Bydžov, květen 2014. Foto Ondřej Mádl
Rehek zahradní není zdaleka tak známý jako jeho „kominický“ příbuzný a také jeho zbarvení je o poznání pestřejší. Oproti rehku domácímu je obyvatelem světlejších lesů různého typu, lesních okrajů, zahrad či sadů. Také k hnízdění preferuje dutiny, zejm. ve stromech (ty společně s budkami tvoří 49% hnízd). Neobvyklé jsou nálezy hnízd mimo dutiny či polodutiny, např v keřích jalovce, smrku či cypřišku. Avšak nejde o unikum, taktéž v těchto případech byly atypické případy hnízdění popsány v ornitologické literatuře. Proti rehku domácímu však jeho zahradní soused vyniká ještě zpěvem, který po právu patří mezi nejkrásnější v naší přírodě.
Ovšem blízká příbuznost a těsné sousedství může přinášet i rizika. Jedním z nich je i mezidruhová agresivita v okamžiku, kdy dojde k hnízdění obou druhů v těsné blízkosti. „Zajímavé bylo sledovat chování obou párů rehků. Zatímco samec rehka domácího přilétající s potravou byl okamžitě napadán samcem rehka zahradního a nakonec se naučil plížit se do kůlny spodní částí dveří těsně nad zemí, jeho partnerka byla naopak mnohem srdnatější. Okamžitě napadala a zaháněla samce rehka zahradního, jakmile ho někde zahlédla. Hnízdění domácích rehků bylo úspěšné, i když se samec musel naučit vlétnout při krmení do kůlny bleskově a bez zbytečného otálení“, popsal situaci na společném hnízdišti pozorovatel Miroslav Máslo.
Zatímco mladí rehci domácí jsou podobní hnědošedé samici rehka domácího, mladí rekci zahradní jsou skvrnití a od dospělých ptáků snadno odlišitelní. V terénu je od podobně skvrnitých červenek odlišuje jejich rezavý ocas (patrný i na snímku). Foto Lukáš Kadava
Ještě zajímavější soužití obou druhů rehků uvádí Miroslav Král, který po dva roky v letech 1998 a 1999 sledoval hnízdění páru rehka domácího a rehka zahradního, přičemž hnízda byla od sebe vzdálena v prvním roce pouze 14 cm a ve druhém roce 5 m. V roce 1998 po vylíhnutí mláďat v hnízdě rehka domácího samec rehka zahradního opakovanými útoky vyhnal hnízdní pár rehka domácího, adoptoval jejich mláďata, poté o ně pečoval na hnízdě a krmil je i po vylétnutí z hnízda. O vlastní mláďata, která se vylíhla jen o několik dní později, vůbec nejevil zájem. O mláďata rehka zahradního tak pečovala pouze samice. V druhém roce těsného hnízdění obou druhů vznikla po vzájemných soubojích jakási pomyslná teritoriální hranice mezi oběma páry v poloviční vzdálenosti mezi hnízdy a k agresivitě docházelo v případech jejího porušení. Popsanou mezidruhovou agresivitu lze vysvětlit teprve z evolučního hlediska nedávno vzniklou lidskou mozaikou řídkých „lesů“ (parků a zahrad) a „skal“ (domů), která tak svedla dohromady druhy, které se v přirozených podmínkách setkávaly jen výjimečně. Oba rehkové mají obdobnou hnízdní i potravní ekologii a v místech bezprostředního kontaktu si mohou konkurovat o potravní zdroje. I v rámci městského prostředí si vybírají sobě bližší typy biotopů a překrývání teritorií je jen občasné. V období hnízdění, kdy je nejvyšší hladina pohlavních hormonů u ptáků nejvyšší, pak může docházet k mezidruhovým interakcím, které můžeme pozorovat zvláště v období po příletu rehka zahradního, kdy se samci snaží „nabourat“ do již vytvořených teritorií rehka domácího. Ti rozpoznávají v rehkovi zahradním soka a snaží se jej ze svých teritorií aktivně vyhánět. Vyplatí se chodit i po městech chodit s otevřenýma očima, kdoví, zdali nebudete svědky právě podobného zajímavého střetu.
Rezavý ocas je vlastní samicím jak rehka domácího, tak zahradního. Samice rehka domácího je však šedohnědá, samice rehka zahradního spíše světle hnědá s okrovou spodinou. Foto Lukáš Kadava
Chtěli byste přilákat rehky na svoji zahradu? Zkuste jim (za dlouhých zimních večerů) vyrobit speciální budku typu „rehkovník“. Jednoduchý návod ZDE. Než se pustíte do práce, zvažte, zdali vzhledem k místním podmínkám a příp. stavům krkavcovitých ptáků ve městech nebude lepší pro rehky zahradní využít spíše klasickou budku typu „špačkovník“. Rehkovník lze spíše využít pro rehka domácího v prostorách domu, kde je pro predátory snížená možnost výskytu.
Text: Lukáš Kadava
Foto: Jiří Bartoš (http://www.bartosphoto.cz/)
Zdroje:
http://www.krnap.cz/data/File/letaky_brozury/prunella/prunella_2004.pdf
http://www.vcm.cz/data/files/Panurus_10-19/soltys_panurus_12_2002.pdf
http://www.vcm.cz/data/files/bubak_panurus_17_2008.pdf
http://bigfiles.birdlife.cz/PS/PS_2011_01.pdf
http://www.cso.cz/wpimages/other/sylvia37-14Kral.pdf
