Úvodní foto: Ekolog Jarrod Hodgson stojí uprostřed hnízdní kolonie plné gumových atrap. Autor: Jarrod Hodgson
Nedávný experiment proti sobě postavil moderní dron a zkušené terénní pozorovatele, aby stanovili velikost uměle sestavených ptačích kolonií. I navzdory výsledkům hrající ve prospěch dronů jsou někteří ornitologové vůči nové technologii nedůvěřiví.
Dva tisíce gumových kachniček by mohly být základem pro jedinečně zábavnou koupel. V případě ekologa Jarroda Hodgsona však tvořily jádro unikátního, dosud nevyzkoušeného vědeckého pokusu, jenž si kladl za cíl stanovit a následně porovnat efektivitu ve sčítání ptáků mezi moderní technologií a zkušenými terénními pozorovateli.
Hodgson tento experiment nevytvářel čistě pro legraci, ačkoliv sám přiznal, že ji při samotném pokusu bylo více než dost. Jeho vizí bylo zodpovědět stěžejní otázku moderní ochrany přírody: jakým způsobem mohou vědci co nejefektivněji a nejpřesněji určit velikost volně žijících populací? Tato informace je nesmírně důležitá – vědci využívají získaných dat k rozhodování, zda-li je příslušný druh a jeho populace v potížích. Na základě toho pak druh zařazují do příslušných kategorií Červeného seznamu, na jejichž základě se pak ptákům dostává patřičné pozornosti a pomoci, která může vést k odvrácení hrozby úplného vyhynutí.
Zatímco to všechno může znít teoreticky jednoduše, v praxi je sčítání a stanovení početnosti populace nelehkou výzvou. „Lidé pracující v ochraně přírody neustále bojují s obtížemi stanovit konkrétní čísla týkající se té či oné populace.“ říká Kenn Kaufman, známý ptačí expert a terénní redaktor Audubon. Ekologové se v terénu zpravidla snaží najít dobrý výchozí bod, ze kterého pozorují hejno či kolonii a za použití základních technologií, jako jsou stativové dalekohledy, triedry a mechanická počítadla, se pokoušejí změřit početnost zkoumané populace.
Často je snadnější získat přesný počet z letadla za pomocí leteckých snímků, avšak takový postup stojí mnoho času a peněz, tvrdí Andrew Pierson, ředitel ochrany přírody v centru Iain Nicolson Audubon v Nebrasce. V průběhu migrace se partneři centra vydávají k řece Platte, aby zde odhadli početnost jeřábů kanadských, kteří touto oblastí prolétají. A není to snadné. „Je na to potřeba pilot, pronájem letadla, dva sčitatele a jednoho zaměstnance, který výsledná data zanalyzuje.“ říká Pierson. Někteří ekologové se pak obávají hlasitých motorů letadel a jejich neblahého vlivu na sčítané ptáky.
Dálkově ovládaná letadla či drony jdou v tomto případě zlatou střední cestou. Ve vzduchu dokáží získat lepší pozorovací stanoviště než pozemní pozorovatelé, mohou zachycovat snímky pro pozdější analýzu. A na rozdíl od letadel je takový dron poměrně malý a tichý, čímž se snižuje riziko rušení ptáků.
„Výsledkem je nárůst případů využití dronů v terénu mezi ekology a enviromentálními manažery.“ říká Hodgson. „Rozšíření této technologie bylo doslova fenomenální.“ (Je odhadováno, že „flotila“ komerčních dronů se mezi rokem 2016 až 2021 zvýší jen v USA desetinásobně). Drony byly použity k minitoringu orangutanů v Indonésii, slonů v Burkině Faso a jsou stále častěji používané také ke sčítání ptáků.
Jsou ale drony skutečně efektivnější a lepší než tradiční, zkušení pozorovatelé? „Je zde názor, že jsou lepší.“ vysvětluje Hodgson. „Nikde však není žádný statistický důkaz.“
A tak se Jarrod Hodgson rozhodl drony a pozorovatele otestovat. V roce 2016 zaranžoval 2 000 atrap ptáků do 10 kolonií na pláži v Jižní Austrálii, podle hnízdního vzorce inspirovaného rybákem chocholatým. Jakožto rozhodčí v soutěži, jen on sám znal přesný počet atrap v každé kolonii. Poté sestavil dva týmy, které proti sobě měly soutěžit o co nejpřesnější výsledek. V jednom z týmů byli zkušení terénní pozorovatelé, vybavení stativovými dalekohledy a triedry, umístěni zhruba 36 metrů od kolonie, v přibližně stejné výškové rovině. Ve druhém týmu byla kvadkoptéra vyzbrojená digitální kamerou a hrstka neozkoušených dobrovolníků, kteří prohlíželi každý pořízený snímek a ze zobrazených ptáků vypočítávali výsledný počet.
Kdo je lepší ve sčítání a odhadu velikosti kolonie: dálkově ovládaný dron nebo tito vytrénovaní a zkušení ekologové se stativovými dalekohledy? Foto: Jarrod Hodgson
Když byly vyhodnoceny výsledky, tým s dronem byl jednoznačným vítězem. V průměru napříč všemi koloniemi, byly odhady získané díky snímkům pořízených dronem značně blíže skutečnému počtu atrap, než odhady vypočtené terénními pozorovateli. V některých případech byly o 96% více přesné, v závislosti na výšce, ve které se dron pohyboval. A když se pak snímků chopili vědci a vyřadili rozmazané a nezdařilé záběry, výsledek byl ještě přesnější. Počty získané díky dronu byly až o 98% více přesné než ty získané terénními pozorovateli. Studie byla publikována v první půlce února v časopise Methods in Ecology and Evolution.
Pro úsporu času měl Hodgson další nápad. „Chtěli jsme zjistit, zda-li bychom sčítání nemohli automatizovat a přesto zachovat přesnost výsledků.“ Vědci navrhli algoritmus, s jehož pomocí bleskově zpracovali získané snímky. Přesnost výsledků byla téměř identická s předchozí ruční analýzou.
I přes to, že byly výsledky studie zcela jednoznačně ve prospěch dronů, někteří ornitologové váhají nad adaptací nové technologie v praxi.
„Je to další forma zábavy, která může mít negativní dopad na ptáky.“ tvrdí Larry Niles, biolog, který sčítá a analyzuje ptačí populace již 40 let. „Takto snadno dostupnou technologii budou lidé přespříliš využívat, mohl by tedy vzniknout zcela nový zdroj rušení.“ dodal Pierson.
Hodgson si je rizika rušení plně vědom. V roce 2016 dokonce sepsal pokyny k tomu, jakým způsobem s drony létat tak, aby se potenciální rušení zminimalizovalo. Sám ovšem uznává, že je stále mnoho, co o této technologii a její aplikaci v ochraně přírody ještě nevíme. „Není prakticky žádná publikovaná práce na vliv a dopadpy dronů na zdraví ptáků.“ Když se dron přiblíží ke kolonii ptáků, mohou vypadat zcela nevzrušeně a v pořádku a to i přesto, že ve skutečnosti prožívají stres. Nyní se Hodgson pokouší zhodnotit reakce ptáků na drony pomocí monitorování jejich srdeční činnosti, v případě, že se v jejich blízkosti stroj objeví. Dle něho jsou zatím výsledky nejasné.
Ornitologové, kteří jsou vůči nové technologii nedůvěřiví, se obávají více než o zdraví monitorovaných ptáků. „Terénní výzkumy by měly patřit lidem, kteří milují ptáky.“ tvrdí Niles. Obává se, že vyřazení lidského faktoru, včetně nadšených dobrovolníků, by způsobilo úpadek podpory a zájmu o ochranu přírody. „Neustále se snažíme zdokonalovat a profesionalizovat naše monitorovací metody, když ve skutečnosti máme k dispozici zástupy nadšenců, kteří by se výzkumu rádi zúčastnili.“ dodal. „Ať už se rozhodneme nebo nerozhodneme pro drony, terénní monitoring by měl zapojovat lidi.“
Avšak obavy stranou. Nikdo nemůže popřít skutečnost, že drony a jiná moderní zařízení budou mít v budoucnosti ochrany přírody své místo. „Postupný přechod tímto směrem už je zřetelný.“ říká Pierson. „Máme malého drona, kterého už nějakou dobu používáme na různé projekty.“ Klíčem je způsob, jakou formou se budou drony využívat. „Se správnou aplikací v terénu a za předpokladu, že budou používány zodpovědně, by měly být skutečně efektivní.“ dodává Kaufman. V takovém případě by pak nová technologie mohla ptákům skutečně pomoci. A to je důvod, proč je Hodgsonova práce, včetně legračních gumových atrap, tak důležitá a potřebná.
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Zdroj: Audubon.org