I letos se v Orlickém Záhoří pořádají kurzy pro začínající ornitology. A stejně jako loni je v nabídce varianta kurzu pro rodiče s dětmi a také ta tradiční pro starší uchazeče všech věkových kategorií. A jak nejlépe popsat jejich průběh než skrze zážitky účastnice loňské účastnice Ivy:
Podat stručný, věcný a přitom zároveň vystihující popis akce je zcela nemožné. Těchto neskutečných pár dní v sobě zahrnuje mnohé – perfektní akci s nadšenými a neunavitelnými ornitology, nádhernou přírodu Orlických hor, příjemné zázemí chaty…Ale i večerní nezapomenutelné volání chřástala, nepříjemné bolení za krkem z neustálého koukání do dalekohledu, nedospaná, mlhavá rána projasněná ptačím zpěvem…Pro představu budoucích zájemců jsem měla záměr popsat ve stručnosti jednotlivé dny, záhy ale zjišťuji, že bych takto musela popsat několik stran papíru. Zážitků bylo mnoho a těžko z nich vybrat ty nejsilnější. Proto se omezím na strohý (!) popis prvních necelých dvou dní.
Přijíždíme v pátek navečer. Ve dveřích chaty nás vítá trojice mladých lektorů. Na stromě pak „pták pro začátečníky“ – pěnkava obecná. Volá na déšť, jak praví poučka a slibuje předpověď počasí. Volá ale také na jednu z nejzajímavějších akcí, které jsem v poslední době zažila. Rychle se vybalit a už nás čeká první večerní vycházka, ať se trochu nabažíme místních výhledů. Následný večerní táborák rozhodně není konečnou pátečního programu. Vrchol „dne“ nás čeká kolem půlnoci – kdo má síly, vyráží na dobrodružnou výpravu za chřástalem. Tempo prvního večera se zdá být vražedné a v dalších dnech tomu nebude jinak. Zájemci o další kurz se ale nemusí obávat – myšleno je i na méně odolné jedince (myšleno ty, kteří potřebují více jak 2 hodiny spánku denně), program má proto více variant a je zcela dobrovolný.
Já sama si nechala noční chřástalí dobrodružství ujít, ranní vycházku s odchodem ve 4:22 už nikoliv. A dobře jsem udělala. Hned po svítání nás u potoka vítá cvrčilka zelená, z pásu kopřiv u cesty nás zdraví rákosník zpěvný, na střeše si prozpěvuje konipas horský a brzy nás svým charakteristickým „najs tu mít jů“ potěší i vzácný hýl rudý. Zlatý hřeb vycházky – bekasinu otavní sice vyhlížíme toho rána zbytečně, na chatu se ale vracíme spokojeni s klamným pocitem, kolik že to druhů ptáku už poznáme podle zpěvu. Následuje rychlá snídaně a pak už další zajímavý program. Ve zbylém dopoledni to bude např. vycházka za lesními druhy, určování dravců či udělování rad a tipů, jak to udělat, abychom nebyli na ptáky krátký (při jejich určování).
Kdo by doufal, že bude odpolední program méně zajímavý a bude se tedy moct trochu dospat při avizovaných přednáškách, je na omylu. Přednášky ornitologa Luďka nenechají zaspat nikoho, mají hodně daleko od nudných přednášek, které někteří z nás pamatují z dob svých studií. Kdo má večer ještě síly, vyráží opět do terénu. Čeká nás třeba pozorování rozvrkočených poštolčích mláďat, na jejichž přítomnost už z dálky upozorňuje čerstvě pokálená ptačí budka. Kdo je unavený, jde po návratu na kutě – ranní vycházky pro zájemce startují opět brzo, navíc nás čeká kroužkování, metody monitoringu ptáků, přednášky o migraci (opět nedovolující zaspat) a tolik dalších věcí, že by jejich popis vydal na dalších mnoho stran textu.
Na závěr tedy už jen posledních pár vět. Ráda vzpomínám na večerní čekání na sluku. Přemýšlela jsem proč. Sluku jsme toho večera přece vůbec nespatřili. Přesto byla tato vycházka pro mě jednou z těch nejhezčích. Hluboké lesy NPR Trčkov kolem, v uších nám ještě zní nedaleké volání chřástala, na lesy se snáší tma a ticho všude kolem je jako stvořené pro červenky. Jejich melancholický zpěv se nese večerním šerem. „Večerní modlitbička“, řekne kdosi potichu. Všichni tiše stojí, trpělivě čekají, minuty ubíhají. Toho večera čekáme marně. Odcházíme, ale místo pocitu zklamání cítím jen neuvěřitelný klid v duši a radost z toho, že jsou kolem mě lidé, kteří dokážou v dnešní uspěchané době jen tak nehnutě hodinu stát a s trpělivostí naslouchat přírodě okolo.
Zaujala vás reportáž a rádi byste se zúčastnili letošního kurzu? Navštivte stránky Ptačí Záhoří, kde naleznete více informací o kurzu, včetně přihlašovacího formuláře: http://www.ptacizahori.cz/
Text: Iva Křenovská
Úvodní foto: Kateřina Hejzlarová