Úvodní foto: Berneška velká přelétá nad loukou nedaleko uhelné elektrárny ve švédském Västerås. Kalle Gustafsson / Flickr CC (BY 2.0)
Ptáci jsou jedni z prvních, kteří poznají změnu, začne-li se hůře dýchat. Přesto však existuje málo studií na to, jakým způsobem jsou znečištěním ovzduší ptáci ovlivněni a kolik jich na tento lidmi zapříčiněný problém hyne.
Ve finském Harjavalta se tavila ruda již od 30. let 20. století, s veškerou místní ekonomií centralizovanou kolem kovovýrobního průmyslu. Toto místo je však také oblíbeným letním hnízdištěm lejska černohlavého, jehož populacím se zde odjakživa dařilo. Avšak více jak před třemi desítky let si vědci povšimli, že hnízdící ptáci nemají zdaleka tolik mláďat jako obvykle. Vyšetřování tohoto znatelného úbytku je dovedlo až k samotné příčině — konkrétně do místní továrny tavící měď. Oxidy síry a částice těžkých kovů, které továrna produkovala, otravovala metabolismus lejsčích samic a zapříčinily kladení tenkostěnných vajec, která byla křehká a nelíhla se. Zhruba ve stejném období přišel tým vědců na skutečnost, že tovární dělníci měli zvýšený výskyt rakoviny plic a žaludku.
Jak ptáci tak lidé byli zraňováni škodlivou směsí znečišťujících látek v ovzduší — u ptáků se však negativní symptomy objevily o několik let dříve. Do dnešního dne se v Harjavaltských měděných hutích podařilo snížit toxické emise o téměř 99%. Pracovní podmínky jsou mnohem bezpečnější a populace lejska černohlavého se zvolna obnovuje.
Události v Harjavalta jsou ukázkou toho, že ptáci mohou být indikátory hrozících ekologických nebezpečí. „A přesto je jejich potenciál zcela nevyužit a neprozkoumán, zvláště jde-li o téma znečištění ovzduší.“ říká Olivia Sanderfoot, specialistka na životní prostředí Washingtonské univerzity. Sanderfoot strávila svá poslední léta na univerzitě sbíráním a zkoumáním více jak 90 novin a novinových článků z 50. let minulého století. Její objevy, jenž podtrhly nejběžnější dopady znečištění ovzduší na ptáky a mezery na současném výzkumném poli, byly nedávno publikovány v časopise Enviromental Research Letters.
Práce Olivie Sanderfoot potvrdila její původní obavy. „Zdá se, že toho o dopadu znečištění ovzduší na ptáky příliš nevíme.“ nechala se slyšet. V průběhu jejího zkoumání dostupné literatury narazila na tisíce studií, které studium ptáků zcela vynechaly a zaměřily se čistě na lidské zdraví. Pro to existuje zcela pádný důvod: v roce 2016 odhadla World Health Organization, že zhruba 3 miliony lidí ročně zemře na následky nemocí způsobených znečištěním ovzduší. Nikdo však stejným způsobem nezhodnotil mortalitu ptáků.
Dříve než se ponořila do čísel, musela však Sanderfoot odpovědět na jinou otázku: proč jsou ptáci vůči znečištění více zranitelní? Na rozdíl od savců, ptáci vdechují kyslík, vyměňují jej za oxid uhličitý a vydechují vedlejší produkty v jediném nádechu, nemusí tedy smršťovat a roztahovat plíce opakovaně jako my. Tato unikátní technika jim umožňuje dýchat a okysličovat se výrazně rychleji, což je pro jejich organismus optimální zejména při letu. Sanderfoot však také tvrdí, že neustálý koloběh vzduchu může do organismu nasát zrádné částečky ve výrazně větším množství, což vede k negativnímu dopadu na zdraví ptáků.
Tato animace ukazuje, jakým způsobem ptáci kombinují svůj nádech a výdech v jediném pohybu plic. Infografika: Eleanor Lutz
Nemoci související s dýchacím ústrojím byly skutečně nejčastějším problémem, na který Sanderfoot ve svém průzkumu narazila, následované zvýšeným stresem, chabým imunitním systémem, sníženou reprodukční úspěšností, populačním poklesem a mnohými dalšími neduhy. Studie analyzovala několik desítek druhů z celého světa (byť nejvíce z nich bylo druhů evropských). Přestože zde byl jasný historický důkaz, že je znečištění ovzduší pro ptáky škodlivé, stále se objevovaly výrazné mezery v propojení ptačího a lidského zdraví.
„Nemáme dostatek důkazů k tomu, jakým způsobem ptáky ovlivňují chemikálie jenž nejvíce škodí lidem.“ říká Tracey Holloway, profesorka atmosférických a oceánských věd na univerzitě ve Wisconsinu, která je spoluautorkou studie. „Přízemní ozón a prachové částice dokáží nadělat v lidském dýchacím ústrojím velkou paseku a dost možná vezmou každoročně stejné množství ptačích životů jako lidských.“ dodala. Více výzkumů zaměřených na ptáky a znečištění ovzduší by pomohlo vědcům pochopit celosvětový populační stav avifauny, což je něco, na co se Halloway a Sanderfoot chtějí zaměřit.
Avšak odhalit přímé souvislosti mezi znečištěním ovzduší a ptačí mortalitou je velkou výzvou samo o sobě. Ptáci, stejně jako vzdušné částice, jsou neustále se měnící média: žádné z nich nezůstává příliš dlouho na jednom místě. To způsobuje značné potíže při dohledávání skutečností, jaké chemikálie škodí ptákům dlouhodobě. V případě švédských lejsků vědci již nyní ví, kde jejich populace hnízdí a jaké škodlivé látky produkovala nedaleká továrna. Bez odhalení těchto vzorců je však téměř nemožné zjistit, kde ptáci nasbíraly ty či ony škodlivé částice.
Jedna z možných cest je zlepšování situace v nejvíce znečištěných místech, kde ptáci tráví čas, čímž většinou bývají města, průmyslové areály a vývojové země. „Zdraví táhnoucích ptáků je dobré asi tak jako nejhorší (nejvíce znečištěné) místo, kde strávili čas v průběhu svého ročního cyklu.“ říká David Mehlman, ředitel Programu Migrujících Ptáků v organizaci Nature Conservancy. Další možností je implementace lepších technologií pro pochopení toho, co konkrétně a v jakých množství do ovzduší uniká. Sanderfoot a Holloway doporučují větší intenzitu terénního monitoringu, sběru dat skrze satelity, počítačové vykreslování pro sledování globálního znečištění ovzduší a nasbíraná data posléze provázat s výskytem a početnosti ptáků založených na ornitologických průzkumech. Terénní monitoring měří ozón a hladiny prachových částic, satelity dokáží vyčíst koncentrace oxidu uhelnatého a oxidu dusičitého v blízkosti povrchu Země a počítačové modely dokáží porovnat minulé, přítomné a budoucí trendy kvality ovzduší.
Foto: Indiana Stan
Všechny tyto holistické metody mohou nakonec informovat ochránce přírody a zákonodárce, kteří pak dokáží vytvořit zákonné pojistky pro ochranu lidí i přírody. „V USA bylo již v minulosti možné poznat pozitivní dopad výzkumů znečištění ovzduší a jeho působení na lidské zdraví.“ poznamenal Rob McDonald, vedoucí výzkumník Programu Světových Měst organizace Nature Conservancy. Poukazuje tím na vyhlášku „Clean Air Act“, která v Americe vešla v platnost v roce 1963. „Kvalita našeho ovzduší je výrazně lepší, než bývala.“ vysvětluje McDonald. „Nyní se národy jako Čína nebo Indie snaží jít v našich šlépějích a pokouší se o osvětu veřejnosti a otevírání témat týkající se čistého vzduchu.“
Přestože je znečištění ovzduší celosvětovým problémem, Sanderfoot své úsilí zaměřila také na lokální problémy její domoviny. Jakožto vychovatelka navštěvuje na jaře i v létě komunitní centra, aby učila děti, jak mohou omezit míru znečištění — méně jezdit motorovými vozidly, vysazovat a pečovat o přirozené prostředí a snižovat spotřebu energie v domácnosti — to vše pro záchranu ptáků. I malá kapka může změnit mnoho, tvrdí Sanderfoot. Nadevše však klade svým studentům na srdce, aby našli naději a motivaci v každém opeřeném tvorovi, kterého uvidí. „Protože když se daří ptákům, bude se lépe dýchat i nám všem.“
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Zdroj: Audubon.org
