Nová Británie, největší ostrov v Bismarckově souostroví patřící Papui-Nové Guineji, má jedny z nejméně prozkoumaných ptačích druhů na planetě. Skupina vědců se proto vydala do hlubin zdejší divočiny, aby zjistili, jak se tyto druhy vypořádávají se ztrátou přirozeného prostředí, vzniklou extenzivní těžbou zdejších pralesů za účelem rozšiřování palmových plantáží. Zjistili, že některé druhy se přizpůsobily, mnoho dalších však potřebuje urgentní ochranná opatření, dříve, než bude pozdě.
Nacházející se na vnějším okraji Malajského souostroví a chráněný před nedozírným Pacifikem úzkým pruhem Nového Irska, chlubí se Nová Británie, největší ostrov Papui-Nové Guineji, působivým bohatstvím rozmanitosti zdejší fauny a flóry. Divoká historie ostrova, protkaná sopečnou činností a kolonizací, z něj učila místem takřka zvyklým na převratné změny. Ta nejposlednější však zasáhla Novou Británii nepřipravenou. Mezi lety 1989 a 2000 ostrov ztratil přes 20% svých nížinných pralesů, které padly za oběť palmovým plantážím a industriální těžbě dřeva, jenž hrozí proměnou bohaté biodiverzity Nové Británie v plošnou monokulturní krajinu, odrážející náš konzumní způsob života. A nebo ještě hůře, ostrov se stane holou, odlesněnou pustinou.
Nová Británie a její přilehlé ostrovy mají zcela zásadní význam pro 14 endemických ptačích druhů. A společně s Novým Irskem tvoří „EBA – Endemic Bird Area“ (pozn.red.: v přímém překladu Oblast endemických ptáků), která je domovem pro 38 ptáků s geograficky omezenou oblastí rozšíření. I přes význam zdejšího prostředí a stále se blížící hrozbě jeho zničení, je avifauna Nové Británie jedna z nejméně prozkoumaných a vědecky pochopených. Skupina vědců se proto vydala do místních divokých hvozdů, aby o těchto druzích zjistili více a mohli tak aktualizovat data týkající se jejich stupně ohrožení pro červený seznam IUCN.
Expedice nebyla žádnou procházkou růžovým sadem. Tým se musel potýkat s úporným vedrem a vlhkostí, dvěma týdny přívalových dešťů a záplav a dokonce i s případem malárie. A to vše společně s těžkostmi hledání cílových druhů v průběhu 400 hodinového průzkumu.
Rob Davis, člen výzkumného týmu, vysvětlil, že museli strávit dva týdny seznamováním se s místními ptáky, mnohé z nichž spatřilo jen pár lidí na světě. Prohlásil také, že je Papua-Nová Guinea jednoznačně místem, kde je pozorování ptáků vůbec nejnáročnějším a to nikoliv z důvodu téměř neprostupného pralesa, ale především z důvodu opatrnosti mnoha druhů, kterou způsobili místní obyvatelé svými praky, jimiž po ptácích často stříleli.
Sopka Mt. Tarvurvur byla naštěstí pro expedici v relativním klidu. Foto: Taro Taylor
I přes obdivuhodné množství času, které vědci strávili v terénu společně s místními průvodci, byly 4 z klíčových druhů zaznamenány pouze jednou a 2 druhy, sova zlatavá a cistovníkovec bismarcký (oba vedení jako zranitelní), nebyli týmem zaznamenány vůbec. Naštěstí je však sova zlatavá nyní pravidelně pozorována na okraji jedné palmové plantáže, vytvářejíc tak naději, že může degradované krajiny využívat alespoň k lovu. Cistovníkovec bismarcký zůstává však nadále záhadou, vzhledem k tomu, že byl tento druh poprvé a zatím naposledy objeven v roce 1959.
Naštěstí pro expedici byla aktivní sopka Mt. Tavurvur v relativním klidu a tým byl na každý den pochodu důkladně posilněn – členové výpravy se nechali slyšet, že „jedli jako králové“. Díky tvrdé a vytrvalé práci dokázali prozkoumat obrovské množství pralesních biotopů, absolvujíc tak dosud nejrozsáhlejší průzkum zdejší avifauny.
To, co mělo být dle všech očekávání depresivním shrnutím o klesajících populacích a mizejících druzích, se nakonec ukázalo být mnohem pozitivnějším příběhem. Davis řekl magazínu The West Australian, že i „navzdory našim očekáváním se mnoha druhům dařilo mnohem lépe, než jsme očekávali.“ U 6 druhů byla zjištěna menší závislost na starých pralesních porostech, než se dříve myslelo, přičemž se zdály užívat palmových plantáží jako nového „přirozeného“ prostředí. To je vskutku nadějný objev. To, společně se skutečností, že úbytek pralesů se v posledních letech zpomalil, vedlo k návrhu reklasifikace 7 druhů v červeném seznamu IUCN z téměř ohroženého taxonu na málo dotčený.
Kakadu brýlový je jedním z druhů, jehož může pokračující odlesňování výrazně ohrozit. Foto: Tobias
Jeden z takových druhů je holub labutí – endemický pro Bismarckovo souostroví a Šalamounovy ostrovy, byl tento pták v proběhlém průzkumu zaznamenán jako nejpočetnější. Holub labutí byl dokonce zjištěn dvakrát tak hojně v degradované krajině než ve starých nedotčených pralesích. Vytěžené pralesy a plantáže však mohou být mnohem méně vhodné pro hnízdící populace druhů, jakým je například kakadu brýlový, který je svým způsobem hnízdění zcela závislý na starých doupných stromech s vhodnými dutinami, které lze jen stěží najít v zasažené krajině.
Další ptačí druhy Nové Británie zůstávají na seznamu ohrožených a zranitelných druhů, neboť byly průzkumem zjištěny jako velmi závislé na původních pralesních biotopech. Takovým druhem je např. jestřáb šedobílý, který je stále veden jako zranitelný. Dalším návrhem bylo přesunutí ledňáčka bělavého z kategorie téměř ohrožený do zranitelný a to především z důvodu snížení původních odhadů početnosti. Většina ledňáčků bělavých se navíc nachází v oblastech nížinných pralesů, jenž se rozkládají na hranici těžebních oblastí a palmových plantáží.
Ničení původních pralesních porostů je pro endemické druhy Papui-Nové Guinei největší hrozbou. Ilustrační foto.
Zatímco se průměrná rychlost odlesňování v Nové Británii v posledních letech zpomalila – částečně z důvodu hlavní společnosti exportující palmový olej a její reakce na stížnosti a obavy spotřebitelů a částečně z důvodu úbytku vhodných a přístupných pralesů k vytěžení – hrozba ničení původních pralesů je stále aktuální. V poslední době se zvýšilo používání helikoptér k dosažení nedostupných oblastí k těžbě a pralesy začínají být fragmentovány novými cestami a silnicemi, které si razí cestu skrze vzácné biotopy. Jedna z neutuchajících výzev, je zrušení přídělů obrovských oblastí tradičně vlastněných pralesních celků k těžbě dřeva a zřizování palmových plantáží, pod nelegálním plánem s názvem „Speciální zemědělsky-obchodní pronájem“ (Special Agricultural Business Lease).
Z důvodu předchozích ztrát nížinných lesů a nově vzniklých hrozeb, vyzývají vědci k naléhavé pozornosti, jenž by měla být věnovaná vylepšení našeho chápaní ekologie unikátních druhů Nové Británie, abychom zjistili více o jejich schopnosti adaptace a nebo naopak neschopnosti se s novými změnami vypořádat. Tento nevídaný průzkum položil základ pro další generaci neohrožených přírodovědců, inspirujíc je k tomu, aby se vydali na okraj Pacifiku a odhalili tajemství ptáků Papui-Nové Guineji, dříve, než bude pozdě.
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Úvodní ilustrační foto: CEphoto, Uwe Aranas
Zdroj: Birdlife.org
