Čím je pro českou ornitologii prof. Karel Štastný nebo Karel Hudec, tím je pro slovenskou ornitologickou obec Štefan Danko. Na východním Slovensku, kde se i narodil, strávil svůj profesní život jako vedoucí zoologického oddělení muzea v Michalovcích, východní Slovensko je i těžištěm jeho ornitologické práce, ať již v rozsáhlých mokřadech či ve slovenských horách. Jako pracovník muzea vytvořil cenné muzejní sbírky a mimo této činnosti získal řadu dokladových preparátů či fotografií významné faunistické hodnoty, část z nich tvoří první doklady pro Československo, resp. Slovensko, např. hnízdění kormorána malého, orla nejmenšího, tenkozobce opačného, kulíka mořského či skřivánka krátkoprstého. Štefan Danko byl a je klíčovou postavou při vzniku Skupiny pro výzkum a ochranu dravců a sov v Československu v roce 1974, dlouhá léta tuto skupinu vedl až do roku 1995. Danko je i významný fotograf přírody a ptáků, jeho snímky byly pulikovány v publikacích nejen na Slovensku, ale i v zahraničí. Vyústěním jeho dlouholeté práce a zkušeností bylo koordinování mapování ptáků a následná publikace monografie „Rozšírenie vtákov na Slovensku“, na níž se podílel jako hlavní editor. Je také autorem řady knih, např. „Vtáctvo Senného v minulosti a dnes“, „Netopiere Vihorlatských vrchov“, spoluautorem knih „Vtáctvo Vihorlatských vrchov a ich predhorí“, „Vtáctvo Slanských vrchov“, „Vtáctvo Volovských vrchov a ich predhorí“ či „Vtáctva slovenskej časti Medzibodrožia“. Nyní, jak sám říká, je obyčejný důchodce. Ovšem důchodce, který má na zahradě neustále nataženo na padesát metrů sítí….
Rybák bělokřídlý na hnízdě na východním Slovensku, Medzibodrožie, mokřad u Boťan, 3. 6. 1981. Foto Štefan Danko.
Vaše jméno je mimo jiné pevně spjato s východním Slovenskem a zejména se Senianskými rybníky. Čím vás vlastně tato lokalita uchvátila?
Odpovím slovy českého ornitologa Pavla Žďárka, který na Senném pořádal proslulé „Erólie“ (podzimní odchyty bahňáků, blíže ZDE, pozn. red). Pavel navštěvoval řadu zajímavých lokalit a když jsem se ho ptal, co by řekl o Senném, zamyslel se pak řekl: „Nesnese přirovnání.“ Senné bylo fantastickou lokalitou pro své obrovské množství ptáků a svoji diverzitu. Jezdil jsem tam třicet let, mnohdy i třikrát týdně, řadu poznatků odsud jsem i publikoval….
Mluvíte v minulém čase….Jaký je tedy současný stav ptactva v této rezervaci?
Oproti minulosti neporovnatelně horší. Řada druhů zcela vymizela, nebo je jejich početnost velmi nízká. Pouze na rybnících, které jsou v soukromém vlastnictví a kam ornitologové nemají přístup, hnízdí řada druhů brodivých. Ale přímo ve vlastní rezervaci (navazuje na chovné rybníky při severní straně, pozn. red.) už skoro nic zajímavého není. Jeden ostrov obsadili rackové bělohlaví a tito ptáci mají silný predační tlak na ostatní ptačí druhy. Na ostrově hnízdí i malá kolonie kormoránů a v některých letech i několik párů kvakošů a volavek stříbřitých. Na rybníky jsem přestal chodit v roce 2003, kdy jsem byl zkrátka vykázán majitelem….NPR Senné-rybníky byla lokalitou středoevropského významu. Je neuvěřitelné, že přesto se Státní ochrana přírody a Ministerstvo životního prostředí tváří, že tato lokalita neexistuje! V současnosti územně spadá pod pravomoc CHKO Vihorlat, ale zatím se žádné aktivity na jejím území nekonají.
Jaké jsou nejdůležitější změny ve složení zdejší avifauny?
Nejvýraznější změnou je jistě vymizení více než tisíce párů hnízdících racků chechtavých, na které byly navázány potápky černokrké. Vymizeli také rybáci bahenní. Ale přiznám, že kvůli vykázání již nemám současné informace….
Potápka rudokrká na hnízdě. Senianský rybník, 16. 6. 1985, první doložené hnízdění druhu na lokalitě. Foto Štefan Danko
Zmínil jste Pavla Žďárka, který se společně s partou východočeských ornitologů v 70. a 80. letech minulého století podílel na výzkumu zdejších ptáků pomocí kroužkování. Probíhají podobné dlouhodobé programy na lokalitě i nyní?
Takový rozsáhlý výzkum již neprobíhá. Pouze u obce Senné probíhá odchyt ptáků v rámci projektu CES.
Volavka vlasatá na hnízdě na východním Slovensko. Biele jezero v Medzibodroží, 1. 7. 1983, hnízdily 4 páry. Foto Štefan Danko
Měl jsem to štěstí, že jsem poprvé navštívil Senianské rybníky v době, kdy jeřábi vodili na loukách u Iňačovců první mládě, které se na Slovensku vylíhlo. To bylo v roce 2010. Hnízdí jeřábi v rezervaci stále, nebo se jednalo o výjimečné hnízdění?
Nevím o tom, že by byly na Slovensku nalezeny nové hnízdní lokality jeřábů. Ani nevím, zdali se někdo cíleně těmto ptákům věnuje a vyhledává je. Spíše si myslím, že v rezervaci u Blatných Remet šlo pouze o ojedinělé hnízdění….. O novějších nálezech, které by byly publikovány, nevím.
Na loukách, které k rybníkům přiléhají ze severozápadního směru (Ostrovik), hospodaří již několik let SOS Birdlife Slovensko. Na první pohled je vidět práce v rozvoji infrastruktury, zejména pro turisty a pozorovatele. Jaký je ale vliv hospodaření na loukách přímo na ptáky?
Byl jsem překvapený. Před příchodem SOS Birdlife Slovensko byla louka Ostrovik zarostlá a vyschlá. Nyní je opět kosená, biomasa se odváží a myslím, že se jim podařilo louku opět obnovit. Ale přesto je současný stav pouze zlomkem minulosti. Byl jsem se tam podívat zhruba před dvěma týdny na jedné z pozorovacích věží a na loukách téměř nic nebylo. Vymizely hnízdící čejky, břehouši i vodouši rudonozí, z nichž zůstalo jen několik párů, břehouši již léta nehnízdí. Řada návštěvníků je překvapená, jak je to tam krásné, ale tvrdím, že si nikdo nedokáže ani představit, jaké to tam bylo v minulosti. Povím vám to na příkladu jespáka bojovného. V osmdesátých letech zde bývala na jaře až desetitisícová hejna, letošní maxima pouze několik stovek jedinců.
Ornitologičtí znalci samozřejmě znají Vaše jméno i díky dravcům, jimž se řadu let věnujete. Pro našince v ČR je naprostou exotikou vyhlédnout z okna bytu a pozorovat orla královského na hnízdě…. Jaká je situace na východním Slovensku?
Dlouhá léta jsem věnoval orlu královskému a orlu křiklavému. Zejména u orla královského je fantastické, že veškerá slovenská populace žije v zemědělské krajině. Navíc má početnost vzestupnou tendenci. Když jsem začínal v roce 1990 podrobně sledovat jeho populaci, měl jsem zde pouze deset párů. Nyní je jich 35 párů a patrně i více. Hnízdí hlavně v nížinách. Naši značení orli jsou navíc podrobně sledováni hlavně díky projektu PannonEagle. Na tomto projektu jsem spolupracoval s Ochranou dravcov na Slovensku (RPS), tipoval jsem páry, nacházel hnízda, ale vlastní telemetrické značení prováděl Jožo Chavko a RPS (rozhovor s Jozefem Chavkem ZDE, pozn. red.). Naopak početnost orla křiklavého ve Vihorlatských vrších klesla. Opravdu jen málo se ví, že v okresech Sobrance a Michalovce je akutní a dlouholetý nedostatek hrabošů polních. Což je základní potrava orla křiklavého. Na chalupě vidím na hnízdo a sleduji, jak dospělí orli nosí hady a slepýše, ale téměř žádné drobné hlodavce.
Orli královští na hnízdě. Slanské vrchy, 3. 6. 1971. První fotografický doklad o hnízdění orla královského na Slovensku. Foto Štefan Danko
Vzpomenete na některý ze zážitků z výzkumu dravců, který Vám zvláště ulpěl v paměti?
Nejkrásnější vzpomínky se vážou asi na nalezená hnízda orla nejmenšího ve Slanských vrších na východním Slovensku. Když jsem se přestěhoval do Michalovců, našel jsem další dva páry i ve Vihorlatských vrších. Avšak tento dravec v průběhu 80. let minulého století zcela vymizel. Pak jsem se již začal intenzivně věnovat orlu královskému. S tímto dravcem rád vzpomínám na výjimečnou událost, když jsem lezl k jednomu hnízdu, v němž se hlasitě ozývala mláďata. Orel v tu chvíli krmil. Já jsem tiše vylezl k hnízdu, bylo to na modřínu. Krytý větvemi jsem se dostal až pod hnízdo a bylo vidět, že orel má kroužek. Za větve jsem se vytáhl těsně k hnízdu a asi z třiceticentimetrové vzdálenosti jsem hleděl na orla a jeho kroužek, ale byl v pozici, že se nedal odečíst. Tak jsem vzal malý klacík a kroužek otočil tak, abych ho mohl přečíst. Představte si, že to byl můj vlastní kroužek, kterým jsem orla označil před deseti lety. Dovedete si to představit? Řadě lidí to asi přijde neuvěřitelné, ale byl se mnou přítel, který to viděl….
To je opravu neuvěřitelné… 🙂
Orel mě neviděl, byl otočený a přes okraj hnízda mu trčel jen ocas a krmil a navíc hluk mláďat byl tak silný, že vůbec o mě nevěděl. Na to nikdy nezapomenu…
Portrét sokola stěhovavého. Slanské vrchy, 16. 5. 1969. Poslední doklad o hnízdění sokola stěhovavého na východním Slovensku ve 20. století, kdy populace zanikla zejména kvůli masivnímu používání DDT. Sokoli se do této oblasti znova rozšířili v roce 2006. Foto Štefan Danko
Kam myslíte, že kráčí slovenská ochrana přírody?
Víte, já si myslím, že na postech ochrany přírody jsou často lidé, kterým příroda na srdci neleží. Úředníci jen sedí v kanceláři a vůbec nejdou do terénu. Státní ochrana přírody například dlouhodobě podporuje čápa bílého, osobně jsem proti tomu, aby se instalovaly podložky pro čápy v obcích pod vrchy na místech, kde nikdy čápi nebyli a kde je čáp v okolí potravním konkurentem orla křiklavého. Jinak o ptáky se zajímám přes padesát pět let a už asi před šesti lety jsem napsal internetovou poznámku, který jsem nazval „Hrozivé ticho“. V něm jsem upozornil na skutečnost, že jsem v lese zaznamenal málo zpívajících ptáků. V podstatě se jen tehdy usmívali, respektive nevěřili, ale dnes už je to už známé. Na chalupě mám každý den nataženo padesát metrů sítí. A mohu porovnávat, že se chytá skutečně rok co rok méně a méně hmyzožravých ptáků. Ale nejen ptáků. Mojí další specializací jsou netopýři, což jsou taktéž hmyzožravci a chytám zhruba třetinu dřívějších počtů. Hmyz je základní potravou a není-li hmyz, nejsou ptáci ani netopýři. Ale jaká je skutečná situace s výskytem a početností hmyzu, to je otázka spíše pro entomology. Každopádně již byly publikovány studie, které upozorňují na alarmující pokles hmyzu v západní Evropě.
Krajina prochází velkými změnami, lesní cesty často nejdou po vrstevnici, ale vedou rovnou z kopce dolů jako kanál. Voda pak často vyplaví i ves, ale v kopcích nezůstane a je sucho. Dalším negativem je mizení pastvy dobytka, mizí také sečení luk, velké plochy zarůstají křovinami. Je to vidět na příkladu orlíka krátkoprstého. Ve Vihorlatských vrších jsem měl čtyři páry orlíků. Nyní už není žádný. Protože orlík nechytne hada v hustém křoví. Takže za jeho vymizením vidím ztrátu potravního biotopu.
Orel nejmenší (světlá morfa) na hnízdě. Slanské vrchy, 14. 7. 1982. Orly nejmenší hnízdili ve Slánských vrších do roku 1990. Foto Štefan Danko
Na závěr se zeptám, abychom nekončili jen negativy, co vám udělalo poslední dobou v ornitologii radost?
Okolo chalupy mám několik párů dudků. To je radost. Jinak jako dravcaře mě opravdu těší stále vzrůstající početnost orla královského. A také orla mořského. Ještě před asi 15 lety nebyl na východním Slovensku ani jediný pár. V současnosti odhaduji, že jich je více než deset. Letos jsem našel další hnízdiště, o kterém nikdo zatím neví. A orli hnízdí i v otevřené krajině, podobně jako orli královští, což je atypické, většinou orel mořský hnízdil v lesích.
Pane Danko, moc Vám děkuji za Váš čas, přeji Vám mnoho krásných chvil v přírodě.
Ptal se Lukáš Kadava / Titulní foto orla nejmenšího (tmavá morfa) na hnízdě, Slanské vrchy, 30. 6. 1975, Štefan Danko
