Hnízda pěvců bývají malá a často velmi dobře ukrytá. Obvykle je staví jeden pták či hnízdní pár. Slouží pouze k uchování, ukrytí a ochraně snůšky vajec a posléze nevzletných mláďat. Avšak hnízda snovače pospolitého, který žije na pouštích Namib a Kalahari v jižní Africe, slouží svým tvůrcům a majitelům k více účelům. Jsou největšími a nejpočetněji osídlenými stromovými stavbami na světě, jelikož v některých případech váží více než 1 tunu a mohou dosahovat až 6 metrů na šířku a 3 metrů na výšku. Jeden z takových „ptačích paneláků“ se může skládat i z více než 100 hnízdních komůrek. Ty jsou na rozdíl od běžných hnízd znovu používány, renovovány a vylepšovány, přičemž obří shluk hnízd se neustále rozrůstá, jak přicházejí noví nájemci, kteří si ke stávající stavbě přistavují své vlastní hnízdní komůrky. Tyto úchvatné stavby tak mohou vznikat i více než 100 let. Každá další generace pak těží z práce a úsilí svých předků, podobně jako my lidé.
Foto: Dave Curtis | Flickr.com
Snovač pospolitý svá hnízda na rozdíl od ostatních snovačů nesplétá. Jeho hnízda vypadají jako chatrče s doškovou střechou, která je chrání před deštěm. Stavba neustále roste, jak ptáci zasouvají suchá stébla trávy do spodních a bočních stěn a přidávají tak nové komůrky. Každý ze sta či více párů si zařizuje komůrku vlastní. Vnitřek si vystýlá měkkým chmýřím rostlin a vytváří soukromý vchod o délce 25 cm a šířce 2,5 cm. Ten zvenčí oplétá špičatými stébly, která nechává vyčnívat ven, aby sloužila jako ochrana před hady. Spodní část stavby s desítkami otvorů těsně vedle sebe trochu připomíná včelí plástev.
Vášeň pro stavění hnízd a vazba na ně jsou u snovačů pospolitých tak silné, že nejenže ve svých hnízdech či v jejich těsné blízkosti žijí po celý rok, ale také je neustále vylepšují. V zoologické zahradě v San Diegu, která se pyšní jedinou kolonií snovačů pospolitých v USA, dávají zaměstnanci těmto ptákům každé ráno dostatečnou zásobu stébel, aby se mohli věnovat rekonstrukci a úpravám svého obydlí.
Foto: Vernon Swanepoel | Flickr.com
Co funguje dobře pro původní stavitele, slouží stejně dobře i nezvaným nájemníkům. Třeba sokolík malý hnízdí takřka výhradně v komůrkách vytvořených snovači v jižní Africe. K hnízdění jich využívají také amadiny červenohlavé nebo agapornisové růžohrdlí.
Podobně jako lidský panelák – ke kterému je těžko výtvor snovačů pospolitých nepřirovnat – chrání taková stavba své nájemce před nepříznivými povětrnostními podmínkami. Poskytuje ptákům ochranu před přímým sluncem, ale také před deštěm, suchem i chladem. To je pro ptáky obývající poušť Kalahari zcela zásadní: teploty se zde v létě mohou vyšplhat až ke 43° C a v zimě klesají až na -10° C. Mnozí živočichové ve spalujícím vedru potřebují vodu, aby mohli snižovat svou tělesnou teplotu. Avšak díky stavbám, do kterých nepronikne přímé sluneční světlo a teplota v nich tak bývá podstatně nižší než venku, mohou snovači pospolití velké množství vody ušetřit. Dokonce tak mohou vydržet bez vody i několik dní. Absence potřeby být v blízkosti vodního zdroje umožnila těmto ptákům expanzi i do míst, kde by jiní ptáci nepřežili.
Foto: Rui Ornelas | Flickr.com
Když se v zimě začíná ochlazovat, tráví ptáci čas v hnízdních komůrkách, kde spoří energii, kterou by jinak spotřebovali na čepýření a třes – tím se totiž ptáci zahřívají a tak redukují potřebné množství přijímané potravy. Některé hnízdní komůrky, kde ptáci vychovávají svá mláďata, si v chladnějších obdobích přebudují na prostory, které pojmou až 5 jedinců. Když poušť pokryje námraza, tisknou se ptáci k sobě v komůrkách, kde je teplota o celých 15° C vyšší než venku. Vzhledem k tomu, že olbřímí stavby snovačů fungují jako celoroční ubytovny a útočiště, je zcela pochopitelné, že se mláďata snovačů příliš nevzdalují od hnízda, jako to dělají jiné druhy ptáků. Zůstávají naopak doma a pomáhají svým rodičům krmit a obstarávat další snůšky.
Foto: Bernard DUPONT | Flickr.com
Podobnosti mezi hnízdy snovačů pospolitých a obytnými domy nás lidí nemusí být náhodné. Právě ptačí stavby totiž mohly inspirovat naše nejstarší příbytky. První lidé jistě věděli, jak vypadají přístřešky jiných zvířat. Vezmeme-li v potaz lidskou představivost a vynalézavost, můžeme soudit, že jsme svá první první obydlí stavěli po vzoru podobně vynalézavých ptáků. I dnešní Pygmejové ve střední Africe staví kruhové chýše jednu těsně vedle druhé. Tyto stavby jsou velmi podobné hnízdům snovačů, jelikož jsou spletené z větví a pokryté listím. Masajové v Keni a Tanzanii zase staví chýše z větví, bahna a trávy, a to tak, aby tvořily malé kolonie, jako to dělají vlaštovky. Ale Masajové navíc přidávají obranný prvek: jejich sídla jsou obklopena ploty z trnitých křovin, které slouží jako ochrana proti lvům. Anasaziové na americkém jihozápadě stavěli obydlí na skalních útesech z jílu a slámy, tedy z podobných materiálů, které používají vlaštovkovití, tyranovci a další druhy.
Skupinka snovačů pospolitých. Foto: Wildlife Wanderer | Flickr.com
Obydlí, ve kterých žili naši předci před 150 000 lety, se možná těmto stavbám podobala. Nemůžeme si tím však být jisti. Stejně jako hnízda našich ptačích souputníků, i obydlí našich předků se totiž působením přírodních živlů po čase zcela rozpadla a vrátila do koloběhu přírody.
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Úvodní foto: Brian Ralphs
Zdroj: Audubon.org
