Každý jsme tu chvíli někdy zažili. Stojíte na břehu rybníka a stativákem pozorujete nějakého velmi vzácného bahňáka. Fotoaparát s sebou buď nemáte, nebo nevlastníte dostatečně dlouhý teleobjektiv, ale dokumentační fotku nutně potřebujete – ať už proto, abyste se pochlubili kamarádovi, dali ji na Avif nebo dokonce poslali Faunistické komisi k posouzení. Řešení máte přitom na dosah ruky, je jím váš chytrý telefon.
Metoda, kdy pomocí mobilu či obyčejného kompaktu fotíme přes dalekohled (většinou monokulár), se nazývá digiscoping. Čočku telefonu přiložíme k okuláru stativáku, čímž získáme naprosto nepřekonatelnou ohniskovou vzdálenost. V případě standardního mobilního foťáku s ohniskovou vzdáleností 35mm vynásobenou 40x zvětšením stativáku je to, po přepočtu na kinofilm, 1400 mm. Pokud máme stativák se zvětšením 75x, je to celých 2625 mm, což nemá žádný objektiv pro zrcadlovku.
Takto na papíře to vypadá úžasně, ale realita je mírně odlišná. Digiscoping se nehodí pro všechny situace, postačí na dokumentaci hladinových ptáků či bahňáků někde na polní louži, ale pro focení rychlých pěvců či letících dravců je díky své neohrabanosti nevhodný. Další nespornou nevýhodou je nízká technická kvalita fotek. Pro již zmíněné účely dokumentace postačí, ale pokud se chceme věnovat fotografii jako takové, měli bychom pouvažovat nad nějakým jiným řešením.
Praxe
Pokud jste se i tak rozhodli, že je digiscoping pro vás to pravé, pak jsou následující řádky, kde podrobně popíši svůj osvědčený postup, určeny pro vás.
Nejprve si ve stativáku najděte ptáka, kterého chcete zachytit. Doporučuji ho zakomponovat do horní části zorného pole, protože se dalekohled vlivem váhy mobilu malinko pohne. Nezapomeňte předem zaostřit. Zapněte na mobilu foťák a postupně ho přibližuje k okuláru tak, abyste na náhledu stále viděli světlé pole na čočce – to je to místo, které chcete zachytit. Až se dostanete do ideální vzdálenosti, kdy uvidíte přiblížený obraz, udělejte několik snímků. Většina z nich bude z poloviny černých, protože stačí i minimální změna polohy mobilu a vybočíte z osy stativáku. Můžete si i částečně vysunout očnici dalekohledu, o kterou opřete telefon, takže tím můžete stabilizovat jeho polohu.
Adaptér
Pro opravdové nadšence je tu možnost vytvořit si adaptér pro zjednodušení práce. Na internetu se jich několik prodává, ale většinou jsou dělané pouze pro iPhony a konkrétní stativáky (většinou modely od renomovaných značek), takže pokud vlastníte jiný telefon, máte v tomto případě smůlu.
Jak si tedy takový adaptér, který bude šitý přesně na míru pro vaši techniku, vyrobit? Postup je velmi jednoduchý, stačí vám na něj stará pet lahev, plastový kryt na mobil nebo víčko od krabičky se zmrzlinou a antiskluzová podložka do auta.
Nejprve si vytvoříme kroužek, který budeme nasazovat na okulár dalekohledu. Ze střední části lahve vyřízneme dva cca 1,5 – 2 cm široké proužky. Ty zkusmo navineme na okulár dalekohledu, upravíme šířku tak, aby z něho sice šly sundat, ale neviklaly se, a zafixujeme je vteřinovým lepidlem.
Poté se musíme rozhodnout, jestli chceme použít kryt na mobil (dražší, ale určitě sofistikovanější varianta nevhodná v případě, kdy už mobil v krytu máme a jsme líní ho pokaždé vyndavat) nebo destičku z plastu potaženou antiskluzovou podložkou (méně náchylné na chyby při výrobě a pro lidi, kteří mobil již v krytu nosí a nechce se jim vyndavat).
Verze z krytu na mobil
Plastový kroužek nasadíme na okulár a zkusíme k němu přiložit mobil v krytu. Vychytáme místo, kde je obraz nejlepší a lihovým fixem si ho na obal naznačíme. Poté kroužek pokapeme lepidlem, slepíme s krytem a ještě než lepidlo zaschne, znovu vyzkoušíme a případně doladíme vzájemnou polohu.
Verze s plastovou destičkou
Z plastového neohebného víčka například od zmrzliny vyřízneme destičku o velikosti našeho mobilu. V místě, kde má být fotoaparát, uděláme 2 cm díru. Pokud vám záleží i na designu, adaptér můžete nabarvit. Nepoužívejte však první barvu, na kterou doma narazíte, jako jsem to udělal já, ale obětuje těch 50 korun a přelakujte ho stejnou barvou, jakou má podložka. Bude to vypadat o dost lépe.
Antiskluzovou podložku ořízneme do stejného tvaru a destičku jí potáhneme (lepíme vteřinovým lepidlem). Plastový kroužek z lahví nalepíme na čistou stranu tak, aby se jeho střed shodoval se středem díry v podložce. Poté již stačí tento aparát nasadit na okulár dalekohledu, položit na něho náš mobil, najít tu “správnou polohu“ a můžeme fotit.
V obou případech regulujeme vzdálenost čoček mobilu a stativáku částečným vysouváním očnice dalekohledu. Pokud i maximální vytažení nestačí, kroužek adaptéru zevnitř vyztužíme. Můžete používat sluchátka s ovládáním hlasitosti jako drátěnou spoušť, abyste zamezili nežádoucímu roztřesení celé sestavy.
Další formou digiscopingu je fotografování pomocí kompaktního fotoaparátu. Kvalita fotek se určitě zvýší, ale ani s kompaktem za dvacet tisíc nedosáhneme výsledků dostačujících pro tisk či soutěže. Je proto podle mého názoru zbytečné tahat s sebou do terénu techniku navíc, když úroveň výstupu stále zůstane v dokumentační hladině. Hlavně v zahraničí existují birdeři, pro které je digiscoping jakýmsi jejich stylem. Je obdivuhodné, co s takto improvizovanou sestavou dokáží zachytit, ale i výsledky těch nejlepších se hodí maximálně na tapetu na notebook.
Text: Ondra Beneš
Foto: Ondra Beneš
