Někde mezi 1 a 49 – tolik dospělých jedinců štidláka Stresemannova dle odhadů v současnosti na světě zbývá.
Tyto odhady nebyly vyvařeny z vody – vycházejí z desetiletí pečlivých průzkumů a snah prostudovat endemického štidláka a jeho drobnou oblast výskytu v Brazílii. Nyní začíná veškeré úsilí nést ovoce. V prosinci loňského roku byla spatřena vábící samice, obnovujíc tak naději vědců, že tento extrémně vzácný druh, včetně jeho mimořádného a na endemity bohatého areálu výskytu, přežívá.
Již od počátku 19.století byl štidlák Stresemannův ornitologickou záhadou. Pro muzea bylo získáno pouze několik málo exemplářů z přímořského státu Bahia v Brazílii a přímá pozorování byla velmi nepravidelná, majíc tak za následek nedostatek dat a informací týkající se chování a potřeb tohoto nezastižitelného druhu. Důvod je dvojí – krom své vzácnosti a endemičnosti je štidlák Stresemannův nesmírně obtížně spatřitelný. Díky svému nevýraznému peří a nejasnému chování a zvyky je štidlák členem obtížně spatřitelné a složitě identifikovatelné čeledi štidlákovitých. Představte si tuto skupinu druhů jako ptačí obdobu hlodavců – dokáží být stejně plaší, opatrní, hbití a mazaní jako myš nebo hraboš.
A tak, když byl v 90. letech po 50 letech od posledního pozorování vyfotografován osamělý jedinec štidláka Stresemannova, vrhli se vědci do práce. Pročesali husté pralesy východní Brazílie a konečně v roce 2004 objevili 3 jedince v Minas Gerais, vnitrozemním státě nedaleko Rio de Janeira.
Tento objev přesvědčil odborníky, že je nutný ochranný zásah, aby se zabránilo úplnému vymizení tohoto tajemného druhu. Vzhledem k jeho silné vazbě na Atlantický les, biom, jenž se chlubí 20 000 různými typy rostlin a 50% stromové diverzity celé Brazílie, se místní nezisková organizace Fundação Biodiversitas rozhodla vytvořit rezervaci, jenž by štidláka Stresemannova efektivně chránila před těžbou dřeva a odlesňováním za účelem zakládáním nových sojových farem. Ochranářská skupina se spojila s American Bird Conservancy (ABC), aby vykoupila stovky akrů vzácných biotopů od soukromých vlastníků a vytvořili Mata do Passarinho, v překladu Les ptáků/pěvců. V návaznosti na to byl štidlák Stresemannův prohlášen v roce 2010 za kriticky ohrožený druh podle červeného seznamu IUCN.
Jeden ze vzácných záběrů dokumentující štidláka Stresemannova.
Vše se ohledně nové rezervace dařilo. Narostla do plochy 2352 akrů (v přepočtu 9,5 km2) a v roce 2013 objevil na území rezervace brazilský vědec, Alexander Zaidan de Souza, obsazené hnízdo štidláka Stresemannova. Avšak pak přišla nečekaná pohroma. V počátku roku 2016 zasáhl území požár, přesně v místě, kdy byli prvně pozorováni 3 jedinci. Následné průzkumy nepřinesly žádné pozitivní výsledky, až na jeden neúspěšný hnízdní pár později v roce 2016.
S existencí štidláka opět na hraně, vytvořila ABC snahy na vybrání finančních prostředků pro nový průzkum naplánovaný na období mezi červencem a prosincem roku 2018. Zaidan de Souza, tou dobou správce rezervace Mata do Passarinho, vzpomíná na tento výzkumný půlrok jako na „jednu z nejintenzivnějších terénních prací a momentů fyzického vypětí“, které kdy zažil.
Červenec uplynul a po něm srpen a poté čtyři další měsíce bez jediného pozorování štidláka. Jak se blížil konec roku, Zaidan de Souza se obával nejhoršího. „Po tak intenzivním úsilí a žádných výsledcích je zcela normální mít negativní myšlenky,“ vysvětluje. 12. prosince však Amy Upgren, pracovnice organizace Alliance for Zero Extinction (v přímém překladu Aliance pro nulové vyhynutí), která výzkum koordinovala, konečně obdržela zprávu od jejího kolegy v terénu. Namísto očekávané rutinní zprávy o průběhu průzkumu, stálo ve zprávě: „Našli jsme jehlu.“
Nejen, že výzkumná skupina našla jehlu v kupce sena – v tomto případě samici štidláka – podařilo se jim však ptáka i několikrát opětovně pozorovat v blízkosti rezervace a povedlo se dokonce získat i čistou nahrávku jejího volání.
Nahrávka byla pořízena organizací Fundação Biodiversitas
To vše se může zdát jako spousta práce pro tak malý zisk, avšak i podrost s jediným štidlákem může být pro další přežití druhu zcela zásadní. Vábící samice znamená, že populace má reprodukční potenciál, což by mohlo pomoci ochranářům bojovat za zlepšení ochranných opatření. Stejně tak nahrávka hlasu a video napomůže k zvýšení povědomí široké veřejnosti o tomto vzácném druhu a potenciálně zažehne aktivismus, který ochranu štidláka dále podpoří.
Jeden ze vzácných záběrů dokumentující štidláka Stresemannova a jeho volání.
A co více, statut „nejvzácnějšího ptáka na Zemi“, jak jej označuje Amy Upgren, reflektuje stav Atlantického lesa, jehož plocha je nyní na pouhých 8% (!) původní rozlohy. A tak je existence štidláka Stresemannova úzce provázaná s jeho sousedy, pipulkou ostroocasou (málo dotčená), tangarou nádhernou (zranitelná), kotingou brazilskou (ohrožená), lenochodem černopásým (zranitelný) a malpou zlatobřichou (kriticky ohrožená), které štidlák svým speciálním statutem a pozorností, kterou si v posledních letech získal, mimo jiné také chrání. Štidlák Stresemannův je inspirací, která vedla k založení rezervace Mata do Passarinho a bude i nadále jejím „maskotem“.
V současné době pracuje Fundação Biodiversitas a ABC na strategii pro brazilskou vládu, jenž by měla zajistit ochranu přirozeného prostředí štidláka ve větším měřítku. Zaidan de Souza začal mezitím pátrat po další „jehle v kupce sena“. Je odhodlán nenechat štidláka Stresemannova vymizet z našeho povědomí, i pokud se na nějakou dobu opět ztratí z dohledu.
Chcete podpořit snahy o zkoumání a záchranu nejvzácnějšího ptáka na planetě? Proklikem na odkaz níže se dostanete na stránku organizace American Bird Conservancy, kde můžete přispět libovolnou částkou na jejich kampaň za záchranu štidláka Stresemannova.
https://abcbirds.org/stresemanns-bristlefront-donate/
Úvodní foto: Ciro Albano – www.brazilbirdingexperts.com
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Zdroj: Audubon.org
