May 7, 2024
Index » telemetrie

telemetrie

Nejnovější  / Ze zahraničí
Vzácný orlík krátkoprstý postřelen na Slovensku
AVIFAUNA Publikováno 25.7.2021


Orlík krátkoprstý (Circaetus gallicus) je jedním z nejvzácnějších hnízdících dravců na Slovensku. Jak již jeho jméno napovídá, živí se hlavně hady a ještěrkami. Nepohrdne však ani drobnými savci a mladými ptáky. Pozorovat ho ve volné přírodě je vždy ornitologickým svátkem. V letošní sezóně zažili slovenští ornitologové obrovskou radost, když dokázali ve spolupráci s maďarskými kolegy dohledat v v pohraniční oblasti jeho hnízdo.

Rentgenový snímek zraněného orlíka prokazující zranění střelnou zbraní. Foto archiv Ochrany dravcov na Slovensku

Jen o několik málo kilometrů dále, jižně od obce Komárno (region Nitra) na jihozápadě Slovenska byl 9. července 2021 nalezen poraněný orlík krátkoprstý. Na základě rentgenových snímků bylo zjištěno poranění brokovou zbraní. Podle pracovníků záchranné stanice v Marcelové a ornitologa Jozefa Lengyela se střelec nacházel v terénu, patrně v remízu a dravec kroužil nad ním. Jeden brok uvízl ze spodní části zobáku, druhý brok zespoda v krku a třetí brok se zasekl v prsním svalu. „Jen díky profesionálnímu přístupu nálezců a dobrých lidí, kteří pracují v záchranné stanici v Marcelové, orlík přežil a téměř plně se zotavil ze střelného poranění,“ podotýká Jozef Lengyel.

Vzhledem k dobré prognóze byl orlík 17. července vybaven loggerem ke sledování polohy. „Ve spolupráci s českým specialistou na dravce Dušanem Rakem a pracovníky CHKO Dunaj luhy tento orlík jako historicky první jedinec tohoto druhu na Slovensku dostal „batůžek“, který přesně zaznamená jeho polohu. Geolokátor musí být umístěn na těle ptáka úplně přesně, jednak aby ho neomezoval a zároveň aby mohl správně fungovat. Budeme se tak moci dozvědět nejen to, zda pochází z naší nebo maďarské populace, ale také můžeme získat cenné údaje o jeho migračních trasách a zimování v daleké Africe,“ říká ornitolog Richard Schnürmacher.

Orlík krátkoprstý je dravcem otevřené slunné krajiny s roztroušenými stromy či křovinami. V zemědělsky přeměněné a odlesněné středověké střední Evropě byl všude rozšířen, i když nikde nebyl příliš hojný. Když pak byla zavedena umělá hnojiva a stále více pastvin bylo přeměněno na velkoplošné lány, vymizel tento velký dravec z naší přírody stejně jako jeho hlavní potrava – plazi.

Orlík krátkoprstý s geolokátorem. Foto Richard Schnürmacher

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Zeynel Cebeci /CC BY-SA

 

Zdroj: https://www.facebook.com/jozef.lengyel.75

https://www.facebook.com/dravce.sk

https://www.facebook.com/drahcir1999

Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Jeřábům začíná hnízdní sezóna. Někteří na zimu ani neodlétli
AVIFAUNA Publikováno 16.3.2021


Jeřábi popelaví (Grus grus) v těchto týdnech obsazují svá hnízdiště a staví hnízda. Někteří se vrátili z velké dálky – ze Španělska či Francie, kde trávili zimu. Jiní to mají naopak blízko, protože v posledních letech zimují v České republice a počet těchto zimujících ptáků stále vzrůstá. Změnami v jejich migračním chování se zabývají ornitologové v rámci projektu Jeřábí život. Tento projekt díky podpoře Zoo Ostrava dlouhodobě sleduje migrační trasy jeřábů popelavých a změny v jejich migračním chování. Zajímavé je, že je neodradily ani letošní mrazy a vysoká sněhová pokrývka.

Letos byl zaznamenán dosud největší počet zimujících jeřábů v jednom hejnu na území ČR čítajícím více než sto jedinců. Sledovalo se také přezimování dvou jeřábů s vysílači a několik jeřábů s barevnými kroužky. „Ačkoliv tito jeřábi již několikátý rok zimují v oblasti nedaleko svého hnízdiště, je zajímavé, že na podzim opustili tyto lokality a přesunuli se na shromaždiště do Německa nebo Polska, odkud se potom vrátili zpět,“ vysvětluje Markéta Ticháčková, zakladatelka projektu Jeřábí život a terénní ornitoložka Zoo Ostrava. Doklad o změnách chování jeřábů v zimním období přináší také rodina s mladým jeřábem označeným vysílačem v červenci 2020, která se vrátila zimovat zpátky na Českolipsko. Díky barevným kroužkům u jednoho z rodičů, okroužkovaným již v roce 2010, který dříve zimoval v jižní Francii, se dala zjistit změna chování a migrační strategie těchto ptáků. „Zkracování migračních tras a zimování blíže k hnízdišti může být výhodné nejen proto, že se ptáci vyhnou nebezpečí během mnoha set kilometrových migračních tras, ale také že se vrátí dříve na hnízdiště, a mohou si tak obhájit lepší hnízdní teritorium,“ popisuje Markéta Ticháčková. „Zároveň se ale mladí jeřábi od rodičů nenaučí migrační trasu. Jak je to nadále ovlivní, teprve uvidíme,“ dodává.

Při toku hlasitě troubí a předvádí charakteristický tanec. Do široka rozpřahuje křídla, vyskakuje do vzduchu a hluboce se uklání. Jeřábí tance jsou jedním z nejpůsobivějších zážitků. Foto Santiago Lacarta / Unsplash.com

Ornitologové nově zaznamenali také jeden z nejzajímavějších migračních přesunů jeřába pocházejícího z ČR. Ten provedl jeřáb z Osoblažska ve Slezsku, který byl v roce 2018 vybaven vysílačem od Zoo Ostrava. Tento jeřáb strávil léto v Maďarsku, odkud se na podzimní tah vydal neobvyklou cestou přes Chorvatsko, Slovinsko, severní Itálii, na hranicích s Francií překonal Alpy a doletěl až do Španělska. Tím vlastně propojil dvě tradiční migrační evropské trasy balticko-maďarskou a západoevropskou. „Celou cestu absolvoval během 3 dnů. Jeden den věnoval odpočinku a krmení a část cesty letěl v noci. Bez vysílačky bychom se o tom vůbec nedozvěděli. Klasické barevné kroužky nám pomáhají určit označené jedince, když se krmí nebo odpočívají. Díky datům z vysílačky máme ale podrobné informace o celé trase jejich letu. To je pro lepší poznání jejich chování ohromně důležité,“ doplňuje Petr Lumpe, přední kroužkovatel jeřábů. Zimu pak tento jeřáb strávil v Aragónii v severním Španělsku, kam se naučil migrovat od rodičů v prvním roce svého života, byť obvyklou západoevropskou migrační trasou. Tudy se pak vydal 18. února kolem poledne zpět. Přes Francii, Lucembursko a Německo tak během dvou dní doletěl až do Polska, kde nadále, i když pomaleji, pokračuje směrem na východ. „Obvykle jeřábi během podzimní a jarní migrace využívají stejnou migrační trasu. Tento jedinec ale zvolil dvě různé cesty, důvody nám nejsou úplně jasné a budeme se snažit toto ojedinělé chování i nadále mapovat a porozumět mu,“ dodává Petr Lumpe.

Jeřábi jsou i přes svoji velikost při hlídání hnízdiště velmi nenápadní a zejména opatrní. Od konce 80. let 20. století, kdy opět začali v ČR hnízdit, jejich počet každoročně stále narůstá. Přesto jsou doposud legislativně chránění jako kriticky ohrožený druh. Foto Lukáš Kadava

Zdroj: https://www.zoo-ostrava.cz/cz/zoo/novinky/2231-jerabi-na-zimu-nove-zustavaji-doma-neodradily-je-ani-letosni-mrazy/

Titulní foto: Santiago Lacarta / Unsplash.com


Číst dále
0


Rozcestník
Značený čáp Kryštof z Plzeňska zimuje v Senegalu
AVIFAUNA Publikováno 2.2.2021


Sluníčka v dalekém africkém Senegalu si i nadále ve zdraví užívá čáp Kryštof. Poslední červencový den byl vypuštěn na jižním Plzeňsku vybaven speciální vysílačkou na zádech, umožňující sledovat jeho pohyb. Od té doby se dokázal přemístit až do Afriky. Vzdušnou čarou je asi 5500 kilometrů od svého domova. Díky technice víme přesně, kde se Kryštof nachází. „Momentálně Kryštof pobývá v okolí senegalského města Touba v regionu Diourbel a podle zaznamenaného pohybu navštěvoval přítok řeky Gambia Ríver u hranice Senegal- Gambie. Střídavě se vracel do Touba. Tam se zdržuje na místních skládkách a okolí, kde je v této době dost kobylek, sarančat a nepohrdne ani termity,“ uvedl šéf plzeňské záchranné stanice živočichů Karel Makoň, který má o čápovi nejnovější zprávy.

Let čápa Kryštofa sleduje a zaznamenává specialista Bohumil Mášek. Dvakrát za den kontroluje na monitoru svého počítače téměř každý jeho krok, přelet i pohyb. Kryštof je tři roky starý čáp, což je mezi čápy už mazák. V reálu to znamená, že byl v Africe minimálně už tři zimy, tato je jeho čtvrtá. „U čápů bílých jsou tři roky zároveň i věkem dospívání ve znamení hledání partnera a v následném roce i hnízda a hnízdění. To by podle všeho mohlo proběhnout tento rok právě u nás v ČR a ideálně na západě Čech kde vyrůstal,“ konstatoval Makoň. To je však ještě hodně daleko a poměrně i hodně nejisté, jelikož v současné době je Kryštof tisíce kilometrů od svého domova. Navíc i v Africe na naše čápy číhá mnoho nebezpečí. Navíc ho čeká i dlouhá cesta zpět do Česka.

Čápa bílého jménem Kryštof kroužkovali pracovníci Dobrovolného ekologického spolku – ochrana ptactva DESOP jako malého na hnízdě v Brodu nad Tichou na Tachovsku v červenci roku 2017. Potom o jeho pohybu dlouho nic nevěděli. Až letos spadl u Města Touškova na severním Plzeňsku v noci z radiovysílače do oplocení a nemohl se dostat ven. „Tady jsme ho také 19. 6. 2020 odchytili, podle ornitologického kroužku identifikovali a lehce potlučeného převezli k nám na Záchrannou stanici živočichů v Plzni,“ informoval šéf stanice Karel Makoň.

Rekonvalescence potlučeného Kryštofa nebyla zrovna snadná a trvala poměrně dlouho. „Jelikož jsme však věděli, že se jedná o staršího ptáka, který za svůj život musel být už minimálně třikrát na zimovišti třeba v Africe, rozhodli jsme se, že mu dáme vysílačku. Jak jsme řekli, tak se stalo a 31. 7. 2020 jsem Kryštofa s Bohoušem Máškem vypouštěl u Chocenic na Blovicku na louky nad rybníkem,“ popsal Makoň začátky sledování čápa Kryštofa.

Od Chocenic se následně Kryštof přesunul ke Komornu (PJ), kde spolu s dalšími bílými čápy vydržel několik dní a cpal se hraboši z místní louky. Poměrně dlouho pak čekali experti, kdy a jakým směrem se Kryštof vydá na zimoviště. „Když naprosto neomylně zamířil do Německa místo Rakouska, jako doposud námi sledovaní čápi, chytali jsme se s Bohoušem za hlavu, že budeme mít dalšího čápa zimujícího v nějakém německém ptačím parku. To se stalo už v případě dříve sledovaného čápa Arnošta. Jenže Kryštof přes Německo pouze přelétl, škrtnul Švýcarsko a přes Francii to vzal rovnou do španělského Madridu.“ Ornitologové se domnívali, že Kryštof bude zimovat na nějaké skládce komunálního odpadu ve Španělsku, jako to v posledních 10 letech s oblibou dělají někteří čápi kroužkovaní v Plzeňském kraji. Jenže Kryštof opět překvapil! Pokračoval dál přes Estrecho de Gibraltar do Maroka, chvilku podél pobřeží Atlantského oceánu. Z Maroka jižně dolů na hranici Mali a Mauritánie, kterou přelétl v celé její délce až do Senegalu.

Převzato z webu Plzenska.drbna.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Plzenska.drbna.cz

Foto: archiv DESOP Plzeň


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Kam migrují pěnice černohlavé?
AVIFAUNA Publikováno 5.1.2021


Řada druhů ptáků pravidelně na podzim migruje k jihu, aby tam strávili zimu, včetně pěnice černohlavé (Sylvia atricapilla). Změny v naší krajině a změny klimatu však zažitá migrační pravidla mění. Změn doznává ptačí chování, cíle jejich migrace, čas odletu nebo dokonce rozhodnutí, zda vůbec odletí. Dosud byly tyto vzorce chování studovány experimentálně s ptáky chovanými v zajetí, nebo na základě nepravidelných odchytů kroužkovaných ptáků. Skupina mezinárodních vědců pod vedením Miriam Liedvogel z Institutu Maxe Plancka pro evoluční biologii v Plönu poprvé provedla rozsáhlou studii migračního chování pěnic na základě dat z geolokátorů. Jedná se o ultralehká, malá zařízení, která jsou připevněna na hřbet volně létajících ptáků a zaznamenávají intenzitu světla s přesnými časovými údaji. Poté, co jsou ptáci znovu odchyceni, lze vypočítat příslušnou letovou trasu. Vědci mohli celkem dokumentovat a analyzovat migraci 100 jednotlivých ptáků.

Již dříve bylo známo, že Evropou probíhá migrační hranice: na východ od této pomyslné linie migrují pěnice černohlavé na podzim na jihovýchod a na západ od této linie se pohybují na jihozápad. Na základě cílených experimentů bylo již v 90. letech minulého století úspěšně prokázáno, že směr migrace mladí ptáci dědí po rodičích. Tyto experimenty také ukázaly, že potomci v zajetí křížení mezi západně a východně migrujícími pěnicemi černohlavými vykazují střední orientaci, tedy migrují přesně ve směru na jih. Předpokládalo se, že v přírodě by ptáci tento přesný směr nemohli dodržet, protože jižní trasa by vedla ptáky přes Alpy, Středomoří a případně přes saharskou poušť. Vědci nyní prokázali, že tento střední směr orientace se v přírodě skutečně vyskytuje a že ptáci, kteří zvolí tento směr migrace, se také úspěšně vracejí do svých hnízdních oblastí navzdory překážkám, které musí tímto způsobem překonat. Oblast území, ve které se mění preference směrové orientace migrace, je překvapivě úzká a zabírá pouze 27 kilometrů.

Další neméně vzrušující zjištění ze získaných údajů se týká skupiny ptáků, kteří na konci roku udělají pravý opak toho, co by se dalo očekávat: nemigrují na teplý jih, ale na sever (severozápad) a zimují ve Velké Británii. Od šedesátých let 20. století dochází k trvalému nárůstu počtu pěnic, které si zvolily tuto strategii, pravděpodobně kvůli mírnějším zimám a zimnímu přikrmování v anglických zahradách. Nové údaje ukazují, že tito ptáci pocházejí z hnízdních oblastí rozptýlených po celé Evropě. Proč se ale ptáci nenechají od této strategie odradit nepříjemnými zimami? Na základě vyhodnocených dat vědci zjistili, že se tito ptáci na jaře vrací na svá hnízdiště přibližně o deset dní dříve než ti, kteří zimovali na jihu. Přezimující pěnice z Velké Británie tak mají při hledání míst k rozmnožování pravděpodobně výhodu. Pro evoluční vědce jsou tato zjištění pouze začátkem. Chování migrujících ptáků je do značné míry podmíněno geneticky a tato studie nyní vytváří prostor pro další hledání genů, které řídí, kudy ptáci migrují a kdy let načasují.

Samička pěnice černohlavé. Foto Luboš Vaněk / http://www.foto-vanek.cz/

Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Luboš Vaněk / http://www.foto-vanek.cz/

Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Hnízdění orla královského na jižní Moravě v sezóně 2020
AVIFAUNA Publikováno 13.12.2020


Orel královský (Aquila heliaca) patří k nejohroženějším dravcům Evropy. Jeho populace na kontinentu nepřesahuje 4 tisíce hnízdících párů, podstatná část z nich žije v Rusku, Kazachstánu a Turecku. Páry ve státech Evropské unie ornitologové počítají na pouhé stovky. „V České republice hnízdní populace letos poprvé přesáhla deset párů. Celkem jsme jich spočítali třináct. Každé vyvedené mládě považujeme za velký úspěch. Orel královský patří mezi naše nejvzácnější hnízdící dravce,“ říká David Horal, který se v České společnosti ornitologické věnuje výzkumu a ochraně orlů královských.

Česká populace orla královského se v letošním roce rozrostla o sedm mláďat. Kriticky ohrožený dravec hnízdí u nás výhradně na jižní Moravě, kde má celosvětově severozápadní hranici svého výskytu. Letos tam ornitologové zaznamenali třináct párů. V loňském roce ornitologové zaznamenali na jižní Moravě devět párů. Tehdy bylo úspěšně vyvedeno šest mláďat. „Nejvíce mláďat bylo v roce 2016, kdy šest úspěšných párů vyvedlo dvanáct potomků,“ podotýká Horal. Dodává, že orli jsou velmi citliví na rušení lidmi, ať už jde například o lesníky, rybáře či turisty. Rušení hnízdícího páru často vede až k opuštění snůšky. Ornitologové označují orly vysílačkami, takzvanými GPS-GSM loggery, aby měli přehled o jejich pohybu a mohli odhalit nebezpečí nebo úhyn. „Letos dostala vysílačku čtyři mláďata ze tří hnízd,“ upřesňuje Horal.

Dospělí orli královští z české populace zpravidla zimují v okolí hnízdiště, někteří mladí jedinci ale odlétají na jih. Hrozbou pro všechny orly královské, ať už migrují nebo ne, jsou sloupy elektrického vedení a nelegální pronásledování, nejčastěji střelba a otravy. Např. v prosinci 2019 přijala záchranná stanice v Buchlovicích orla královského z Hodonínska se zlomeným křídlem, jehož nejpravděpodobnější příčinou bylo postřelení. Křídlo mu muselo být amputováno a pták zůstane trvale v lidské péči.

Zdroj: TZ ČSO 11. 12. 2020 / Titulní foto: Imran Shah/ CC BY-SA 2.0


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Mladý orel křiklavý z České republiky zimuje v Etiopii
AVIFAUNA Publikováno 26.10.2020


Poslední výskyty orla křiklavého (Aquila pomarina), které by naznačovaly jeho hnízdění u nás, se datují do 80. let minulého století v jižní části Šumavy. Teprve v roce 2012 a opět v roce 2013 podařilo potvrdit hnízdění nálezem obsazeného hnízda v okolí Mnichova u Mariánských Lázní. Celkem v západních Čechách hnízdí 1- 2 páry a jde tak o jeden z nejvzácnějších hnízdících druhů v České republice. Od roku 2018 hnízdí v oblasti Zlatohorské vrchoviny na severní Moravě. V roce 2019 vyvedli zdejší orli křiklaví jedno mládě, které dostalo mimo satelitní vysílačky jméno Ota (blíže ZDE). Jeho život skončil v Libanonu, kde se stal obětí místních lovců. Nelegální lov je v oblasti Středomoří velkým problémem.  Studie uveřejněná v roce 2019 poprvé odhalila rozsah a míru nelegálního lovu a odchytu volně žijících ptáků na Arabském poloostrově, Iráku a Íránu. Autoři studie odhadli, že je v této oblasti každoročně zabito nebo nezákonně odchyceno nejméně 1,7 až 4,6 milionů ptáků minimálně 413 různých druhů, mnoho z nich během migrace (blíže ZDE).

V roce 2020 opět orli vyvedli jedno mládě – samičku Kristýnu. Také ona byla vybavena satelitní vysílačkou. V průběhu září se mladá orlice vydala na dlouhou cestu na zimoviště, které se nachází v Etiopii ve východní Africe. V záchranné stanici sledovali její pohyb až do 4. října, kdy se signál její vysílačky v libanonské oblasti ztratil. Ochránci přírody s jistotou věděli, že se nejedná o závadu na vysílačce a obávali se, že i Kristýnu zastřelili libanonští lovci.

„Naštěstí se nám nyní po šestnácti dnech odmlky opět ozval Kristýnin signál. Zaskočilo nás to a udělalo nám to velkou radost. Nyní už je v Etiopii, v Národním parku Gambela, který se rozkládá u hranic s Jižním Súdánem. Eventuálně by to mohlo již být i místo, kde stráví zimní období,“ sdělil Petr Orel pro Server IDnes. Za ztrátou kontaktu je tak možná pouze špatný mobilní signál v této části světa.

Mladá orlice Kristýna na hnízdě. Foto archiv ZO ČSOP Nový Jičín

Zdroj: https://csopnj.cz/aktuality/orel-kriklavy-kristyna-nedoletela/

https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/orel-kriklavy-zachranna-stanice-bartosovice-petr-orel-libanon-zimoviste-vysilacka-zoo-ostrava-pribrs.A201021_122053_ostrava-prilohy_pjen

Titulní foto: Wikipedia Commons / CC BY-SA 4.0


Číst dále
0


Nejnovější  / Zajímavosti  / Ze zahraničí
Nový rekord ptačí migrace
AVIFAUNA Publikováno 20.10.2020


Vědci zaznamenali nový rekord v nepřerušovaném ptačím letu. Břehouš rudý (Limosa lapponica) během své migrace z Aljašky na Nový Zéland trasu dlouhou víc než 12.000 kilometrů překonal za 11 dní. Břehouš byl individuálně označen jako 4BBRW, dostal čtyři kroužky v barvách, jejichž názvy v angličtině začínají těmito písmeny – modré, červené a bílé. Na zádech měl pětigramový lokalizátor, který vědcům umožnil sledovat jeho trasu. Z aljašského pobřeží se břehouš vydal na zimoviště 16. září, v zátoce nedaleko Aucklandu se objevil o 11 dní později.

Z Aljašky pták zamířil k Aleutským ostrovům a pak dále nad Tichý oceán. Cestu pravděpodobně komplikoval silný východní vítr. Satelitní data ukázala, že pták uletěl 12.854 kilometrů, po korekci vědci dospěli k závěru, že to bylo nejméně 12.200 kilometrů. Za dosud nejdelší nepřerušený ptačí let se považoval výkon z roku 2007, kdy jiný břehouš rudý urazil 11.680 kilometrů. Odborník na migraci ptáků Jesse Conklin se domnívá, že břehouši mají představu o tom, nad jakým místem planety se nacházejí. „Neumíme to vysvětlit, ale máme dojem, že mají něco jako palubní mapu. Letí celé dny nad oceánem, kde není žádná pevnina. Dostanou se nad Novou Kaledonii a Papuu Novou Guineu, kde je jen pár ostrovů. Vypadá to, že jim přisuzujeme lidské vlastnosti, ale zdá se, že spatří a poznávají pevninu a vědí, že mají měnit směr‘,“ řekl Conklin.

Ačkoli to není jisté, ptáci za tahu zřejmě nespí. „Mají neuvěřitelný účinný poměr mezi energií a výkonem a pracuje pro ně mnoho faktorů. Tělo má tvar jako stíhací letadlo. Mají dlouhá zašpičatělá křídla a jsou hladcí, což jim dodává aerodynamické vlastnosti,“ sdělil Conklin.

Sledovaná skupina patřila k 20 břehoušům odchyceným a označeným loni v zátoce Firth of Thames jihovýchodně od Aucklandu. Ptáci se vydávají na zpáteční let v březnu, letí přes Asii a asi měsíc se krmí v okolí Žlutého moře, než se vydají k Aljašce. Vědci se domnívají, že tah napříč nad Tichým oceánem funguje jako ekologický koridor – let ptákům usnadňuje vítr na trase, na níž není velké riziko predátorů nebo nákazy. „Letu dlouhého 10.000 kilometrů jsou schopni i jiní ptáci, ale není na světě moc míst, kde je takový let nezbytný. Nejde o to, že je to jediný pták, který je tak dlouhého letu schopen, ale o to, že je jediný, kterému nic jiného nezbývá,“ řekl k břehoušům Conklin.

Břehouš rudý je velkým druhem bahňáka z čeledi slukovitých. Podobá se příbuznému břehouši černoocasému, od nějž se liší především jemně proužkovaným ocasem a tmavými letkami bez kontrastních bílých polí. Dále se liší mírně nahoru zahnutým zobákem a ve svatebním šatu rezavou celou spodinou těla. V České republice bývá vzácně pozorován na tahu. Foto Andreas Trepte

Zdroj: https://www.birdguides.com/news/bar-tailed-godwit-breaks-record-for-non-stop-flight/

https://www.theguardian.com/environment/2020/oct/13/jet-fighter-godwit-breaks-world-record-for-non-stop-bird-flight

Titulní foto: Graham Winterflood / CC BY-SA 4.0


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Moták lužní přeletěl z Nymburska do Tuniska za pouhých sedm dní
AVIFAUNA Publikováno 21.9.2020


Motáci lužní (Circus pygargus) jsou elegantní štíhlí dravci, hnízdící nejčastěji v polích. Jejich početnost je u nás nízká a závisí ve velké míře na praktické ochraně hnízd. Mladý moták lužní odchovaný v záchranné stanici pro zraněné živočichy na Huslíku u Poděbrad dokázal doletět do Tuniska jen za sedm dní. „Do záchranné stanice na Huslíku jsme ho přijali jako několikadenní mládě, které vlivem zemědělských prací přišlo o hnízdo a nebylo ho možné umístit jinam. Od této chvíle vyrůstal pod rukama našich ošetřovatelů“, uvedl vedoucí záchranné stanice Luboš Vaněk. V lidské péči strávil celkem 46 dní, kdy byl postupně připravován na přímé vypuštění do volné přírody. Jeho pohyb po vypuštění sleduje miniaturní vysílačka, kterou motákovi před vypuštěním umístili v záchranné stanici společně s ornitology.

Trasa letu motáka lužního podle dat GPS/GSM loggeru. Foto archiv Záchranné stanice na Huslíku

„Samec motáka lužního byl označen GPS/GSM loggerem značky ANITRA. Zařízení nám umožňuje na dálku, v podstatě v reálném čase, sledovat přesuny a dokonce i další parametry telemetrovaného jedince. Tato technologie je ideální pro vypouštění rehabilitovaných ohrožených druhů ptáků, kdy je možno včas odhalit, že není něco v pořádku a v terénu ptáka případně znovu dohledat. Dále poskytuje také velmi cenné informace o životě a chování označených jedinců“ upřesnil ornitolog Dušan Rak, který se dlouhodobě věnuje ochraně vzácných druhů dravců. Jeho slova potvrzují prvotní výsledky sledování, kdy za několik málo dní moták urazil přes 2 600 km, přelétl přes Rakousko, Itálii a krátce se zastavil na Sardinii. Tato data jsou pozoruhodná, protože se jedná o mladého ptáka, který nebyl vychován rodiči, ale dostalo se mu péče od lidí. „Je neuvěřitelné, že mladý dravec je schopný ve věku něco málo přes 50 dní nalézt správnou cestu směrem na jih a překonat různé nástrahy, na které jsme ho nemohli plně připravit. Znamená to pro nás opět překvapivý pohled do života v ptačí říši“, doplnil Vaněk.

Záchranná stanice pro volně žijící živočichy Huslík od počátku roku přijala téměř 1800 zraněných nebo handicapovaných zvířat z velké části Středočeského kraje a řadí se tak mezi jedno z největších center v České republice. Telemetrii vypuštěných pacientů se věnuje dlouhodobě. Péči o živočichy je možné podpořit  ZDE. 

Vypuštěný moták lužní vybavený GPS/GSM loggerem. Foto archiv Záchranné stanice na Huslíku

Zdroj: TZ Záchranné stanice na Huslíku, 19. 9. 2020 / Titulní foto: archiv Záchranné stanice na Huslíku


Číst dále
0


Rozcestník
Satelitní vysílačky odhalily pozoruhodnou migraci ararů zelených
AVIFAUNA Publikováno 6.5.2020


Pokud jste se domnívali, že jedinými dvěma druhy papoušků, kteří migrují mezi hnízdišti a zimovišti, jsou tasmánské neofémy oranžovobřiché a latamové vlaštovčí, jste na omylu. Mezi tažné druhy papoušků patří i mexičtí ararové zelení. Právě v těchto dnech vrcholí společný projekt zoologické zahrady San Diego, arizonské pobočky amerického federálního úřadu U.S. Fish and Wildlife Service (FWS – obdoba naší Agentury ochrany přírody a krajiny), mexické Národní komise pro chráněná území a mexické nevládní organizace Organización Vida Silvestre AC (OVIS), který sledoval pomocí satelitních GPS lokátorů cestu deseti ararů zelených. Někteří při tahu do zimoviště a zpět překonali vzdálenost přes 3 000 kilometrů.

Vysílačkami byla označena mláďata v hnízdních dutinách ve volné přírodě i ptáci odchovaní v zajetí v americké Zoo San Diego. První papoušek pojmenovaný Largo byl vypuštěn 21. září 2019 v lokalitě Cinco Millas u obce Ejido el Largo a do poloviny letošního února doputoval do San Dimas ve státě Durango jihovýchodně od města Granizo. Celkově urazil 2 270 km. Druhý papoušek jménem Jimmy byl vypuštěn rovněž 21. září 2019 v lokalitě Alamillo poblíž obce Guerrero ve státě Chihuahua. Podařilo se mu přesunout nejdelší vzdálenost přímým směrem, a to 678 km na lokalitu Hail v San Dimas ve státě Durango. Další dva papoušci. Rojo a Gómez, zahájili svoji cestu v lokalitě Alamillo jako Jimmy, ale ve dvou různých termínech: Rojo 21. září 2019 a Gómez 2. října 2019. Rojovi se podařilo do 19. února ulétnout vzdálenost 1 722 km, Gómezovi 1 600 km. Z toho 650 km letěli společně mezi městem Tajicara ve státě El Charco Verde a obcí Mezquital ve státě Durango. „Tito dva papoušci vynikli tím, že se dostali nejvíce na jih ze všech sledovaných ararů a dosáhli města Las Papas,“ upozornila organizace OVIS na svém webu. V různých lokalitách státu Durango strávilo zimu všech deset sledovaných ararů zelených. Od letošního března se pak začali postupně vracet na sever do svých hnízdišť. 15. dubna se ochránci dozvěděli, že arara jménem Angy je zpět v lokalitě Tutuaca, kde loni na podzim začala jeho cesta. Tah na zimoviště a zpět v tomto případě představovat neskutečnou vzdálenost 3 400 km.

Převzato z magazínu Ararauna

Zbytek celého článku k přečtení: Ararauna

Foto: Trisha Shears / CC BY-SA 3.0


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
„Železný“ orel míří k moři
AVIFAUNA Publikováno 19.4.2020


Telemetrické sledování ptáků má nejen za cíl podrobně zjišťovat migrační trasy, ale může přinést i informace o přežívání jedinců, kteří byli vypuštěni do přírody po dlouhodobém pobytu v zajetí, či se vyléčili po komplikovaných zraněních. Ukázkovým případem může být mladý orel mořský, který byl dne 25. 9. 2019 odchycen Karlem a Růženou Machačovými jako tohoroční vyvedené mládě s poraněným levým okem na lokalitě Tisová u Tachova. Orel měl problém s orientací a patologický nález na rohovce levého oka, a proto téhož dne byl předán do Záchranné stanice Plzeň. Tam si bohužel 8. 10. 2019 přivodil zlomeninu pravého stojáku.

Orel mořský po operaci pravé stehenní kosti. Foto archiv Záchranné stanice živočichů Plzeň.

Proto také 10. 11. 2019 proběhla unikátní operace fraktury, kterou provedl MVDr. Petr Böhm z Veterinární kliniky Vedilab Plzeň, při níž mu byla voperovaná kovová spona pro zpevnění kosti. „O měsíc později jsme se pak s veterinářem dohodli, že orla i s „železem“ ve stojáku přece jen vypustíme zpět do volné přírody. Abychom však měli jistotu, že pták nemá žádné problémy, byl před vypuštěním vybaven speciální vysílačkou od firmy ANITRA a vypuštěn volným letem u Tisové u Modrého rybníka,“ říká Karel Makoň ze Záchranné stanice živočichů Plzeň.

Od té doby ochranáři pacienta pravidelně telemetricky sledují a ví o každém jeho kroku. Proto také začátkem dubna dostali informaci a mapku, že orel pravděpodobně míří přes Polsko k Baltskému moři! „Pravda, k moři to má ještě kus, a pokud poletí na Kaliningrad, tak to bude navíc v Rusku a na opačném konci Evropy, než jezdívali Češi, ale moře jako moře a je to přece orel mořský,“ usmívá se Karel Makoň.

Cesta vyléčeného orla mořského na základě dat loggeru Anitra. Foto archiv Záchranné stanice živočichů Plzeň.

Zdroj: TZ Záchranná stanice živočichů Plzeň, 5. 4. 2020

Titulní foto: Zdeněk Macháček


Číst dále
0


  • - Reklama -

  • Newsletter